Životná sila…

Buben sjednocuje mužskou a ženskou energii v jedinou, vitální “životní sílu”, tmel, který drží život pohromadě. Naše duše nejsou z molekul ani jiné hmoty, ale z čisté energie. Prapůvodní silou života je “vůle”, záměr být.

“Vůle je podmiňující proud, oheň, který přináší to, co vnímáme jako skutečnost.”

Proud této energie však často blokujeme svými negativními postoji, strachem a úzkostí. Bubnování zvyšuje frekvence, na kterých vibrujeme, a tak se spirálovitě vzdalujeme od pomalejších vibrací vzteku, viny a strachu, odstraňujeme bloky a přibližujeme se k extatickému stavu harmonické rezonance s božskou vůlí.

Šamanský bubeník plyne v proudu této vůle, sjednocen s hlasem Stvořitele – prapůvodním zvukem podmiňujícím všechny projevy – a stává se tak nástrojem stvoření v hmotném světě. Kosmologie dvouhlavého bubnu zrcadlí dvě základní funkce šamanství – hledání poznání a soustředění moci. Nebeská (mužská, elektrická) strana bubnu nám napomáhá k rozvoji vnitřního zraku a božského intuitivního vědomí. Bubnování na této straně rozvíjí třetí, kouzelné oko a vyšší čakry. Podzemní (ženská, magnetická) strana bubnu je stranou moci.

Kultivuje životní energii v nižších čakrách. Tato energie je pak uskladněna v solárním plexu a může být nasměrována zpět do vyšších energetických center intuitivní mysli nebo do léčivých a tvořivých aktivit. Božské poznání je přijímáno z vyšších říší, násobeno a usměrňováno v nižších.

Proměna mýtů během času

Mýtická kosmologie bubnu a šamanství představuje pohled paleolitické společnosti lovců na svět – archetypický symbolismus, který se vyvinul ze vztahu lovených zvířat a kmenových kultur na nich závislých. Totemová zvířata a zvířecí archetypy vizí jsou velkými učiteli a šamany, spolunásledovníky člověka z mýtického ráje. Totemová zvířata přivedla lidi k rituálům, které pak vykonávali při jejich zabíjení, aby se duchové zvířat mohli vrátit do zdroje ke znovuzrození. Lov samotný byl obětním obřadem. Správným vykonáváním těchto rituálů a respektováním záhadného řádu přírody byla udržována harmonie s přírodou a zajišťován zdroj potravy.

Mýtická kosmologie loveckých kultur měla dvojí funkci. Rozumově i citově vázala člověka k místnímu kmeni a zároveň ho z něj uvolňovala k prožití “Velkého mystéria”. Důraz byl kladen na jedince – na jeho osvobození a, prostřednictvím nalezení jeho jedinečnosti, obohacení skupiny. Struktury šamanských kultur jsou kruhové. Stejně tak jako kulatý rám bubnu, představuje kruh harmonii a rovnováhu.

V kruhu jsou si všichni rovni – nikdo není nahoře ani dole. Každému je vidět do tváře, každého lze slyšet a ocenit.

Zemědělství však strukturu i kosmologii šamanských kultur transformovalo. Potulné lovecké kmeny byly pohlceny zemědělskými společnostmi založenými na hierarchii. Jejich neolitický řád vnutil paleolitickým lidem, zvyklým na svobodu a lovecké obřady, rigidní sociální systém. Rostliny nahradily zvěř i jako model životních záhad. Ceremonie a rituály založené na cyklu smrti a znovuzrození v říši rostlin uvěznily člověka do nekonečných a neměnných formálních procedur. Šamani se svou individualistickou duchovní zkušeností dogmatickou církevní hierarchi ohrožovali.

Šamanismus byl jakožto “kacířství” zbaven důvěry a nahrazen sociálně nudným kněžstvem. Prvořadou funkcí mýtické kosmologie v zemědělských společnostech bylo vždy potlačování individuality. K tomu sloužilo i násilné klamání lidstva dogmatickými archetypy, chováním, symboly a náboženskými systémy. Individuální vyjadřování, zájmy nebo modely zkušenosti protichůdné tomuto sociálnímu kruhu byly bez ustání potlačovány. Například v roce 1892 byli indiánští šamani označeni za “vliv antagonizující absorpci nových zvyků… Medicinmany je nutno izolovat od jejich lidu a učinit předmětem výsměchu. Teprve pak můžeme (my bílí) doufat, že ohneme a vycvičíme mysl našich indiánských chráněnců civilizovaným směrem”. Kulturní proces seznamování mláděte s identifikačními rysy ostatních příslušníkůtéhož druhu vytlačuje člověka v hierarchických, zemědělsky založených kulturách mimo říši osobní duchovní zkušenosti.

Poznání a jakýkoliv smysl “Velkého mystéria” zůstává mimo dosah jednotlivce.

Kněžstva hierarchických kultur a jejich mýty se dnes postupně rozpadají. Lidé hledají nové způsoby jak znovu navázat vztah k přírodě a duchovnu. “Od nás všech je, spíš než ustrašené uctívání neolitu vedeného kněžstvem, na tělesné i duchovní úrovni vyžadována odvážná soběstačnost s naším šamanským dědictvím.”

Kosmologie šamanského bubnu je kosmologií osvobození od strnulých stereotypů potlačujících vyjadřování naší individuality. Zvukem bubnu je evokován jak smysl božského zdroje (nebeská říše), tak síly vesmíru, které byly šest tisíc let uvězněny v téměř nepřístupných hlubinách podvědomí (podsvětí). Přímo se podílíme na setkávání se a transformování naší vnitřní struktury, odrážející naší kulturu. Tato struktura určuje, jak bude energie proudit, kam bude směřována a jaké nové formy a tvary budou vytvořeny. Změnou našich vnitřních krajin měníme krajiny vnější. Vytváříme nové formy, nové struktury, nezaložené na hierarchii, odcizení a vykořisťování. Obnovujeme posvátnou smyčku harmonie a rovnováhy.

To je práce šamana – psaní mýtů.

Z knihy Michael Drake  Šamanské bubny