Spoznanie svetla…Duchovní pomocníci

Vždy, když v této knize hovořím o duchovním světě, míním tím především ty pomocníky, kteří jsou doma v duchovním světě a mnohým způsobem zasahují do našeho života.

Nemají hrubohmotné tělo lidí a proto jsou nezávislí na času a prostoru, mohou tedy například sledovat dění současně na různých místech a nahlédnout do minulosti i budoucnosti. Mají vyšší vedení a vyšší vědomí než my lidé.

Tyto duchovní bytosti žijí v dimensích světla. Milují nás lidi, vedou, řídí a chrání nás, jak jsem poznala v mnohých zasedáních. Plněním tohoto úkolu i oni se dále vyvíjejí. Mnozí z nich během pozemských životů se vypracovali k vysokému stupni vývoje a zdokonalují se tím, že pomáhají lidem na této Zemi nebo duchovním bytostem v jiných, jemných dimensích dále se vyvíjet. Mimo ně jsou i takoví, kteří ještě ani neměli na sobě lidskou podobu hmotného těla.

Každý člověk má duchovní vedení jednoho i více pomocníků z duchovního světa. Většina lidí si toho ani není vědoma, protože do jejich vědomí proniká jen malý úsek celkové skutečnosti, pochopitelný pouze vnějšími smysly a rozumem. Mnozí však mívají pocit, že se jim dostává intuitivně pomoci — pokynu, spásné myšlenky, vnuknutí, aniž by si to uvědomovali, odkud pomoc přichází. Vědění o duchovním vedení závisí od dosaženého stupně vědomí.

Teoreticky je každý člověk schopen navázat styk s tímto duchovním světem — duchovním pomocníkem. Asi tak, jako je teoreticky možné, aby se každý člověk naučil hrát na klavír. Ve stavu spánku, tedy nevědomě, mají všichni lidé kontakt se svým duchovním vedením.

Největší lidští nepřátelé, to jest strach, pochybnosti, nedůvěra, zabraňují vesměs člověku otevřít kanály, vedoucí o této dimense.

O tom, že tyto kanály je možno otevřít, dokazují zkušenosti s mnoha lidmi, kteří v mých meditačních kursech vědomě nalezli přístup ke svým duchovním pomocníkům. Samotní duchovní pomocníci si přejí navázat kontakt se svými svěřenci, vyměňovat si s nimi myšlenky, hovořit s nimi v meditaci, tak můžeme mnohem účinněji dostávat od nich pomoc.

Příběh: Historicky známý příklad člověka, který žil v kontaktu se svým duchovním vedením, je řecký filosof Sokrates. On sám hovořil o „hlasu” přiděleným Božím spojením, na který se spoléhá. Tento hlas nebral mu svobodu vůle a rozhodování, ale varoval jej před mylným jednáním a nebezpečím. Duchovní pomocník v jeho nitru dával i schopnost radit jiným. Tak píše Xenofon: „Mnoha svým přátelům Sokrates radil činit to, nebo nečinit ono, protože Božskost mu dala k tomu znamení. A bylo to k výhodě těch, kteří ho poslechli. Ti, kdož ho neposlechli litovali.” Podle všeho Sokrates byl zřejmě mistrem v uvolnění a meditaci. V každé době mohl vejít do ticha a naslouchat vnitřnímu hlasu.

I v duchovním světě je stupňovitá hierarchie dle úrovně vědomí. Duchovní bytosti náleží zcela rozdílným vysokým dimensím stejně, jako se lidé rozlišují stupněm svého vědomí, svou duševní zralostí. Člověk na této zemi a k tomu nemusí být světcem — může jako duchovní bytost, kterou vždy je, náležet vyšší dimensi, než duše zemřelého bloudícího v temnotě.

Proto můžeme my lidé našimi myšlenkami, modlitbami pomoci zemřelým přátelům a příbuzným k dalšímu vědomému vývoji a vzestupu ke světlu.

Zemřelí, kteří se nacházejí v temnu, protože si na sebe naložili vinu, hledají příležitostně pomoc od nás lidí. V jednom z mých zasedání hlásil se s pláčem jeden zemřelý příbuzný mého návštěvníka, který nebyl ve světle a prohlásil, že čas od času u tohoto návštěvníka hledá pomoc. Viděla jsem pak, že tento návštěvník býval napadán nevysvětlitelným smutkem. Potvrdil mi to a pravil, že tento smutek bezprostředně přijde a opět odchází a že v těchto případech se sám táže, jak dlouho tato sklíčenost bude trvat.

Můj duchovní pomocník vysvětloval, že vibrační pole pomoc hledajícího je velmi blízká návštěvníku a tím je vyvolána „bezdůvodná” vnitřní skleslost, což může být označeno jako narušené pole v oběhu energie dotyčného.

Když můj duchovní pomocník pak nešťastnou duši ujistil, ze jí bude pomoženo, s dojetím se rozloučila, současně i můj návštěvník byl uvolněn od této zátěže.

Chci se zde zmínit ještě o nejdůležitějším pomocníku každého člověka, kterému se říká také „strážce prahu”. Jemu připadá zcela zvláštní funkce střežení, vesměs po dobu jistého vývojového stupně dotyčného člověka. Pochopitelně, že k člověku s výše vyvinutým vědomím přidruží se také strážce prahu s odpovídajícím vysokým stupněm, aby ho vývojově pozvednul. Strážce prahu střeží jeho duchovně-duševní vývoj a zabraňuje, aby záležitost života ho příliš neodváděly od cíle. Současně usměrňuje příchod jiných pomocníků.

Během mnoha zasedání, kdy jsem mohla nahlédnout do duchovního světa, poznala jsem, že jednotlivým návštěvníkům se tolik zprostředkovává, kolik dle síly stavu své ho vědomí mohou porozumět, přijmout a kolik jsou schopni zpracovat. Podle vyvinutého vnitřního přesvědčení, pochopení, jaké kdo má pro duchovní svět, může být přidělena pomoc nejen pro strasti všedního dne, ale i pro duchovní cestu.

Jsem obzvláště šťastná, když návštěvníku mohu jmenovat jeho osobního duchovního vůdce. Když se pak v meditaci snaží navázat kontakt, může po čase vyvinout orgán, anténu ke vnímání duchovního pomocníka k vyciťování jeho vibrace a k výměně myšlenek s tímto. A dle stupně vnitřního pokroku je možno duchovního pomocníka v meditaci i spatřit.

Jsem velmi vděčná, že můj pomocník je po mém boku ve všech zasedáních. Dbá na to, aby zasedání mne zdravotně příliš nezatěžovaly. Vesměs určuje i dobu zasedání a požaduje, abych je přerušila, kdyby mi dlouhá doba transu mohla zdravotně škodit.

Z knihy  POZNANI SVETLA  Silvia Wallimannová