Kategórie
Energia

Egregory…

Sami jste si již jistě všimli, že v různých kolekti­vech existuje různá atmosféra. V jedněch je snadné pobývat i pracovat, ve druhých se necítíte dobře. Do některých kolektivů kdokoliv snadno zapadne, do jiných se to podaří málokomu. Každý kolektiv vytváří specifický psychoenergoinformační prostor, který vymezuje podmínky jeho existence a vytváří spektrum vzájemně propojených činností.

V psy­chologii je tento jev nazýván kolektivní nevědomí nebo psychoenergetický prostor, energoinfomační prostor. Je souhrnem psychoenergetického stavu každého člena kolektivu a řady dalších okolností: cílů a úkolů, ideologií, vnějších podmínek atd.

Hlav­ní jednající postavou ale stále zůstává člověk. Každý člověk vnáší do společného prostoru svůj vklad, který může mít velký význam. Nejsilněji podle mého na společný psychoe­nergetický prostor působí světový názor člověka, jeho vztah k sobě samému i ostatním, jeho skutky a činy.

Čím blíže je pohled na svět daného člověka k pravdě, čím větší je jeho úcta a láska k jemu sa­ mému i okolnímu světu, čím více jsou jeho skutky a činy v souladu s hodnotami lidskosti, tím silněj­ší je jeho vliv na kolektiv a okolní svět.

Tento vliv může být zcela nenápadný, a přesto formuje jistou energetickou atmosféru, v níž se události vyvíjejí tak, jak si to daný člověk přeje. A přitom to ani ne­musí být vedoucí, nejvýznamnější či nejaktivnější člen společenství.

Jindy zase ten, kdo významně působí na své oko­lí, není skutečnou silnou osobností, nýbrž je jen nástrojem negativní energie jiného člověka nebo struktury v pozadí. Skutečnost, kdo se stane hlavní jednající postavou v atmosféře kolektivu, je závislá na mnoha okolnostech, ale především na stavu vě­domí každého ve skupině. Jestliže například mají lidé v sobě příliš silně zakořeněnou psychologii ot­roka a vládnou mezi nimi špatné vztahy, je velmi pravděpodobné, že se v kolektivu vyčlení postava „temného“ lídra, tyranského šéfa či „šedé eminen­ce“.

Přesto je to nejčastěji vedoucí, kdo atmosféru v kolektivu ovlivňuje nejvýrazněji. Bývá to obvykle člověk plný energie, neboť právě k němu směřuje většina energetických proudů (včetně finančních, protože peníze jsou ohromnou energií), které v ko­lektivu existují a prolínají se s proudy jiných struk­tur. Vedoucí v sobě soustřeďuje ještě více energie v případě, že je současně majitelem, tvůrcem dané organizace. V takovém případě je obohacen o ener­gii vlastních prostředků, vložených do podniku, a také o lásku ke svému „dítku“. Osobní vlastnosti vedoucího tudíž vytvářejí kvalitu psychoenergetic­kého prostoru a promítají se do kolektivu. Pokud například ve vědomí vedoucího přežívá lež, dvojí metr či přehlížení ostatních, bude v kolektivu vlád­nout donášení a kariérismus nejhrubšího zrna… Ne nadarmo se říká, že ryba páchne od hlavy.

Sebe­menší „nákaza“, jíž podlehl vedoucí, se v kolektivu rozbují do podoby závažných problémů.

Ovšem nezřídka to není vedoucí, kdo má hlavní slovo, ale jakýsi neformální vůdce, šedá eminence, člen kolektivu disponující silným vlivem, který se vyvinul na základě jiných, často navenek nepozoro­vatelných parametrů.

Uvedu příklad, jenž ukazuje vzájemné propoje­ní neviditelných a viditelných procesů v kolektivu. Jistá firmapřijala odborníka na funkci vedoucího výrobního oddělení. Nový vedoucí rychle získal au­toritu díky zkušenostem, znalostem a zásadnímu přístupu k řešení úkolů. Postupem času začal ovliv­ňovat nejen taktická rozhodnutí spojená s činností jeho oddělení, ale i celou strategii organizace. Vý­robnímu oddělení začaly být přidělovány vyšší pro­středky, pracovalo v něm nejvíce odborníků, a to vše ještě více upevnilo pozici jeho vedoucího. Vše až do okamžiku, kdy organizace vstoupila se svými výrobky na trh a potřebovala zřídit obchodní oddě­lení, které mělo být v nové situaci nejdůležitějším článkem. Odborníka na pozici vedoucího nového oddělení však nebylo možné nalézt. Stále se nehlá­sili ti praví. Šéf organizace se potýkal s neřešitelným úkolem až do okamžiku, kdy náš vedoucí přivedl do firmy na danou funkci„svého“ člověka.

Při hlubším prozkoumání vzniklé situace vyšlo najevo, že vedoucí výrobního oddělení byl natolik posedlý touhou řídit kolektiv, že před odborníky, kteří by mu mohli ve firmě konkurovat, zavíral dveře. Přičemž, jak se ukázalo, síla jeho vlivu nevy­cházela pouze z energie jeho přání, ale i ze silného energetického působení pravoslavné církve, jejímž byl aktivním členem. Jeho přání a úsilí, které vklá­dal do svých každodenních modliteb a návštěv kos­tela, byly tak podpořeny energií víry, že byl jeho vliv na činnost organizace tak silný.

Za takových podmínek se šéfovi podniku velmi špatně řídí. Buď ze sebe udělá „generála bez armá­dy“ a přenechá řízení neformálnímu lídrovi, nebo zmoudří a najde v sobě dostatek energie k tomu, aby ho převýšil. Ve výše uvedeném příkladu vedoucí svou roli nezvládl a firma se rozpadla.

Lidé o „jakýchsi energetických“ záležitostech málo přemýšlejí, a už vůbec nevěnují pozornost důkazům existence mnohem jemnějších jevů, než je vnější po­doba, chování, charakter…, byť jsou naprosto zjevné.

Ačkoliv vědci už po desítky let předkládají nejrůzněj­ší důkazy existence jemnohmotných těl člověka, vět­šina lidí se k těmto odhalením staví stále lhostejně a nevšímavě. Tato jemnohmotná těla přitom často ovlivňují život daleko výrazněji než těla fyzická. Je na čase, aby člověk skutečně dospěl a dozrál.

Každý kolektiv, rodina, jakákoliv organizace, ná­rod, lid, stát, lidstvo jako celek zaujímá určitý ener­goinformační prostor.

V každém z těchto prostorů – rodinou počínaje a lidstvem konče – působí stejné principy. Vztahy v rodině vytvářejí odpovídající energoinformační pole, v němž přicházejí na svět děti, ty jsou pak vy­chovávány a v rodině se odehrávají rozmanité udá­losti. Toto pole se také nazývá láskyplný prostor, je­-li založeno na skutečné lásce. Obvykle je v rodině zcela zřetelné, kdo je její hlava: osoba s největším energetickým a psychologickým vlivem. Může to být manžel či manželka, nezřídka se energetickým středobodem stává dítě, babička nebo dědeček a potom se podmínky mění. V každém případě je společné pole formováno díky působení všech čle­nů rodiny a všichni jsou i odpovědni za to, co se v tomto prostoru odehrává. Proto je tolik důležité znát zákony, podle kterých se tento prostor utváří, aby bylo možné utvářej jej uvědoměle.

V tomto smyslu lze i chápat slova, že každý ná­rod má takového vůdce, jakého si zaslouží. Společ­né působení všech členů společenství vytváří určitý prostor, v němž se zrodí odpovídající vůdce. Je-li například lid apatický, podřizující se otrockým ide­jím, postaví se do čela „stáda“ jakákoliv „silná ruka“. Vůdce bude takový, jaké budou cíle a záměry lidu. I v tak velkém kolektivu, jako je národ, je význam každého člověka veliký. Největší vliv totiž nemusí mít právě ty nejvýraznější a nejzářivější osobnosti.

Daniil Andrejev v Růži světa říká, že: „…dvojice mi­lujících se lidí, kteří v souladu a práci prožili svůj život, mají pro evoluci národa daleko větší význam než sebeskvělejší vládce.“

Lidé si už dávno všimli, že člověk sám a tentýž člověk v kolektivu, ve společnosti, to jsou dva růz­ní lidé.

 Francouzský sociolog Emile Durkheim píše:

„Individuální duše se spojují do jednoho celku, vzá­jemně pronikají, splývají, a tím vytvářejí psychickou bytost, která tvoří psychickou individualitu nového typu.“ Tyto energoinformační útvary, psychické bytos­ti, které stvořili lidé a jimiž jsou lidé sjednocování, se nazývají egregor („egregore“). Lze to říci i jinak: egregor je energoinformační objekt v jemnohmot­ném světě, spojený s určitými lidskými idejemi, přá­ními a snahami.

Francouzský spisovatel Serge Hutin definuje egregor jako „strukturovanou psychologii národa“.

V překladu z řečtiny znamená slovo egregor „strážný anděl“. V ruštině začal toto slovo užívat Daniil Andrejev. Nicméně v Ožegovově slovníku nebo u Dala tento výraz chybí. Ani v encyklopediích a slovnících vydaných později jej nenaleznete. Tepr­ve v posledních letech se tento termín začal pou­žívat častěji, což svědčí o tom, že lidstvo dospívá a stále více si uvědomuje vlastní existenci a vlastní skutky ve vztahu k okolnímu světu.

 Daniil Andrejev nabízí následující definici:

„Egregor je jinohmotný útvar, vznikající z psy­chických výronů formujících se nad velkými spo­lečenstvími lidí, etniky, státy, některými stranami a náboženskými sdruženími. Nemá monády, ale disponuje dočasně koncentrovaným nábojem vůle a ekvivalentem uvědomění.“ Andrejev tedy chápe pod pojmem egregor velké energoinformační útva­ry vycházející z početých kolektivů. Mnozí autoři se domnívají, že egregor existuje i v malých kolekti­vech počínaje rodinou. V posledních desetiletích se psychoenergetický potenciál lidí mnohonásobně zvýšil, což dává nevelkým kolektivům, a dokonce i jednotlivcům možnost významně ovlivňovat svět. Domnívám se, že egregorem může být i jedi­nec sám bez podpory dalších lidí. Může vstoupit do vzájemného kontaktu s energoinformačními útvary jemnohmotných vrstev, přírody či vesmíru, a tak vytvářet svůj vlastní, poměrně silný prostor. Pokud byli dříve takoví lidé pouze výjimkami, dnes jich je velice mnoho. Za posledních padesát let se počet lidí na Zemi několikanásobně zvýšil, což zá­roveň přispělo i k prudkému růstu počtu egregorů a jejich síly.

Někteří manažeři podniků a firemči političtí činitelé a celebrity disponují velmi silným energe­tickým potenciálem, jsou někdy označováni jako charizmatická osobnost. Právě oni jsou bezpochyby egregory a osobně vymezují energoinformační pro­stor kolektivu. Vedle takových lídrů je vliv ostatních lidí na tvorbu společného prostoru zanedbatelný.

V. N. Bogdanovič v díle Teorie egregorů hovoří o egregorech rovněž jako o společenském podvědo­mí, základní strukturální jednotce jemnohmotného světa.

Bogdanovič se domnívá, že nejprve „…v jem­nohmotném světě vzniká egregor, a to ještě dříve než příslušné struktury fyzické úrovně. Poté egre­gor vytváří na Zemi potřebné podmínky, odhaluje vyvoleným informačně-energetické kanály a teprve na základě těchto předpokladů, na zelené louce, vzniká kolektiv, etnikum, sociální uskupení.“ Zna­mená to, že počítá s „iniciativou shora“.

To je ovšem jen jedna varianta vytvoření egre­goru. Jindy se egregor formuje zde na Zemi na fy­zické úrovni a přispívá k tomu nejprve člověk, lidé a teprve posléze získává uvědomělou složku z jem­nohmotných vrstev. To jsou dvě základní varianty vzniku egregoru. Existuje ještě varianta, při níž člověk uvědoměle přivolává jakéhosi „pomocníka“ z jiných světů a potom s jeho pomocí vytváří egre­gor na Zemi. Takto například Mojžíš vytvořil egre­gor Jehovy (bude o tom zvláštní kapitola).

Z množství definicvyplývá, že pro vznik egre­goru je nezbytně nutná přítomnost člověka. Občas ovšem, jak je tomu i ve výše uvedeném případě, se hovoří o prvopočáteční existenci egregoru bez člo­věka. Ve vesmíru i v jemnohmotných vrstvách exis­tují rozumné bytosti, které jsou egregory. Člověk s nimi samozřejmě může navázat kontakt. V de­finiciegregorujetedynutnonamísto slova člověk uvést širší výraz, a tím je pojem rozumná bytost.

Osudy lidstva formovalo opravdu hodně vyslanců vnějších egregorů. Ve vesmíru existují miliardy a mi­liardy hvězdných soustav a tvrzení, že Země je jedi­ným místem, kde sídlí rozum, by bylo přinejmenším nekorektní. Kromě toho existují paralelní světy, kte­ré vstupují do vztahu s naším světem. O existenci jiné reality svědčí i antičástice, objevené vědci.

Domnívám se, že proces evoluce na Zemi byl a je ovlivňován zvenčí. Ovšem i sám člověk vytvořil velké množství egregorů, takže vzniklý propletenec neu­možňuje přesně určit, co bylo na počátku: zda egre­gor, který stvořil člověka, nebo člověk, jenž stvořil egregory. V některých případech člověk uvědoměle přitahuje k zemi jistý egregor, který pak prostřednic­tvím tohoto člověka začne dosahovat svých cílů. Připomeňme si slova Emila Durkheima o tom, jak se člověk v kontaktu s kolektivem mění.

Egregor skutečně působí na člověka tak, že vyzdvihuje jedny jeho vlastnosti a druhé potlačuje. Egregor vzniká při potřebě řešit určité úkoly a dosáhnout určitých cílů.

To umožňuje koncentrovat úsilí mnoha lidí a nasměrovat je shodným směrem. V takovém pří­padě egregor reprodukuje jen část lidského života.

Žádný egregor nemůže obsáhnout člověka jako celek, všechny stránky jeho života, snažení, myšlení a tvorbu.

Přesto se o to často snaží. Vezměme si například egregor státu. Stát se za pomoci ústavy, zákonů a strukturování života svých obyvatel pokouší vy­tvořit pro všechny lidi, kteří do něj patří, snesitelné životní podmínky. Ne vždy se mu to daří a ne vždy je tato činnost vedena láskou k lidem. I kdyby si to ale přál sebevíc, podmínky pro rozvoj individuality každého člověka vytvořit nemůže. Stát vytváří ide­ologii rozvoje: jakýsi vzor životního stylu, vzor prů­měrného člověka, a všechny lidi tvaruje podle toho­to vzoru. Ale lidé nejsou stejní! Proto stát produku­je soubory zákonů, buduje mocné silové struktury a snaží se tyto různé lidi ovládat silou a právem. Čím méně svobody poskytuje stát svým občanům, tím intenzivněji posiluje své nástroje moci.

Náboženské egregory se snaží zpracovat všechny stránky lidského života počínaje narozením a kon­če smrtí, ale ani jim se nedaří vytvořit pravidla pro život jako celek.

Neboť život je bohatší, obsáhlejší. Navíc většina lidí nestojí o život podle ideálních pra­videl. Už proto, že to jsou jen pravidla. Život podle předpisů a řádů není životem člověka, ale program biologického robota.

E. I. Anopova, autorka knih Klepej a bude ti ote­vřeno! a Sezame, otevři se!, hovoří o egregorech z pozice svých ezoterických vědomostí, přičemž odhaluje jejich další stránky.

„Egregory jsou jemné energetické soustavy ve formě kříže, které se na­cházejí za zrcadlem a jsou duší země, náboženství nebo skupiny lidí. Mezi nejstarší vyobrazení egrego­rů ve formě kříže patří šamanské symboly saamské mytologie o nebeské svatbě Měsíce a Slunce nebo mexický kříž znázorňující schéma světa.

Egregor je vertikální sloup energie, v jehož spod­ní části se nachází snažení neboli soustředění na­dějí, snů a přání velkého množství lidí, které jsou nasměrovány ke konkrétní myšlence. Je známo, že naděje, sny a přání stejného charakteru, vyskytu­jící se současně v myslích různých lidí, nejsou ničím jiným než vibracemi o stejné amplitudě.

Nahoře se nachází idea. Může mít různou podo­bu, ale nezapomínejme, že se nachází za zrcadlem, to znamená, že nemůže být vysoce duchovní, ne­boť takovou ideu může jen napodobovat. Například egregor jakékoholiv náboženství působí z hlediska své ústřední myšlenky velmi ušlechtile, ale neodrá­ží nic jiného než hnutí v lidském těle; nese v sobě živočišné programy. Ovšem i tak je pro věřící při­tažlivým a vzbuzuje v nich potřebu orientovat se právě na tuto myšlenku. Dva proudy, idea a snažení, se setkávají uprostřed a vytvářejí vír, který k sobě přitahuje jemnohmotný materiál astrálu a samo­zřejmě sílu. Dav lidí je vtažen do jeho spirál a v tom okamžiku začíná svou aktivitou a myšlenkami živit egregor, posilovat jej v jeho snaze rozbít jiné egre­gory a lidi, kteří je vybudovali, podřídit svému vlivu. Lidé, když jsou takto těsně připoutáni k egregoru, jejž vyživují, už nemají vlastní vůli a nemohou se osvobodit z jeho vlivu.

Egregor drží své živitele pev­ně a využívá nejrůznější způsoby: odsouzení ,nevěr­ných‘ fyzické úkony jako například obřízku nebo ukřižování, prokletí ,zrádců‘ atd.

Egregor se rodí z příslušnosti lidí ke skupině, náboženství či straně, a dokud se člověk z tohoto vlivu nevymaní, nebude schopen vystoupit nad standardy každodenního ži­vota, uslyšet jemnohmotné vrstvy a stát se svobod­ným o své vůli.“ Z analýzy E. I. Anopové vyplývá, že egregor sám o sobě nemůže být vysoce duchovní, neboť pouze odráží vysoké ideje a odražená, zrcadlící se myšlen­ka není identická s originálem.

Jakýkoliv egregor je vždy závislý na energii lidí, kteří ho vyživují, přičemž lidé jsou závislí na myšlence, světovém názoru či energii egregoru.

 

Z knihy Egregory – strážní andělé Někrasov Anatolij

12 replies on “Egregory…”

Mne sa to nepáči …a v tom okamžiku začíná svou aktivitou a myšlenkami živit egregor, posilovat jej v jeho snaze rozbít jiné egregory a lidi, kteří je vybudovali, podřídit svému vlivu. To už fakt nemôže žiť ani jedna bytosť v harmónii s ostatnými? 😦

Páči sa mi

Mňa napadlo toto, kedysi som to mala v pravom hornom rohu:
Drž si pevne , čo je zemské, zostaň vo svojom strede a nič zlé ťa nestretne!
Maj otvorené srdce, riad sa tým čo cítiš a nemusíš mať obavy.

Prečítaj si tento článok…Ať je rozum jakkoliv bystrý či bohatý, v podstatě v jeho silách chybí umění rozpoznat to, co jednoduše ví srdce. Ano, rozum se může přiblížit k rozsahu znalostí, kterými vládne srdce, ale jen tehdy, pokud se spojí se svou starší sestrou inteligencí. Jestliže je rozum prvotní, počáteční, potom je inteligence vesmírnou duchovní silou. Rozumný člověk je ten, kdo dokáže spojit svůj rozum s vesmírnou inteligencí. Existuje projev vyšší inteligence, který je často spojován s pojmem bůh. Podle mého není nutné dělit inteligenci na vyšší a nižší. Viac: http://www.osud.cz/anatolij-nekrasov-egregory-strazni-andele

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.