4.čakra Anahata – srdcová čakra

Stavba brzlíku

U dětí zabírá brzlík skoro celou přední část hrudníku.V pubertě dosahuje maximální velikosti a pak se začne zmenšovat. Donedávna se věřilo, že brzlík v dospělém věku atrofuje. Ale výzkumy posledních let podnícené epidemií AIDS prokázaly, že je tu určitá aktivita i po pubertě.

Funkce brzlíku

Brzlík má vztah k dozrávání určitých lymfocytů (bílé krevní buňky) a k celkové aktivitě lymfatické tkáně. Tato tkáň člověku umožňuje rozlišit já a ne-já a s tímto ne-já patřičně nakládat. K vytváření protilátek dochází pravidelně v prvních sedmi letech života, když se jedinec setkává s velkým množstvím antigenů.

Ezotericky vede reakce protilátka – antigen k vytvoření světového názoru, který nás pak provází životem, t. j. učíme se, co je pro nás dobré a čemu se máme vyhnout. Jak reaguje člověk na antigen, když se s ním setká podruhé, záleží ve velké míře na původní zkušenosti a na tom, zda byl přijatý světový názor pozměněn na popud nových informací z úrovně duše.

Přeměna energie z oblasti solar plexu do srdce

Srdce je středisko, kterým přijímáme lásku duše a jejím prostřednictvím jsme spojeni s láskou Stvořitele. V současné době je srdeční čakra u většiny lidí relativně uzavřená a proto plně nepřijímá lásku z duše. Jak se ale blíží věk Vodnáře, bude silně narůstat množství energie vstupující do našeho srdce i do srdce vesmíru. Abychom se na tuto změnu připravili, je důležité začít měnit energie solar plexu na energie srdce.

Tento proces již začal, jak je vidět z množství chorob, které se vztahují k srdečnímu a imunitnímu systému. Děje se to v souvislosti s krizí, která je vyvolaná změnami a symbolizuje stupeň našeho odporu. Největší odpor vzniká v souvislosti s nutností změnit svá přání a naučit se dávat a brát svobodně, s důvěrou, že potřeby, které člověk má, budou naplněny. To je nepodmíněná láska. Nemocí, spojených čistě se srdeční čakrou je dnes velice málo, většinou souvisí se zmíněnou proměnou.

 Duchovní aspekt: láska k sobě

Na lásku k sobě samému se v minulosti pohlíželo negativně, protože se považovala za projev egoismu, nepřihlížející k potřebám ostatních. „Miluj svého bližního jako sebe samého” – se často připomíná v souvislosti s nutností myslet na ostatní (Matyáš 22:39). Ale je to právě ono „sebe samého”, na které mnozí z nás zapomínají. Jak chceme nepodmíněně milovat ostatní, pokud nejsme schopni milovat sami sebe? Musíme se naučit milovat sebe a to znamená se vším všudy, bez příkras.

Zahrnuje to i všechny části nás samých, kterými se pravé nepyšníme: nos, silná stehna, prsa, uši, ale i naši nedobrou povahu, netoleranci, náladovost a zlost. Snaha tyto části ignorovat a odložit je někam do stínu neznamená přijetí sebe a lásku k sobě samému. To, co vidíme, se nám nemusí líbit, ale je to skutečnost, které se musíme postavit tváří v tvář. Čím více tyto věci přehlížíme, tím víc energie je zapotřebí, abychom je udrželi v klidu.

Odmítání částí sama sebe zabírá čas.

Jejich přijetí nás osvobozuje a a ve většině případů se pak stávají bezvýznamné. To, že tyto části sebe sama přijmete, neznamená, že jim musíte dát prostor, aby se dál vyvíjely. Můžete se rozhodnout je neprosazovat, právě tak jako se můžete rozhodnout nosit nějaký oděv bez obavy, že ten, který jste si právě nevzali, na vás vyskočí a zaútočí. A tak se v průběhu transformace energií do srdeční čakry můžeme setkat se situacemi, v nichž se nebudeme cítit právě nejlépe. Pokud si ale uvědomíme, že to jsou vývojová stádia vědomí duše, budeme všechno snášet mnohem snáz. Bez lásky k sobě samému vzniká velká závislost na ostatních, abychom si opatřili to množství lásky, které potřebujeme.

U solar plexu se jednalo o potřebu být akceptován, zde je to potřeba být milován. Tyto dvě podmínky jsou vzájemně provázány a většina z toho, co bylo řečeno o čakře solar plexu, platí i pro stádium proměny.

Emoce

Když je srdce otevřené a svobodné, vyzařuje pocit radosti. Pokud je uzavřené a tok mezi srdcem a solar plexem není harmonický, vyzařované pocity obsahují bolest, zranitelnost a někdy také hořkost.

S „negativními” emocemi se lze někdy vypořádat tím, že se vzdáme očekávání, nezabýváme se minulostí a milujeme. Nelze toho dosáhnout bez určité snahy, ale radost, kterou získáme, za to úsilí stojí. Bolest cítíme tehdy, jestliže nedojde k tomu, co očekáváme, a to vede k nespokojenosti a pocitům odmítání. I když jsou očekávání jen na podvědomé úrovni, výsledek je stejný. „Věřila jsem, že mi bude věrný” – o tom není třeba mluvit, stačí, jestliže to očekáváme. „Čekal jsem, že tam budeš, když tě budu potřebovat” – je to zase spíše předpoklad, než skutečnost. „Nečekal jsem, že se mnou budeš jednat tímto způsobem” – to je možná pravda, ale je tu jednání dvou lidí, kteří jsou v nějakém vztahu.

Během svého života jsme byli všichni tím nebo oním způsobem zraňováni. Netěší nás to, ale učíme se tím milovat sami sebe a nespoléhat tolik na ostatní. Jsou ovšem někteří, kteří se vracejí neustále zpět, dělají stále stejné chyby a cítí se životem stále více zklamáni.

Bolest může zasáhnout tak hluboko, že se začne objevovat i hořkost.

To, jak jsem zjistila, je jedna z nejdestruktivnčjších emocí, zvlášť pokud jí dovolíme aby se vyvíjela během celé řady let. Je těžké přesvědčit lidi, že mají na vzniku své bolesti sami podíl. Vytrvale se dívají na věc jen z jednoho hlediska a nejsou schopni pochopit, proč jejich potřebám nebylo vy. hověno. Chtějí se jen pomstít a potrestat původce bolesti V některých případech s nimi sice můžeme sympatizovat ale věci se již staly a je nutné pokračovat dále kupředu. Zvlášť obtížné jsou případy, kdy je hořkost součástí zármutku. „Proč mne opustil, když jsem ho potřebovala?”

Veškerá hořkost světa nemůže změnit situaci a nebesa jim mohou pomoci jen při setkání v jiných sférách….

Konec konců hořkost může zranit jen nás, kteří tuto emoci vytváříme. I tělo může přijmout ztuhlý nebo pokroucený tvar, symbolizující energii mysli. „Odpustit a zapomenout” není snadné – zvlášť to zapomenutí. Ale čas hojí a bolest není už tak silná. Čas nás také vzdaluje od událostí, takže je tu možnost nových zkušeností, včetně odpuštění.

Odpuštění znamená nechat být… nemusí to vždycky znamenat přehlížení toho, co se stalo, ale přijetí skutečnosti, že se už dál nechceme na nějaké zkušenosti podílet. Každý je na své duchovní cestě a i když se nám nemusi činy ostatních líbit, musíme se naučit milovat duši, která je za tím a nechat jí svobodu.

Odpuštění musí zahrnovat také sebe samého: Často svalujeme vinu na okolnosti a i když nechceme své chování omlouvat, je čas přijmout; co jsme se naučili a pokračovat dopředu. Bolest často souvisí se zranitelností. „Otevřela jsem mu své srdce. Myslela jsem, že mu mohu věřit. Opustil mne. Cítím se tak zraněná a nevím, zda někdy budu znovu schopna někomu věřit.”

Láska je silně spojená s důvěrou.

Ale mnozí tak dychtí po lásce, kterou v dětství nikdy nepoznali, že se druhému zcela otevřou a jsou pak snadno zranitelní. Nikdo vás nemůže milovat tak silně, jako vy sami. Nikdo jiný nezná vaše potřeby tak, jako vy a nikdo vám není tak blízko. “Dává mi všechno materiální zabezpečení, na které si vzpomenu, ale přesto jsem nešťastná. Všechno, co chci, je jeho blízkost a láska.” Ve snaze získat vše od partnera nebo příbuzného, je člověk schopen se nechat i zneužít a znevážit sama sebe. Když dojde k odmítnutí, je pak otřesený a zraněný. Okamžitá reakce je – jako u kraba — vrátit se rychle do své skořápky a ukrýt se. Ale jak čas utíká, člověk zapomíná na to, co je venku a začíná být přesvědčen, že jedinou možnou realitou je jeho osamělá existence. Mnozí, kteří byli lidskou společností odmítnutí, nacházejí útočiště v království rostlin a zvířat, kterým věnují svou lásku. Příroda je shovívavá, věrná a poskytuje nepodmíněnou lásku.

Takoví lidé pláčí, jestliže se setkávají s utrpením, zvláště zvířat a dětí. Pláčí nad svým vlastním vnitřním dítětem, které je bezbranné, často ponechané samo sobě a touží po lásce. Jsou přesvědčeni, že je nikdo nemá rád, ale je obvyklé, že ulita, která je chrání, k nim nepouští ani lásku.

S laskavým přístupem a povzbuzením je možné je přimět, aby dovolili malé části sebe se otevřít, lásku přijmout a znovu začít věřit.

Láska k sobě znamená naučit se přitáhnout k sobě ty věci, které potřebujeme a odmítnout ty, které nepotřebujeme. Ukrýváním se v ulitě nebo naprostým odevzdáním se okolí přecházíme z jednoho extrému do druhého – buďto vše nebo nic. Musíme se naučit rozlišovat, a to znamená užívat vhled abychom rozhodli, co je dobré a co ne. Není to odsuzováni protože nejsme schopni posoudit jednání jiných, aniž by náš názor nezrcadlil část nás samých. „Nesuď, abys nebyl souzen” (Matouš 7:1).

Neschopnost rozlišovat může vést až ke ztrátě vlastního názoru a naší identity.  Energie srdeční čakry se musí naučit rovnováze. Měli bychom se naučit milovat všechny duše stejně jako své bratry, ale nemusíme mít vždy rádi jejich osobnost! Strach ze zranitelnosti vede člověka často k zaměstnáni, kde se nemusí moc osobně angažovat. Tito lidé mohou být vděčnými posluchači, vždy ochotnými naslouchat problémům jiných, ale jen zřídka odkryjí své vlastní, vnitřní pocity.

Položíte-li jim nějakou osobní otázku, odpoví vám zase otázkou a konverzaci obrátí směrem od své osoby. Mají velký strach, že budou odsouzeni a následkem toho odmítnuti a nemilovaní. A přece, pokud se jich zeptáte, zda odmítnou své přátele, když se jim věci nedaří, odpovědí: „To ne, vždycky jim odpustím a mám je tím víc rád”. Je pro ně těžké si uvědomit, že by se stejný přístup mohl vztahovat i na ně, kdyby lidem dovolili, aby se jim přiblížili. Tito lidé mohou mít mnoho známých, ale málo opravdových přátel – lidí, s nimiž by se cítili bezpečně a kterým by mohli otevřít své srdce. Raději by byli ve společnosti neznámých lidí, než přátel. Ti totiž sebou přinášejí riziko určitého očekávání a tím i možného selhání. Jediné, co může člověk v roli outsidera nabídnout, je nepodmíněná láska, dávající najevo, že ať se stane cokoliv, vždy je tu láska a podpora.

Schopnost nepodmíněně dávat je často snazší než přijímat.

Přijímání vyžaduje skutečnou lásku k sobě a uvědomění si skutečnosti, že když přijímáme, nepřijímáme jen pro sebe, ale pro svého Stvořitele. Někteří lidí, když něco dostanou, tento aspekt přehlížejí a snaží se rychle najít něco, čím by svůj dluh splatili. Je pro ně obtížné i přijímat pochvaly a mají snahu je hned vracet, často v přehnané míře. Neuvědomují si, že odmítnutí daru znamená i odmítnutí dárce.

Nepodmíněná láska neznamená poddání se. Ptačí matka vystrčí svá mláďata z hnízda ve jménu lásky, i když jejich křídla nejsou ještě zcela vyvinutá. Někdy musí být člověk tvrdý, aby byl laskavý. Když máme problémy s láskou, je nejlepší najít klidné místo a v klidném posezení se obrátit ke svému vyššímu já a požádat ho o řešení, které je nejlepší pro všechny zúčastněné. Taková odpověď bude objektivní a bude znamenat pro všechny na jejich cestě pokrok. Neznamená to, že se při tom nemůže vyskytnout bolest, ale vytrvalost v řešení vám dá sílu dovést svou záležitost do konce.

Podstatou srdce je odvaha (coeur….srdce). Na své cestě potřebujeme občas odvahu a povzbuzení ostatních nás může podpořit.

Upřímné povzbuzení je jeden z největších darů, který můžeme někomu dát. Ve snaze být milováni můžeme často přijmout větší odpovědnost, než jakou jsme schopni zvládnout. Problém odpovědnosti spadá pod čakru „třetího oka”, ale pokud jsme zaslepeni svými potřebami, ztrácí toto středisko kontrolu. Odpovědnost za ostatní, která začíná s dobrým úmyslem, se může časem stát zátěží, která nás stahuje dolů a energeticky nás vyčerpává. Tak jako u lidí, kteří se snaží každému vyhovět, může být někdy zdravý vztek konstruktivní ale častěji vzniká pocit zoufalství a strachu, že nejsme schopni najít řešení problému. Konečným východiskem je u mnoha lidí nemoc, jak ukážeme v kapitole týkající se nemocí srdce.

Láska k sobě znamená i zachování sama sebe – bez toho bychom nebyli schopni pomoci nikomu jinému.

 Řeč těla

Všichni jsme viděli děti, které se po pokárání postavily do rohu místnosti s rukama překříženýma na prsou. Chrání své bolavé srdce a tento zvyk si nesou až do dospělosti, projevují se tak, kdykoliv potřebují útěchu. Hovoříme i o tom, že se nás dotkla něčí laskavost, a tento pocit je silně vázán na srdce. Dnes je mnoho lidí, kterých se jen tak něco hned nedotkne a když, tak je to něco sexuálního. Dotyk se stal jedním z nejdůležitějších prvků doplňkových terapií, včetně případů rakoviny a AIDS a pacienti se často jeví jako „nedotknutelní.” Doufejme, že jak se bude rozšiřovat pole alternativní medicíny, budeme stále častěji vidět masáž a jiné dotykové terapie jako běžnou součást péče o pacienty.

Nemoci související se srdeční čakrou

1) Nemoci srdce

Srdce je orgánem rytmu. Žene krev a všechno, co v sobě krev obsahuje, tělem do každé buňky. Jeho pulsace má dvě fáze: systolu neboli stah komor a diastolu neboli uvolnění. Celý cyklus trvá 0.8 sekundy, přičemž každá fáze trvá přibližně 0,4 sekundy, t. j. polovina doby připadá na aktivitu, polovina na uvolnění. platí totéž o vašem životě?

Trávíte dvanáct hodin denně prací a dvanáct hodin odpočinkem?

Jestliže ne, je srdce pod tlakem. Srdeční sval se vyživuje v průběhu diastoly a je-li tato fáze nedostatečná, je také nedostatečná dodávka kyslíku tkáni, což může vést k angíně pectoris a případně i k srdečnímu záchvatu (infarkt myokardu nebo koronární trombóza). Tyto potíže jsou zhoršovány neprůchodností srdečních tepen, usazováním tuku a trombózou (krevní sraženinou). Ty jsou obvykle způsobovány vysokou hladinou cholesterolu (80% z nich vzniká v průběhu stresu) a zpomaleným průtokem krve (následkem nedostatečného cvičení). Tyto činitele je možné omezit odpovídajícím odpočinkem.

Tím mám na mysli odpočinek pro mysl, tělo i ducha. Uvolnění není možné dosáhnout, pokud jsme v časové tísni a pokud je mozek stále aktivní ve snaze dosáhnout nějakého cíle. V takovém případě není ani možné nutit mysl k uvolnění, protože mozek bude protestovat. V současné době je k dispozici mnoho kurzů, jak zvládat stres a doufejme, že své účastníky nebudou učit jen zvládat stresové situace, ale také žít plnější život.

Z ezoterického hlediska znamená tvrdnutí srdečních tepen (arterioskleróza) nezměnitelnost situace. V mnoha případech k tomu dochází tehdy, když na sebe člověk bere příliš mnoho odpovědnosti a neví, jak přestat. Tito lidé se dostávají do slepé uličky, ze které není východiska. Jediným řešením bývá srdeční záchvat. Ostatní mívají často tvrdý postoj, plynoucí z nedostatku lásky a vlastního strádání v dětství. To vede symbolicky k nedostatečné výživě jejich srdečního svalu a k tomu odpoví dajícím příznakům.

Potvrzuje se, že lidé, kteří měli srdeční záchvat, se již předtím cítili v izolaci a ti, kteří se po záchvatu dobře zota ví, mají doma milujícího partnera. Láska je pro funkci srdce velmi důležitá – ať se jedná o lásku ostatních nebo o lásku k sobě samému.

2) Nemoci imunitního systému

Počet onemocnění tohoto druhu v poslední letech stoupá, což je spojeno s posunem energií. Alergie a zvýšená citlivost jsou způsobeny přecitlivělým imunitním systémem, zatímco rakovina, AIDS a únavový syndrom jsou způsobeny nějakým nedostatkem, nebo nedostatečně účinným imunitním systémem. Imunitní systém, jak bylo řečeno výše, je strážcem na vstupu těla. Rozezná přítele od nepřítele a přítele přijme, nepřítele odmítne. Nevyrovnanost této vstupní obrany způsobuje následující nemoci:

A) Alergie a přecitlivělost

Čtyřicet procent britské populace dnes trpí nějakou alergií. U alergií předpokládáme rodinný výskyt, zatímco přecitlivělost přichází z čistá jasna. Jak alergie, tak i přecitlivělost jsou způsobeny hyperaktivním imunitním systémem, což vede k různým příznakům jako je horečka, astma, průjem, ekzém nebo kopřivka. Ezotericky vzato je strážce přecitlivělý a reaguje, jakoby všechno bylo ohrožující. To je symbolizováno přecitlivělostí, o které se hovoří v kapitole, týkající se solar plexu. Je to, jakoby svět byl nebezpečné místo a jen s trvalou obezřetností jsme se mohli vyvarovat úrazu. Takový stres zvyšuje reaktivitu, což pak vede k dalším problémům. Jsem přesvědčena, že se časem objeví ještě více těchto problémů, protože citlivost lidí se zvyšuje v souladu s energiemi, které přicházejí do našich duší.

Vizualizací můžeme přebytečnou energii solar plexu rozptýlit do srdce nebo dolů do země, kde může být využita k našemu prospěchu.

Tímto způsobem zmenšíme své obavy a strážce bude znovu schopen rozeznávat přítele od nepřítele.

B) Rakovina

Rakovina se může objevit prakticky v libovolném orgánu . Proto jsou z ezoterického hlediska souvislosti vyjádřeny příslušnou čakrou. Nehledě na to vede k buněčným změnám obvykle nerovnováha mezi solar plexem a srdeční čakrou. Název nemoci „rakovina” je odvozen od raka – schopného se pohybovat v libovolném směru. Rakovina je schopna se šířit kdekoliv v těle a využívá k tomu krevní a lymfatický systém. Na buněčné úrovni normální buňky rostou a dospívají a podle pravidel těla nepřekračují své meze a dodržují stejný rozměr a tvar jako sousední buňky. Rakovinná buňka nedospívá a proto se ani pravidly těla neřídí. Může mít více než jedno jádro, nabývat nejrůznějších tvarů a překračovat obvyklá omezení.

Úkolem strážce je tyto splašené buňky zastavit, ale z nějakého důvodu si jejich podezřelého chování nevšímá. Jakmile buňky opustí původní, „primární”, místo svého zrodu a vývoje, dají se na cestu k jiným orgánům. Tam se jim podaří prostřednictvím produkce své DNA přinutit normální buňky produkovat ještě více rakovinných buněk. A tak vznikají další rakovinné buňky – „sekundární”.

Z duchovního hlediska to poukazuje na určité problémy osobnosti. Jedna představa říká, že strážce opustil své stanoviště, aby pomohl jiným.

To je opravdu případ mnoha pacientů trpících rakovinou – stále pracují, aby pomohli jiným, ale zároveň tím oslabují vlastní obranu. Je to případ odpovídající pořekadlu: „když není kocour doma, mají myší pré” a znovu upozorňuje na to, že láska musí začít u sebe samého.

Analogie

Skupina lidí u pásu vybírá a odstraňuje „špatný” hrách předtím, než se „dobrý” hrách dostane do společného hrnce Někteří se tak starají o jiné, že si nevšimnou „špatného” hrachu, který jde do hrnce z jejich pásu. Protože se nestarají o vlastní úkol, ohrožují celý proces.

Americký psycholog Lawrence Le Shan ve své knize „Můžete bojovat za svůj život”, napsal, že mnozí pacienti, kteří onemocněli rakovinou, „nezpívali svou vlastní píseň”. Žili svůj život kvůli jiným a popírali vlastní potřeby. To zdůrazňuje další skutečnost, že nejste-li trvale přítomni ve svém těle, není tam ani řádná regulační síla, která by rozhodovala, co je správné a co ne. Jak již bylo řečeno dříve, dobrou prognózu při rakovině mají ti, kteří jsou bojovníci a „popírači”. Ti přebírají kontrolu nad svými životy.

Horší prognózu mají ti, kteří pociťují beznaděj nebo dávají najevo stoické přijetí.

Tak jako u všech ostatních nemocí ani u rakoviny neznamená, že musí dojít k nějakým změnám, protože někdy již pouhá přítomnost nemoci sebou přinese ty změny, které duše potřebuje. Bez ohledu na to ale je vhodné věnovat nějaký čas zamyšlení nad tím, zda tu nejsou nějaké oblasti života, které jsme zanedbávali. Rakovina se totiž určitě objevuje v orgánech, které mají vztah k nedokončeným úkolům, zvláště tam, kde jsou také nějaké potlačené emoce. Můžeme to přirovnat k opomíjenému dítěti. Čím méně pozornosti, tím více křiku. Čím více křiku, tím je i více hluku. Problematické buňky stejně jako děti vyžadují, aby byly brány na vědomí a byla znovu nastolena rovnováha. A to nikoliv se zlostí nebo obviňováním, ale s láskou a uváženým vedením.

O rakovině je také známo, že se objevuje do dvou let po ztrátě vlastní identity spojené se smrtí partnera, ztrátou zaměstnání, odchodem dětí z domova apod. Tím se vracíme zpět ke vzájemnému vztahu mezi solar plexem a srdcem, kde existuje úzké spojení mezi identitou a láskou. Ztráta jednoho vede ke ztrátě druhého. Věřme, že rozvoj sebehodnocení a lásky k sobě přinese i snížený výskyt rakoviny v populaci.

Rakovina prs.

Prs je vyživovací orgán. Při rakovině prsu není v rovnováze právě tato funkce. Podle mé zkušenosti se ženy s rakovinou levého prsu často necítí podporovány nebo milovány muži, kteří se vyskytují v jejich životech, ať už se jedná o manžela nebo otce. Ženy s rakovinou pravého prsu strádají jednáním žen, které by mohly být jejich matkou nebo dcerou. Obojí vyžaduje rozpoznání vlastních vyživovacích schopností a uvolnění bolesti, kterou zadržují ve svých prsou.

C) AIDS

Virus AIDS poškozuje schopnosti brzlíku vytvářet T buňky (CD4), jejichž funkce je nutná skoro u všech imunitních reakcí. Lidé s touto poruchou snadno onemocní množstvím infekcí a tumorů, které by za normálních okolností byly naším strážcem zlikvidovány.

Z psychologického hlediska je vhodné poznamenat, že jsou mnozí tito pacienti příslušníky menšin a často se na ně pohlíží jako na „oběti” společnosti – jako jsou např. homosexuálové, narkomani a dokonce hemofilikové. U těchto lidí můžeme často v minulosti najít nedostatečnou podporu a péči v mládí, což vedlo později ke špatnému sebeoceňování v dospělosti. Jejich strážce propadl malomyslnosti.

Bylo jasně ukázáno, že nepodmíněná láska a povzbuzení lásky k sobě při odstraňování příznaků pomáhají.

To platí zvláště pro děti, kterým se podařilo nalézt domov, který jim takovou lásku poskytuje. V současné době navštěvují alternativní terapeuti především pavilony pro nemocné AIDS. Je ironií, že teprve taková pohroma jako je AIDS, by měla být tím klíčem, který umožní alternativním terapiím vstoupit do nemocnic. AIDS je nemoc obětí – těch částí společnosti, které nejsou právě v lásce. Kde ve vašem těle je AIDS? Podívejte se dovnitř a najdete oblasti, které čekají, až budou nakrmeny a zahrňte je láskou.

D) Auto-imunitní nemoci

Do této skupiny nemocí patří revmatická artritida, generalizovaný lupus erythematodes, sklerodermie, generalizovaná skleróza, revmatická polymyalgie, některé typy nemocí títné žlázy, ěkteré formy cukrovky, zhoubná anémie, vitiligo  další. A každý měsíc k tomuto seznamu přibývají další. Společným jmenovatelem všech případů je to, že vznikla protilátka proti vlastní tkáni. Například při revmatické artritidě vzniká protilátka působící proti výstelce kloubů a dalším podobným tkáním. Při lupus erythematodes je protilátka namířena proti DNA buněk.

Je to velice účinná metoda, jak ničit sama sebe a z psychologického hlediska je u těchto lidí velice často možné najít „mučednický syndrom”. Je velice obtížné je přesvědčit, aby změnili postoj a zvýšili hodnocení sebe sama.

Lidé tohoto typu obvykle velice intenzivně pracují pro druhé a zapomínají na své vlastní potřeby.

Někdy se tyto vlastní potřeby vynoří, ne sice zřetelně, ale často dosti zoufalým způsobem. Při terapii je velice důležité vyjít těmto pacientům na půl cesty vstříc. To podpoří vstřícnost na straně nemocného a pečovateli to zabrání, aby se zapletl do procesu, který může být destruktivní pro všechny zúčastněné. V těchto případech je silně vyjádřena tendence vyhovět ostatním, a to je třeba odstranit a nahradit láskou k sobě samému. Mnozí se rozhodnou svůj postoj změnit, ale je to obtížné, protože to znamená měnit celoživotní zvyklosti. Tito lidé potřebují trvalé znovuujišťování a povzbuzování, ale nesmí být vedeni za ruku, pokud je to možné.

E) Myalgická encefalomyelitida (ME)

Tato nemoc, známá především jako chronický únavový syndrom a postvirový syndrom, je nemocí, která se nyní v západní společnosti vyskytuje stále častěji. Postihuje svaly a mozek a vede k extrémní vyčerpanosti, slabosti a bolestem svalů. Je tu ještě řada dalších příznaků, ných nemocí zahrnutých nyní pod jediným názvem. Z duchovního hlediska jsem pozorovala, že se zdá, že nemoc postihuje ty, kteří „nejdou vlastní cestou”. Jsou to často lidé, kteří se snaží zavděčit a jednají v souladu s přáním ostatních. Jdou jedním směrem na míle daleko od své vlastní cesty.

Nesprávná orientace vede k únavě a slabosti, protože tam není skutečná duchovní energie, která by vstupovala do jejich těla.

Nemoc jim umožňuje čas od času uvědomit si situaci a je-li to nutné, změnit směr. V mnoha případech je opustí přátelé, čímž dají najevo skutečnou velikost lásky, která tu z nichž některé mají vztah k přemnožení kvasinkových bak terií jako je kandida. Nemoc má různé podoby a jejich společná příčina neni známá. Může se objevit v jakémkoliv věku, u obou pohlaví a ovlivňuje všechny oblasti života.

Někteří pacienti jsou vzhledem ke své slabosti a apatii odkázáni na lůžko, jiní jsou sice pohybliví, ale trpí silnými bolestmi a bolením hlavy. Je možné, že časem zjistíme, že se jedná o několik rúzných nemocí zahrnutých nyní pod jediným názvem.

Z duchovního hlediska jsem pozorovala, že se zdá, že nemoc postihuje ty, kteří „nejdou vlastní cestou”. Jsou to často lidé, kteří se snaží zavděčit a jednají v souladu s přáním ostatních. Jdou jedním směrem na míle daleko od své vlastní cesty. Nesprávná orientace vede k únavě a slabosti, protože tam není skutečná duchovní energie, která by vstupovala do jejich těla. Nemoc jim umožňuje čas od času uvědomit si situaci a je-li to nutné, změnit směr. V mnoha případech je opustí přátelé, čímž dají najevo skutečnou velikost lásky, která tu byla.

Zjistila jsem, že dokud pacienti svou nemoc akceptují, nemoc se vytrvale zhoršuje. V den, kdy připustí, že se situace musí změnit, začne nemoc ustupovat. To se ovšem nestane přes noc a trpělivost je slovo, které nemocní s únavovým syndromem slyší v souvislosti se svým uzdravováním velmi často.

Uvědomit si, co je správné pro vás, po dlouhých letech, kdy jste dělali to, co bylo potřebné pro někoho jiného, vyžaduje čas a hluboké zamyšlení, ale cesta se znovu objeví a s ní i zdraví.

Možná, že jediná lekce, kterou se tito lidé za svého pobytu na této Zemi měli naučit, byla láska k sobě samým. Jestliže toho dosáhli, jsou skutečně bohatí.

Cvičení na harmonizaci vztahu mezi solar plexem a srdcem

1) Začněte se mít rádi tím, že začnete mít rádi své fyzické tělo, svůj posvátný chrám — je jediný, který vám byl na tuto cestu dán. Jestliže nejste schopni milovat všechny jeho podrobnosti, začněte s jeho malou částí, například s malíčkem. Vezměte příjemně vonící olej a vetřete ho do této části těla s přesvědčením, že ji máte rád.

2) Udělejte sami se sebou dohodu, že si dovolíte jeden požitek za den, nebo za týden či měsíc – vyberte si uskutečnitelný cíl. To znamená např., že si dobře odpočinete ve vaně s teplou vodou, nebo si přečtete dobrou knížku, sednete si a dobře se najíte, dopřejete si po obědě procházku, nebo si tento rok dopřejete dovolenou.

3) Posilujte svou touhu po skutečné lásce: „Jsem milován, jsem milování hodný, jsem láska.”

4) Pro harmonizaci srdce použijte zelenou barvu. To můžete udělat tak, že budete nosit nějakou zelenou část oděvu, nebo procházkou v přírodě. Příroda pracuje v cyklech a odhaluje rytmus života.

5) Můžete použít růžovou barvu, která je barvou srdeční čakry. K tomu můžete použít růžový krystal, barvu šatů nebo výzdobu domova. Kdykoliv vznikne neshoda, představte si sama sebe i ostatní obklopené růžovým závojem, symbolizujícím nepodmíněnou lásku.

6) Poraněné části svého těla ozařujte růžovým nebo zlatým světlem, abyste tomuto místu odňali bolest a obnovili jeho energii.

7) Odpusťte někomu, kdo vám v minulosti ublížil. Můžete mu napsat dopis, který jste mu nikdy neposlal, nebo si ho představte, jak sedí před vámi a řekněte mu, co cítíte. Nezapomeňte také na setkání s nimi tam, kde je jejich vyšší Já a pošlete jejich duši na její budoucí cestě lásku.

8) Stejně jako u solar plexu, naučte se říci „Ne”. Když jste požádáni o laskavost, zastavte se na okamžik, řekněte, že tu věc musíte uvážit nebo se poradit se svým diářem, než se k něčemu zavážete. Pak se, v takto vytvořeném prostoru, zeptejte svého vyššího Já, zda tuto laskavost děláte ze svého srdce nebo ve snaze vyhovět. Jestliže je vaší motivací jen přání vyhovět, změňte žádost nebo se pokuste změnit své přání. Stejný postup můžeš použít kdykoliv máte bez rozmyšlení tendenci říci „Ano”.

Z knihy Léčivá-síla-čaker-v-praxi

Pokračovanie : 5.čakra  Višuddhi čakra hrdla

Reklamy

2 thoughts on “4.čakra Anahata – srdcová čakra

  1. toto su tak pekne clanky o cakrtach martinka, ja len dodavam, ze brzlik, je tymus, detska zlaza, produkujuca hormony a je naozaj dost podstatna
    inak je pravda co satu pise a aj liecenie farbami je vyborne , aj ked sa na tom vela ludi smeje hhm
    a pretuto cakru ej charakteristicke toto –

    Lidé tohoto typu obvykle velice intenzivně pracují pro druhé a zapomínají na své vlastní potřeby.

    hmmh a z toho potom prameni vsetko ich trapenie hmhm

    Like

    1. Dávam postupne o všetkých čakrách, lebo je to veľmi zaujímavé čítanie. 😉
      Tak práve táto veta vystihuje mňa. Samu seba vidím až je zle!
      Viem nie je to správne. V klaždej čakre som si našla nejaký ten šrámeček. 😳

      Like

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s