Kategórie
Minulosť Myšlienky

Keď vás smrť dobehne…

Cestou do práce ma napadajú  rôzne príbehy.  Za tých 20 minút šliapania si stihnem povymýšľať veľa. V týchto príbehoch som starý muž, čo spomína na svoje životy, ktoré prežil.

Dokonca aj jeho hlas v podvedomí počujem ako hlas starého múdreho pána, ktorý si už prešiel všeličím. Niektoré príbehy sú o jeho vzpomienkach na Afriku, z vojnového obdobia , či z jeho detstva. Tento príbeh ma veľmi zaujal a pobavil a nedalo mi, aby som sa s ním s vami nepodelila. 😀 Ešte maličkosť, môj vnútorný rozprávač je Čech, tak sorry za nedokonalú češtinu 😆

Když vás smrt dobehne

Jednou jsem seděl na lavičce a čekal na západ slunce. Byl jsem už starý a vyrovnán ze svým životem, vzpomínkami a připraven na odchod z tohoto světa. Žil jsem sám v domě a neustále vzpomínal na své prožitky. Měl jsem již mnoho let a na všechno jsem si důkladné připravoval, nechtěl jsem, aby mě něco zaskočilo. Řekl jsem si, že se připravím i na svou smrt.

Každý večer jsem si lehl do postele důkladné upraven, v mysli jsem se rozloučit se všemi, kterých jsem měl rád, zavzpomínal na staré dobré časy. Poděkoval se Bohu, za to, co jsem všechno mohl přežít a usnul. Takový rituál jsem dělal každý večer před spaním, abych si pak nevyčítal, že mě smrt zastihla a já sem nebil na ní připraven.

Hold to by byla ale smůla! 😕

No však po měsíci mě to přestalo bavit. Smrt stále nechodila a já ztratil trpělivost. Nemoc mě obcházela, zdraví jsem měl jako mladík … no trochu jsem to teď přehnal, ale ke svému věku jsem měl kondičku velice dobrou. Jedno ráno jsem snídal a pocítil tupou bolest na srdci.

Znejistět jsem a řekl si: “Ještě nechoď, nejsem připraven, nechci zemřít s prázdným žaludkem, neumytí a v pyžamu.!”

Prodýchal jsem to a bolest ustoupila. Nasnídal jsem se, pěkně oblékl a lehl si do postele, aby nikdo neměl se mnou starost.

No a teď si už můžeš přijít, můžeme spolu hrdě vykročit!”

Ležel jsem na posteli dlouho a nic. „Hmm, asi si to rozmyslela. „

Prošel týden, dva, měsíce a nic se nedělo. Řekl jsem si, že kašlu na ni, nebudu ji vyčkávat a ztrácet čas nad její rozmarnou hrou …

Až jednou mě zastihla a já jsem si ani neuvědomil, že jsem zemřel. Seděl jsem venku na lavičce a najednou jsem poslední krát vydechl, přivřel oči a už jsem o sobě nevěděl.

“Přece mě doběhla potvora .”

Ještě, že bylo léto a nezmrzlo tam moje tělo na led. Vznesl jsem se nad své tělo, díval se jak tam sedím ze svěšenou hlavou. Snažil jsem se do sebe kopnout, jen se to nedalo, křičel jsem na sebe “vstávej“ a nic.

Podíval jsem se na oblohu a zakřičel na Boha: “Teď si už spokojený, že si se mnou znovu vybabral a nenechal mě to udělat po svém ???”” “

Já si to však pamatuji a máš to u mě schované!”

Podíval jsem se znovu na své tělo a povzdechl jsem si. Občas se musíme smířit s tím, že ne vše se odvíjí tak, jak si mi představovali. Je to kruté, ale je to tak. 😕

No a tým končí moja poviedka od vnútorného starca, ktorý sa občas vo mne ozve a rozpráva mi svoje príbehy. 😀

2 replies on “Keď vás smrť dobehne…”

Škoda, že som si tie príbehy nezačala skorej spisovať, bolo v nich veľa múdrych ponaučení, len ja už si ich vôbec nepamätám. Bola som ako poslucháč… 😕

No a teraz som si spomenula, že sa ozval ešte tichý smiech ako by sa mu Boh zasmial a on až potom zakričal:” Jen se smej, já si to však pamatuji a máš to u mě schované!”

Takých by nás zrejme bolo viac Heli 😆

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.