Ptáte se, zda jsou emoce něco zlého. Ne, nejsou. Je to život. Zabarvují bohatost našeho života. Problém je naše chtivost. Většina lidí nevidí, že touha po citech je nejen psychologická záležitost, ale i biochemická. Přemýšlej o tom….. Josef Dispenza
Jeden z nejčastějších problémů, s nímž se při práci setkávám, tkví v tom, že příliš mnoho lidí ztratilo kontakt se svými city. Vidím v tom ale nastavené zrcadlo i pro sebe. Pomoc, kterou poskytuji jiným lidem, mi pomohla, abych se sám opět dostal do spojení se svými vlastními pocity. Neboť když potlačíme své city a „odřízneme” se od nich, nemůžeme se dotknout vesmíru ve svém nitru. Ani nezaslechneme svůj intuitivní hlas a život si také nedokážeme vychutnat.
Zdá se mi, že mnozí z nás nezažili v dětství dostatek citové náklonnosti. Naši rodiče sami nevěděli, jak nakládat s vlastní pocity, natož s našimi. Možná byli natolik přetíženi těžkostmi a povinnostmi života, že nám nedokázali dát lásku a pocit bezpečí, které jsme potřebovali.
Ať už bylo důvodem cokoliv, skutečností je, že se velmi brzy učíme skrývat své city, když v našem okolí není nikdo, kdo by na ně reagoval pozitivně. Pokud je v sobě „uzavřeme”, zároveň tím zahradíme i cestu životní energii, která proudí naším tělem. Energie potlačovaných pocitů zůstává v našem těle jako určitá blokáda a způsobuje řadu duševních a tělesných potíží. Až z toho nakonec onemocníme. A stáváme se otupělí a bezcitní.
Každý den potkávám na svých seminářích či při soukromých poradách lidi, kteří po celý život zanedbávali své pocity. Mnozí mají strach připustit si své takzvaně negativní pocity, jako je např. zármutek, bolest, vztek, strach a zoufalství. Obávají se, že je přemohou, když se jim otevřou. Lekají se toho, protože si myslí, že by v nich už nadobro zůstali vězet, kdyby si je dovolili. Ve skutečnosti je to přesně naopak.
Pokud jste ochotni prožít určitý pocit do plné hloubky, jeho původně blokovaná energie se velmi rychle uvolní a pocit se rozplyne.
Při terapiích podporuji každého v tom, aby svým potlačeným pocitům nechával volný průběh. Jakmile se pocit jednou dostane napovrch a dojde k jeho vědomému prožitku, obvykle během několika minut zmizí. Je až s podivem, jak se v tak krátké chvíli rozpustí trýznivý pocit, který byl předtím třicet, čtyřicet nebo padesát dlouhých let potlačován. Poté co se znovu procítí, nastupuje na jeho místo pocit osvobození a vnitřního míru.
Teprve když se člověk zbaví zablokovaných emocí z minulosti, může čerpat víc životní energie a síly pro současnost. Je třeba učit se zůstat ve spojení s pocity, jakmile se jednou začnou drát do vědomí. Jen tímto způsobem v nás mohou žít bez překážky a naše energetické kanály se tak udrží volné a otevřené.
City a pocity jsou stejně jako počasí podrobeny určitým cyklům a neustálým změnám.
Během hodiny, dne nebo týdne zažijeme často pestrobarevnou paletu pocitů. Jakmile tomu jednou porozumíme, naučíme se vychutnávat všechny své pocity a nebráníme tomu, že se neustale mění. Pokud však máme strach z určitých pocitů, jako je třeba zármutek nebo zlost, potom zatáhneme za citovou záchrannou brzdu, sotva se připomenou. Jednoduše se k nim nechceme znát. Proto v nich dál zůstáváme vězet na půl cesty. A nikdy jimi úplně neprojdeme.
Lidé často přicházejí ke mně do workshopů, aby se naučili „pozitivně myslet”, protože už dál nechějí zůstávat zapleteni do svých negativních pocitů. A přitom žasnou, když je naopak vyzývám, aby je projevovali víc, a. ne méně! Jen když máme rádi všechny části své osobnosti a akceptujeme je, můžeme se uvolnit a najít naplnění. Bolest je reakce těla, která nám pomáhá ochránit se před nějakou tělesnou újmou. Dotknete-li se rozpálené plotýnky, ucítíte bolest. Je to reakce na žár, který jste ucítili, a přiměje vás k tomu, že rychle stáhnete ruku, a tím zabráníte většímu poranění. Na tělesné úrovni je tudíž bolest užitečný mechanismus, který nás chrání před nebezpečím.
Jestliže určitý pocit není skutečně nebezpečný, můžete se zase uvolnit a bolest se ztratí.
Když si například namůžete nějaký sval víc, než jste dosud zvyklí, bude zpočátku bolet. Pokud se poté uvolníte, bolest postupně odezní. Podobně to probíhá i u porodu. Když se žena „vzpírá” proti tělesným vjemům, bude mít bolesti. Čím víc se dokáže vcítit do porodních kontrakcí a uvolnit se, tím bude porod méně bolestivý .
Rovněž v citové oblasti nám protivenství proti pocitům způsobuje bolest. Jestliže umlčíme nějaký pocit, protože z něho máme strach, objeví se duševní bolest. Jakmile si ho však „dovolíme” a plně ho přijmeme, může to být sice velice intenzivní prožitek, ale nebude tak bolet. Ve skutečnosti neexistují žádné negativní nebo pozitivní pocity. Ty z nich děláme sami svým přístupem, nastavením a hodnocením, tím, že je odmítáme nebo přijímáme. Pro mne jsou všechny pocity částí věčně se proměňujícího smyslového vnímání, že jsme živí. Pokud přijmeme všechny své nejrůznější pocity, zabarví nám život barvami duhy.
Pocity – proměnlivé jako počasí …
Naše pocity jsou důležitou částí životní síly, která námi stále proudí. Tento přirozený proud životní síly však blokujeme, jakmile si je nedovolíme naplno prožívat. Pro většinu z nás je průzkum duchovní krajiny převážně příjemná, obohacující zkušenost. A protože je naše kultura tolik intelektuální, duchovní pojetí naší cesty „do hlubin” nám dodává i opravdu pozitivní dojmy.
Bohužel v této oblasti, která nutně potřebuje emocionální uzdravení, nepostupuje kupředu velké množství lidí.
Většina z nás má strach pustit se do léčebné emocionální práce, která obvykle zasahuje velice hluboko. Zatímco se mnozí úspěšně naučili své pocity tajit, jiní mají opačný problém – příliš rychle se jimi nechají ovládnout a je pro ně těžké zachovat si citovou rovnováhu.
Často s sebou životem vláčejí i potlačované emoce jiných lidí, takže navíc ke svým vlastním cítí a projevují ještě i pocity druhých. A také existují lidé, kteří „zatuhli” v určitém emocionálním postoji a z této emoce – například vzteku nebo strachu- neustále reagují. Tohle všechno jsou příznaky citové nerovnováhy. Mnoho učitelů a léčitelů zaměňuje duchovní a emocionální úroveň nebo je považuje za totožné. Hovoří o tom, že naše myšlenky se projevují na našem tělesném zdraví, ale vliv pocitů na zdraví nechávají zcela bez povšimnutí.
Podle mých zkušeností jsou zablokované emoce jedním z nejdůležitějších příčin tělesného onemocnění.
Stejně jako všechny úrovně naší existence jsou samozřejmě i ty duchovní a citové vzájemně silně propojené. Člověk je nemůže od sebe zcela oddělovat. Přesto jsou myšlenky a pocity velmi odlišné, i když spolu souvisejí a vzájemně se ovlivňují.
Rád užívám příměr, že naše emoce jsou proměnlivé jako počasí – někdy pochmurné, jindy jasné, jednou nezkrotné a intenzivní, potom zase pokojné a mírné. Dosáhnout kontroly nad vlastními pocity je zrovna tak marná a nesmyslná troufalost jako pokus ovládnout počasí! Kromě toho by byl život celkem nudný, kdybychom měli stále jen sluneční svit a denně přesně 21 °C. Pokud dokážeme krásu deště, větru či sněhu ocenit stejně jako sluneční svit, jsme volníz. Můžeme si život vychutnávat v celé jeho hojnosti.
Cvičení na vnímání pocitů
Projděte se krátce tímto cvičením, když se ráno vzbudíte. Zavřete oči a obraťte pozornost na střed svého těla – na místo pod svým srdcem, na solar plexus, na břicho. Zeptejte se sami sebe, jak se právě cítíte. Pokuste se rozlišit pocity od myšlenek, které se vám zrovna honí hlavou.
Cítíte se klidně či vzrušeně, plni úzkosti, smutní, mrzutí, veselí, frustrovaní, provinilí, láskyplní, osamělí, naplnění, vázni nebo hraví?
Jestliže si připadáte nešťastní nebo jste v sobě objevili hněv či popudlivost, „vstupte” do tohoto pocitu a zaposlouchejte se do jeho hlasu. Ať vás zpraví o tom, jak se cítí. Pokuste se ho skutečně poslouchat, abyste poznali jeho mínění. Projevte soucit, laskavost a podpořte své pocity. Zeptejte se, jestli můžete něco udělat, abyste o sebe příště lépe pečovali. Totéž cvičení si zopakujte před usnutím a v jakoukoliv denní dobu, která vám bude připadat příhodná.
Pomoc lidem, aby si připomněli svou skutečnou podstatu a z té pak žili, vede k jejích sebe-identifikaci, a tím také k odstranění problémů, nemoci, bídy a utrpení. Jen to nám umožní, že budeme moci vykročit jako noví lidé do nového života.
Pokračovanie Liečenie vzťahov
Z knihy Tepperwein_Sebelecba_-_Jak_aktivovat_sve_lecebne_sily
Súvisiace články…
Cestou k sebe... 