Kategórie
Duchovné učenie Sny

Nenaříkejte nad svými mrtvými

Viem, že tento článok mohol byť  uverejnený 1.11.2011 , ale našla som to až včera. Vždy som rozmýšlala, čo želať zosnulému ak zapaľujem sviečku, či svetlo jeho duši a kľud, či  krajšiu inkarnáciu, no každopádne vždy som mala v tom chaos.

Nenaříkejte nad svými mrtvými….Stejně si počínejte, když naříkáte nad mrtvými a truchlíte, neboť vaše ztráta je jejich ziskem. Nečiňte jako ti, kteří truchlí před lidmi a hlasitě naříkají a roztrhají své šaty, aby ostatní viděli jejich smutek. Neboť všechny duše jsou v rukou Božích a všichni ti, kteří činili dobro, budou dlít se svými předky v lůně Věčného.

Modlete se raději za jejich klid a jejich vzestup a považte, že jsou v krajině ticha, již pro ně připravil Věčný, a že obdrží spravedlivou odměnu za své činy, a nereptejte jako lidé bez naděje. (Kap. 26, 10-11)

Kristus objasňuje, opravuje a prohlubuje Slovo:  Kdo oplakává mrtvé, je ještě daleko od věčného života, protože vidí smrt jako konec života. Nedosáhl ještě vzkříšení ve Mně, v Kristu. Patří k duchovněmrtvým.

Nenaříkejte nad svými mrtvými ! 

Neboť kdo naříká nad ztrátou jednoho člověka, ten nemyslí na zisk duše, která – pokud žila ve Mně, v Kristu – vstoupí do vyšších vědomí životních oblastí. Neboť když byl jejich život v pozemském bytí v Bohu, bude i v jiné formě bytí v Bohu.

Poznejte: Časovost, život v těle, NENÍ životem duše. Duše přijala tělo jen na krátký životní úsek, aby v časovosti očistila a smazala to, co si v různýchpozemských šatech na sebe nakládala. Zemi je třeba vidět pouze jako PRŮCHODNOU STANICI, na níž duše v pozemském šatě v krátkosti očišťují to, co na oné straně, za závojem vědomí – nazývané též mlžné stěny – nemohou tak rychle zvládnout.

Když nějaká duše opustí svůj pozemský šat, pak člověk oplakává jen šat duše a nemyslí přitom na duši, jež ze šatu vyklouzla.

Každá světlá duše je po odložení svého pozem­ského těla vedena světlými, pro člověka neviditelnými bytostmi do oné roviny vědomí, jež odpovídá myšlení a životu toho člověka, v němž byla tato duše vtělena.

Poznejte: Každou duši, která opustila tělo, to táhne ještě nějaký čas k těmlidem, s nimiž jako člověk žila pohromadě. Musí-li se dovědět, že její bývalí pozemští příbuzní truchlí nad její tělesnou schránkou, pak je to pro duši velmi bolestivé. Duše dosud blízká Zemi pozná velmi dobře, proč její příbuzní naříkají jen nad její tělesnou schránkou a proč si ji truchlící nevšímají jakoduše.

Duše, která to musí poznávat, pociťuje při tom první hlubokou duševní bolest po odložení fyzického těla; neboť se dozví, proč člověk truchlí a nevzpomíná na ni v lásce a oddanosti. Vidí přitom nejednu sobeckou myšlenku svých bývalých pozemských příbuzných. Nemůže je na sebe upozorňovat, protože není jimi vnímána. Co říká, to člověk neslyší, a co vidí, to neuzří. Duše ovšem mnohé vnímá.

Podněcuji vás k přemýšlení: Naříkáte, když se had svléká, když zanechá svou kůži a dál se plazí ?

Podobně je tomu s duší. Zanechá své pomíjivé tělo, svoji tělesnou schránku, a putuje dále. Naříkáte tedy nad ztrátou schránky, a nevzpomínáte na duši !  Kdo vzpomene na duši, ten děkuje Bohu, jenž onu duši povolal zpět do Svého lůna, pokud tato v po­zemském šatě využila života v Bohu a tím se Mu přiblížila. Myslete na to, že pro světlou duši je odlo­žení těla ziskem.

A jestliže naříkáte nad ztrátou člověka jen před lidmi, pak jim pouze něco předstíráte.Ve skutečnosti nevzpomínáte ani na člověka ani na duši. Myslíte jen sami na sebe. Duše, která to vnímá, pozná, že NEBYLA nezištně milována, že tu byla podle okolností jen k vlastnímu prospěchu svých bližních.

Mnohé duše musí poznat, že v pozemském šatě byly žité (sloveso „žíti“ stojí v původním německém textu zde v neužíva­ném trpném rodu.

A protože je v každém slově Ducha uložen hluboký smysl, tato forma slovesa byla převzata do češtiny) svými pozemskými příbuznými a známými. To znamená, že se nemohly jako člověk samy vyvíjet a žít podle svých bytostných znaků, protože museli konat vůli těch, kteří to od nich žádali, což bylo pro ně samotné výhodou. Mnohé z těchto duší vidí, co ve svém pozemském bytí promarnily, a vracejí se také proto zpět do pozemského bytí. Projdou opět skrze závoj vědomí k Zemi a zdržují se jako duše znovu mezi těmi, kteří skrze ně žili. Opět jiné touží na Zemi žít to, co nemohly jako lidé rozvinout.

Dokud jsou lidé připoutaní k lidem nebo věcem jako majetek, bohatství a moc -, vracejí se jejich duše znovu k Zemi a vklouzávají opět do nových pozemských šatů.

Je mnoho rozličných příčin a pod­nětů, proč se duše znovu vtělují. Pozná-li například nějaká duše, že je spoutána hříchy se svými blíz­kými, pak často rezignuje a připustí přání přijmout opět nové tělo. Oduševněna tímto přáním žije v té rovině vědomí, která odpovídá jejímu duševnímu stavu, a je tam poučována. Mimo jiné je jí ujasněno pro a proti opětovného vtělení. Přistupuje tehdy ke vtělení, když souhvězdí, v nichž jsou uložena její pro a proti – a tím také její pozemská cesta -, ukazují cestu ke hmotěa když je na Zemi zplozeno pozemské tělo, jež odpovídá jejímu duševnímu stavuvědomí. Do této tělesné schránky potom při porodu vklouzne.

Muž, který tělo zplodil, a žena, v níž embryo vyrů­stalo, přitáhli onu duši, s níž mají ještě leccos společně očistit – nebo aby společně s ní v nezištné službě pro své bližní kráčeli cestou Páně.

Člověk by neměl hledět jen na své tělo, nýbrž především na vtělenou bytost v něm a měl by se snažit konat vůli Boží a nenechat si vnutit lidskou vůli od druhého nebo třetího.

Poznejte: I když říkáte: „Konám vůli svého bli­žního, abych zachoval vnější mír“, bráníte své duši i duši svého bližního, aby se rozvíjela a vyvíjela tak, jak je to pro oba dobré. Bráníte sobě i svému bližnímu plnit úkoly, které si vaše duše přinesly s sebou do pozemského bytí: Očistit se a oprostit se od zátěže hříchu, jenž byla eventuálně přinesena do tohoto vtělení ještě z předcházejících inkarnací. Kdo se nechá svými bližními poručníkovat, kdo tedy činí, co jiní říkají, ačkoli pozná, že to není jeho cesta, ten je žitý a žije mimo své vlastní pozemské bytí. Nevyužívá dní; je využíván těmi, jichž je poslušen, a nezná proto svoji cestu jako člověk po této Zemi.

Kdo své bližní svazuje tím, že jim vnucuje svou vůli, je srovnatelný s upírem, který nasává energie svých bližních. Nezná se sám a současně se poutá na své oběti – a opačně se oběť, která se nechá vysá­vat, poutá na něj. V jednom z životů, buď v pozem­ském šatě nebo jako duše v oblastech onoho světa, budou oba zase svedeni dohromady – a to tak často, a tak dlouho, až jeden druhému ODPUSTIL.

Když se dva na sebe připoutají – lhostejno, zda jeden poutal nebo se nechal připoutat -, pak se oba zatížili a oba se musí společně očistit, aby mezi nimi mohla být znovu nastolena láska a jednota.

Nikdo nemůže říci: „Já jsem nevěděl nic o záko­nech života.“ Pravím vám: Mojžíš vám přinesl výtahy z věčných zákonů, Desatero přikázání. A když tyto dodržujete, nebudete se navzájem na sebe poutat, nýbrž budete společně žít v míru.

Poznejte: Jedině LÁSKA a JEDNOTA mezi sebou uka­zují duším a lidem cesty k vyššímu životu.

Bůh, věčně Dobrotivý, podává každé duši a kaž­dému člověku Svoji ruku. Kdo ji uchopí, využívá svého pozemského života.

Cení si dnů a dokáže je také žít podle přikázání tím, že očišťuje to, co mu den ukazuje. Bude jednou jako duše kráčet v Bohu a spočívat v Bohu se všemi těmi, kteří rovněž využili svého pozemského bytí tím, že den co den poznávali a se Mnou, Kristem, překonávali to, co jim den při­nesl a ukázal – radost i utrpení.

A jestliže netruchlíte ve vlastním zájmu nad tě­lesnou schránkou, kterou odložil váš bližní, nýbrž v duchu se radujete, že duše v pozemském šatě poznala svůjduchovní život a připravila se na něj, budete se skrze Mne, Krista, radostně modlit k Bohu za svého bližního. Budete duši, jež je nyní blíže k Bohu, posílat síly lásky, aby pokračovala k vyš­ším rovinám, aby se víc a víc sjednocovala s Bohem.

Duše cítí radost i utrpení svých příbuzných. Duše, jež zesnuly ve Mně, v Kristu, se cítí skrze Mne, Krista, spjaty se všemi těmi, které ještě kráčejí v pozemském šatě.Radost duše z toho, že její příbuzné na ni vzpomínají s láskou, ji naplňuje silou.

Poznejte: Nesobecké, milující modlitby dodávají putující duši sílu a vytrvalost na její cestě k božství. Ve vašich nezištných modlitbách cítí sounáležitost a přijímá více síly. Tak rychleji odloží na ní dosud lpě­jící lidství a stane se svobodnou pro Toho, jenž je svoboda a láska – Bůh, život. Odměna z Boha je ve­liká pro každou duši, která se vážně snaží plnit Boží vůli.

Poznejte: Jen ten je bez naděje, kdo o své víře jen mluví a nežije tím, v co zdánlivě věří. Nakonec takový pochybovač nevěří tomu, co jako víru předstírá. Z toho se vyvíjí beznadějnost.

http://www.vesmirnilide.cz/svetelna_knihovna/cz_kazani_na_hore.htm

4 replies on “Nenaříkejte nad svými mrtvými”

Ja som si uvedomila ako hrozne ma zase skolila smrť svojej kamarátky a oplakávala som ju veľmi dlho, ale vďaka nej som bola navedená na cestu ezoteriky. 😉
My ľudia nedokážeme vnímať život v jeho celosti a berieme do úvahy len fyzické bytie. Ak by sme dokázali vnímať jemnohmotnosť duše, tak by odchod človeka z nášho života bol menej bolestnejší…
Som rada Inka, že si si našla potrebné vysvetlenie. Krásny víkend želám 😉

Páči sa mi

anitram

vidíš? a ja aj napriek tomu že toto viem .. predsa sa nebránim tomu že mi chýba … tak ako otec ( ktorého smrť zasa naviedla mňa na cestu poznania ) .. tak aj brat ..

obaja zomreli tak, že jednoducho museli .. nebola to náhoda, či nešťastná smrť, aj keď to tak vyzeralo chvílu … otecko zomrel v nemocnici, kde ho liečili na infarkt .. zvládol tri ( bol to vysoký muž, silný drevorubač ) .. a ako zomrel? .. spadol z postele, keď chcel ísť za lekárom, spadol tak že sa zabil .. bol v okamihu mrtvy .. jednoducho sviečka dohorela a hotovo …
a brat? obdobné … dva metre pred bránkou do domu spadol a zabil sa ..

ale? aj keď viem, že sú v pohode, že sú šťastný, že sú v raji, možno už v inom živote .. to neviem .. predsa tu nejde o nich .. ide o mna, o to čo cítim, … chýbajú mi, … a pokial si to nepriznám, nemám šancu sa pohnúť dalej .. život predsa nie je o popieraní aj tohto .. život, môj život obnáša aj toto … aj ked je možné, že môj “smutok” ich pri mne drží, osobne si to nemyslím .. ( pretože môj smútok drží mňa samú .. nie nikoho iného …) .. predsa ak príde čas, ten čas že sa mi pripoimenú aj smútkom, nostalgiou prijímam ju … bol to otec, bol to brat .. a ja som si pre nejaký dôvod tam hore zmyslela že sa inkarnujem práve k nim .. a tak? aj môj živý smútok beriem ako prejav úcty a lásky ktorú som k nim cítila … a cítim stále … 🙂

Páči sa mi

To je to, že ich nedokážeme vnímať v ich terajšej podobe a zanechali v nás veľa spomienok.

Aj keď je chlap silný ako hora, jeho srdce je však citlivé a ak si na seba naberie veľa poviností a verí že ich zvládne, občas si neuvedomí, že sa môže preceniť a srdiečko to neunesie. Kolegynin muž mal infarkt a keď som jej čítala z psychosomatiky ako taký človek k takému ochorenie príde, tak všetko na neho sedelo a na ten infarkt poukazovalo.

Ja si myslím,. že každý máme nejakým spôsobom smrť predurčenú a svojím konaním si ju buď zlepšujeme, alebo zhoršujeme. Môj bratranec sa vylízal z rakoviny lymfatických uzlín a zabil sa na prvom aute ako si ho kúpil. A bol to veľký motorkár. Paradox…..Ukončením života si niečo vyrovnal a pokračuje vo svojom pláne ďalej.

Veľa veci tažko nesieme a neviem spracovať, odpútať sa, odpustiť, naučiť sa milovať….a tak ďalej… 🙄

Nech im svetlo na ceste svieti…

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.