Buďte pripravený…

Z knihy Cesta-k-lasce Anthony de Mello som sa rozhodla dať ešte jeden článok, ktorý sa mi zapáčil a to kapitola “BUĎTE PŘIPRAVENI”.

Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Matouš 24:44

Dříve či později v každém lidském srdci vyroste touha po svatosti, duchovnosti, Bohu, nezáleží na tom, jak to nazveme.

Člověk všude kolem slyší mystiky mluvit o božství, které máme na dosah a které by naše bytí učinilo smysluplným, krásným a bohatým, jen kdybychom ho byli schopni objevit. Lidé jaksi tuší, co to asi je, a čtou knihy, promlouvají s guruy, snaží se zjistit, co mají udělat, aby získali tuto těžko postižitelnou věc zvanou Svatost či Duchovnost.

Osvojují si různé metody a techniky, duchovní cvičení a poučky, a pak po letech neúspěšného snažení ztrácejí chuť, bývají zmateni a kladou si otázku, kde se stala chyba. Většinou dávají vinu sobě. Snad kdyby prováděli techniky pravidelněji, kdyby byli o něco zanícenější nebo velkorysejší, mohlo se jim to podařit.

Ale co vlastně?

Vždyť nevědí, co přesně ta svatost, kterou hledají, je; zato rozhodně vědí, že jsou stále ještě jejich životy v nepořádku, stále ještě mívají strach, nejistotu a úzkosti, bývají podráždění, neumí odpouštět, rádi vlastní, jsou ambiciózní a manipulují lidmi. A tak se znovu rázně vrhají do usilovné práce, bez které, jak věří, svého cíle nedosáhnou.

Nikdy se nezastavili, aby popřemýšleli na tímto prostým faktem: Jejich úsilí je nedovede nikam. Úsilím bude všechno ještě horší, asi tak jako kdybychom hasili požár ohněm. Úsilí nenapomáhá růstu; úsilí, ať už na sebe vezme jakoukoli formu – vůle, zvyku, nějaké techniky nebo duchovního cvičení – nenapomáhá změně. Přinejlepším napomáhá k potlačení a k zakrytí vlastního problému. Úsilím lze změnit chování, ale nelze jím změnit člověka. Jen pomyslete, jaký typ mentality se prozradí otázkou: „Co musím udělat, abych dosáhl svatosti?”

Není to, jako kdybyste se zeptali: „Kolik musím zaplatit, abych si to mohl koupit? Co musím obětovat? Jaké kázni se musím podrobit? Jaký druh meditace musím provozovat?”

Představte si muže, který chce získat lásku ženy a snaží se zlepšit svůj vzhled nebo vypracovat si tělo nebo změnit chování a cvičit techniky, jak na ni zapůsobit.

Ve skutečnosti nezískáte lásku druhých cvičením technik, ale tím, že jste jistý typ bytosti.

A toho nikdy nedosáhnete úsilím či technikou. A tak je to i s Duchovností a Svatostí. Pro jejich získání se nedá nic „udělat”. To není něco, co se dá koupit, není to cena, která se dá vyhrát. Vše záleží na tom, co jste a čím se stanete.

Svatost není výkon, je to Milost. Milost zvaná Vědomí, milost zvaná Dívání se, Pozorování, Pochopení. Kdybyste prostě jen rozsvítili své vědomí a pozorovali celý den sebe i všechno okolo, kdybyste viděli svůj odraz v zrcadle vědomí, tak jako vídáte svůj obraz v běžném zrcadle, tedy jasně, přesně takový, jaký je, bez pokřivení či dodatků, a kdybyste ten obraz zkoumali bez jakéhokoli zavrhování a soudů, prošli byste mnoha úžasnými změnami.

Jen byste ty změny neměli pod kontrolou, nemohli byste si je rozplánovat, rozhodnout, jak a kdy se mají uskutečnit. Hojí, mění a k růstu vede právě samo toto nehodnotící vědomí. Ale svým vlastním způsobem, ve svém vlastním čase.

Čeho konkrétně si máte být vědomi?

Vašich reakcí a vašich vztahů. Pokaždé, když jste v přítomnosti nějakého člověka, kohokoli, nebo v Přírodě, nebo v kterékoli situaci, různě reagujete, pozitivně či negativně. Pozorujte své reakce, sledujte, jaké přesně jsou a odkud přicházejí, bez jakéhokoli kázání či viny či dokonce touhy nebo snahy je změnit. To je vše, co je nutné, aby ve vás oživla svatost.

Ale není vědomí samo jisté úsilí?

Ne pokud jste ho již okusili. Neboť pak jste porozuměli, že vědomí je radost, radost malého dítěte, které v úžasu poznává svět. Protože i když ve vás vědomí odkryje něco nepříjemného, přináší s sebou vždy i osvobození a blaho. Pak poznáte, že nevědomý život nestojí za to žít, je příliš plný temnoty a bolesti.

Jste-li ze začátku ve cvičení vědomí trochu pomalí, nenuťte se do toho. To by bylo jen další úsilí. Jen si své pomalosti buďte vědomi, bez hodnocení a soudů. Pak poznáte, že vědomí v sobě zahrnuje asi tolik úsilí, kolik vydává milenec, který jde navštívit svoji lásku, nebo hladový člověk, který jí, nebo horolezec, který leze na svou oblíbenou horu – musí vynaložit energii, snad prochází i útrapami, ale není to úsilí, je to radost!

Jinými slovy, vědomí nenamáhá. Přinese vám vědomí svatost, po které tak toužíte? Ano i ne. Vlastně, nikdy to nezjistíte.

Protože pravá svatost, ta, které nelze dosáhnout pomocí technik, úsilí a potlačování, tato pravá svatost si naprosto není vědoma sebe sama.

Člověk o její existenci nemá ani ponětí. Krom toho, ani vám nepřijde na mysl, protože pomyšlení na vlastní svatost vás zcela opustí, až budete žít z okamžiku na okamžik, až budete pomocí vědomí žít plný, šťastný a jasný život. Stačí, když budete pozorní a bdělí. Neboť v tomto stavu vaše oči uvidí Spasitele. Nic jiného, absolutně nic jiného. Ani bezpečí, ani lásku, ani sounáležitost, ani krásu, ani sílu, ani svatost – na ničem jiném už nebude záležet.