Kategórie
Duchovné učenie Energia

Od nevedomosti k nevinnosti…

imagesZralost znamená totéž co nevinnost, až na jeden rozdíl: je to znovunabytá nevinnost, je to znovuuchopená nevinnost. Všechny děti se rodí nevinné, ale každá společnost je korumpuje. Každá společnost měla odjakživa špatný vliv na děti. Všechny kultury jsou závislé na vykořisťování nevinnosti dítěte, na vykořisťování dítěte, na jeho zotročení, na tom, aby je vychovaly pro své cíle, pro své vlastní záměry – politické, společenské, ideologické. Celá jejich snaha směřuje ke zotročování dítěte za nějakým účelem. Tento účel je určován společnými zájmy. Kněži a politici jsou spiklenci, jsou spolupracovníky.

Jakmile se dítě začne stávat součástí společnosti, začíná přicházet o cosi nesmírně cenného; začíná ztrácet kontakt s Bohem. Čím dál víc žije hlavou a zapomíná na srdce A srdce je přitom mostem, který vede k bytí. Bez srdce se nemůžete dostat ke svému vlastnímu bytí – bez něj je to nemožné. Z hlavy přímá cesta k bytí nevede; musíte se řídit srdcem, ale všechny společnosti působí na srdce destruktivně. Jsou proti lásce, jsou proti citům; city zatracují jako sentimentalitu. Všechny odjakživa zatracovaly milence, a to z toho prostého důvodu, že láska nevychází z hlavy, ale ze srdce. Člověk, který je schopen lásky, objeví dříve nebo později své bytí – a jakmile člověk jednou své bytí objeví, je osvobozen od jakýchkoliv struktur, od jakýchkoliv vzorů. Je oproštěn od jakýchkoliv pout. Stává se čirou svobodou. Každé  dítě se rodí  nevinné, každé  je však vzděláno společností. Proto existují školy, vysokéškoly, univerzity; ty mají za úkol vás zničit, zkorumpovat.

Z hlavy přímá cesta k bytí nevede; musíte se řídit srdcem, ale všechny společnosti působí na srdce destruktivně.

Dosáhnout zralosti znamená  nabýt znovu své ztracené nevinnosti, získat zpět svůj ráj, stát se opět dítětem. Samozřejmě že je v tom rozdíl – původní dětství je zničeno, když však své dětství znovu získáte, stáváte se nezničitelnými. Nikdo vás nemůže zlikvidovat, protože se stanete dostatečně inteligentními – teď víte, co vám společnost  provedla, jste ostražití a bdělí a už nedovolíte, aby k tomu opět došlo.

Zralost je znovuzrození, duchovní narození. Narodíte se nanovo, jste opět dítětem. Začínáte se dívat na svět svěžíma očima. Přistupujete k životu s láskou v srdci. V tichu a nevinnosti pronikáte do vlastního nejvnitřnějšího jádra. Už nejste jenom hlavou. Teď hlavu používáte jako svého sluhu. Nejdřív se stanete srdcem, a pak se povznesete i nad něj.Jít až za myšlenky a pocity a stát se čirým jsoucnem, to je zralost. Zralost je vrcholem meditace.

Ježíš říká: „Dokud se nenarodíte znovu, nevejdete do království Božího.“ Má pravdu, musíte se znovu narodit.

Dosáhnout zralosti znamená nabýt znovu své ztracené nevinnosti opět získat zpět svůj ráj, stát se dítětem. Samozřejmě že je v tom rozdíl – původní dětství je zničeno, když však své dětství získáte znovu, stáváte se nezničitelnými.

Jednou stál Ježíš na trhu a někdo se ho zeptal: „Kdo je hoden vejít do království Božího?“ Ježíš se rozhlédl. Byl tam jakýsi rabín a ten vykročil v domnění, že on bude tím vyvoleným –ale nebyl. Stál tam nejctnostnější muž v onom městě – moralista a puritán. Pokročil kupředu v domnění,  že bude vyvolen, ale nebyl. Ježíš se rozhlédl – spatřil malé dítě, které nečekalo, že bude vyvoleno, a proto se ani nepohnulo. Ani je nenapadlo,  že by mohlo být vyvoleno. Jen se tím výjevem bavilo – dav lidí a Ježíš a hovor, prostě poslouchalo, co se děje. Ježíš dítě zavolal, vzal je na ruce a řekl zástupu: „Ti, jíž jsou jako toto dítě, jedině ti jsou hodni toho, aby vešli do království Božího.“

Mějte však na paměti, že Ježíš řekl: „Ti, jíž jsou jako toto dítě…“ Neřekl: „Ti, kdo jsou malými dětmi.“ Mezi tím je velký rozdíl.

Neřekl: „Toto dítě vejde do království Božího,“ protože každé dítě musí být zničeno, musí zabloudit. Všichni Adamové a Evy musí být vyhnáni z ráje, musí sejít z cesty. To je jediný způsob, jak znovu nabýt skutečného dětství:nejprve ho musíte ztratit. Zní to velmi divně, ale takový je život. Vypadá to jako obrovskýparadox, ale život je paradox. Abyste mohli poznat skutečnou krásu dětství, musíte o ně nejdřív přijít; jinak krásu nikdy nepoznáte.Všichni Adamové a Evy musí být vyhnáni z ráje, musí sejít z cesty. To je jediný způsob, jak znovu nabýt skutečné dětství: nejprve ho musíte ztratit.

Ryba nikdy neví, co je to oceán – dokud ji nevylovíte a nevyhodíte na břeh pokrytý rozpáleným pískem; pak pozná, co je to oceán. Pak bude po oceánu dychtit, vynaloží.

veškeré úsilí, aby se do něj dostala zpátky, a s radostí do něj skočí. Je to tatáž ryba, a přece není. Je to tentýž oceán, a přece není, protože ryba už se naučila něco nového. Teď si je vědoma, teď ví: „Tohle je oceán a tohle je můj život. Bez něj nemohu existovat – jsem jeho součástí.“Každé dítě musí ztratit svou nevinnost a znovu ji získat zpět. Ztráta je pouze polovinou celého procesu – mnozí o svou nevinnost přišli, ale jen velmi málo z nich ji získalo zpět. To je neštěstí, veliké neštěstí. Každý ztratí svou nevinnost, ale znovu ji získá jenom jednou za čas nějaký Buddha, nějaký Zarathuštra, nějaký Kršna, nějaký Ježíš. Ježíš není nikdo jiný než Adam, který se vrací domů. Magdaléna není nikdo jiný než Eva, která putuje domů. Vyšli ven z moře a viděli utrpení  a hloupost. Viděli,  že štěstím není nacházet se mimo oceán.Jakmile si uvědomíte, že patřit do jakékoliv společnosti, k jakémukoliv náboženství, k jakékoliv kultuře znamená nepřestávat trpět, nepřestávat být vězněm – v tu chvíli začínáte shazovat své okovy. Zralost představuje návrat, znovuzískanou nevinnost.

Z knihy Zralost autor Osho

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.