Kategórie
Duchovné Duša

Iný svet a Svetelné bytosti

Často mají lidé ve chvíli klinické smrti pocit, že se jim otevírá brána či tunel a propadají se do tmy. Jsou velmi rychle taženi nějakým tmavým prostorem, tunelem, údolím apod. nebo třeba stoupají po schodech. Na konci tunelu vstupují do oslnivého světla. Měl jsem velmi silnou alergickou reakci na místní umrtvení a prostě jsem přestal dýchat. První, co se mi přihodilo – a to velmi rychle – bylo, že jsem procházel jakýmsi tmavým černým vakuem obrovskou rychlostí. Dalo by se to přirovnat k tunelu. Měl jsem pocit, jako bych jel na vláčku v zábavním parku, který obrovskou rychlostí projíždí tunelem.

Asi ne náhodou tento jev připomíná tzv. tunelový efekt známý z kvantové fyziky, kdy se částice svine, překoná energetickou bariéru a rozvine se za ní na nějakém jiném místě v prostoru. Zdá se, že člověk právě tento efekt může prožít, tak říkajíc, na vlastní kůži. Proces svinutí a rozvinutí může probíhat pomalu, jako když z nádoby pomalu odtéká voda, nebo poměrně rychle, jako když voda vytékající z nádoby vytváří, v místě odtoku, turbulentní vír.

V prvním případě nebude mít umírající žádné zvláštní zážitky. Bude vnímat jen tmu, protože jeho duchovní tělo nepřijímá žádnou energii z vnějšku.V druhém případě se navíc objeví typický prožitek tunelu či víru, do něhož je lidská duše strhávána a velkou rychlostí je jím tažena k místu, kde je dostatek energie k jejímu novému rozvinutí. Někteří lidé si všimli, že jejich duchovní tělo při pohybu tunelem vibrovalo a kmitalo.

Mělo-li toto kmitání fyzikální povahu, pak jeho frekvence vyjadřovala množství energie spojené s jejich duchovním tělem.

Frekvence kmitání nejprve klesala a po objevení se světla na konci tunelu, které se stávalo stále zářivější a jasnější, opět vzrůstala. Zároveň se objevil pocit stoupání.

Když člověk prochází tunelem, setkává se se světelnými bytostmi, které září nádhernou a silnou luminiscencí. V některých z nich poznává své již zemřelé příbuzné a přátele. Mají nehmotná a nepopsatelná těla stejně jako on. Často jsou tyto osoby vnímány v mladším věku a lepším stavu, než zemřely. Děti jsou naopak někdy vnímány, jako by byly dospělé. Prožívající vnímá spíše jejich Personu než skutečný vzhled. Tyto bytosti bývají totiž vnímány, i když se v mysli pozorovatele nevytvoří žádná představa jejich vzhledu.

Přívětivé světelné bytosti se snaží pomoci člověku vyrovnat se s novou formou existence. Někdy to nejsou jen příbuzní, ale také elegantní a krásné bytosti, které bývají popisovány i s křídly na zádech nebo ramenou a jsou označovány za anděly. Některé prameny uvádějí, že andělé mohou být i tmaví, pokud jsou pozorováni v tmavé části tunelu a ne ve světle na jeho konci. Vzhled andělů je ale zřejmě také spíše dílem archetypálních představ v psýché pozorovatele než reálnou skutečností. Bývá popisováno, že se andělé rozplynuli v oblaku světla – in-forma jejich těl se svinula.

Svět mimo tělo se jeví jako více než třírozměrný. Je obtížné říct, zda je to proto, že odráží širší realitu, než ji známe, nebo zda pozorovatel vnímá vícerozměrný svět tak, jak ho popisují některé fyzikální teorie. V každém případě se zde před člověkem otvírají skutečnosti, o nichž dříve neměl ani tušení.

Na konci tunelu vstupuje lidská duše do velmi jasného, ale neoslňujícího světla, kde zřejmě dochází k jejímu novému rozvinutí.

Toto rozvinutí nastává patrně kdesi daleko v kosmickém prostoru, kde jsou proto vhodné podmínky. Někteří lidé si vzpomínají, že Země zůstala dole velká jako špendlíková hlavička. Příliv energie rozvinuje před člověkem velké množství obrazů – svět snů v jeho objektivní verzi. Vnímaná realita se zde vytváří, ve velké míře, v závislosti na psýché pozorovatele. Lidé, ježí se ve své mimotělesné existenci dostali velmi daleko, popsali, že viděli nebeskou říši, nádherné krajiny a města, kde všude svítilo nepopsatelně intenzivní čarokrásné světlo.

Pan Raymond A. Moody uvádí tento zážitek jedné ženy:

V dálce jsem uviděla město s jednotlivými budovami, které se jasně leskly. Stejně jako voda ve vodotryscích… Světelné město, tak by se to dalo nejlépe nazvat. Bylo to divuplné. Nádherná hudba, šťastní lidé a všude okolo úchvatná zář. Ale kdybych byla přešla tam – do světelného města, nebyla bych se už vrátila. Bylo mi řečeno, že už bych nemohla zpět. Sama jsem se měla rozhodnout. …

Lidé mohou vnímat tento svět jako svůj skutečný domov: Je to svět obrazů bez entropie, kde nedochází k stárnutí a opotřebování věcí.

Všechny obrazy se zde neustále rozvinují a svinují, přijímají energii a zase ji uvolňují. Světlo jimi vlastně jen prochází. Poloha tohoto světa v prostoru může být velmi nejednoznačná. Pokud zde neexistují jednoznačné historie a děje jsou vratné, dá se říct, že se nachází mimo čas. Pravděpodobněji však se zde plynutí času a bezčasovost spojují v jednu skutečnost. Pro hmotného pozorovatele je tento svět obrazů zřejmě zcela neregistrovatelný.

Duchovní svět však nemusí vždy připomínat představu ráje. Najdou se zde i místa, které spíše připomínají výjevy z pekla či očistce. Mohou v nich uváznout duše, které nemají dosti energie, aby dospěly až do světa zářivých bytostí. Zůstanou uvězněny někde na pomezí světa fyzického a duchovního. Tyto bytosti se jeví pozorovatelům jako bludní duchové, strašidelné mátohy, jež nemají povědomí o tělesném ani duchovním světě.

Chovají se, jako by byly zcela zaujati nějakou utkvělou myšlenkou. Chybí jim vědomí vlastní totožnosti. Nejsou schopni se vzdát svých svazků s fyzickým světem.

Jistá žena je popsala panu Moodymu takto:

Nevím přesně, kde jsem ty “zmatené” viděla. Procházela jsem šerou zónou, celkem protikladnou ke vší té zářivé jasnosti předtím. Podle vzhledu byly tyto postavy podobné lidem mnohem více než všechny ostatní, dá-li se to tak říci. Avšak přece jen nevypadaly celkem tak jako lidé. Co bylo možno považovat za hlavu, to měly hluboko skloněné. Tahy jejich tváří byly plné smutku a zoufalství. Zdálo se, že se pohybují jako trestanci s okovy na nohou.

Někteří z těchto duchů se pokoušejí dostat do kontaktu s lidmi. Většinou se jim to nedaří, ale pokud se jim to podaří, mohli by být původci některých zjevení. Spiritisté popsali duchy jako vlhké studené a průhledné bytosti bez inteligence, což celkem dobře popisu bludných duchů odpovídá. Tito duchové bývají připoutáni k určitému místu do doby, než vyřeší své problémy. Vyskytuje se zde idea utrpení za nějaký nedobrý čin či nevyřešený vztah k životu. Obludné hemžení bludných duchů, jak bývá popisováno, je blízké pekelným prožitkům, které se také mohou objevit. Měla je sice méně než jedna desetina dotázaných, ale přesto stojí za zmínku.

Obsahují vize nepřátelských míst a bytostí, výkřiky, hrozby, pocity nehostinnosti, pronásledování, chladu a prázdnoty, obrazy pekla dle vlastní fantazie a jiné hrůzy.

Objevuje se pocit, že zde člověk bude zatracen na hodně dlouho. Je to trest za porušení pravidel.

Světelná Bytost

Na konci tunelu obvykle dochází k nejvíce udivujícímu zážitku. Člověk se přibližuje ke světlu, které je nejprve tlumené, ale rychle se jasní, až dosahuje nepopsatelné jasnosti. Obvykle je popisováno jako bílé nebo čiré. Přesto však nepíchá do očí, neoslepuje a nebrání ve vidění jiných věcí. Umírající nepochybují, že toto světlo má velmi jasně definované rysy osobnosti.

Láska, teplo, které vyzařují z tohoto světla na umírajícího, jsou nad slovy a umírající se cítí být tímto světlem obklopen a pohlcen.

Cítí neodolatelnou magnetickou přitažlivost tohoto světla a je k němu neodvolatelně puzen. Cítí, že je to Bytost mnohem vyšší než ostatní duchovní bytosti.

Tato světelná bytost bývá považována za Krista, Boha, Buddhu, Alláha či jinou osobnost odpovídající archetypu vyššího Já.

Představuje zosobnění kosmického Vědomí a Inteligence.

Tato Bytost s umírajícím komunikuje formou předávání myšlenek. Přitom přenos myšlenek je prý tak jasný, že člověk nemá možnost této Bytosti neporozumět či jí dokonce lhát.

Vnímá otázku, kterou později interpretuje ve smyslu: “Jsi připraven zemřít? Co jsi v životě udělal dobrého?” Lidem, jejichž čas ještě nepřišel, je pak sděleno, že se mají vrátit nazpět do svých pozemských těl. Sebou si ale odnášejí poznání, že to, co Světelná Bytost považuje za nejdůležitější v lidském životě, je láska a vědění.

Člověk se při setkání se Světelnou Bytostí cítí jako buňka jedné velké duše. Světelná Bytost je jen vzácně vnímána jako lidská postava, ale spíše jako světlo, pocit, hlas či jakási abstraktní síla. Děti ji mohou vnímat jako postavu otcovského typu. Dannion Brinkley ve své knize “Spasen světlem” popisuje svůj vjem Světelné Bytosti takto:

Světelná bytost se teď nacházela přímo přede mnou. Jak jsem hleděl přímo do její podstaty, viděl jsem světelné hranoly, skládající se jakoby z tisíců malinkých diamantů, z nichž každý hrál všemi barvami duhy.

Člověk se může setkat se Světelnou Bytostí, pokud se jeho mysl a archetyp Superega se rozvine natolik, že se v něm jeho duše energeticky rozplyne jako část v celku. Potom Superego začne předávat svou energii lidskému Egu a člověk ho zřejmě právě v této chvíli vnímá jako Světelnou Bytost. Vnímá Celistvost a Lásku skrytou ve vesmíru a svém nitru.

Předtím, než dojde k návratu lidské duše do fyzického těla, Světelná Bytost poskytne lidem zpětný pohled na jejich uplynulý život. Tato zpětná projekce minulého života bývá charakterizována jako jakési výchovné působení, kdy se před umírajícím promítají obrazy z jeho minulého života a on sám poznává, co ve svém životě udělal správně a co špatně.

Zajímavé přitom je, že nevnímá svůj život jen ze svého pohledu, ale i z vnějšího pohledu. Prožívá působení svých činů na jiné živé tvory.

Způsobil-li někomu něco zlého, cítí bolest, kterou způsobil. Naopak, učinil-li dobrý skutek, prožívá příjemné, milé a šťastné pocity, které vyvolal. Ve svinující se lidské mysli se nemusí ovšem rozvinout jen minulé historie, ale v podstatě všechny in-formy a informace, které si člověk bude přát. Člověk může bleskově poznat vše a získat informace a vědění o všem, co ho napadne. Chce-li vědět, jaké to je být kosmonautem, prezidentem či rybou, ihned se to dozví. Může spatřit i předobrazy budoucích událostí.

Ve chvíli návratu ale vše opět zapomíná, protože mozek není schopen pojmout tolik informací. Lidé, kteří toto prožili, si do života si odnášejí, že vědomosti jsou něco, co se neztratí, co je možno si vzít sebou i tam. Chápou lépe význam znalostí pro rozvoj lidské osobnosti.

Získávají novou lásku k vědění a tuší, že vše ve vesmíru souvisí se vším. Návrat duše do těla bývá popisován jako nepříjemný.

Člověk je stržen zpět do své tělesnosti se všemi problémy, jež z toho plynou. Někdy má pocit, že se vrací, aby ještě ve svém životě něco dokončil nebo ho táhnou zpět modlitby a přání jeho blízkých.

Převážná většina lidí s krásným i děsivým prožitkem ve chvíli blízkosti smrti mění, po návratu zpět, svůj život k lepšímu. Chápou mnohem lépe smysl lidského života než dřív. Mají snahu se dále vzdělávat a rozšiřovat své vědění. Stávají se více duchovně založení. Jsou citlivější a vnímavější ke svým blízkým i světu jako takovému.

Ne vždy se však oni i jejich okolí dokáží dobře vyrovnat s tím, co prožili.

Z knihy Kvantová duše Mgr. Rostislav Szeruda

 

18 replies on “Iný svet a Svetelné bytosti”

No tak o tomto sme spolu dosť písmenkovali.Ja som prechod necítil ako tunel,ale ako keby som preskakoval cez potok po kameňoch a každý skok,bol akoby záblesk žlto-oranžové svetlo,ktoré stále jasnelo.A potom obrovský neohraničený priestor,pokoj,ticho…………….Akoby človek stál na velikánskej zasneženej pláni a svieti na ňu slnko,ale nebolia vás oči z toho svetla…………Keď som sa zorientoval a vytešil,tak sa tom zjavil Najvyšší.Nebolo to žiadne telo,žiadna tvár,iba obrys postavy bielo streborný a v tom jasnejšia biela.Ale vedel som ako vyzerá i keď nemal tvár.Komunikovali sme iba myšlienkami.Privítal ma a spýtal sa niečo také ako keď sa dieťa vráti zo školy,alebo zo skusov vo svete.Potom som sám prebral svoj život,ukázal dobré i špatné.Sám som sa súdil a naozaj tam boli i také veci,ktoré boli temné,dlhy,výčitky………..Najvyšší sledoval a keď som sa odsudzoval,tak ako keby ma objal a povedal,že to tak malo byť,že keby som konal inak,tak by to dopadlo ešte horšie ,alebo ma nabádal aby som si odpustil.Všetko je to iba o pocitoch,o tom čo z nášho skutku zvniklo,ako ho iný prežili.Neviem akoby som to vysvetlil,je to ako keď dostaneš darček a ten kdo ti ho dal čaká tvoju reakciu,ak sa mu potešíš,je tá radosť v ňom,ale ak ho ofrfleš je darca smutný a ty to precítiš.Keď sa skončil moj súd,tak som pocítil neskutočný pocit od srdca,akoby boli tie najkrajšie Vianoce,akoby som jedol to najlepšie jedlo,pil ten najlepší nápoj,dokončil najvelkolepšie dielo vo svojom živote,mal najúžasnejší sex.Všetky pocity uspokojenia čo pociťujeme tu na zemi sú tam miliónkrát silnejšie.Neskutočný a neopísateľný pocit………..Nestretol som tam žiadnych príbuzných ani známich a ani ľudia s ktorými som o tom hovoril a prežili svoju smrť nestretli nikoho blízkeho a táto info.sa mi zdá akoby zavádzajúce učenie cirkvy,ľudia sa s ňou stotožňujú.Jeden jediný to opisoval ako tunel.Jeden vravel že to bolo akoby ho to vcuclo do vyšávaču,iný ako let,každý to vnímal inak.Niekoho dokonca i sprevádzali.Aj toto je veľmi individuálne,ale to ako sa súdime,či vidíme svoj život sme sa všetci zhodli a i to,že je nám dovolené slobodne a s veľkou láskou sa vrátiť pre dovod na ktorom nám v živote záleží.Potom sa Duša vráti a to je obrovská bolesť,chaos…………Človek akoby smútil za domovom.Stále sa k tomu vracia.Ja si od vtedy viem vybaviť hociktorý deň vo svojom živote,viem si spomenúť na vone,na teplo,na to aké bolo svetlo.Je zaujímavé čo všetko sa nám ukladá v hlave.Každopádne je potom veľmi ťažké tu na Zemi fungovať.Kopec vecí sa ti zdá nezmyselných,ničoho svetského sa nebojíš a poväčšinou sú z takých ľudí rebeli,ktorý neuznávajú autority a tak.Vedia byť veľmi kreatívny a často vedú ostatných i keď si na tom vobec nezakladajú.No a všetci sa potom podvedome vzdelávajú ,lebo hľadajú odpovede na svoje otázky.Často sa na nich ich okolie spolieha a žiada ich o pomoc.Keď im je najhoršie na tomto svete,tak vždy sa im dostáva niečoho,aby ich život bol ľahší,krajší,zmysluplnejší.Netreba sa báť smrti,lebo to čo je za tým povestným slovkom,je neopísateľne krásne a je to náš domov.Pekný pohodový víkend.R

Páči sa mi

Radko pekne si to opísal. Ten kto videl a spoznal aké to je byť bez tela a prešiel nebeskou bránou naozaj vníma veci inak. Duša Inkarnáciu všetko zabúda a akoby v tele zaspáva. Tie bolesti boli len preto, lebo si bol po nehode.Vrátilo sa ti fyzické vnímanie, už si seba nevnímal astrálne. Ostali spomienky a smútok za miestom, kam sa všetci po smrti tela navraciame.

Vnímal si aj sám seba ako si vyzeral? To je to, čo mi tie bytosti vravia,že samú seba neuvidím ako vyzerám.

Páči sa mi

Nevidel som sa,ale vnímal som sa takého ako som.Tak to bolo aj keď mi dali tie symboli.Stále som to bol ja.Prvý krát po 21rokoch som opäť videl také bytosti ako v Nebi,preto ma to tak zaujímalo.No a k tým krídlam anjelov.Tie sme si vymysleli my ľudia.Oni iba žiaria a aby to na obrazoch vedeli odlíšiť maliari tak im dávali krídla.Okolo nich je len svetlo a i oni sú svetlo.Peknú nedeľu.R

Páči sa mi

Ja som, ale videla anjela s krídlami so zlatou žiarou ako sa počas meditáce vzniesol predo mňa. Bol zlatožltý , štíhli a jeho žiara sa okolo neho šírila na 1 meter. To bol jediný anjel ktorého som videla. Ostatné bytosti boli bez krídiel.

Páči sa mi

Ahojky…..
Vieš čo je divné,že všetci chcú ísť do Neba a nikto nechce zomrieť!!!!!!!!!!!!!!!!!!Neviem k čomu slúžia ostatné blogy,ale to je často iba také hókusy-pókusy táranie.Asi sú za tým iba peniaze…………Dala si fajnú tému,ale nik nezareagoval.Všetci tlachajú o niečom a ak sa bytostne dotkneš reálu sú mimo misu.Jozef z Bakalárov mi radil,aby som o tom čo viem písal,ale nikto o to nestojí.Zaujímajú sa iba o mágiu a naozajstné duchovno im je vzdialené na tisíce sveteľných rokov.Ak dám dáky názor,tak je prekrútený knižnými frázami a hysterickým komentom ako z grotesky.Chcel som si urobiť vlastnú stránku ,ale po týchto skúsenostiach sa mi chce skor zvracať…………je to drsný názor,ale tý o ktorých hovorím sa v ňom nájdu.Ak niekto poníži Boha pod úroveň človeka,je to smutné,ak niekto nevníma Temno,je to smutné…………Prečo sa vždy na niečo hráme.Vďaka Maťka za priestor.R

Páči sa mi

Súhlasím … ja sa na smrť teším celý život 😀 a neviem sa dočkať toho okamihu ale akosi nechodí….
Často opakuješ vetu:” na niečo sa hráš.” jeden by povedal, že je to zrkadlo, v ktorom sa len vidíš ale u teba nemám ten pocit. Hm. Vlastná stránka? Smelo do toho! 🙂 Teším sa na ňu.
Temno. No vieš ak začneš niečo také “propagovať” na blogoch tak ťa asi pošlú rýchlo do svetla. 😀

Páči sa mi

Ozaj vieš čo je na živote také divné,že ak ho chceš skončiť,vždy ti Boh dá do cesty niečo čo ťa oživý,niečo čo ťa urobí šťastným.Ak to mám vysvetliť,tak je to presne poručík Dan vo filmovom Forrestovi Gumpovi………….Vždy koniec Levelu za teba odsúhlasí niekto iný.Treba na to správny čas!Roky skúmam samovraždy a jedna pani sa bola somnou i po samovražde rozlúčiť.Spal som vtedy iba hodinu,lebo ma zavolali do roboty,Po víkende som sa dozvedel,že tá pani naozal spáchala samovraždu a tie dovody jej odchodu pasovali.keď o tej udalosti hovorili kolegovia v robote,tak mi behala husia koža.keď som sa opýtal že či vyzerala tak i tak a čo mala v čase smrti na sebe,tak všetci ostali ako skamenelí.No a asi po dvoxh týždňoch po udalosti nastúpil jeje manžel k nám do firmy.Bola to divná osobka a tej žene verím,že to s nim pri jej diagnóze bolo peklo…………Hľadal som si k nemu cestu,ale žiadna nebola.takže sranda bokom.To len tak na okraj.R

Páči sa mi

Každý takýto článok mi niečo dá. Ak dám podobné články od iných autorov a nájdem v nich to isté, poviem si predsa je to pravda a viac ma to v tom utvrdí. Neviem či ľudia nemajú odvahu sa ozvať, alebo len prekliknú a idú ďalej. Môj blog je moja cesta, cesta spoznávania, tvorenia. Volakedy som šla cestou komunikácie s bytosťami, čo mi nakecali kraviny a ja som im hltala každé slovo..Pykám za to dodnes a sú mojími príživníkmi. Stránku som zrušila, ale po čase zistila, že sa musím niečomu venovať a spoznávať nové.

Tým, že sem píšem aj moje zážitky o cestách vnútorným putvaním, skúsenosti s liečením a iné veci, môžem inšpirovať a pomôcť aj iným. Pre mňa to nie je zbytčná práca a poviem ti radšej sa venujem tomuto ako kecať na Facebooku a hrať tam tie hry. 😕 To, že si sa stal nepochopením sa stáv často. Pre každého z nás je uhoľ pohľadu iný, len málo ľudí hľadí rovnakým smerom a zdiela tvoj názor.. Ja budem nepochopená zrejme stále pre niekoho blízkého, ty si bol nepochopený len pre vlastný pohľad na určitú vec. Vitaj v realite…. je to smutné, ale je to tak. 🙄

Radko tieto blogy sú zdarma, teda aspoň wordpressácke. Každý to robí len za vlastným účelom. Som rada, že si sa ozval.. 😉

Páči sa mi

Ja budem nepochopená zrejme stále pre niekoho blízkého, ty si bol nepochopený len pre vlastný pohľad na určitú vec………………..
Veď na tom nezáleží,ale ak sa máte radi,tak to preklenie všetko……………. a ak nie tak voda prinesie nové a ako ja ke|ď sa mi mechcelo žiť,niekto ťa postrčí!len to chce trpezlivosť.kamoške stále hovorím,nech vytrvá,lebo krabicu ktorú si vybrala je založená,tak treba povykladať ite pred ňou a potom naukladať tie ostatné späť………..Všetko zo všetkým súvisí.Čas ukáže!Prajem však len to dobré.Dobrúúúúúú.R

Páči sa mi

Po svadbe o tom dáme reč……..Mne sa veĺmi páčia tvoje strány,lebo máš tam obrovský priestor a rozsah,učíš iných a to chce odvahu.Rád s tebou písmenkujem,lebo máš chladnú hlavu.Pokojný večer.R

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.