Kategórie
Šamanské cesty

Smutná paní…

Včera cestou domov sa mi ozval môj vnútorný rozprávač a spustil znova jeden zo svojich príbehov. Je ľahké počúvať v českom jazyku, ale ťažšie to písať. Tak pardón za chybičky 😳

Cesta autobusem…

Jednou sem šel autobusem domů a jen tak ze zábavy koukal na lidi, jak se tváří. Bába co žvýkala v ústech něco, div jí nevypadla protéza, děti ze školy co dělali špatně starším žákům, pár obyčejných lidí, který mně nezaujali ničím a  naproti seděla smutná paní, která se dívala ven oknem.

Bylo v ní něco tajemného, ce mne lákalo proskoumat, tak jsem ji sledoval. Dívala se prázdnym pohledem někam do dálky, kam já jsem nedovidel. Snažil jsem se na ní hypnoticky dívat, aby se trochu usmála, ale nic. Mluvil jsem k ní v myšlenkách “Paní usmjejte se prosím, prosím….!“

Sledoval jsem ji každý den cestou domů, protože cestovala ve stejnem čase jako já. Každý den jsem se na ní díval a vždycky byla smutná, zahleděna do dálky, jakoby duší nebyla přítomna.

Už mě ostatní nezajímali, jenom ona. Svou zvláštnosti a smutkem si mě podmanila. Chtěl jsem k ní proniknout ,jenom jsem  nevedel  jak.

Jednoho dne jsem se odvážil a sedl si k ní. Letmým pohledem mi odpovědela. Hledal jsem vhodná slova, jak se přimluvit, jenom odvahu jsem jaksi nenabral. Smutně hleděla přes sklo, prázdným pohledem upoutáným do dálky. Zkoušel jsem i kýchat s doměnkou, že mi řekne „Na zdraví!“ ale nic.  Navoněl jsem se tak silně, že se na mě alespoň podívá, ale ani to nezabralo.

Zkoušel jsem už nemožné……. . Vždy smutná a zahleděná. Tak moc  jsem si přál zahlédnout její úsměv, alespoň trochu, aby se nad niečím pousmála, ale nedočkal jsem se. Byl sem ní tak posedlí, že když jsem viděl autobus, už jsem na n myslel. Trvalo to celý měsíc.

Jednou v pondělí jí zazvonil mobil. Krátce v rozhovoru se zasmála. Telefon uložila do kabelky a ještě chvíli se usmívala. Smál jsem se s ní a doufal, že již nebude smutná paní. Další den už nešla, ani pak, už nikdy. Zůstal jsem smutný, protože smutná paní mi přirostla k srdci a zanechala tam kus svého smutku.

Za nějaký čas jsem se zamiloval a zapomněl na smutnou paní. Ukončil jsem školu a hlavu zaplnil jinými povinnostmi.

Smutnou paní jsem uviděl za 5 let ve stejném autobusu. Zestárla a její smutek byl stále s ní… a přitom úsměv jí tak slušel….

Usmívejte se prosím, nebuďte jak tá smutná paní….

A koho tým môj vnútorný rozprávač vystihol???? 😳

8 replies on “Smutná paní…”

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.