Kategórie
Duchovné Duchovné učenie Duša

Slobodná vôla duše…

Poučení a svobodná vůle v očistných rovinách

Žádná duše nepřistupuje k inkarnaci bez poučení. Každá duše je před svým vtělením poučena. Tak zvaní vyučující andělé upozorňují na to, co ji na její pozemské pouti očekává. Je poučena i o duchovních zákonitostech, které platí pro hmotu, jako například o zákoně příčiny a účinku. Mnohé duše jsou také dočasně od dalšího vtělení odrazovány; to se stává tehdy, když vyučující andělé na základě stavu duše poznají, že inkarnace v tomto okamžiku by mohla mít za následek ještě větší zatížení duše.

Některým je zase k další inkarnaci raděno; to tehdy, když duše vykazuje jistý stupeň zralosti a je odhodlána dalším vtělením se ještě rychleji dále vyvinout a tím se přiblížit Bohu a tím i svému vlastnímu, věčnému bytí.

Každé duši je však dána svobodná vůle.

Jestliže chce duše přistoupit k inkarnaci, může to učinit, avšak pod podmínkou, že je dána odpovídající konstelace planet a dále, že je přitahována určitým duševním stavem nastávající matky – také otec hraje jistou roli. Ovšem i v očistných rovinách se mohou duše dále vyvíjet. Jsou individuálně vedeny vyučujícími anděly.

Protože duše v oblastech onoho světa ztrácí pojem prostoru a času, může to trvat století nebo tisíciletí, než dojde k rozumu a odhodlá se k postupu výše – to je další důvod, proč vývoj na Zemi může probíhat podstatně rychleji než v očistných oblastech.

Jestliže duše žije už dlouho na jedné a téže duchovní očistné planetě v oněch světech, pak se stane následující: Síla Kristova, která doposud duši obklopovala, se stáhne zpět – tím je duše vystavena intenzívnímu vlivu kosmických sil. Ty do ní postupně pronikají stále silněji a reflektují v ní uložené obrazy dřívějších činů, které vykonala v lidském těle. Pak začne v duši boj: ona se brání proti vystupujícím obrazům a bojuje tak proti svým vlastním činům.

Duše je tímto kosmickým přílivem záření nucena k rozhodnutí: buď se bude snažit o
další vývoj v očistných sférách nebo prostřednictvím nové inkarnace v pozemské škole. Kdyby nedocházelo k tomuto naléhání ducha, musela by mnohá duše – v důsledku chybějícího vnímání času – setrvávat velmi dlouho na stále stejném vývojovém stupni; vůbec by nepostřehla, že stagnuje, a proto by se také nesnažila o další vývoj.

Svobodná vůle zůstává však i tady zachována, neboť v duchu neexistuje žádné “musíš!”a to ani v případě znovuvtělení.

Duše je k rozhodnutí pouze vybízena, nikoliv nucena; neboť toto naléhání ducha je třeba chápat jako podání ruky, aby duše nezůstala stát na jedné vývojové úrovni což jí není natrvalo možné , nýbrž aby dozrála k Božímu vědomí.

Důvody a možnosti vtělení

Duše jsou tedy v oněch sférách poučovány – také co se týká zákona opětného
vtělení a možných následků inkarnace. Uvedli jsme už, že není Boží vůle vstupovat
stále znovu do těla, aniž by všude akceptovala Zemi jako školu života. Protože má každá duše svobodnou vůli, zvolí také mnohé duše cestu vtělení, které nerespektují vůli Boha. Jsou to sobecké duše, které jsou pevně připoutané k hmotě  žijí v přesvědčení, že materialistický svět s jeho požitky a chtíčem je jediná realita.

Pro tyto duše, většinou silně zatížené, je důležitý pouze smyslový život – o Bohu a
Jeho lásce, o duchovním, vyšším vývoji nechtějí nic vědět.

Podle duchovního zákona, že stejné přitahuje stejné, se tyto duše potom často rodí do pozemských neduhů a utrpení, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky (konstelace planet, odpovídající vibrační tendence rodičů).

To je také jeden z důvodů, proč se dnes mnoho duší vtěluje v nerozvinutých zemích; stav jejich vědomí odpovídá temním duchovním a fyzickým podmínkám. Z tohoto ovšem nesmíme vyvozovat, že všichni, kteří se rodí v rozvojových zemích v bídě a utrpení, jsou velmi silně zatížené duše.

Vedle této skupiny velmi zatížených duší, které přistupují k inkarnaci jako ve snách, bez ohledu na to, kam je koloběh znovuvtělování zatáhne, a které také nedbají na to, zda se narodí v utrpení nebo zda je jim přisouzen jenom krátký pozemský život;
vedle těchto poháněných duší jsou i takové, které jsou rovněž silně zatížené, avšak
krok ke znovuvtělení dělají vědomě. Chtějí v krátkosti prostoru a času odčinit.

Duševní zatížení, které poznaly a chtějí odtrpět to, co by v duchovních oblastech odčiňovaly pouze v průběhu velmi dlouhých časových úseků.

Třetí skupina duší přistupuje ke vtělení v takzvaném třetím světě, aby pomáhala svým bratřím a sestrám, aby jim sloužila v nezištné lásce a aby současně vyrovnala svoje vlastní poznaná provinění. Mnozí přicházejí na Zem ještě navíc s Božským posláním, které je jakoby vyryté do jejich duše, aby lidstvu oznamovali a na příkladu svého života názorně ukazovali Boží lásku; chtěli přinášet světlo do temnoty hmoty a učit lidi duchovní zákony.

Mystická cesta lásky

Smysl a účel pozemského života a tím i opakovaného vtělení duše do hmotného těla je tedy z duchovního hlediska očištění duševních obalů a tím postupný vzestup k Bohu; je to postupný vývoj původně čistého, jemnohmotného duchovního těla.

To se děje nejrychleji vědomým vykročením na takzvanou Vnitřní cestu, na cestě k vnitřní svátosti, na kterou vstupovali, vstupují a budou vstupovat všichni praví mystikové – neboť každý člověk je chrámem Božím a Boží Duch je v něm.

Vnitřní cesta obsahuje sebepoznání a postupné odkládání všech lidských, všech egoistických postojů a chyb.

Tato cesta je také cestou rozvoje nezištné lásky. O tento proces, který má za následek postupné rozpuštění center vědomí, po případě duševních obalů – tedy zatížení duše, se křesťané v Univerzálním životě vědomě snaží a také ho prožívají. Jdou křesťansko – mystickou cestou lásky, která je vyučována v Křesťanské mystické škole. Prostřednictvím Kristovy síly postupují na cestě sebepoznání a uskutečnění Božích zákonů – až k jejich naplnění.

Znovuzrození v duchu
Cílem pozemské školy je, dorůst očištěním duše a člověka ze zákonu příčiny a účinku do absolutního zákona; je to ta neosobní láska, která s plnou silou působí, jakmile se rozvinou první čtyři stupně vědomí. Pak je také Kristova síla plně aktivní; Kristus nás může vést zpět k absolutnímu vědomí přímo a bezprostředně skrze takzvané vnitřní slovo nebo skrze očištěné cítění.

Jakmile je rozvinut čtvrtý stupeň to odpovídá také čtvrté očistné rovině na onom světě , pak už není člověk nebo případně duše podřízena kauzálnímu zákonu; takzvaný “koloběh znovuvtělování” je opuštěn. Duše už se nemusí vtělovat, aby odčinila svoji vinu, a také už není pod vlivem planet. Dosáhla svého prvního velkého cíle na cestě k Bohu: takzvané znovuzrození v duchu. To je dalekosáhlý návrat do Božího zákona. Ve třech takzvaných přípravných oblastech se potom může duše dokonale očistit.

Světlou stěnou, která obklopuje nebeské světy, může však projít pouze taková duše, která přijme Krista jako svého Spasitele a prvospatřeného Syna Božího a spoluvládce nekonečna.

Taková duše přináší spasitelskou jiskru, která se v ní proměnila v jasný plamen, zpět do absolutna.

Z knihy REINKARNACE

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.