Kategórie
Energia Liečenie Reiky

Ako liečiť pomocou vnútorného nazerania…

Naše fyzické telo je obklopené vyššími jemnejšími telami. Tieto telá zachytávajú emócie a ak ich dostatočne nespracujeme a neodstránime, prejavia sa na fyzickom tele.

Uvediem príklad. Naučila som sa vizuálne nahliadať na svoje éterické telo. Je kúsok od nášho fyzického, vlastne ho dá sa povedať obaluje a ak ste citlivý, môžete vnímať aj jeho energiu v podobe chvenia, alebo drobných impulzov. Najskorej som začala vnímať emócie v tomto tele ako bloky v podobe červených bodiek, alebo väčšej plochy podľa veľkosti bloku. Potom mi prišla intuitívne myšlienka ohmatať toto telo a uhladiť ho. Týmto spôsobom precítim emócie v ňom a odstránim ich. Sú cítiť ak jemné pichľavé iskričky. Ak ošetríte éterické telo, zabránite vzniku choroby na fyzickej úrovni. Raz som nahliadaním na seba zistila, že okolo hrude mám akúsi obruč. Tak som ju odstránila a uhladila telo. Spokojná, že je čisté som proces ukončila, len za pár dní pri opakovanom nahliadaní sa tam znova utvorila, ale bola tenšia.

Takže duševne ma niečo sužovalo a tým, že som sebe nevenovala pozornosť sa obruč tvorila znova a prenikala na éterické telo.

Cez týždeň som sa zobudila s bolesťou chrbtice od Th4 po Th6. Stavce na dotyk boli bolestivé a cítila som sa ako dobitá palicou. Uvedomila som si , že blok prenikol už na fyzickú úroveň a telo ma takto upozorňuje na možné ochorenie. Pozrela som si bolestivé stavce, ktoré orgány predstavujú. Žlčník, pečeň, žalúdok. Môj hnev , duševné trápenie a strávenie určitých vecí. Nahliadla som vizuálne na miesto chrbtice a v tej oblasti som mala veľký červený fľak.

Keďže to bolo v práci jediná možnosť ako si pomôcť bolo priložiť si na to miesto orgonit, aby mi vytiahol zápal z tela von. Cítila som chladenie a brnenie , ktoré stavcami prechádzalo do vnútra brušnej dutiny. Okrem tohto liečenia je dôležité si uvedomiť ochorenie, prečo vzniklo a snažiť sa to vnútorne vyriešiť a dať sa duševne do poriadku.

Našla som knihu od  Lucienne Hallovej, ktorá   tu opisuje lekárku Júliu Metzovú, ktorá svojim nahliadaním do vnútra sa snaží prísť z akého obdobia sú bloky v tele u pacienta a pomáhať im s liečením. Koho liečenie zaujíma odporúčam prečítať. Ponúkam zopár kapitol, ktoré ma zaujali.

Ruky, ktoré dávajú život.

Julie Motzová je první léčitelka, která pracovala na operačním sále během operací. Pomáhala pacienty uklidňovat před operací, vysvětlovala jim, jak pracuje s energií, a během operace obvykle stále poblíž a dodávala energii vždy tam a tehdy, kdy to bylo třeba. Zní to neobvykle, ale výsledky byly nepopiratelné. Pacienti, se kterými Motzová pracovala, méně trpěli bolestí, měli méně pooperačních komplikací, a pacienti, kteří podstoupili transplantaci, měli menší počet případů odmítnutí cizích orgánů a pooperačních depresí.


Ve své knize popisujete, jak jste nejprve začala cítit určité věci v těle jiných lidí, a potom, za nějaký čas, jste byla schopna rozeznat informaci – co ten pocit znamená.

Motzová: Pravdou bylo, že čím víc jsem se této práci věnovala, tím více a tím silnější informace jsem byla schopna vnímat. Například se mi vybavila představa někoho v určitém věku, nebo se mi zjevila číslice, která ten věk naznačovala – a to byl ten klíč, který určil, v jakém věku se v pacientově životě přihodilo něco traumatického. Později jsem dokonce v mysli přímo viděla, co se stalo. Měla jsem tedy informaci o určité nehodě jako protipól informacím o tom, co se děje v těle, se kterým pracuji. Vědět, co se aktuálně v těle pacienta děje, je samozřejmě pro mou práci velmi důležité. Když jsem začala takto pracovat, dostávala jsem často informace, které se vztahovaly k prenatálnímu období pacientů, ale protože jsem tehdy o prenatálním vývoji ani o tom, jak v určitých stádiích plod vypadá, nevěděla vůbec nic, neuvědomila jsem si, co to bylo. Jakmile jsem však jednou vše nastudovala a vytvořila si tak určitou mapu pro určité fáze vývoje člověka, začala jsem těm signálům rozumět Totéž je podstatou mé práce na operačních sálech. Čím více toho vím o anatomii lidského těla, tím lépe jsem schopna interpretovat informace, které mi tělo posílá. Vím, že se nejedná o nohu, ale o určitou žílu v noze. Čím více má pak člověk o těle a jeho vývoji informací, tím dokonaleji pak může tělesné informace interpretovat.

Tradiční systémy léčení – takřka všechny – se zmiňují o určité velmi jemné tělesné energii. Číňané jí říkají čchi, v indické ajurvédě jí říkají prána.

Jak byste tuto energii popsala vy?

Motzová: Já o tom uvažuji v termínech čtyř základních fyzikálních energií: elektromagnetické energie, gravitační energie, jaderné energie a slabé jaderné energie. Tyto čtyři druhy síly formují vesmír. A protože i my jsme součástí vesmíru, i naše těla jsou složená z těchto čtyř polí energií.

Jak tyto energie vnímáte?

Motzová: Domnívám se, že my lidé je vnímáme svými emocemi. Proto v knize píši, že když člověk pociťuje strach, jeho elektromagnetické pole je velmi intenzívní. Když pociťuje hněv, zvýší se intenzita jeho gravitační energie, když cítí bolest, zvyšuje se pole jaderné energie, a když cítíte lásku, zvyšuje se intenzita pole slabé jaderné energie.

Jaký to má vztah k nemocem?

Motzová: Když jsem začala pracovat v nemocnicích, domnívala jsem se, že léčivá energie by mohla napomoci rychlejší obnově těla. Jakmile jsem si ale uvědomila, jak důkladně je energie svázána s emoční minulostí pacienta, bylo pak snadné uvědomit si, že to je právě ta emoční minulost, která oslabuje tělo a dovolí vítězit nemoci. Hodně pacientů prožilo bolestné dětství s mnohými formami zneužití. Tyto emoční bloky pak vycházely najevo během operací, když se lékaři začali dotýkat jejich srdcí. Vnímala jsem obrázky těchto situací z jejich životů, které způsobily tyto traumatické vzpomínky a snažila jsem se s nimi během operace pracovat. Obvykle o nich po operaci nepovídám, protože o tom pacienti mluvit nechtějí. Pokud s tím sami přijdou, tak si o tom samozřejmě popovídáme. Někdy se pokusím tím, že naznačím, jaký jsem viděla obraz určité situace, začít diskusi. Nikdy ale neříkám: “Jej, myslím, že jste měl velice špatný vztah se svým otcem a něco se stalo, když vám byly dva roky.” To by vůbec nebylo léčivé, to bych jen ukazovala, jak moc toho o nich vím. To by jim nepomohlo.

Proč energie zůstává zablokovaná v určitých částech těla a ne v jiných?

Motzová: Jsou dvě možnosti. Jednou je trauma z dětství. Jestliže vás matka udeří na levou tvář, o dvacet let později zjistíte, že máte chronické potíže s levým uchem. Jinou možností je, že se jedná o určité prenatální vzory. V rámci tohoto scénáře došlo k původnímu oslabení, protože tato část těla byla při formování v děloze pod nějakým stresem. Myslím, že původní vzor, který se pak neustále opakuje, se vytváří už v prenatálním období. Jakmile se určitá část těla takto naruší, v tomto místě se pak skladují další problémy. Čím déle pracuji jako léčitelka, tím častěji musím jít až do těchto raných stádií života pacientů. Ne vždy je možné takto přímo začít v minulosti, někdy člověk musí objevit pozdější věci a propracovávat se historií pozpátku. Musím pak pracovat s tím, co se stalo, když té osobě bylo třináct let, než se dostanu k práci s tím, co se jí stalo, když měla třináct dnů.

Jak jste přišla na to, že prenatální fáze našich životů jsou tak důležité?

Motzová: Především prací na sobě samé. Učila jsem se znát svůj vlastní prenatální život. Jakmile jsem to zvládla, začala jsem si být vědoma důležitosti této fáze našich životů a při práci na chirurgii jsem se s tím setkávala neustále. Zjistila jsem, že většina srdečních nemocí vlastně vznikla v raných fázích vývoje srdce. Například poruchy činností srdečních chlopní. V prenatální fázi vývoje plodu proudí vyvíjejícím se srdcem krev nejprve jedním a pak zase opačným směrem, než se vyvinou chlopně. Pokud má člověk potíže s chlopněmi, je to tím, že se srdce jaksi vrací do prenatálního embryologického stavu. Jsem přesvědčena, že embryologie je z hlediska pozdějších nemocí velmi důležitá a stále neprozkoumaná oblast. Myslíme, že řada nemocí má genetický původ, ale jistě víme jen to, že jsou vrozené. Přišly s porodem – ale to neznamená, že vznikly v okamžiku početí. Tvrdíte tedy, že když přeneseme vědomí do oblasti, která byla někdy postihnuta nějakým traumatem, ať už v dětství nebo v prenatálním období, pomůže tento energetický blok odblokovat?

Motzová: Ano. Věřím tomu. Dovoluje to pak tělu uvolnit se. Jinak řečeno, pokud tělu říkáte: “Mám zájem o tu a tu informaci”, tělo obvykle odpoví: “V pořádku, tady je.” Pro některé lidi to ale může znamenat velmi traumatizující vzpomínky a emoce.

Motzová: Já věřím, že právě okamžik, kdy se lidé svěří, třeba i terapeutovi, něco uvolní. Mít někoho, komu důvěřujete, v ideálním případě člověka, který vás miluje, je velmi, velmi důležité.

Co byste poradila lidem, kteří procházejí těžkým obdobím svého života se silnými emocemi? Čeho by se měli vyvarovat?

Motzová: Důležité je aktivně s emocemi pracovat. Nenechte si to jen pro sebe. Mluvte o tom s přítelem, s někým, komu důvěřujete a před kým se nestydíte. Podělit se, to je důležité. Když mne někdo zklame, zkouším vysledovat, ve které části mého těla je ta emoce lokalizována a s jakým je to spojeno fyzickým pocitem. Pak tam přenesu své vědomí a ptám se: “Jak jsem v této části těla stará?” Obvykle je odpověď ve formě čísla, které je nižší, než mé skutečné stáří, a já si zkouším vzpomenout, co se mi v tom a tom věku stalo. Téměř vždy jsem dostala odpověď. Potom už jsem se začala cítit lépe. Emoce už neměla takovou intenzitu. Možná bolela, ale nebyla tak ničivá. Mohla jsem si říci “Aha, cítím se tak těžce, protože mi to připomíná tu věc, která se mi přihodila a teď je asi čas, abych se s tím vyrovnala.” Jít dovnitř a procítit si bolest je dnes pro mne naprosto přirozené.

Co mají ale dělat lidé, kteří procházejí příliš intenzivními krizemi, např. rozvodem?

Motzová: Příroda nám dala v emocích nádhernou možnost, jak být ve svém těle a jak sledovat emoční toky, které proudí téměř jako řeky. Jsme totiž docela dobře vybaveni, abychom si se svými emocemi poradili – pokud je ovšem nezačneme potlačovat nebo někam uklízet. Neříkám, že život je jen peříčko, ale ať jsou okolnosti jakkoli obtížné, vždy je snadnější pokusit se identifikovat s onou předchozí bolestí, která se vám připomíná.

V knize píšete: “lidé, kteří trpí těžkými nemocemi, se vlastně odcizili své lásce, nevěnují pozornost svému tělu a nemoc je tak jakési volání těla, aby se mu člověk více věnoval. Tato vědomá pozornost tělu pak pomůže objevit dosud skrytou historii ran, které tělo tak milosrdně dosud skrývalo.” To je hezky řečeno. Jinými slovy, radíte, abychom nevnímali nemoc jako něco špatného, ale spíše jako cestu k transformaci?

Motzová: Samozřejmě. Tělo se o nás neustále stará, neustále nás miluje, neustále nás vzdělává. Myslím, že jednou z nejsmutnějších věcí na nemocech je to, že lidé si myslí, že je zradilo tělo. Ale tak to vůbec není. Důvodem nemoci je to, že my jsme zradili svá těla tím, že jsme jim nevěnovali pozornost, že jsme v nich nebyli přítomni. Nemoc je pokusem těla zachránit vás. Když pozorujete symptomy nemoci, jako např. nějakého zánětu, vidíte, že tělo skutečně bojuje. Každý symptom nemoci představuje pokus těla zachránit vám život. Je důležité vystříhat se jakýchkoliv soudů, ať už říkáte, že nemoc je špatná, nebo že, protože mám nemoc, jsem já špatná. Vybíráme si svá zranění a své nemoci, abychom mohli obrátit svou pozornost a vyléčit stará zranění.

Viac v kniheENERGET_Hallova_CS_Ruce_reiki

4 replies on “Ako liečiť pomocou vnútorného nazerania…”

ano bolo to asi pred rokom som pozeral nejaký seriál a pozrel som sa na ruky a uvedomil som si že okolo nich je ešte niečo iné, niečo biele a asi 10 centimetrov hrubé, bol som z toho dosť uchvátený a bol to pocit ako byť vo vate alebo tak nejako, ako mať na sebe skafander. Bolo to éterické telo alebo niečo iné ?

mám sústavné problémy s hrdlom a bruchom, do teraz som to ako tak znášal ale rozhodol som sa že už sa mi to ďalej znášať nechce 😛

Páči sa mi

..áno to bolo tvoje éterické telo. ,len ja ako nazerám vnútorne na telo vidím svoje telo tmavé a na ňom tie červené sfarbenia, ktoré ukazuú na emočné bloky. Neblokuješ si hrdelnú čakru niečím Duško? Máš tam nejakú mriežku, akoby v nej, niečo ju drži zovretú a nemôže byť plne aktívna. Skús si vizuálne urobiť k nej cestu očisti ju a vojdi do jej vnútra. Pozri tento článok… https://anitram.wordpress.com/2011/03/04/cakrove-meditacie/

Solar plexus ti vnímam čisto, len sa pomalšie točí. Nemáš nejaký kamienok na hrdelnú čakru? Mňa ak začína pobolievať v hrdle, priložim na čakru orgonit a ráno je ok. Neviem na mňa super pôsobia, možno je to tým, že im verím a naprogramovala som ich nejako. Dala som aj kolegyni a tiež cítila z tela vychádzať stagnujúc energiu v podobe chladu. Vyrovnávaš si energiu v čakrách?

Páči sa mi

chystám sa teraz, len nemám šajnu či to robím dobre, chýba mi taká jemnosť a neha… volal som Rafaela ale ozval sa nejaký Nadanael 😛 … už to bude aj pol roka čo som volal nejakého aniela na pomoc 🙂 som rád že solar mám tak ako mám, som na ňom pracoval posledné dni tak aspoň dačo 🙂 … hrdelnú som riešil už dávno asi treba znova ….

ok teraz nejdem robiť nič (drastické a experimentálne 🙂 ), len pozorovať ako to kde budem mať.

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.