O smrti…

Podle Phoebe Bendit při smrti probleskují zářivé paprsky na vrcholku hlavy, jak osoba opouští zemský plán přes korunní čakru. Tento zážitek bývá často popisován jako cesta tunelem mezi životem a smrtí – tunel je dlouhý a tmavý, s jasným světlem na konci. Někdy se také o tomto „zážitku tunelu“ říká, že duše odchází hlavním kanálem síly podél páteře a opouští tělo při jasném světle korunní čakry.

Ve smrti se duše setkává se zesnulými přáteli a spirituálními průvodci. Před jejíma očima proběhne velmi rychle a jasně celý život – nejde o chyby, které jsme udělali, ale jenom o to, co se vlastně stalo: pro co jsme se kdy rozhodli, čemu jsme se naučili, které úkoly ještě zbývají pro další inkarnaci. Následuje čas oslav, že životní úkol je dokonán, a duše pak před další inkarnaci stráví nějaký čas ve spirituálním světě. Když lidé umírají následkem dlouhodobých onemocnění, často jsem viděla, že nějakou dobu po smrti odpočívají obklopeni bílým světlem. Jako kdyby o ně někdo na druhé straně pečoval v jakési nemocnici.

Pozorovala jsem dva pacienty během procesu umírání pár dní před smrtí. Oba umírali na rakovinu a byli už delší dobu nemocní. Nižší tři energetická těla se rozpadala a opouštěla tělo v podobě opalizujících bílých obláčků – což dávalo osobě bílý opalizující vzhled. Spodní tři čakry se také rozpadly a dlouhá bílá vlákna vycházela ze solárního plexu ven. Horní čtyři čakry byly široce otevřené a vypadaly jako zející díry. Neměly již nad sebou ochranný kryt. Lidé, kteří odcházeli, trávili většinu času mimo tělo, obzvláště když u nich byli jejich spirituální průvodci. Když naopak pobývali ve svých fyzických tělech, v pokoji s nimi byla spousta duchů. V jednom případě jsem viděla Azraela, hlídajícího bránu. Když osoba trpěla silnými bolestmi, zeptala jsem se, proč jí nepomůže umřít. Řekl: „Ještě jsem neobdržel rozkaz.“ (Azrael je anděl smrti a zdál se mi tichý a krásný, ne hrozivý, jak se obvykle uvádí.)

HEYOAN O SMRTI

Průvodce Heyoan Barbaru Brennan mnohé naučil o průběhu smrti .

Předně říkal, že smrt není to, za co ji lidé považují, ale pouze přechod z jednoho stavu vědomí do druhého. Heoyan říká, že když zapomínáme, kdo jsme, tehdy vlastně umíráme. Ty části nás, které jsou zapomenuty, jsou odtrženy od Pravdy a musíme se znovu inkarnovat, abychom je opět našli.

Heyoan nás ubezpečuje, že smrti není třeba se bát. „Zemřeli jsme“ již dávno a v průběhu inkarnačního procesu se v jednotlivých inkarnacích stále více integrujeme s naším vyšším bytím a vlastně život naopak získáváme. Říká, že jediné, co umírá, je smrt. Zážitky a zkušenosti, které chceme zapomenout, „obeženeme hradbou“ – děláme to tak dobře, že si mnohé z nich opravdu přestaneme pamatovat. Tento „zazdívací“ proces začínáme používat už v raném dětství a pokračujeme v tom v průběhu celého života. „Zazděné“ kousky našeho vědomí můžeme vidět v aurickém poli jako bloky a bude o nich řeč v kapitole o psychodynamice. Souhlasím s Heyoanem, když říká, že skutečná smrt spočívá v budování těchto vnitřních hradeb. Jediná věc, která nás odděluje od čehokoliv, jsme my sami. Tím nejdůležitějším, co z toho vyplývá, je, že umíráme již během života, a to v těch svých částech, které jsme oddělili od sebe hradbou zapomnění. Je to vytvoření zdí a oddělení se. Je to zapomínání – zapomínání, kdo jsme a co je smrt. Už jsme umřeli. Ve skutečnosti se inkarnujeme, abychom přinesli zpět ty části, které jsou „za hradbou“ – v tom, co je skutečnou smrtí (pokud ještě budeme užívat toto slovo), – ty části, které „umřely“.

Fyzická smrt, kterou bychom mohli nazvat přechodem k vyššímu vědomí, může být nahlížena jako proces týkající se energetického pole. Teď to popíšu, abyste porozuměli procesu smrti z aurického hlediska. Jedná se o čištění pole, projasnění a otevření všech čaker. Když umřete, přejdete do jiné dimenze. Dojde k rozpadu ve třech nižších čakrách. Dochází k rozpuštění – a všimněte si, že říkám rozpuštění – tří nižších těl.

Ti z vás, kteří někoho viděli umírat, si možná všimli, že ruce, obličej a pokožka vypadaly jako perleťové – opalizovaly, a kolem nich se vzduchem vznášely krásné perleťové obláčky. Tyto obláčky jsou nižší energetická těla, která slouží k udržení fyzického těla pohromadě. Došlo k dezintegraci. Odlétají pryč.

Čakry jsou otevřené a provázky energie se vytrácejí. Horní čakry jsou velké díry, otevřené do dalších dimenzí. To je počáteční stadium smrti, kdy se energetické pole začíná rozdělovat. Nižší části energetického pole se oddělují od vyšších částí. V průběhu zhruba tří hodin kolem času smrti dochází k duchovnímu omývání těla, k jakémusi „duchovnímu babtismu“, kdy energie hnaná hlavním silovým kanálem vystřikuje jako fontána. Vodotrysk zlatého světla pročišťuje všechny bloky. Aura se stává zlato-bílou.

Jak to prožívá umírající ?

Určitě jste slyšeli o těchto vzpomínkách. Osoby vidí celý svůj život, jako by byl omytý. Všechny bloky jsou odstraněny. Všechny zapomenuté zážitky tohoto života jsou odblokovány. Všechny procházejí vědomím. Celý příběh tohoto života prochází vědomím, a když odejde osoba, odchází i vědomí. Rozpadnou se všechny hradby, které jsme postavili do cesty procesu transformace v tomto životě. Dochází k úžasnému, osvobozujícímu sjednocení.

S rozpadem „zdí zapomínání“ uvnitř sebe si vzpomeneme, kdo doopravdy jsme. Sjednocujeme se se svým vyšším Já a cítíme jas a nekonečnost. Takže smrt je vlastně, nehledě m obecné mínění, úžasný zážitek. Ti, kdo prošlí: zážitkem klinické smrti a vrátili se zpět do života, mluví o tunelu s jasným světlem na konci a o setkání se zázračnou bytostí. Většina z nich vidí zpětně svůj život a hovoří o něm s touto bytostí. Ve většině případů se dobrovolně rozhodli vrátit do fyzického světa, aby zde dokončili svůj úkol, i když místo, na němž se ocitli, bylo překrásné. Teď už se nebojí smrti, ale těší se na ni jako na přechod do místa hlubokého klidu. Heyoan říká:

„Takže to, co vás odděluje od pravdy, je vaše hradba. To, co nazýváte smrtí, je ve skutečnosti přechod do světla. Smrt, jak si ji představujete, můžete nalézt jenom uvnitř svých hradeb. Pokaždé, když se nějakým způsobem oddělíte, umíráte malou smrtí. Pokaždé, když zablokujete proudění nádherné životní síly, způsobíte malou smrt. Takže když si vzpomenete na tyto zavržené části sebe, znovu je přijměte – zemřeli jste, vraťte se do života. Jakmile rozšíříte své vědomí, hradba mezi vámi a světem, mezi spirituální a fyzickou realitou se rozplyne. I smrt se rozplyne: je to pouze osvobození, odstranění zdi iluze – pokud jste připraveni to podstoupit. A to, kdo jste, je znovu definováno ve vyšší realitě. Stále zůstáváte svým individuálním já, i když odevzdáte svá těla, vaše vlastní podstata trvá. Vaše fyzické tělo umírá, ale vy přecházíte do jiného plánu reality. Vaše podstata je stálá, je nad tělem nad inkarnaci. A když opustíte své tělo, ucítíte, že jste se stali bodem zlatého světla – ale pořád jste to vy.“

Vnímat svou vnitřní podstatu se můžete naučit v meditacích „budoucnost-minulost“ které jsou uvedeny v dvacáté sedmé kapitole !

Z knihy Ruce světla – Barbara Brennan