Utrpení je zkušenost, kterou má Bůh v nás a skrze nás. Je to výsledek našeho omezeného vědomí. Když pracuje neomezené vědomí, vidíme výsledek v podobě radosti a blaženosti. Když dosáhneme něčeho v Nekonečném, jsme uspokojeni. Nyní se však nacházíme v konečném. Když dosáhneme něčeho v konečném, uspokojeni nejsme. Má-li někdo pět dolarů, chce mít deset. Trpí, protože cítí, že je omezený. Když potom vydělá deset dolarů, vidí, že někdo jiný má dvacet dolarů. Znovu trpí a je zmaten a přemýšlí o tom, jak vydělat dvacet dolarů.

V konečném bude vždy utrpení, protože se snažíme soutěžit, uchopit, vlastnit. V Nekonečném však není žádné utrpení, protože jakmile vstoupíme do Univerzálního Vědomí, naše vůle a Univerzální Vůle jsou stejné. V této chvíli se snažíme uspokojit svět naším omezeným vědomím, a svět se snaží uspokojit svým omezeným vědomím nás. Omezujeme druhé a my sami jsme omezeni. Náš hlavní zážitek v tomto světě je zážitek omezení, a to je důvod, proč trpíme.

Z nejvyššího pohledu Bůh ztělesňuje jak omezené, tak neomezené vědomí. Je nejmenším hmyzem a zároveň je nezměrným vesmírem. Je menší než nejmenší a větší než největší. Je dále než nejdále a blíže než nejblíže. Je blíže než nejblíže pro koho? Pro hledajícího. Je dále než nejdále pro koho? Pro nehledajícího.

Pro ty, kteří si hoví v potěšeních nevědomosti, je Bůh dále než nejdále. Tito lidé přirozeně trpí. Ale když se hledající modlí k Bohu a medituje na Boha, cítí, že je nejdražším dítětem Boha. Když se modlí k Bohu, cítí, že Bůh Vševědoucí je zde a naslouchá mu. Když medituje na Boha, cítí, že Bůh k němu hovoří a on Mu naslouchá. Když poslouchá Boha a Bůh poslouchá jeho, nemůže zde být žádné utrpení.

Je-li Bůh milující, proč nás nechá trpět?

Z našich špatných činů vznikly negativní, neaspirující, nebožské síly. Když do nás tyto síly vstoupí, trpíme. Na druhou stranu, cokoliv nazýváme utrpením a čemukoli říkáme hříšné, zlé, nebožské nebo neaspirující, je také částí Boha. Boha zažíváme ve všem a skrze vše. Když vidíme utrpení, okamžitě cítíme, že Bůh je krutý. Toto je lidský způsob posuzování Boha. Ale jdeme-li hluboko dovnitř, vidíme, že to, co my nazýváme utrpením, není ničím jiným než zážitkem. A kdo má tento zážitek? Bůh sám. Bůh je Ten, kdo činí, Bůh je činem a Bůh je plodem.

Trpíš-li, děkuj Bohu, protože nic nepřebývá vně Jeho Oka Vize a Jeho Srdce Soucitu.

Lidské v nás vidí utrpení jako něco strašného a nebožského, ale božské v nás ho vidí jako zážitek Boha v procesu kosmické evoluce. Čím výše jdeme, tím jasnější se pro naši lidskou mysl stává, že všechny události, které se odehrávají na zemi, jsou zážitky Boha v každé a skrze každou lidskou bytost. V Kosmické hře Boha působí současně rozmanité činnosti a nespočetné síly. Ale přijde den, kdy upřímní hledající realizují nejvyšší Pravdu a převýší počet neaspirujících lidí, a potom budou muset nebožské síly ustoupit z cesty.

Když hledající vědomě vstoupí silou své aspirace do moře míru a světla, stává se nedílnou součástí Boží Vůle. Tehdy nedělá chyby, které dělají neaspirující lidské bytosti. Bohužel, z miliónu lidí teď aspiruje možná jeden nebo dva, a z těchto aspirujících je jen velmi málo nanejvýš upřímných ve svém duchovním životě.

Přišli jsme zpívat písně radosti v tomto trpícím světě.

Svět směřuje ke světlu, ačkoliv tento pokrok je velmi pomalý. Lidské utrpení skončí, protože Bůh je veškerou Blažeností. Přicházíme z Blaženosti. Na zemi vrůstáme do Blaženosti. Na konci cesty naší duše se do Blaženosti vrátíme. Tento zážitek Blaženosti si rozvíjíme, když meditujeme a modlíme se.

Většina z nás se upřímně a oduševněle nemodlí ani nemedituje; proto je pro nás existence Blaženosti vzdáleným pláčem. Ale když budeme oduševněle meditovat a bezpodmínečně odevzdáme svou každodenní existenci Všemohoucímu, našemu Božskému Otci, Blaženost bude naší každodenní skutečností. Každou vteřinu budeme cítit přítomnost Blaženosti. Náš vnější zážitek může být jiný. Může se zdát bolestivý nebo ničivý. Ale v našem vnitřním zážitku se staneme neoddělitelně jedním s kosmickou Vůlí. V této Vůli není žádné utrpení. Utrpení je v lidské mysli a v pozemském vědomí.

Když se dostaneme za pozemské vědomí, když nabídneme naši samotnou existenci Nejvyššímu a staneme se nedílnou součástí Jeho kosmické Vůle na zemi, zjistíme, že není nic takového jako utrpení. Uvidíme jen zážitek, božský kosmický zážitek, který má Bůh sám v nás a skrze nás.

Dokonce i v zahradě utrpení našeho srdce radost vůně květiny Božskosti nakonec rozkvete.

Viac na stránke SRI CHINMOY

Reklamy