Kategórie
Duchovné učenie Liečenie Sny

Liečenie na duševnej úrovni

LÉČBA DUŠE

Úspěch každé léčebné péče, která chce „opravit” narušený duševní základ, závisí na tom, zda se podaří probudit v duši nemocného pevnou víru v uzdravení. Eduard Spranger

Nejde jen o uzdravení našeho těla, ale především o „léčení duše”. Není to tělo, které duši uzdravuje, nýbrž naopak. Duše je to nejobsažnější, celek, z něhož se rodí celistvost a stav zdraví. Zdravý znamená „celý a nerozdělený”. Ve skutečnosti jsme „in-dividua” (ne-rozdělení), tudíž neoddělené části nejvyššího vědomí.

Léčení duše proto znamená, že se znovu naučíme žít s vědomím této jednoty. „Uzdravuje” to duši, když se postupně odstraňuje bolest z iluzorního odloučení. Tím se také léčí mysl a city a v neposlední řadě i tělo, které odráží jen zármutek a utrpení. A právě v takové „spirále” probíhá léčení. Nejde tu však pouze o uzdravení naší vlastní duše, nýbrž zároveň i o spojení každé individuální duše s duší světa. Teprve když se obnoví také tato jednota, jsme skutečně vyléčeni.

Rozdíl mezi duší a vědomím

Začněme s počátkem všech časů a všeho prostoru, s dobou před miliardami let. Na začátku bylo nic – všemocný potenciál pro všechno, který se nijak neprojevoval. Tento potenciál, tato čistá, nezjevná existence, si uvědomí sama sebe. A právě toto je začátek – uvědomělý duch, forma přijímající vědomí. Tento sebe-vědomý duch si stvořil první ztělesnění, první formu, energetické pole — takzvanou duši.

Jak mnozí říkají, duše je „deníkem” ducha. Stejně jako existuje pouze jediné vědomí, existuje rovněž jen jediná duše – „světová duše” nebo chcete-li „nadduše”, která pojímá celý vesmír. Žádná částečka jedinečného vědomí se z něho nikdy neodloučí, jen vstupuje do (zdánlivé) individuality a bere si s sebou na cestu také kousek této duše. Ta se teď stává „její” duší a věrně zaznamenává společnou cestu a vývoj. Zpočátku je jako energie vysoce jemná, srovnatelná s tím, co chápeme jako SVĚTLO.

Později se rozprostře do pole, stává se pomalejší, chladnější, přebírá novou podobu a ztělesňuje se do nových forem. A náhle vybuchne svět částeček, který známe jako vesmír: nastává velký třesk.

Duše našeho vesmíru tancuje ve stále nových tvarech, které postupně získávají zřetelnější tvář probouzející se duše (duší).

Při hledání sebe sama a při sebe poznávání zplodí energie duše také biologický život. Vtěluje se do nových forem života, aby získala stále více vědomí. Tak vzniká individuální duše, která se reinkarnuje do různých podob života a plní úlohy v různých životech. Je jedinečnou částí „světové duše”, jež obsahuje jedinečné záznamy. Je to však vědoucí duch, kdo tyto záznamy provádí (existuje forma energetických stop). Proto je velice zřejmý rozdíl mezi vědomím, duší a duchem.

Vědomí je něco, co musí mít kdokoliv. Je to tudíž duch, kdo je nebo má vědomí a určitým způsobem i duši a kdo vstupuje do podoby duše. Duch a duše jsou dvě části celku s odlišnými funkcemi. Ale ten, kdo tu žije, kdo jde svou cestou, to je duch. Možná vám pomůže toto obrazné vyjádření.

Představte si ducha, který se oblékl do prvních šatů, do prvního „pláště”. To je duše. Uvědomělý duch přijímá s duší svůj první tvar. Stejným způsobem se můžeme vydat i opačným směrem. Představte si někoho ze svých blízkých (může to být partner, rodiče, děti…) Před očima máte jeho „konkrétní tělo”, což je ztělesnění jedné duše. Také váš partner má duši (partnerství Léčení duše  jsou vždy duševní partnerství!). I vaše rodina má duši. To také můžete cítit a pozorovat. Otevřte se představě, že nemáte jen individuální duši, ale že jste zároveň i součástí nějaké větší duše – například duše partnerství nebo rodiny. Posaďte se v tichu a uvidíte, že je budete moci vnímat.

Zajděte přitom ještě o krůček dál. Pokuste se vnímat duši lidstva, duši planety Země, mnohými označovanou jako GAIA. Jestliže dokážete vnímat jiné a větší duše, zvu vás teď ke cvičení vhodnému k léčení na úrovni duše.

Navážu kontakt na duševní úrovni s nějakým člověkem. Nevysílám mu zádně poselství, žádnou informaci. Beze slov procítím bezpečí, důvěru, Lásku i soucit. K tomu je však zapotřebí, abych toto bezpečí, důvěru, lásku a soucit v sobě nejdřív vytvořil. Nebo pokud je už v sobě mám, znovu si je uvědomím. Potom nechám toho druhého, aby se na nich podílel. Vědomě si připomenu, že jsem součástí vesmírného uspořádání. Já sám jsem v pořádku a přitahuji do svého života všechno, co je pro mě vhodné. Já jsem teď tvůrce či stvořitel. Všechno můžu měnit. Zcela vědomě se tedy zaměřuji na takové poznatky, které mi pomohou, abych tuto bezpečnost v sobě cítil. Jakmile jsem se naplnil pocitem bezpečí, důvěry a soucitu, zahrnu do nich i toho druhého. Když s ním ve svém rozjímání splynu, také vnímám, jak na něho působí bezpečí. A pak ucítím okamžik, kdy se to stane, kdy si připadá v bezpečí, kdy se cítí v naprostém bezpečí.

Vezměme ještě jinou situaci. Představte si, že vás někdo přijde navštívit. Už jste se na tom domluvili. Za několik minut bude u vás. Dříve než přijde, „zahalte” ho v myšlenkách do tohoto bezpečí, do důvěry, lásky, do své účasti. Dejte do této energie také laskavou vzájemnost, klid v pořádku vesmíru. Tak vytvoříte atmosféru, v níž si váš host odpočine ještě dřív, než vůbec u vás zazvoní. Samozřejmě že tuto atmosféru pohody a klidu udržíte i poté, když skutečně přijde. Svou vnitřní „prací” jste tak vytvořili ty nejlepší předpoklady k tomu, abyste mohli léčit i vztahy k jiným lidem právě na duševní úrovni. Aby se vám to dařilo, je třeba si připustit svou vlastní sílu.

Uvědomte si nejdřív sílu duševní.

Cítíte, že s vámi teď nic nemůže pohnout. Obraťte se do svého nitra a zklidněte se. Co vás vyruší, to se děje pouze na povrchu, vytrhne to ze soustředění jen vaše Já, ego, vaši osobnost. Všechny rušivé zvuky, jako například nepříjemný hluk z ulice (nebo dupání nad hlavou), duši vůbec nezajímá. To přitahuje jen vaši osobu. Pokud v sobě máte „nastavený” odpovídající program, můžete si být jisti, že vás určitě něco vyruší. Jestliže tento program v sobě nenesete, nic vás rušit nebude. Sice také uslyšíte stejně ohlušující lomoz jako ten, komu to velice vadí, jenže vás to z rovnováhy nevyvede. Rušivé efekty se dotýkají pouze úrovně osobnosti.

Vaše duše se nenechá vytrhnout z klidu žádným hlukem. A vy sami? Dokážete natolik snést nějaký hluk či hřmot, který málem dosahuje prahu bolestivosti, ale vám nevadí, protože jeho „energii” už téměř nevnímáte? Když se vám to podaří, zjistíte, že duše nevnímá žádné bolesti. Ze je to jen tělo či rozum, které je cítí jako utrpení. Sami se léčíte na úrovni duse tím, ze si uvědomíte jedno — tady nikdy nebyla nemoc. Ani nesoulad. Jenom mír, blaženost, harmonie. Na úroveň své duse se můžete dostat prakticky kdykoliv a stejné tak i kdykoliv prožívat život jako duše.

Brzy zjistíte —jsem zdravý, tudíž „neporušený”. Není tu co na práci. Můžete se těšit sami ze sebe, vychutnávat vnitřní mír a pocity štěstí. Mnozí lidé se za ním stále pachtí, ale vy jste si teď uvědomili, že žádná vnější okolnost vám štěstí nepřinese.

Štěstí znamená být vědomý. Slovo „vědomý” dokonce můžete vypustit a jen říci: Štěstí znamená BYT.

Dítě možná není vědomé, aleje šťastné. Jednoduše JE. Štěstí znamená nebýt v rozporu s žádnými okolnostmi a prostě jen BÝT A to je mocná léčivá síla.

Věříte, že se štěstí a nemoc vylučují?

Tato věta patří mezi jakési „vtíravé” věty, kterým člověk věří, ale které v žádném případě nepůsobí léčivě. Spíš naopak. Jenom obtěžují, zdržují a mnohdy nás i blokují. Měli byste si všimnout lidí, kteří jsou šťastní i navzdory nemoci. Ale je to jen proto, že se s ní neztotožňují. Ztotožňují se se svou duší. Tady je štěstí doma. Nemoc je v těle a pouze upozorňuje na nějaké rozpory. A člověk, který i přes onemocnění dokáže být šťastný, drží klíč k uzdravení ve svých rukou.

Abychom dosáhli tohoto uzdravení duše, je záhodno odstranit nečistoty vnitřního světa.

Pravidelnou psychohygienou, „praním mysli”, ho můžeme očistit od negativních myšlenek, zatěžujících pocitů, nezvládnutých a ukvapených jednání, aby se věrný obraz boží, naše JÁ JSEM, znovu mohlo čisté odrážet v jasném zrcadle naší duše.

Uzdravení — zdravý – osvícený

Tady však nejde jen o duchovní léčení těla a duše, nýbrž v konečném důsledku o uzdravování ducha, a tím i o osvícení, neboť tím, že opět jednáme z „boží bezprostřednosti”, posvěcujeme všechno konání. A nejen konání – bude tím posvěceno veškeré bytí. Být osvícený neznamená nic víc, ale ani nic míň než žít naplno ve vědomí jednoty s nejvyšším vědomím.

Podle zákona milosrdenství máme možnost v každém okamžiku svého života opustit nesprávnou cestu, skončit s „hříchem” a navrátit se „domů”.

Je skutečně daleko snazší léčit sám sebe, než si myslíte. Stálo vás velmi mnoho úsilí, abyste „stvořili” svou nemoc. Ale zbavit se jí může být stejně snadné jako vydechnutí negativní myšlenky. A to i navzdory tomu, že jste předtím na nemoci dlouho a tvrdě „pracovali” a drželi se jí s vynaložením všech sil. Jakmile změníte své myšlení, dojde zcela automaticky k proměně i ve vašem těle. Každé uzdravení bývá uzdravení duchovní. Neexistuje žádný lék proti zlobě, vzteku, závisti a podobně.

Uzdravení tudíž znamená, že se pošramocené vědomí znovu dokáže nastavit na jedinou sílu a jednotu všeho bytí.

„Pokřivené” vědomí vzniká především z nevědomosti, nedostatku poučení nebo na základě chybných informací. To však svědčí jen o tom, že jsme dostatečně nehledali, jelikož platí: „Kdo hledá, ten najde.”

První krok, kterým lze ukončit naši neznalost, spočívá v tom, že se začneme pídit povědomostech. Nejde však přitom jen o získávání vědomostí, ale také o léčení „duchovní slepoty”, která nám jinak znemožňuje, aby se z vědomostí staly moudrosti. Duchovní zaslepenost vzniká tehdy, když se ztotožňujeme s tělem, myšlením a pocity, čímž ztrácíme spojení k svému pravému JÁ, k univerzálnímu vědomí v nás. Výsledkem je pouze čisté „vědomí ega”, a tím i sobectví. Toto odtržení od nejvyššího vědomí ale nevydrží žádné Já, aniž by neonemocnělo. Ze sobectví si navzájem „ubližujeme”, až nakonec opravdu onemocníme. Právě toto sobectví je vlastní nemoc.

Ayurveda nám nabízí jednoduchou, ale současně i neuvěřitelně působivou metaforu: Život je jako strom, jehož kořenem je vědomí. Když se dobře postaráme o kořen, bude i strom zdravý.

Uzdravení smrtí

Uvědomte si, že každá léčba se zabývá stále jen „otisky” a způsoby chování ega, aby ho nahradila něčím lepším. Skutečné vyléčení však znamená přejít od sobeckého vědomí k opravdovému „sebe-uvědomění”. Jen ten, kdo prošel touto cestou, po ní může vést někoho jiného. Jen „uzdravený” může léčit. Samotné JÁ každého člověka není ani nemocné, ani se nemusí léčit nebo se měnit – to jednoduše JE. Takže se tu ani tak nejedná o to, zda v životě budeme hrát lepší roli, jako spíš o to, že přestaneme s hraním „přidělených” rolí a upomeneme se na sebe sama. A začneme BÝT!

Dokud v životě stále ještě hrajeme nějakou roli, v podstatě ještě žádnou nehrajeme. Teprve když už nehrajeme žádnou roli, opravdu nějakou roli hrajeme. Jestliže se to všechno v průběhu života nepřihodí, nakonec nás „uzdraví” smrt. To je transformace, které se nikdo z nás nevyhne. Učiní-li člověk pokaždé jen jakási poloviční opatření, která nemohou přinést žádné důkladné zvraty, jednou už nezbude žádné místo pro kompromis a smrt zcela spolehlivě přivodí tuto úplnou změnu.

Pokračovanie: LÉČENÍ NA DUCHOVNÍ ÚROVNI UZDRAVENÍ DUCHA

Z knihy Tepperwein_Sebelecba_-_Jak_aktivovat_sve_lecebne_sily

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.