Kategórie
Duchovné učenie Duša Energia

Hladiny lásky… S.N. Lazarev

Kedysi mi  niekto z môjho vnútorného sveta vravel, aby som si nemíňala zbytočne svoju energiu. Bola som v domienke, že jej mám zatiaľ dosť, lebo som mladá a vnútorne silná, ale až teraz som pochopila o akej energii vravel. 🙄

Všechno, co v tomto životě máme rádi, každá lidská hodnota, nám ubírá sílu, lásku a energii. To vše nám přece dává Bůh. Takže pokud Boha miluji nadevše ostatní včetně vlastního života, pak lásky a sil získávám více, než vydávám, a tento přebytek pak využívám pro sebe a své potomky.

Ukazuje se, že v jemné hladině neustále zásobujeme duše svých potomků láskou. Když však něco milujeme víc než Boha, odevzdáváme víc, než získáváme, a to je začátek degradace naší duše. Pak čerpáme lásku a síly ze strategických zásob – tedy z duší vlastních potomků a ze svých dalších životů. Aby se podařilo uchránit duši, je třeba člověka připravit o to, na co se jeho duše utkvěle soustřeďuje, co si oblíbila víc než Boha. Jedině člověk, který směřuje k Bohu, dosahuje vnitřní rovnováhy, a zachraňuje tak svou duši.

Jak pojmenovat stav, kdy duše začala něco milovat víc než Boha?

Když si z něčeho učiníme cíl a nejvyšší štěstí – což je první známka ochabování lásky k Bohu -‚ začínáme na tom být závislí. V takovém případě se nás zmocní obavy, vyslovujeme výhrady a klademe si podmínky. To je druhý krok.

Třetím krokem je pak přímá agrese, ukřivděnost a nenávist, odsudek, opovržení a podobně. Z lásky k Bohu se rodí dvě tendence lidských, hodnot.

Ta první se realizuje jako láska ke světu a k lidem.

Základem přání mít rodinu je láska k blízkému člověku, tedy rozmnožovací pud. Základem rozmnožovacího pudu je pak instinkt tvorby, vytváření. Tedy – čím podstatnější jsou lidské hodnoty, které vyznáváme, tím blíž jsme Bohu. I přesto však tyto hodnoty zůstávají hodnotami lidskými, proto jsou předurčeny k rozpadu, tedy k vytváření v nové kvalitě.

Druhá hodnotová tendence souvisí s vývojem.

Základem schopností a intelektu je dokonalost. Základem dokonalosti pak osud. A konečně základem osudu je budoucnost. Když si člověk učiní cíl z tendence lásky k lidem a ke světu, vzniká žárlivost, která se léčí zradami, hádkami, křivdami a nevěrami. Přání učinit cílem všeho svého bytí dokonalost a neustálý rozvoj plodí pýchu. Ta se dá vyhojit neúspěchy, zklamáním, nespravedlivými urážkami a křivdami, zhroucením osudu a našich plánů do budoucna.

Jestliže absolutizujeme obě právě jmenované tendence, přibývají k řečenému ještě těžké nemoci jako rakovina, schizofrenie, cukrovka, roztroušená skleróza a podobně. Často není nutně vybavovat si celý svůj dosavadní život, stačí připomenout si dvě či tří významné události a změnit svůj vztah právě k nim. Nejpodstatnější na pokání není to, že litujeme minulosti, ale to, že změníme sami sebe a nepřipustíme chyby na další cestě životem.

Člověk věřící v Boha může vytěžit užitek z jakékoli situace, protože chápe, že tato situace není nahodilost.

V poslední době často zápolím s velkou pracovní zátěží. Na konzultaci ke mně například přišel jeden muž a já po jeho odchodu pocítil těžkou skleslost a vyčerpání. Cítil jsem, že nemám sil cokoli komukoli vysvětlovat. A to ke mně příští den mělo přijít pět či sedm lidí. Pochopil jsem, že terapii musím zastavit, a to nadlouho. Zároveň jsem se však nemohl ubránit soucitu s nemocnými, kteří se na mou pomoc spoléhají. Tak jsem si řekl, že budu riskovat. Pokud se znovu dostaví bolesti hlavy, bude to znamenat konec.

Druhý den ráno přišel první pacient. Cítil jsem, že nejsem schopen cokoli vysvětlit. Jasně jsem viděl důvody nemoci toho pacienta, problémy s jeho dětmi a dalšími potomky, ale neměl jsem sílu s ním mluvit. Hlavou mi náhle blesklo: Proč vlastně ještě pořád ordinuji? Vždyť jsem všechno vysvětlil ve svých knihách. A tam se snažím mluvit v obrazech a příměrech.

Jestlipak víte, proč stárneme a umíráme?

Aby se nám na cestě k Bohu dostalo dalšího přídělu lásky. Vše, co Bůh stvořil, se k němu musí periodicky vracet, a získávat tak novou zásobu lásky a energie.

Hlavní podmínkou kontaktu s Bohem je zřeknutí se kontaktů se vším, co On stvořil.

Když stárneme a umíráme, opouštíme vše, co jsme v životě vyznávali a velebili. Jedině tak je možné získat nový příděl lásky, ale stejně dobře je možné, že nám tento příděl nebude na další život stačit. V zájmu nového kontaktu musejí být zničeny všechny lidské hodnoty včetně těch nejvyšších. Potlačit je musíme především před početím dětí, abychom byli schopni obdařit láskou nejen sebe, ale také je.

Čím méně je naše láska závislá na lidských hodnotách, tím víc se v duši připodobňujeme Bohu. Bůh přece není na ničem závislý. Čím více se připodobňujeme Bohu, tím víc lásky se rodí v naší duši. V takovém případě se ze špinavé louže měníme v průzračný pramen. Projděte si znovu celý život s pocitem, že vaše láska není na ničem závislá. A modlete se, aby se právě toho dostalo i vašim potomkům.

Viac v knihe Diagnostika  Karmy III  S.N. Lazarev

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.