Honba za stínem…

Stín má spoustu tváří: ustrašenou, nenasytnou, hněvivou, pomstychtivou, zlostnou, sobeckou, manipulativní, línou, nadřazenou, ošklivou, nehodnou čehokoli, povrchní, slabou, kritickou, odsuzující…Seznam může pokračovat donekonečna. Naše temná stránka je jako skladiště pro všechny nepřijatelné aspekty nás samých – všechny věci, které předstíráme, že nejsou, a všechny aspekty, které nás zahanbují. Jsou to tváře, které nechceme ukázat světu, a tváře, které nechceme ukázat sami sobě.

Všechno, co na sobě nenávidíme, protivíme si či co v sobě popíráme, začíná žít vlastním životem, podminovává naše vnímání hodnot. Když se ocitneme tváří v tvář svým temným stránkám, je naším prvním instinktem otočit se a utéci a druhým smlouvat s nimi, aby nás nechaly být. Řada z nás promarnila spoustu času a peněz snahou udělat přesně toto.

Ironií je, že právě tyto temné stránky, které se snažíme potlačit, potřebují nejvíc pozornosti. Když tyto části sebe sama, které nemáme rádi, ukrýváme, nevědomky tak před sebou zamykáme své nejcennější poklady.

Pak jsou přirozeně skryty tam, kde bychom je nejméně hledali. Jsou ukryty ve tmě. Tyto poklady se zoufale snaží projevit, vydobýt si naši pozornost, ale my je stále potlačujeme. Jsou jako velikánské plážové míče držené pod vodou; i tyto aspekty vyskočí nad hladinu, jakmile trochu polevíme tlak. Když se rozhodneme nedovolit částem sebe sama existovat, jsme přinuceni vydávat obrovská množství psychické energie na to, abychom je udrželi pod hladinou.

Řada lidí se bojí čelit stínům a přivítat svou temnotu, ale právě v této opravdové temnotě najdete štěstí a naplnění, po jakém jste toužili. Když si dopřejete čas k objevení celého svého já, otevřete si dveře k pravému osvícení. Jednou z největších pastí Věku informací je syndrom „To znám”. Vědění nám často zabraňuje v získávání zkušenosti srdcem. Práce se stínem není intelektuální; je to cesta od hlavy k srdci.

Řada z nás se na cestě k sebezlepšení přesvědčí, že už dokončila ten proces, ale není ochotná vidět pravdu o sobě sama.

Spousta nás touží spatřit světlo a žít v kráse svého nejvyššího já, ale pokoušíme se to udělat, aniž bychom v sobě všechno spojili. Nemůžeme plně zažít zkušenost světla, když neznáme tmu. Temná stránka je branou k opravdové svobodě. Každý z nás musí být ochotný postupně objevovat a vystavovat tuto stránku sebe sama.

Ať se vám to líbí nebo ne, každá lidská bytost má svůj stín.

Jestli ho nevidíte, prostě požádejte někoho ze své rodiny nebo ze svých spolupracovníků, ukážou vám jej. Myslíme si, že naše masky dokážou skrýt naše vnitřní já, ale ať už odmítáme si o sobě přiznat cokoliv, najde si to cestu, jak zvednout hlavu a dát o sobě vědět, když to nejméně očekáváme.

Přivítat jakýkoli aspekt sebe sama znamená milovat jej, dovolit mu spoluexistovat se všemi ostatními stránkami sebe. Nestačí prohlásit: „Vím, že mě to ovládá.” Musíme pochopit, co nás toto ovládání učí, jaký dar nám přináší, a pak musíme být schopni pohlédnout na něj s úctou a soucitem.

Důvod, proč pracovat se stínem, je, že se chceme stát celými.

Ukončit své trápení. Přestat se schovávat sami před sebou. Jakmile to uděláme, můžeme se přestat schovávat i před zbytkem světa. Naše společnost živí představu, že všechny odměny dostanou ti, kdo jsou dokonalí. Ale řada z nás zjistí, že pokoušet se být dokonalý je nákladné. Následky napodobování „dokonalé osoby” nás mohou užírat, fyzicky, mentálně, emocionálně i duševně. Pracovala jsem s tolika dobrými lidmi, kteří trpěli nejrůznějšími chorobami – závislostmi, depresemi, nespavostí a nefungujícími vztahy. Byli to lidé, kteří se nikdy nerozhněvali, nikdy se neupřednostňovali, nikdy pro sebe ani nic nežádali. Těla některých ničila rakovina a oni netušili proč.

Pohřbeny v jejich tělech a potlačeny v jejich myslích byly všechny jejich sny, hněv, smutek i touhy. Byli vychováni tak, aby na sebe mysleli jako na poslední, protože tak to dělají dobří lidé. Nejtěžší pro ně bylo zlomit tuto podmínku, zjistit, kdo opravdu jsou. Protože si zasluhovali svou vlastní lásku, zasluhovali si odpuštění a soucit, a proto si dostatečně zasluhovali i vyjádřit svůj hněv a svou sobeckost.

Nosíme v sobě všechny vlastnosti a jejich opaky, všechny lidské emoce a impulzy. Musíme odkrýt, uznat a přivítat všechno to, co jsme, dobré i špatné, temné i světlé, silné i slabé, upřímné i neupřímné.

Jestli věříte, že jste slabí, pak musíte vyhledat protiklad a najít svou sílu. Jestli jste ovládáni strachem, musíte jít dál a najít odvahu. Pokud jste obětí, najděte v sobě násilníka. Je vaším základním právem být celý: mít všechno. Chce to jen posun ve vašem vnímání, otevření vašeho srdce. Když dokážete říci: „Já jsem tohle,” nad tím nejhlubším, nejtemnějším aspektem sebe sama, pak můžete dosáhnout opravdového osvícení. Dokud nedokážeme plně přivítat tmu, nedokážeme přivítat ani světlo. Slyšela jsem kohosi prohlásit, že práce se stínem je cestou válečníka srdce. Vede nás na nová místa v našem vědomí, kde musíme otevřít svá srdce celému svému já a všemu lidskému.

CVIČENÍ

Je důležité, abyste se při těchto cvičeních vždy snažili být poctiví. Všechny odpovědi, které potřebujete, jsou ve vás, ale musíte být dost tiší na to, abyste je uslyšeli. Dopřejte si dost času, vypněte telefon a zcela se soustřeďte. Doporučuji si na tato cvičení vyhradit alespoň hodinu. Oblékněte se do pohodlných šatů a usaďte se na svém oblíbeném místě I v domě. Možná si budete chtít zapálit svíčky a pustit tichou hudbu, abyste si vytvořili příjemnou atmosféru. Poblíž si položte blok a tužku či pero, kterým rádi píšete. Možná vám bude příjemné si nahrát na kazetu následující kroky, takže nebudete muset otevírat oči, abyste si přečetli, co má následovat. Až budete připraveni, zavřete oči a zhluboka, pomalu se pětkrát nadechněte. Při vdechování zvolna počítejte do pěti, pak po stejně dlouhou dobu dech zadržte a pak pomalu ústy vydechněte. Pomocí dechu uvolněte celé tělo. Všechnu pozornost soustřeďte na svůj dech. Je to jeden z nejlepších způsobů, jak zklidnit mysl.

Teď si se zavřenýma očima představte, jak vcházíte do výtahu a zavíráte za sebou dveře. Stiskněte jeden z knoflíků a sjeďte o sedm pater níž. Představte si, že vcházíte hluboko do svého vědomí. Až se dveře otevřou, spatříte nádhernou, posvátnou zahradu. Pokuste se jasně si představit všechno, co v ní je. Všimněte si stromů, květin, ptáků.

Jakou barvu má obloha? Je zářivě, jasně modrá, nebo je zatažená mraky? Nastavte tvář vánku a vzduchu. Co máte na sobě? Oblékli jste si něco, co máte rádi?

Představte si sami sebe co nejlépe, co nejatraktivněji. Zujte se, vychutnejte zem pod nohama.

Je travnatá, nebo písčitá? Suchá, nebo vlhká? Vidíte cestičku z kamení či mramoru? Jsou tu fontány či sochy? Jsou tu nějaká zvířata?

Dopřejte si asi minutu na rozhlížení všemi směry a všimněte si, co dalšího je ve vaší zahradě. Až dokončíte seznamování se zahradou, vytvořte si meditační sedátko, kam můžete přijít a hledat tam všechny odpovědi, po jakých jste kdy toužili. Aspoň minutu zkoumejte své vnitřní posvátné místo a slibte si, že je budete často navštěvovat. Obraťte svou pozornost zase k dechu a znovu se pětkrát pomalu, zhluboka nadechněte. Uveďte se do ještě hlubšího stavu uvolněného vědomí.

Teď si položte následující řadu otázek a dopřejte si dost času k naslouchání svému vnitřnímu hlasu. Po každé otázce otevřete na chvíli oči a zapište si odpovědi do bloku. Nejlepší je psát rychle a psát všechno, co vás napadne. Neexistují správné či špatné odpovědi. Nedělejte si starosti s tím, co píšete, prostě si dopřejte cítit a vyjadřovat, cokoliv se během tohoto procesu vynoří. Až budete mít odpověď na první otázku, zavřete oči, vraťte se do své zahrady a usaďte se na meditačním sedátku. Znovu se dvakrát zhluboka, pomalu nadechněte, než si položíte druhou otázku a tak dále. Nespěchejte.

1. Čeho se nejvíc bojím?
2. Které aspekty mého života potřebují změnu?
3. Čeho bych chtěl čtením této knihy dosáhnout?
4. Z čeho mám největší strach, že by to o mně mohl někdo jiný zjistit?
5. Z čeho mám největší strach, že bych to o sobě mohl zjistit já?
6. Co je ta největší lež, kterou jsem si kdy namluvil?
7. Co je ta největší lež, jakou jsem kdy řekl někomu jinému?
8. Co mi brání vykonat to, co je potřebné ke změně mého života?

Až dokončíte toto cvičení, dopřejte si dost času na psaní do svého deníku a vyjádřete na papír všechno, co potřebuje vyjít ven. Pak chvíli uvažujte, abyste si uvědomili odvahu a těžkou práci, kterou jste věnovali tomuto cvičení, než budete pokračovat k další kapitole. Viac v knihe Temná stránka hledačú světla Debbie Fordová

 

Podobné články…

• Choroba a depresia trocha inak
• Cesta prázdnoty a depresia
• Osloboďme sa od nešťastia
• Čo spôsobuje hnev a agresivita?
• Rovnováha…spoznaj sám seba
• Archetyp Stín