Kategórie
Duchovné Myšlienky

Pandorina skrinka…

Aby pohádka byla pohádkou, Honza dostal princeznu a byla jim vystrojena velkolepá svatba, aby děti poznaly, že dobro a láska vítězí nad zlobou a chtíčem, musí se kladná postava, například princ, utkat s drakem, splnit nelehké úkoly krutého krále, zlomit moc čarodějů a ježibab. Častokrát se nám při pohádkách tajil dech, schovávali jsme se pod peřinu či do bezpečí náruče maminky, která nám je četla.

Dnes na pohádky nemáme čas a ani věk. Na jejich ponaučení a smysl pozapomínáme. A to je škoda, neboť pohádkové příběhy prožívá každý člověk. Uzří nádhernou princeznu a bláznivě se do ní zamiluje. Střetne také lítou saň, kouzelníka a manipulátora s lidmi, nebo přísného vládce ve svém zaměstnání.

Člověk chodí po Zemi, učí se milovat i činí během svého putování časem chyby.

Do cest a osudů druhých lidí zasévá prosazováním svých představ semínka bolesti, která, zalévaná pláčem, rychle vzrůstají. Přijde den poslední, člověk odloží šat svého těla a do světa ducha odnáší si vše, co vytvořil. Láska, štěstí a pomoc, které svým životem dal, naplňují jeden koš. Bolest, křivdy a nespravedlivé soudy, jichž se dopustil, zavřeny jsou do skříňky Pandořiny.

Lidský duch si odpočine, plní jisté úkoly na „onom světě” a za delší čas či poměrně brzy nalézá nový, jemu slušivý šat, do něhož se obléká. Začíná nový život, znovu začne poznávat svět. A na Zemi s ním přicházejí koš lásky i skříňka bolestí, zla a běd.

Milosrdným jednáním a pokorou člověk koš nadějí naplňuje a skříňku Pandořinu pevněji uzavírá.

Avšak přijde okamžik, kdy musí skříňku bolestí a útrap pootevřít. A láska v srdci brání strádání a smutku, aby se rychle, razantně rozletěly jeho životem a aby chyby minulosti, oživené současností, bolely a bolely. Kdo lásky nedbá, kdo ji nevytváří, ten ochranu před obsahem skříňky běd má malou a jeho život po jejím otevření rázem skomírá.

Až přijde čas, který Bůh určí, namaže se krajíc našeho života smrdutými tvarůžkami nebo sladkým džemem. Namítnete, že i tvarůžky jsou dobré. Ano, vše k užitku člověka jest, bolest i bezstarostné žití, obé obohacuje. Řadu příležitostí a zkoušek přináší čas, kdy se duše raduje, odpočívá a na další cestu sil načerpává.

Možností rozkvést je i těžká nemoc, obtížně zvládnutelná situace, nezájem a pohrdání.

Nechť všichni jsme připraveni, láskou a dobrem obaleni, aby to ne tak pěkné, co jsme dříve vytvořili, bylo jimi rychle prosvíceno a rozpuštěno. Láskou rosteme k nebeským výšinám a odnímáme sami sobě viny, budoucí trápení a sváry. Láska je síla sil, která nás zdobí. Nechť koš naší lásky je vrchovatý a ve skříňce Pandořině nechť pusto, prázdno jest. Lásku dávejme, nepokojů a soudů se chraňme. A náš život stane se postupně poklidnou, radostnou poutí po matičce Zemi.

Požehnáni jsou, kdo slyší zvony lásky v každodenním hřmotu světa. Požehnáni jsou, kdo vidí slunce naděje, i když obloha je zatažená a její chmury na člověka tíživě dopadají. Ne v radostech, ale v utrpení rodí se život věčný. Trpělivostí a sebekázní se přibližujeme trůnu Nejvyššího, bráně nebeské, za prostor a čas.

Z knihy LÁSKA CESTA KE ZDRAVÍ I K BOHU

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.