Byť sám sebou…

To je velice důležitá otázka, neboť je smyslem života na to přijít. Zde je několik kroků, jež vám mohou pomoci na cestě za „objevováním” sebe sama.

i1. Musím pochopit, ze je to naprosto správné být SAM SEBOU. Musím poznat, že jsem už dost vytrpěl kvůli tomu, že jsem hrál nějakou roli, místo abych byl SAM SEBOU. Takže proto se teď rozhoduji pro SEBE.

2. Potřebuji se rozhodnout a být ochoten se změnit, protože je pohodlnější být takový, jak se to líbí ostatním.

3. Musím tomu věnovat „chvíle rozvažování” – okamžiky, minuty, chvilky, při nichž se pokaždé budu znovu ptát: Proč to dělám? Jsem to opravdu já? Chci skutečně tohle a proč? Cítím se při tom dobře? Jsem u toho šťastný?Opravdu s tím souhlasím? Přináší mě to blíž ke MNĚ?

4. Musím být autentický, upřímný a poctivý, a to i sám k sobě. Nevyhýbat se následkům, které vyplynou z mých zkušeností, a také je skutečně zažít. Dělat, co je třeba udělat, i když mi to někdy přijde zatěžko.

5. Potřebuje to ODVAHU. Musím si důvěřovat, že můžu být SAM SEBOU a přitom případně zničit obraz, který si o mně ostatní vytvořili. Vyžaduje to odvahu stát při sobě, při své zdánlivé nedokonalosti, která vypadá jako krok zpátky. Odvahu nenechat se už vzdalovat od sebe sama kvůli očekáváním a potřebám druhých. Odvahu jít neochvějně svou cestou, vytrvale a důsledně, i kdyby ostatní říkali, že začínám být tvrdohlavý. Přitom ale zůstat bdělý, vnímavý, všímat si „řeči životních okolností” a „poselství těla”, abych slyšel svá přání. I problémy. Chce to odvahu přestat chtít předvádět se jako pravzor dokonalosti, ale zůstat zcela hodnověrný, být naprosto SAM SEBOU a převzít za to plnou zodpovědnost.

6. Být pozorovatelem. Když cítím, že se mě začíná zmocňovat zlost, vztek, zklamání, očekávání, strach, smutek, ale i radost, vděčnost, láska či štěstí, nejednat ihned na základě tohoto pocitu, ale nejdřív ho chvíli pozorovat, podívat se, odkud přichází a kam se chce dostat. Přibližovat se tak stále víc k sobě samému. Ale rovněž pozorovat životní podmínky, chování lidí kolem sebe i chování vlastní. Jsem tichý pozorovatel svého života.

7. Nemít přání a očekávání. Každé přání mě vždy odvádí ode mě samého. Nic už nechtít, ale dovolit životu, aby mi teď přinesl to, co je pro mě správné. Nechat se překvapit. Vesmír to se mnou myslí dobře a všechno, co existuje, mi chce jen sloužit a pomáhat. Prostě po ničem nebažit a nic neodmítat. Všechno, co skutečně potřebuji, mám v každém okamžiku k dispozici. Přání mě jen upozorňuje na nějaký můj vlastní nedostatek. Jediné, co mi opravdu schází, jsem já sám.

8. Přes zájem o bližní dospět k laskavosti a nakonec i k lásce. Být otevřený, dovolit si srdečnost. Vidět Boha v ostatních a mít tak lidi opravdu rád. Každého přijímat takového, jaký je. Každému dovolit, aby mohl být SAM SEBOU, tudíž i SOBĚ. Mít pochopení, i kdybych všemu nerozuměl, a stávat se tak stále tolerantnější.

9. Být trpělivý na základě poznání, že život tak jako tak „probíhá”, ať jsem trpělivý nebo netrpělivý. Kromě toho se přece v životě nedá ničeho dosáhnout. Jediným cílem jsem JÁ SAM, a tak jsem v podstatě v každém okamžiku u cíle. Pokud ale trpělivost jen hraji, potom budu velmi brzy velice netrpělivý, jako důsledek a upozornění na to, že jsem příliš zdůrazňoval jeden pól, a tím donutil zákon, aby tuto disharmonii opět vyvážil. Také se odpoutat od ctižádosti, přestat chtít pomáhat, chtít něco ovlivnit, vůbec něco chtít!

10. To vede k neochvějnému klidu, neboť klid vychází ze stavu „nechtění”. Když poznám, že všechno je v pořádku tak, jak to je, mohu všechno nechat být a jsem klidný. Uvidím, že mám vždy dost času i dost peněz. Kdybych skutečně potřeboval víc, měl bych to. Vzdám se všech starostí v bezpečí vědomí: JÁ JSEM – a stále budu.

11. Prožít naplno každý okamžik, což znamená právě TED dělat to, co je TED třeba udělat. V každém okamžiku existuje jeden optimální krok. Proto také můžu být v každém okamžiku naprosto v harmonii se sebou i se světem a zcela vědomě můžu žít právě TADY a TED.

12. Těšit se z nastoupené cesty. Protože jsem stále u cíle, totiž jsem SAM SEBOU, dosáhl jsem tak všeho, co se v životě dosáhnout dá. Poznal jsem cestu, kráčím teď po ní a jednou se sám stanu cestou. Můžu si prostě vychutnávat cestu a život i SÁM SEBE!

Cesta je cíl

Obvyklý význam tohoto přísloví je ten, že nezáleží na tom, abyste co nejrychleji dosáhli cíle, ale že jdete po cestě a můžete se přitom těšit, jak se vám na ní líbí. Podle toho je tedy cílem být na cestě. Vlastní smysl tohoto přísloví je však ten, že jsem v každém okamžiku v cíli, pokud jsem skutečně SÁM SEBOU.

Jestliže tím dokážu naplnit každý jednotlivý okamžik, potom řadím jednu naplněnou chvíli za druhou a naplňuji tak svůj život. A navíc jsem skutečně v každém okamžiku zároveň na cestě i v cíli.

Život probíhá pouze TED – a jen TED můžu být v cíli.

Není důležité, jestli jsem ho už někdy v minulosti dosáhl nebo jestli se mi to podaří někdy v budoucnosti; minulost je mrtvá a budoucnost ještě neexistuje. Žiji jen teď, v tuto chvíli, a můžu být právě teď v cíli, jestliže jsem SÁM SEBOU.

Evoluce potom probíhá tak, jak se chce život mým prostřednictvím realizovat, a cesta evoluce vzniká proto, že jsem po celou dobu v cíli. Dokonalost je tu pak v každém okamžiku, neboť dění okamžiku je vždy projevem dokonalosti. Dokonalost není žádný ideál ani vzdálený cíl, ale šance každého okamžiku.

BUĎ SÁM SEBOU tedy znamená nežít už dál podle rozličných vzorů, představ a programů, ale být v každé chvíli zcela nově a hodnověrně přítomný.

Z knihy Sebaliecenie..Ako aktivovať svoje liečivé sily K.Tepperwein

 

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s