Kategórie
Duchovné učenie

Život minulý, súčastný a budúci…

Jsme duch a máme tělo i duši. Náš duch je věčný. Během mnohých životů vyspívá, aby jednou mystickou smrtí splynul s podstatou všeho – s Bohem. Kvalita duševního života a zdraví člověka odpovídá momentální vyspělosti jeho ducha, nebo, je-li dotyčný nějak významně zdravotně omezený (např. narodí-li se postižený), přispívá k jeho rychlejšímu očištění a růstu (včetně jeho nejbližších).

Poněvadž je duch věčný, má jistou (v sobě otisknutou) minulost. Ta se danému člověku buď vůbec neotevírá a dotyčný o ní neví, či k němu během života zvolna a samovolně přichází v souladu s vyspíváním jeho ducha prostřednictvím různých informací a vizí (jde-li daný jedinec duchovní cestou správně).

Minulost není vhodné cíleně „uměle” oživovat (některými s podvědomím pracujícími terapiemi, způsoby dýchání, používáním drog, či nevyžádanými informacemi různě kvalitních jasnovidců). Též o prožitcích a zkušenostech z minulých životů platí, že co se člověk má dozvědět, to mu bude ve vhodný čas „shůry osvětleno“- proč si tedy „přidělávat práci” a nezřídka též starosti.

Čistý list papíru obsahuje minulost stromu, z něhož byl vyrobený.

Obdobně i v každém z nás je kus dějin lidstva. Poznali jsme dobu pastevců dobytka a drsných životních podmínek daleko před Kristem, někteří možná žili během let Ježíšova působení, jiní si užívali slastí i strastí mocného starého Říma, nebo zakládali na území našeho státu první osady a města. K tomu někdo zažil dobu gotiky, jiný čas renesance, či baroka, další několikrát žil v severských či přímořských zemích (a proto mu v současnosti ryby vůbec nechutnají). Někdo žil „nedávno”(např. před čtyřmi sty lety) v Itálii, na Krétě či v Řecku a v současnosti ho neznámá síla táhne „na místo činu” a dotyčný v lokalitách, v nichž v některém z minulých životů spokojeně žil, pravidelně tráví dovolenou.

Hodně lidí v mnoha životech válčilo a sekalo protivníkům v bojích ruce i hlavy, další osoby pak trpěly životem bez (v bitvě zabitého) manžela či otce. Ve svých četných minulých životech jsme pravděpodobně i někdy něco ukradli, noko ho významně ošidili, omezili a (většinou citově) týrali. Někteří kdysi nechali své děti „na holičkách”, hladové a samotné, věnovali se svým zájmům a v současnosti jsou nešťastní a diví se, že jejich dospělé ratolesti o ně nejeví patřičný zájem a nechovají se k nim slušně a uznale.

V naší minulosti (v příbězích mnoha životů) je hodně hezkých období a dobrých skutků, ale i mnoho velkých omylů, špatného jednání a námi jiným lidem uštědřených ran.

Co jsme kdysi nezvládli, to bývá zdrojem našich těžších okamžiků, týdnů až let v současném životě.

Ale i s tím laskavým, co jsme druhým, Bohu i sobě učinili, se počítá a setkáváme se. O co lip ve srovnání „s průměrným jedincem” jsme se v minulosti k jiným lidem i sami k sobě chovali, o to větší požehnání shůry máme nyní – náš život je méně problematický a řídce prokládaný bolestivými ranami i těžkými zkouškami.

Obvykle máme starostí až nad hlavu a času na sebe málo, tak proč se zatěžovat tím, co můžeme nechat prachem zakryto. Když neuvidíte ani kousek Vám neznámého filmu či fotbalového zápasu, který se včera vysílal v televizi, nebude Vás to ani trochu mrzet. Avšak díváte-li se chvíli na nějaké představení, či hokejové střetnutí a v jeho průběhu vypnete televizi, protože se Vám bude zdát jeho úroveň nevalná, obvykle stejně budete chtít vědět, jak daná hra, či zápas dopadl.

Obdobné je to s minulými životy. Dozvíte-li se, co se udalo v některém z Vašich minulých životů (bude-li to vskutku pravda podaná z kvalitního zdroje), zvědavost Vám většinou nedá spát a budete mít nutkání podstoupit předchozí regresní terapii ještě jednou a jít do své minulosti mnohem hlouběji. Stává se, že někteří lidé se do „minulosti a životů” zahledí natolik, že přestanou patřičně vnímat přítomné dění.

Minulé životy jsou jako pařezy v lese. Jsou, ale pro les a jeho současnost již tolik neznamenají.

Kochej se stromy, ne pařezy. Zároveň platí, že o pařezy v lese někdy zakopneš, jindy si posezením na nich během své dlouhé cesty odpočineš a načerpáš síly. Jak je patrné z předchozích ukázek z knihy „Pohlazení pro duši”, minulost sice má „něco do sebe”, ale skrývá také jistá nebezpečí.

Lidé se rodí „ve vlnách”. Jako moře vyvrhne na pláž různé škeble a zbytky (torza věcí i rybích těl), stejně tak Podstata vyvrhne do jistého prostoru v určitém období lidské duchy, kteří jsou mezi sebou společ nými minulými prožitky „provázáni” – kdysi se přátelili, byli manželé, či navzájem jsou si rodiči a dětmi, nebo kteří spolu o něco bojovali, hodně let se přeli, dělali si naschvály, či si jinak ubližovali.

Mořská vlna nekdy doputuje do Egypta, jindy zalije břehy Francie, Ameriky či Afriky. Mnozí naši současní příbuzní, přátelé a spolupracovníci už kdysi byli našimi příbuznými, kamarády, soky v lásce nebo „úhlavními nepřáteli”. Na první setkání s těmi, s nimiž jste byli významně v dávných dobách spjati, většinou nikdy nezapomenete.

Základní linii a dějovou kostru současného života má každý člověk připravenu „na míru”.

Někomu je život příjemně oslazen v partnerských vztazích, jiný má „kopec štěstí” díky všestranným úspěchům svých dětí, další sklízí ocenění v zaměstnání, při své zájmové činnosti, či má „zlaté ruce”, jimiž dovede opravit a vyrobit vše, co se v domácnosti pokazí, nebo co je pro její chod potřebné a zpříjemňuje ho.

Naše přítomnost je obohacena též hořčinami, jelikož jsme v minulosti nebyli stále svatí, ba spíše naopak. Některá žena pije silný čaj z pelyňku během soužití s prvním i druhým mužem. Po nezdaru dvou manželství si řekne: „Již nikdy více,” čímž vlastně povídá: „Pro tento život mně učení soužití s mužem stačí, další jeho kapitoly si nechám na příští životy.” Jinému srdce „krvácí”, jelikož se k němu „obrátily zády” jeho děti. Další pije z kalichu hořkosti tím, že je od padesáti let až do dovršení důchodového věku víc nezaměstnanýmnež zaměstnaný.

Některý člověk nemůže navázat trvalejší vztah, někdo v dospělosti po sňatku zjistí, že je neplodný (nebo má neplodnou partnerku či partnera) a asi nebude mít vlastní děti. Mnozí lidé mají těžký život již od narození, u někoho se hořkost života zřetelně projeví třeba ve čtyřiceti letech – dotyčný má těžkou autonehodu a skončí na invalidním vozíku, či ovdoví (zde jde většinou o součet chyb dávné minulosti s omyly a nevážením si darů i příležitostí současného života).

Když rovnocenně, obdobně klidně a jako cenné budeme přijímat „pocukrované” i „hodně hořké” části svého nynějšího života, náš duch vyspěje a náš život přestanou řídit „šťastné náhody” a druhými způsobené „nehody” a neúspěchy. Vyspělý člověk vnímá jako stejně potřebný den i noc. Rysy jeho tváře se nemění, když ho někdo pochválí a vzápětí „náhodou” uslyší, jak ho tentýž člověk pomlouvá.

Život duchem nádherného člověka řídí již méně postavení planet, horoskopy a časem narození načrtnutý osud, a daleko více přímo sám Pán.

V současném životě se něco naučíme, část v minulosti nesplněných úkolů si příkladnými skutky odmažeme, ale obvykle si též uděláme na svém duchovním šatu novým chybným chováním a rozhodováním pár nových kaněk. Něco dořešíme, nějaká nová nedorozumění vytvoříme a pak zemřeme.

Náš duch vystoupí z těla a domů – do říše Ducha – se pozemskou smrtí navrátí (znovu narodí).

Chvíli odpočívá a zvídavě vše okukuje, neboť na mnohé z duchovního království během pozemského života skoro zapomněl. Z fyzického těla smrtí vysvobozený duch si „užívá“a hraje si stejně jako malé dítě, které se narodí dvěma lidem na matičoo Zemi – zpočátku beztělného života nemá „moc” starostí. Někdy se duch i bez těla chvíli očišťuje. Následně ho čeká určitá práce v říši duchovní a za různě dlouhou dobu nové vtělení, další život a na jeho konci zaso smrt; a to se opakuje, dokud daný duch své dluhy nesplatí „do posledního penízku”.

Jakmile to dokáže, splyne s Podstatou. Minulost ani možnou budoucnost svého ducha si člověk neuvědomuje a chce se mít dobře nyní. „Co bylo, to bylo a kdo ví, zda něco po smrti ještě bude,” říká si (a přitom je často věřící, či jinak Pravdu a Boha hledající), úkoly si udělá „po svém” a při řešení vznikajících problémů „vystačí” s vlastním rozumem.

Většina lidí je v důležitých chvílích života řízena egem (čili svým malým „já”) a uvědomování si Božího vedení je v jejich životě okrajové. Když hartusíte na svůj život a na nevhodné chování druhých, které se Vás bolestně dotýká, vzpomeňte si, že máte jistou minulost a toto jsou její následky. Pak snáze to těžké v životě – neúspěchy, zdravotní problémy a mnohá zbytečná nedorozumění – v klidu přijmete. Rovněž porovnejte délku svých trápení s dobou vývoje Vašeho ducha.

Jen pár tisíciletí Vám postačí k tomu, aby Vaše současné potíže (a doba jejich trvání) v porovnání s nimi ztratily svou tíhu a jejich bol se rozptýlil. A budete-li mít chuť k nějakému „hříšku”, vzpomeňte si na budoucnost i uvědomte si, že Vás „Boží oko” vidí.

Mít jistou Boha hojnost, přiměřené obavy z „Něčeho nad námi” je dobré, poněvadž málokdo dobrovolně a vytrvale usiluje o svou změnu k lepšímu.

Také Vy obvykle k dosažení „lepších známek z chování” potřebujete pociťovat jistý tlak, musíte být korigováni, mírně omezováni a různými způsoby dostávat mnohokrát za sebou určitá varování – rozbité koleno, čelo, ztracená peněženka nebo angína jsou jedny z nejpříjemnějších.

Podstata každého člověka je nádherná – jenom nehezkých povlaků a od štěstí člověka odvracejících slupek je na ní obvykle hodně.

Žij skromně, pokorně a zároveň radostně. Žij mravně a važ si všech lidí. Nyní rozdanou, jakož i správně a v adekvátní míře přijímanou láskou vyhlazuješ svou minulost a připravuješ sobě i svým blízkým nádhernou budoucnost.

O smyslu lidského života

Přišel jsi na svět, abys svítil do lidských příbytků a ozařoval trápení tohoto světa. Konej tak. Přišel jsi na svět, abys na slovo „já” a dovětek „chci” zapomněl, nádheru věty: „My si rozumíme, milujeme se a ctíme,” prožil a „Ne-já” nebo Boha (podle toho, kterou cestou se vydáš) jsi objevil. Konej tak. Přišel jsi na svět od Boha, aby ses začas k Bohu ještě šlechetnější a moudřejší vrátil. Smýšlej, mluv i jednej vždy tak, abys to vskutku naplnil.

Z knihy  Hrabica Miroslav_Co_nam_telo_ríka

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.