Už jsem vám říkal, abyste se zamysleli nad tím, kolik příležitostí potěšit sami sebe jste měli a kolika se vzdali. Je to totéž, jako bych vám řekl, že jste odmítli sami sebe uzdravit. Světlo, které vám patří, je světlem radosti, protože záře není spojena se smutkem. Radost vyvolává ochotu se o ni podělit, a podporuje tak přirozené nutkání mysli reagovat jednotně. Ti, kdo se snaží uzdravovat, aniž by sami byli naprosto radostní, vyvolávají v jeden okamžik různé odezvy, a připravují tím druhé o radost, již přináší upřímná reakce.
Abyste mohli být upřímní a pravdiví, musíte být šťastní. Jestliže strach a láska nemohou existovat společně a jestliže je možné být zcela naplněn strachem, a přesto zůstávat naživu, je jediným možným celistvým stavem stav lásky. Mezi láskou a radostí není žádný rozdíl, a proto je i stav naprosté radosti jediný možný celistvý stav. Uzdravovat čili činit radostným je tudíž totéž jako scelovat a sjednocovat. Proto nezáleží na tom, jaké části či jakou částí synovství je uzdravení poskytováno. Je prospěšné každé, a navíc stejnou měrou.
Každá blahodárná myšlenka kohokoliv z vašich bratří odkudkoliv na světě vám přináší požehnání.
Na oplátku byste jim jako projev vděčnosti měli chtít také požehnat. Není nutné, abyste osobně znali vy je nebo oni vás, protože světlo je tak silné, že září ve všech částech synovství a vrací díky Otci za to, že ho ozařuje Svou radostí. Pouze svaté Boží děti si zasluhují, aby jimi proudila Jeho nádherná radost, neboť pouze ony jsou dostatečně nádherné na to, aby ji zachovala tím, že se o ni budou dělit. Není možné, aby Boží dítě milovalo svého bližního jinak než samo sebe.
Proto zní modlitba léčitele takto: Dej, ať znám tohoto bratra stejně, jako znám sebe.
Z knihy Kurz zázraků 1. – V čem spočívá boží klid Schucman Helen