Kategórie
Duchovné učenie Duša

Stratené duše…

Některé velmi těžce poškozené duše nenajdou správ­nou cestu nazpět do svého duchovního domova. Když to srovnáme se všemi vracejícími se entitami, není množství těchto abnormálních duší velké. Ale to, co se jim stalo na Zemi, je významné, neboť to má vážný dopad na další in-karnované duše.

Existují dva typy ztracených duší: ty, které nepřijaly fakt, že jejich fyzické tělo je mrtvé, a nechtějí se vrátit do duchovního světa kvůli své vnitřní úzkosti, a pak ty duše, které byly během života kontaktovány s násilím či krimi­nálními abnormalitami. V prvním případě je vše na volbě konkrétní duše, ve druhém pomáhají těmto duším při „re­habilitaci” jejich průvodci. Protože okolnosti související s každým uvedeným typem duší jsou různé, budu se jim věnovat jednotlivě.

První typ těchto duší označujeme za duchy. Tyto duše odmítají po fyzické smrti návrat do svého duchovního do­mova a často mají nepříjemný vliv na živé ve svém okolí.

Tyto ztracené duše jsou někdy nesprávně označované za démony (démonické duše), protože bývají obviňovány ze vstupování do myslí lidí s úmyslem jim škodit.

Subjekt negativních duchů byl předmětem vážných výzkumů pa­rapsychologie. Bohužel tato oblast duchovnosti přitahuje i okrajové elementy bez skrupulí spojené s okultizmem, kteří stavějí na emocích ovlivnitelných lidí.

Duch v takovéto složité situaci bývá obvykle nezra­lou entitou, která během pozemského života neukončila svoje plány. Obvykle nemusí mít žádný vztah k žijícím osobám, které ovlivňuje. Je pravda, že někteří lidé jsou náchylnější k tomu, aby přijímali zlé duchy, jež se tako­výmto způsobem snaží projevit svou ufňukanou povahu. To znamená, že někdo může v hluboké meditaci příležitost­ně zachytit od takovýchto duchů nepříjemné signály, jež mohou být frivolní až provokativní. Tyto nevyrovnané enti­ty nejsou duchovními průvodci. Skuteční průvodci jsou lé­čiteli a neprojevují se vtíravými uštěpačnými poznámkami.

Tito číhající duchové se častěji zdržují v určitých geografických oblastech. Výzkumníci specializující se na tento fenomén udávají, že tyto zmatené entity jsou přita­hované do oblastí mezi nižší astrální rovinou Země a du­chovním světem. Na základě svého vlastního výzkumu jsem dospěl k závěru, že tyto duše nejsou ztracené v prostoru ani nejsou démonické.

Rozhodly se zůstat po fyzické smr­ti určitou dobu v pozemské rovině, dokud nepřekonají roz­por a nevyrovnají se s odchodem.

Podle mého názoru jde o poškozené duše, což se projevuje viditelným zmatkem a úzkostí, ba dokonce nepřátelstvím, a to do takové míry, že nechtějí, aby se k nim jejich průvodci vůbec přiblížili. Ví-me, že negativní ztracená entita může být eliminována různými způsoby, například exorcizmem , abychom je­jich vliv na lidské bytosti zastavili. Takovéto maj etnické duchy můžeme vyzvat, aby opustili pozemskou rovinu a pře­šli do duchovního světa.

Pokud v duchovním světě panuje určitý pořádek a exis­tují v něm průvodci, kteří se o nás starají, jak je možné, že mohou existovat takovéto duše, které se nedokáží adapto­vat a svou negativní energií ovlivňují inkarnované bytos­ti?

Možným vysvětlením je, že když je ve fyzickém světě tak mnoho odchylek od normálu, je možné připustit i od­chylky od normálního konce pozemského života duší. Ne­šťastné duše bez těla, které jsou „chyceny v pasti”, jsou možná součástí Velkého Plánu. Až jsou připraveny, jsou odvedeny z pozemské astrální roviny na své místo v du­chovním světě.

Teď se zaměřím na mnohem běžnější typ ztracených duší, o nichž jsem se už zmiňoval. Jsou to ty, které se podí­lely na zločinech. Můžeme se zamýšlet nad tím, zda lze pokládat takovouto duši za nevinnou, když je inkarnovaná v těle s kriminálním mozkem. Nese zodpovědnost lidské ego, nebo mysl? Neboje to totéž? Někdy mi klient říká, že se cítí být ovládaný nějakou vnitřní silou, jež mu radí, aby prováděl zlé věci. Existují mentálně nemocní lidé, kteří se cítí být ovládáni protichůdnými silami dobra a zla, nad jejichž působením nemají kontrolu.

Po rocích práce s rozšířeným vědomím lidí v hypnóze jsem došel k zvěru, že pět lidských smyslů může na lid­skou psýchu působit negativně. Své věčné Já vyjadřujeme přes dominantní biologické potřeby a tlaky stimulujícího prostředí, které jsou pro inkarnovanou duši dočasné.

Ač­koli uvnitř lidské formy neexistuje skryté ani zlověstné Já, některé duše se nedokáží úplně přizpůsobit. Lidé, kterým chybí tato harmonie s jejich vlastním tělem, se cítí v životě odděleni od sebe samých.

Tato okolnost neospravedlňuje duši od její povinnosti udělat všechno proto, aby se vyhnula účasti na zločinných aktivitách na Zemi. Vidíme to na lidském svědomí. Je vel­mi důležité rozlišovat mezi tím, co je vliv negativní síly naší mysli, a co není. Pokud slyšíme vnitřní hlas, který nás nabádá ublížit sobě nebo jiným, není to démonická entita, cizí přítomnost ani zlomyslný zrádný průvodce. Negativní síly vyvěrají z nás samých.

Pokud člověk s destruktivními podněty vznikajícími z emocionálního nepořádku nepracuje, rozvoj duše se za­staví. Ti z nás, kteří zažili a ve svých životech nevyřešili nějaké osobní trauma, v sobě nesou zárodky vlastní de­strukce. Tato úzkost má vliv na naši duši a my se necítíme být celiství. Například závislost na někom či něčem a nad­měrná touha po někom či něčem jsou výsledkem osobní bolesti znemožňující zdravé duši, aby se projevila, a do­konce mohou držet duši jakoby svázanou ve vlastním těle.

Znamená snad rozmach současného násilí, že dnes existuje více duší s tendencí konat zlo, než tomu bylo v minulosti?

Pokud nic jiného, pak tento názor podporuje nadměrná populace a kultura drog, které ovlivňují lidské vědomí. Pozitivní stránkou je mezinárodní nárůst vědomí osobní pomoci lidem, kteří trpí.

Dozvěděl jsem se, že v každém období krvavé histo­rie na Zemi existovalo významné množství duší, které ne­byly schopné odolat lidské krutosti a úspěšněji překonat. Duše, které se nacházejí v tělech s genetickou dispozicí abnormální biochemie mozku, se v násilném prostředí do­stávají do rizika. Vidíme děti, které mohou být tak zničené psychickým a emocionálním násilím v rodině, že jako do­spělí jsou schopni bez pocitu lítosti páchat zvěrstva.

Jestliže duše nejsou stvořené dokonalé, může být jejich přirozenost během vývoje v takovém životě negativně ovlivněná.

Pokud jsou naše provinění mimořádně vážná, nazý­váme je zlem. Klienti mi říkávají, že žádná duše není vnitř­ně zlá, ale že může tento sklon získat v lidském životě. Pro patologické lidské zlo jsou charakteristické pocity osobní neschopnosti a slabosti, které jsou stimulované bezmoc­nými oběťmi. I když by duše, které se účastní skutečně zločinných činů, mohly být všeobecně pokládány za méně vyvinuté, jejich nezralost na druhé straně neznamená au­tomatické přejímání zlého chování od poškozené lidské osobnosti.

Vývoj duše zahrnuje přechod od nedokonalosti do dokonalosti, který je založen na překonávání náročných úloh lidského těla v průběhu jednotlivých životů na Zemi.

Duše mohou mít sklon vybírat si takové prostředí, ve kte­rém si pak trvale počínají zle nebo se zvrhnou ve zlé.

Tak­to zvolený ubohý život může identitu duše poškodit. Avšak všechny duše jsou zodpovědné za to, jak si vedou v tělech, do kterých se inkarnovaly.

V následující kapitole uvidíme, jakým způsobem pro­cházejí duše přehledem svého posledního života za přítom­nosti průvodců, a to dříve, než se setkají se svými přáteli. Co se však stane duším, které – když byly v lidských tělech -způsobily jiným mimořádné utrpení? Pokud duše není schopná zmírnit nejnásilnější lidské podněty, když je v těle, jakou za to nese zodpovědnost po skončení života na Zemi? To nasto­luje tradiční náboženskou otázku existence nebe a pekla.

Velká část společ­nosti věří, že ne všechny duše odcházejí na stejné místo.
Moderní teologie už před hříšníky nezdůrazňuje ideu pe­kelného ohně ani mlýnského kamene. Přesto však mnohé náboženské sekty uvádějí duchovní koexistování dvou mentálních stavů – dobra a zla. Pro zlou duši je trestem oddělení od její božské podstaty.

Tibetská kniha mrtvých, která je mnohem starší než Bible, popisuje stav vědomí mezi životy – bardo  – jako dobu, kdy „nás duchovně odděluje zlo, kterého jsme na­byli”.

Je snad víra lidí vyznávajících východních nábo­ženství v to, že existuje zvláštní místo pro duše, které ko­naly zlo, podobná konceptu očistce v západním světě? Od svých počátků definuje křesťanská doktrína očistec jako přechodný stav dočasného vyhoštění duší za menší hříchy proti lidskosti. Křesťanský očistec je pokládán za místo, kde se odpykávají hříchy, kde jsou duše odděleny a kde trpí. Jakmile je tím odstraněna veškerá negativní karma, mají duše dovoleno odejít do nebe. Na druhé straně duše, jež spáchaly smrtelné hříchy, jsou navždy odsouzeny k pobytu v pekle.

Existuje snad peklo proto, aby neustále oddělovalo dobré duše od těch zlých?

Všechny mé případy s duchy mých klientů mne přivedly k přesvědčení, že neexistuje jiné místo, kde duše trpí, kromě Země. Všechny duše po smrti odcházejí do stejného duchovního světa, kde se s každou zachází trpělivě a láskyplně.

Některé duše však přece jen postupují do určitého oddělení v duchovním světě.

Stává se to v období, kdy spolu se svými průvodce hledají svůj směr. Tyto duše ne­podstupují tutéž cestu jako duše ostatní. Duše mých klien­tů, které se nechaly ovlivnit lidskými negativními slabost­mi, jdou předtím, než se navracejí do duchovního světa, do izolace. Zdá se, že tyto duše se po určitou dobu nese­tkávají s dalšími entitami.

Všiml jsem si, že tyto začátečnické duše, jež si ve svých prvních životech zvykly na intenzivní negativní lid­ské konání, musejí podstoupit individuální duchovní izo­laci. Jsou zařazené do určité skupiny, ve které se pod pří­mým vedením intenzivně učí. Není to trest, spíš určitý druh očistce, který má za cíl obnovit sebeuvědomění těchto duší.

Protože páchání zlých skutků na Zemi má množství forem, mohou být duchovní instruktáž a typ izolace u kaž­dé z duší jiné.

Typ izolace je vybrán během hodnocení na konci každého života. Období izolace a způsob učení mo­hou také různě dlouho trvat. Například jedna z nepřizpů­sobených duší mi řekla, že se vrátila na Zemi hned po ob­dobí izolace proto, aby se co nejrychleji rehabilitovala kvalitním životem. Následující případ je příkladem, jejž uvedla duše, která jednu takovou navrátivší se duši poznala.

Z knihy Michael-Newton-Cesty-duší—od-konce-k-začátkům

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.