Sufijské učenie…

Súfismus (arabsky – at-Tasavvuf) je stará mystická tradice duchovního zdokonalování, která vznikla na Středním východě a je nyní značně rozšířena.

Krátce se dotkneme základů učení:

Súfijsmus vychází z představy o tom, že vesmír se skládá ze sedmi “oblastí existence” a zahrnuje v sobě několik “druhů bytí”, které se od sebe liší “amplitudou kmitů” (2). Jinými slovy uznávají mnohorozměrnost prostoru. Nejjemnější prostorový rozměr, který súfijci nazývají Zat, je Příbytek Boha v aspektu Stvořitele. Stvořitel a veškerá mnohotvárnost Jeho Stvoření (v súfijské terminologii Sifat) vytvářejí Absolutno.

Stvořitel naplňuje veškeré Stvoření svou Láskou.

Súfijci vycházejí z předpokladu, že mnohorozměrný organismus člověka je podobný svou stavbou mnohorozměrnému vesmíru a člověk v sobě může odhalit jemnější “druhy existence”. K tomu dochází v procesu sebepoznání a sebezdokonalování. Pouze postihnutím své pravé podstaty může člověk dosáhnout bezprostředního vnímání Boha a docílit jednoty s Ním.

Velmi lakonicky to vyjadřuje jeden z chadísů Sunny (Posvátný islámský text ve formě chadísů, krátkých vyprávění o činech a výrocích proroka Mohameda), který říká: “Kdo pozná sebe, pozná Boha.” (Totéž přímo či nepřímo hlásají všechna náboženství. Například stejnou myšlenku lze najít v Novém zákoně: “Království Boží je v nás.” [L 17,21], ve Védantě: “Sebepoznání je pravá podstata života.”) V závěrečných etapách individuální lidské vědomí splývá s Božským Vědomím. Tento konečný cíl je v súfijské tradici popisován jako nejvyšší stav vědomí “Bakibi-Allah” (Věčnost v Bohu). V hinduistické a buddhistické józe tomuto termínu odpovídají Kajvalja, Mahanirvána, Sahadža-Samadhi, Mókša.

Základem súfijsmu je Láska (mahabba, hubb).

(Súfijci dokonce někdy mluví o svém učení jako o “hymnu božské lásky” a nazývají je tassa-vuri – láska-vidění. Míní se tím láskyplný přístup ke skutečnosti. Chápe se tím zamilovanost do Stvořitele.) Lásku súfijci vidí jako trvale se zesilující cit sebeobsažnosti v Bohu, jenž je dovršen pochopením, že ve světě není nic kromě Boha, který je současně i Milujícím i Milovaným. Proto má súfismus jeden základní princip: “Íšk Allah, Mabut Allah” (Bůh je Láska, Milující i Milovaný.). To je v plném souladu s klasickou hinduistickou jógou, jejímž základním principem je Láska, i s Kristovým pojetím, že “Bůh je Láska” (1 Jan 4,8), i s klasickým buddhismem, který zdůrazňuje nejvýraznější aspekt lásky, soucit. O lásce mluví i Juan Matus na stránkách knih Carlose Castanedy.

Súfijci se domnívají, že Lásku vnesla do súfismu mystička Rabia-al-Adavija. Říkala, že její “milostný žár k Bohu spaluje srdce”. Farid-ad-Din Attar v “Životech súfijských svatých” o ní vypráví, že láska k Bohu natolik ovládala celou její bytost, že nezanechávala místo pro žádnou jinou pozemskou připoutanost (11). To je pro súfismus velmi charakteristické, protože pravý, opravdově milující súfijec se postupně noří, tone a rozplývá se v Bohu, ve svém Milovaném, jak často súfijci Boha nazývají.

Vnímání Boha jako Milovaného vychází z přímé bezprostřední zkušenosti. Súfijci říkají, že když člověk ujde určitou vzdálenost na Cestě Lásky, Bůh začíná hledajícímu pomáhat a vede ho ke Svému Příbytku. Když k tomu dojde, člověk začíná cítit odvetné vibrace Božské Lásky.

Známý perský súfijský básník Džaláluddín Rúmí, též Maulaví (1207-1273), v díle Masnaví-ima’naví (Masnaví obrácené k vnitřnímu smyslu) píše: Zahoří-li světlo lásky v tomto srdci, věz, že láska hoří i v Něm. Roste-li Láska k Bohu ve tvém srdci, Bůh tě bezpochyby miluje. Tlesknutí nezazní z jedné dlaně, není-li účastna druhá (10).

Sledujme, jak se rozvíjí pravá, dokonalá Láska, vedoucí k Bohu. Vyjdeme z představ Džaláluddína Rúmího:

1. rozvojem emocionální srdečné lásky ke všemu nejkrásnějšímu a nejharmoničtějšímu na světě

2. aktivní, účinnou, obětavou, altruistickou láskou, službou lidem

3. potom rozšířením okruhu své lásky na všechny projevy světa bez rozdílu.Súfijci říkají: “Činíš-li rozdíly mezi věcmi, které přicházejí od Boha, nejsi člověkem duchovní cesty. Jestliže si myslíš, že tě diamant učiní velikým a obyčejný kámen tě poníží, Bůh není s tebou” .

4. Rozvinutá láska ke všem prvkům Stvoření se nasměrovává na Boha a pak člověk začíná vidět, slovy D.Rúmího, že “Milovaný je ve Všem” (4,10). Je zřejmé, že tato koncepce Lásky je identická s koncepcí Bhagavadgíty a Nového zákona. Stejné ideje, stejný důraz. Pravá Láska v súfismu, stejně jako v nejlepších duchovních školách hinduismu, buddhismu a křesťanství je hodnocena jako jediná síla schopná přivést k Bohu, jako trvalý faktor formující člověka na Cestě k Bohu. Pouze láskou v souladu s těmito duchovními tradicemi může člověk uskutečnit své snahy.

Autor… T. Kaširinová

Viac o duchovnom učení v súbore Sufijske-praktiky

Zdroj

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s