Kategórie
Toltécke Šamanské cesty

Šamanské léčení…Zlatá strední cesta

NETRADIČNÍ TERAPIE

V první části našeho seriálu o šamanském léčení jsme si představili šamanský strom života a vysvětlili si, jak je možné, že šamani dokáži z odpovídající sféry ovlivnit vývoj čehokoli. Pak už jsme zamířili do krajiny našeho nitra. V minulém vyprávění jsme našli bránu do svého nitra, strážce i své strážné zvíře. Máme tím na své cestě již dva velmi důležité pomocníky.

NAJÍT ZLATOU STŘEDNÍ CESTU

Strážce nám sdělil nejdůležitější vlastnost, kterou máme v tomto životě přijmout a její energii rozpustit. Rozpustit znamená plně pochopit její zkušenost. Je to vlastnost, kterou nás pro tento život pověřil Bůh či Nejvyšší přírodní zákon. Po jejím pochopení můžeme bez obav říci: již vím, jaké emoce a vnitřní trápení přináší (kupříkladu závist), splnil jsem úkol. Poznal jsem ji, spřátelil se s ní a společně jsme zpracovali svůj strach.

Vlastností sdělenou strážcem oplýváme, aniž si ji uvědomujeme. Pokud jsme s ní konfrontováni, popíráme ji. Nelíbí se nám u ostatních, odsuzujeme ji.

Naše první strážné zvíře je naším velkým rádcem a strážcem jednání. Dokumentuje vlastnosti, které potřebujeme také přijmout, ale nerozpustit. Naopak posílit a včlenit do svého jednání a života.

Vlastnost nebo vlastnosti, dokumentované strážným zvířetem u ostatních naopak obdivujeme a snažíme se je napodobovat. Tak dlouho, dokud nepřejdou do vědomí a následně do samovolného vzorce našeho chování. Do té doby parodujeme pouze jejich rubovou či lícovou stranu, prosycenou emocemi.

Jedna strana je protkána emocemi »zla«, druhá »dobra«. Zlatým středem je vlastnost bez emocí, kterou nás strážné zvíře učí.

Vraťme se opět k příkladu tygra. Zlatým středem jeho vlastností je trpělivost, síla, zdravá odvaha, jistota a klid, pramenící z absence strachu. Loví pouze tehdy, potřebuje-li potravu. Chtít ho za každou cenu napodobit znamená na jedné straně touhu po moci, nejistotu zastíranou bojem a neklid, pramenící ze strachu, že ostatní odhalí nedostatek odvahy a jistoty. Tento tygr zabíjí především proto, aby byla zřetelná jeho moc.

Na druhé straně touhu po pomoci, nejistotu zastíranou slabostí a neklid, pramenící ze strachu, že bude odhalena vnitřní síla i odvaha a bude ji potřeba dostát. Takový tygr nezabíjí, trpí hlady a očekává, že ho nakrmí ostatní. Naše strážné zvíře zná vždy zlatou střední cestu a té nás učí.

JESKYNI STRACHU SI TVOŘÍME SAMI

Ještě než přistoupíme k dalšímu putování, měli bychom se seznámit s jeskyní strachu. To je důležité především pro ty, kterým nebylo dovoleno branou do svého nitra vstoupit.

Jeskyni strachu si vytvoříme ve své představě sami. Představíme si skálu a v jejím úpatí vchod do jeskyně, zakrytý velkým otočným balvanem. Přistoupíme k němu a vidíme, že na jedné straně je velké železné oko. Uchopíme ho rukou a balvanem otočíme. Vejdeme do jeskyně, kde je naprostá tma, jen vstupním otvorem proniká světlo. Vidíme, že balvan má železné oko i z druhé strany, jeho pomocí za sebou vchod zavřeme a ocitneme se na chvíli v naprosté tmě. Nevíme proč, ale v tuto chvíli necítíme strach.

Popojdeme do středu jeskyně a před svýma nohama zažehneme modrý plamínek, který postupně rozprostřeme do kruhu kolem sebe. Když se rozhoří, natáhneme ho nahoru kolem sebe tak, že jsme jím celí zahaleni. Vytvořili jsme si důkladnou ochranu před čímkoliv.

Chvíli setrváme v pocitu bezpečí, který nám přináší modrá barva. Jakmile jsme dostatečně připraveni, začneme v myšlenkách volat svůj strach. Volání může vypadat následovně: „Můj strachu, prosím, ukaž se a představ se mi, čekám zde na tebe.“

Voláme tak dlouho, dokud se děj nezačne odvíjet sám od sebe. Jsou dvě možnosti, buď se náš strach za modrou clonou ohně zjeví, nebo nás nezjeven rovnou přenese do situace, která ho charakterizuje.

V prvém případě je průběh rychlejší. Bytosti představující náš strach se zeptáme, na její jméno. Pokud naše přání bylo opravdové a jeho síla ji zjevila, nemůže nám ho již zatajit. V okamžiku, kdy jméno zopakujeme, strach postupně začne ztrácet sílu. Začne být smrtelný jako všechno, co bylo pojmenováno.

Jméno našeho strachu může být různé, kupříkladu Nedostatek, Smrt, Láska, Nenávist, Dokonalost, Nedokonalost a podobně. V okamžiku, kdy jsme jeho jméno zopakovali, poděkujeme a rozloučíme se. Bytost zmizí a my můžeme bez obav uhasit modré plaménky kolem sebe, otevřít vchod a vyjít z jeskyně. Vchod za sebou opět zavřeme.

PŘEKONAT SVŮJ STRACH

Jindy se stane, že se strach neobjeví, ale rovnou nás nechá situaci, která ho charakterizuje, prožít v představě. Nejenže zanedlouho jeho jméno pochopíme, ale zároveň nám vyjeví, jak si s ním můžeme poradit. Průběh je pomalejší, ale obsahově hodnotnější. Jako příklad nyní uvedu vyprávění o zpracovávání strachu z veřejného projevu.

Náhle jsem se ocitla v hledišti divadla. Seděla jsem v první řadě, sama v celém hledišti a pozorovala ženu na pódiu. Upravenou, dobře oblečenou, která velmi lehce a spontánně vyprávěla o čemsi. I když jsem nevnímala obsah, cítila jsem, že její projev je velice strhující. Náhle jsem si uvědomila, že na pódiu stojím já. Že je to druhá část mne samotné, která nemá strach z projevu na veřejnosti. V údivu a trpělivě jsem počkala na konec jejího projevu a vystoupila za ní na jeviště. S obdivem jsem se jí zeptala: „Jak jsi takový zázrak dokázala?“

„Nemám strach být středem pozornosti ostatních, ani z jejich hodnocení. Věřím tomu, co říkám, i tomu, že to ostatní zajímá.

Pokud ne, vím, že i oni mají právo na svůj názor, který může být od mého zcela odlišný. Jejich odchod ve mně nevyvolává pocit nedokonalosti nebo chyby,“ odpověděla.

„To bych si také přála zvládnout, ale nevím jak na to,“ povzdechla jsem si. Odpověděla mi s úsměvem: „Je to jednoduché. Představ si, že jsi kohout a kokrhej stejně jako on. Kokrhej doopravdy, nejen v představě, a kokrhej silně. Kokrhej o tom, že věříš sama sobě, a tím pádem i ostatním. Že nechceš za každou cenu přesvědčit ostatní o svém názoru, ale naučit je věřit sobě. Rozdávej svou víru v sebe tak, jako každý kohout na svém smetišti.“

Poděkovala jsem, rozloučila se, vystoupila a v reálu jsem skutečně všude, kde mě nikdo neviděl a neslyšel, kokrhala. Po určité době jsem náhle zjistila, že jsem schopna naprosto jistě sdělovat své názory ostatním.

Podobně může probíhat zkušenost jakéhokoli strachu.

V reálném světě se pak budeme setkávat častěji se situacemi, v nichž se náš strach projeví. Budeme ho však již umět identifikovat i pojmenovat a jeho síla bude slábnout s počtem setkání. Jednoho dne zjistíme, že stejné situace, které nás doposud vždy »vykolejily«, nás zanechávají v klidu.

Mája ČERNICKÁ

Zdroj

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.