Kategórie
Toltécke

NOC V POUŠTI…Setkání s nekonečnem

Další příležitost poznat pravdu se mi naskytla, když jsem pracoval jako lékař pro úřad sociální péče. Žil jsem v malém městečku Altar v sonorské poušti. Letní vedro bylo tak úmorné, že jsem nemohl spát. Rozhodl jsem se, že se půjdu projít do pouště. Na obloze zářily miliony hvězd. Byl jsem sám uprostřed pouště a vychutnával všechnu tu krásu. Vnímal jsem věčnost a věděl jsem, že ty hvězdy jsou živé. Naše Matka Země je živá bytost.

Viděl jsem ty hvězdy už mnohokrát, ale nikdy ne z tohoto hlediska. Cítil jsem intenzivní radost a hluboký klid. A najednou se stalo něco neuvěřitelného. Měl jsem pocit, že nejsem v poušti sám. Vnímal jsem nesmírnost nekonečna a nekonečno vnímalo mě. Ty miliony hvězd byly součástí ohromné živé bytosti, která ví všechno a vnímá všechno. Vesmír věděl, že existuji !

A pak se stalo něco ještě pozoruhodnějšího. Na okamžik jsem se stal tou nesmírností hvězd vnímající nekonečno ve svém fyzickém těle. Viděl jsem sám sebe uprostřed pouště. Viděl jsem, že se moje tělo skládá z miliard nepatrných atomů, které jsou tak nesmírné jako všechny ty hvězdy na obloze.

Této noci jsem si uvědomil, že je nekonečno v mém fyzickém těle pokračováním nekonečna kolem mě. Jsem součástí nekonečna, stejně jako všechno, co vnímám. Mezi lidmi a předměty není žádný rozdíl. Jsme jedno a totéž, protože všechno je světlo. Světlo se projevuje v miliardách forem, které tvoří fyzický vesmír. Věděl jsem, že existuje jen jediná hybná síla, která transformuje všechno. Síla, která udržuje v pohybu hvězdy, je táž síla, která udržuje v pohybu atomy v mém těle. Já ji nazývám život, a světlo je poslem života, protože světlo předává informace všemu existujícímu.

Bylo neuvěřitelné chápat, že světlo je živé. Světlo je živá bytost, která obsahuje všechnu moudrost vesmíru a zabírá všechen prostor. Mezi hvězdami není žádný prázdný prostor, stejně jako není žádný prázdný prostor mezi atomy v mém těle. Prostor mezi hvězdami je naplněn světlem; vypadá prázdný jen proto, že v něm není žádný předmět, který by světlo odrážel.

Každý předmět, jejž vyšleme do prostoru, bude odrážet světlo, neboť veškerá hmota odráží světlo jako zrcadlo.

Pak jsem vytáhl z kapsy zrcátko, které s sebou vždycky nosím. V něm jsem uviděl přesnou kopii celého vesmíru — virtuální realitu vytvořenou světlem. V tu chvíli jsem věděl, že moje oči jsou jako dvě zrcadla. Světlo promítá virtuální realitu v mém mozku, stejně jako promítá virtuální realitu v zrcadle. Bylo mi jasné, že všechno, co vnímám, je virtuální realita vytvořená světelnými obrazy. Jediný rozdíl mezi mýma očima a zrcadlem je v tom, že za očima mám mozek. Ten mi umožňuje analyzovat, interpretovat a popisovat virtuální realitu, kterou vnímám v každém okamžiku.

Tvořím spolu s Bohem, spolu se životem.

Bůh tvoří to, co je skutečné, zatímco já tvořím virtuální realitu ve své mysli. Prostřednictvím světla posílá život všechny informace do mých očí a já tvořím příběh o tom, co vnímám. Můj příběh se skládá z toho, jak hodnotím, ospravedlňuji a vysvětluji to, co vnímám. Vidím-li například strom, strom jen nevidím; strom hodnotím a popisuji a vytvářím si o něm určitý názor. Buď se mi líbí, nebo nelíbí. Mohu si myslit, že je krásný nebo ošklivý, ale můj názor je příběh, tvářím. Jakmile něco interpretuji, hodnotím nebo posuzuji, přestává to být skutečné; je to virtuální svět. Toltékové tomu říkají snění. V tu chvíli jsem všechno začal chápat. Konečně jsem pochopil, co mě matka a dědeček tak dlouho učili o staré toltécké filozofii.

Toltékové věří, že lidé žijí ve snu. Tento sen je iluzorní svět vytvořený světelnými obrazy a naše mysl sní, ať už náš mozek spí nebo bdí.

Pak jsem si vzpomněl, že slovo Tolték znamená „umělec ducha”. V toltécké tradici je každý člověk umělcem a nejvyšším uměním je vyjádření krásy ducha. Chápeme-li tento názor, uvědomujeme si, jak úžasné je nazývat se umělci. Když se považujeme za lidi, omezujeme způsob, jakým vyjadřujeme svou existenci. Lidé často říkají:“Jsem jen člověk; nejsem dokonalý.” Když se však nazýváme umělci, kde je to omezeni ?  Jako umělci nemáme žádné omezení; jsme tvůrci, právě tak jako ten, kdo nás stvořil.

Toltékové věří, že životní síla působící skrze nás vytváří veškeré umění a že jsme všichni nástrojem této síly. Každý projev svrchovaného umělce se stává samotným umělcem, který vyjadřuje umění skrze jeho vlastní realizaci. Umění je živé a má své vědomí, protože vychází ze života. Umělecká tvorba je nekonečná, děje se v každém okamžiku a všude.

Jak žijeme svůj život ? 

Život je naše umění, umění žít. Díky schopnosti tvořit vyjadřujeme životní sílu ve všem, co říkáme, ve všem, co cítíme, ve všem, co děláme. Jsou však dva druhy umělců: ti, kteří tvoří svůj příběh nevědomé, a ti, kteří jej tvoří s láskou a pravdou.

Sníte v každém okamžiku. Vnímáte nejen svůj sen, ale také sen svrchovaného umělce, který se odráží ve všem, co vnímáte. Reagujete a snažíte se pochopit všechno, co vnímáte. Snažíte se to vysvětlit na základě vědomostí uložených v paměti vaší mysli. Z mého hlediska to je něco úžasného. Žijete v příběhu, jejž tvoříte, a já žiji v příběhu, jejž tvořím já.

Váš příběh je vaší realitou —virtuální realitou, která je pravdivá jen pro vás, její tvůrce.

Kdysi někdo řekl: „Každá hlava je svět.” A je to pravda. Každý žije ve svém vlastním světě. Nikdo neví, co máte ve svém světě. To víte jen vy a někdy to nevíte ani vy. Váš svět je vaším výtvorem a je to umělecké dílo.

Ta noc v sonorské poušti změnila způsob, jakým vnímám sebe a lidstvo, způsob, jakým vnímám celý svět. V okamžiku inspirace jsem zahlédl nekonečno, životní sílu v akci. Tato síla je vždy přítomná a zjevná, ale já ji nemohl vnímat, dokud jsem se soustředil na lži. To, co mi řekl můj dědeček, je pravda: „Existuje jen dokonalost.” Trvalo mi dlouho, než jsem to dokázal vyjádřit slovy, ale nakonec jsem pochopil, co myslil, když jsem tu pravdu prožil sám. Uvědomil jsem si, že jsem dokonalý, protože jsem neoddělitelný od nekonečna, od životní síly, která vytváří hvězdy a celý vesmír světla. Jsem boží stvoření. Nemusím být něčím, čím nejsem.

Tohle bylo moje setkání s láskou; tak jsem se cítil před tím, než jsem začal odmítat lásku. Opět jsem začal žít autenticky, tedy tak, jak jsem žil před tím, než jsem se naučil lhát. V tom okamžiku inspirace jsem chápal všechno, aniž jsem o čemkoli přemýšlel. Byl to okamžik čistého vědomí. Vnímal jsem svými city, a kdybych se byl snažil vysvětlit slovy, co jsem cítil, byl by to konec celého zážitku.

Věřím, že všichni lidé mají okamžiky inspirace, v nichž vnímají pravdu. Takové okamžiky obvykle přicházejí, když je naše mysl klidná — když vnímáme životní sílu skrze své pocity. Samozřejmě že hlasy v naší hlavě, jež nazýváme myšlením, téměř okamžitě znehodnotí náš zážitek, neboť ony se snaží ospravedlnit a popřít všechno, co cítíme. Proč ?  Protože, když vnímáme pravdu, naše lži, kterým věříme, nemohou přežít. Bojíme se pravdy, a když řekneme, že se bojíme, mluví za nás lhář.

Proto vyžaduje velkou odvahu čelit vlastním lžím, čelit tomu, čemu věříme. Struktura našich vědomostí nám umožňuje cítit se bezpečně.

Máme potřebu vědět, i když to, co víme, není pravda. A když to, čemu věříme, přestane být pravda, necítíme se bezpečně, protože nevíme, jak jinak existovat. Když zjistíme, že nejsme tím, co si myslíme, že jsme, začnou se hroutit základy naší reality. Náš příběh ztrácí smysl a to je děsivé

Té noci v poušti jsem se nebál, ale když jsem se vrátil domů, dostal jsem strach, protože všechno v mém příběhu ztratilo smysl a já přesto musel fungovat ve svém každodenním světě. Později jsem zjistil, že svůj životní příběh mohu přepsat. Obnovil jsem strukturu toho, čemu jsem věřil, a vypustil všechny ty lži. Můj život pak pokračoval, ale nebyl ovládán lží.

MYŠLENKY K PŘEMÍTÁNÍ

Světlo je živá bytost, která obsahuje všechnu moudrost vesmíru a zabírá všechen prostor. Světlo, tento svrchovaný posel Boha, neustále posílá informace všemu existujícímu a projevuje se v miliardách forem.

* Životní síla, která tvoří a transformuje hvězdy, je táž síla, která tvoří a transformuje atomy v našem fyzickém těle. Tato síla je vždy přítomná a zjevná, ale my ji nevidíme, když jsme soustředěni na lži.

* Každý člověk a každý předmět, jejž vnímáme, je částí nekonečna. Mezi lidmi a předměty není žádný rozdíl. Jsme jedno a totéž, protože všechno je světlo.

Život tvoří to, co je skutečné, zatímco lidé tvoří virtuální realitu — příběh o tom, co je skutečné. Vnímáme světelné obrazy a interpretujeme, hodnotíme a posuzujeme to, co vnímáme. Tento proces neustálého odrážení v zrcadle naší mysli je to, čemu Toltékové říkají snění.

* Bůh, tento svrchovaný umělec, používá náš život k tvorbě uměleckého díla. Lidé jsou nástroje, skrze které se projevuje životní síla.

* Umění snít je umění žít. Všechno, co říkáme a děláme, je vyjádřením životní síly. Tvorba je nekonečná a děje se v každém okamžiku.

Z knihy ZJEVENE_MOUDROSTI

4 replies on “NOC V POUŠTI…Setkání s nekonečnem”

Ak si prelistuješ tu knihu na konci článku, je v nej veľa zaujímavého a poučného. Bude z nej viac článkov. 😉
Toltékovia boli veľmi múdry ľudia. Ak sme smutný či depresívny vidíme veci len čierno a občas bielo, ale ak nás niečo vydvihne vyššie vidíme aj ostatné odtiene celého spektra a dokážeme nájsť príčinu nášho trápenie. Alebo nás niečo navedie ako sa správne pozerať na veci.
Krásny dník babina a rada som potešila. 😳

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.