Kategórie
Duchovné

Kto a čo je BOH…

Ráno cestou do práce  sa my v myšlienkach vynorila otázka, či Boh existuje aj ako nejaká konečná energia, z ktorej je všetko obsiahnuté, alebo aj ako svetelná  bytosť, tak ako sú archanjeli, vzostupný majstri a iné svetelné bytosti.  Odpoveď prišla v knihe od  Ralpha Waldo Trine, síce nie v takej podobe ako som chcela vedieť, ale v jeho podstate áno.

Mistr Učitel, který se dovolává nejsilněji naší západní civilizace a je jí nejbližší, pověděl nám, že nejvyšší povinnost člověka je obsažena ve dvou velikých, prostých předpisech – milovati Boha a milovati bližního.

holy-spirit-revelationKdo, co je Bůh?

Myslím, že nebyla podána nikdy pravdivější a vznešenější definice ve světových dějinách, v jakékoliv řeči, v jakékoliv zemi, než jak ji podal Mistr Sám, když stoje u studnice Jakubovy řekl Samaritánce: Bůh je Duch, nekonečný Duch, Nekonečný Život za všemi těmi fyzickými úkazy, které vidíme v tomto měnivém světě kolem sebe a je tělem čili vnějším tvarem všeho, čítaje v to i nás, jediný nekonečný Duch, který plní Sám vesmír, takže vše je On, poněvadž On je vše. Vše je On, poněvadž je částí Jeho, neboť, je-li On vše, nemůže být nic mimo Něho, co není částí Jeho, takže každý člověk je částí tohoto Věčného Boha, který je s námi nerozlučný, a je-li nerozlučný, tedy není vzdálen, neboť v něm žijeme a pohybujeme se, On je Životem našeho života, náš Život sám.

Život Boží je v nás, my jsme v Životě Božím, avšak ten Život nás převyšuje tak, že zahrnuje všecko ostatní – každou osobu, každé zvíře, každé stéblo trávy, každý květ, každou částečku země, každou částečku všeho, živého i neživého. Tudíž Bůh je VŠE; a je-li VŠE, musí být každý jednotlivec, vy i já podstatnou částkou toho všeho, poněvadž není nic odlučitelného, a je-li částí, musí být týž povahou a význačnými rysy – právě tak jako voda v poháru, načerpaná z moře, je totožná povahou, vlastnostmi a význačnými rysy s mořem, svým zdrojem.

Bůh je tedy Nekonečný Duch, jehož částkou je každý člověk, a sice v podobě individualizovaného Ducha.

Bůh je Duch, tvořící, projevující se a vládnoucí prostřednictvím velikých duchovních zákonů a sil, které nás obklopují ze všech stran, které pronikají celý vesmír a spojují vše, neboť v jistém smyslu není nic jiného v tomto velikém vesmíru než zákon. A jak je to vše úžasně velkolepé! Tytéž veliké duchovní zákony a síly působí v nás. Jsou to zákony našeho bytí. Jimi je řízen každý čin každého jednotlivého života.

Ono vznešené nadsmyslné faktum, jehož jsme si právě všimli, stává se stále jasnějším vědomí člověka – že je sjednocen s nekonečným Bohem, že je částí tohoto Nekonečného Ducha, který je Životem všeho, tohoto nekonečného Celku, že není pouhou fyzickou, hmotnou bytostí – neboť hmotou se projevuje skutečné vnitřní Já, které dlí uvnitř, skutečný Život čili Duch – ale že je tímto Duchem, užívající tohoto fyzického, hmotného domu čili těla, aby přišel do styku a zkušenosti s hmotným světem kolem sebe, pokud je v této formě života, nicméně však Duchem a právě takovým Duchem, jakým může být kdy později, ovšem až na to, že poznává stále více své pravé Já a tak vědomě, krok za krokem vyvíjí se v stále vyšší uskutečnění pravé povahy, skutečného Já, Božského Já.

Teprve před několika dny slyšel jsem od jednoho z největších myslitelů a spisovatelů světa tento výrok: Lidé mluví o tom, že mají duši. Já jsem duše: mám tělo. Mimo to nám říká Bible, že člověk je stvořen k obrazu Božímu. Bůh je Duch. Čím tedy musí být člověk, je-li to pravda?

Jedním z velkých bludů v celé minulosti bylo, že jsme považovali pouhé tělo, pouhý dům, v němž bydlíme, pokud jsme na čas v této formě života – to, co pochází ze země a co se za delší nebo kratší dobu do země vrací – to jsme považovali omylem za skutečné „Já“. Buďto jsme ztratili pravou totožnost z očí, nebo jsme ji nepoznali. Výsledkem toho je, že se zabýváme životem z nepravé stránky, ze stránky vnější, kdežto všechen pravý Život vychází z nitra.

Vyňali jsme životy z vědomého souzvuku s vyššími zákony našeho bytí, pročež jdeme proti velikému proudu Božského Řádu věcí. Můžeme se tedy diviti, že považujeme zápas, nelad, utrpení, obavy, předtuchy a pády cestou za „podivná, nezbadatelná řízení Prozřetelnosti“, která spatřujeme na všech stranách? Jakmile uvedeme svůj život v souzvuk s vyššími zákony bytí a tudíž v souzvuk s během Božského Řádu věcí, shledáme, že to vše mizí, neboť bude odstraněna příčina.  A podíváme-li se na takový život v celé jeho délce, shledáme, že se v něm všechno řadí k sobě v podivuhodném, vznešeném, dokonalém a božském souzvuku.

 Některým lidem – a nepochybně mnohým – se bude zdáti, že je tím příliš mnoho řečeno. Není tím však řečeno více, než nám zaručil Mistr Učitel, pravě častokráte:

„Hledejte nejdříve Království nebeské, a dostane se vám všeho ostatního.“, a nenechal nás v nejistotě, pokud se týká toho, co mínil královstvím nebeským, neboť pravil: „Nevíte, že království nebeské je ve vás?“

Ve vás. Vnitřní duchovní království, království vyšší bytosti, kteréž je královstvím Božím; království souzvuku – souzvuku s vyššími zákony našeho bytí.

Mistr nepronesl těch slov, aby jen užil řečnické fráze, nebo aby slyšel sebe mluviti, neboť toho nikdy nečinil. Avšak ono veliké vtělení duchovní síly a prohlédavosti znalo veliké duchovní zákony a síly, pod jichž vlivem žijeme, a rovněž ono nejvyšší faktum vesmíru, že člověk je duchovní bytost, zrozená k nadvládě, a že tím, že pozná své pravé Já a uvede je v úplný a dokonalý souzvuk s vyššími duchovními zákony a silami, pod jichž vlivem žije, může působiti na tyto zákony a síly tak, že odpoví na každou výzvu a přinesou mu, cokoliv si přeje – jedno z nejúžasnějších vědeckých fakt vesmíru. Když nalezl království a vkročil do něho, pak se ho týká pravda velikého předpisu: Nemyslete na zítřek, neboť věci zítřejší postarají se samy o sebe.“

Ano, oddáváme se životu z nepravé stránky. Dosud jsme věnovali všechen čas a všechnu pozornost pouhým fyzickým a hmotným, pouhým vnějším prostředkům výrazu, které se k němu vztahují, míjejíce tak skutečný Život; a to jsme nazývali životem, a byli jsme, jak se zdá, spokojeni s výsledky. Není divu, že časem se ozval výkřik mnohé lidské duše: Stojí život za to, aby byl prožit? Avšak od člověka, který počal Žíti, nemůže tento výkřik nikdy pocházeti; protože když je Království nalezeno, přestane být život lopotou, a stane se jásotem, vytržením, radostí. Ano, shledáte, že všechno zlo, všechen blud, všechna nemoc, všechno utrpení, všechny obavy, všechny předtuchy života jsou na straně tělesné, hmotné, pomíjející, kdežto všechen mír, všechna radost, všechno štěstí, všechen vzrůst, všechen život, všechen bohatý, jásavý, hojný život je na straně duchovní, stále vzrůstající, věčné – na straně, která se nikdy nemění, která nemá konce.

Místo, abychom reptali na rozhodnutí osudu, reptejme na rozhodnutí svého já, či spíše na rozhodnutí svého nepochopeného já, protože všechno, čeho se nám dostává, je následkem příčin, které jsme buď my, nebo jiní před námi uvedli v činnost. Nic nepřichází náhodou, protože v celém širém světě není naprosto nic takového jako náhoda. Jsme sami příčinou všeho, co nás stihne. Nejsme spokojeni s účinky, s následky?

Musíme tedy změniti příčiny; protože v témž okamžiku, kdy poznáme své pravé Já, máme všechno ve vlastních rukou.Tvoříme si vlastní nebe, nebo vlastní peklo a jediné nebe nebo peklo, jehož se nám kdy dostane, je vytvořeno námi.

Řád vesmíru je jedna věc: my činíme z něho věc jinou. Řád je všeobecné dobro. My zvracíme zákony, a výsledkem je to, co nazýváme zlem – je to prostě výsledkem porušení zákona; a pak se divíme, že spravedlivý a milující Bůh může dovoliti takové a takové věci. Divíme se tomu, co nazýváme „podivným, nezbadatelným rozhodnutím Prozřetelnosti“ a zatím jsme všechno způsobili my. Můžeme býti svými nejlepšími přáteli, nebo svými nejhoršími nepřáteli, a jediným skutečným nepřítelem, kterého kdy můžeme míti, je naše já, skutečné a pravé já.

Je známým faktem ve vědeckém světě, že velikým dílem v pokroku vývoje je ponenáhlý pokrok od nižšího k vyššímu, od hrubšího k jemnějšímu, čili jinými slovy: od hrubší hmoty k jemnějšímu duchu; a toto vyšší zduchovnění života je velikým dílem, které máme všichni před sebou. Nakonec přejdou všichni celkem touž cestou, někteří rychleji, jiní pomaleji. Konečným osudem všech je vyšší Život, nalezení vyššího Já; a k němu jsme buďto vedeni nebo tlačeni – vedeni tím, že poznáváme vyšší zákony bytí a jsme s nimi v souzvuku, nebo tlačeni  porušením jich a tudíž zkušeností, utrpením, někdy krutým, až právě tím se přiučíme zákonům a vejdeme v souzvuk s nimi, takže nahlížíme potom, jakým je požehnáním i blud, hanba a utrpení samo, poněvadž nás tím rychleji přivede k našemu pravému, vyššímu Já, neučiníme-li tak dobrovolně.

Mimo to, co se vyvíjí, musí býti nejdříve svinuto. Nemůžeme si představiti vývoj bez předchozího zavinutí; a je-li to pravda, nemůžeme souditi jinak, než že to, co vznikne vývojem, je již uvnitř, že všechny Božské možnosti lidské duše jsou v tomto okamžiku utajeny uvnitř. Jestliže je to pravda, nepotřebuje postup vývoje k svému dokončení věčnosti, ba ani ne věků, jak se často soudí; poněvadž postup se podivuhodně urychlí, když pochopíme a počneme uskutečňovati onen mocný předpis: Poznej sebe sama.

Když porozumíme bystře zákonům vyššího Života, je možno, že se duševně probudíme a rozvineme za jediný rok více, než v jiném případě za celý život, nebo za jediný den nebo dokonce za hodinu více než za celý rok, nebo za řadu let.

Mistr měl zajisté toto vyšší zduchovnění života na mysli, když pravil: „Snáze projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatec do království nebeského.“ Neboť, jestliže člověk věnuje celé dny i noci jen tomu, aby hromadil vnější, hmotný majetek, má kdy, aby pěstil a rozvíjel nitro a Ducha? Má kdy, aby nalezl ono podivuhodné Království nebeské, Krista uvnitř?

Tento význam má zajisté též pokušení na poušti. Vzpomeňte si, že všechna pokušení týkala se hmoty, těla a věcí k nim se vztahujícím. „Čiň to a to“, pravila hmota, „a dám ti hojnost chleba, dám ti velikou slávu a pověst, dám ti nesmírné hmotné statky.“ Jak vidíte, to vše je jen odvracení od skutečného, vnitřního, duchovního, věčného. Co však je vláda nad celým světem bez nebe?

Všechno však bylo vítězně překonáno. Tělo bylo podmaněno Duchem, vítězství bylo dobyto jednou provždy; a On se stal nejvyšším a královským Pánem a tímto úplným a slavným sebeovládáním získal vládu nade vším ostatním, i nad hmotnými věcmi a stavy.

A touto vyšší chemikalizací života nabyly i Jeho duševní schopnosti živé, mocné a všemohoucí síly, takže ovládal všechny vnější stavy: a odtud pocházely četné události, zvané zázraky těmi, kdož byli jich svědky a nepoznali vyšších zákonů, které mohou vítěziti nad zákony nižšími a ovládati je, které však jsou právě tak skutečné a přirozené jako zákony nižší a dokonce skutečnější a přirozenější, poněvadž jsou vyšší a tudíž trvalejší. Avšak toto úplné ovládnutí svého já za tohoto období pokušení bylo počátkem stezky, která vedla od slávy k slávě, stezky, která povede vás i mne od slávy k slávě právě tak jako Jeho.

Tato nová, božská a duchovní chemie života, uvedená takto v činnost, proměnila Člověka Ježíše, onoho velkodušného staršího bratra, v Krista Ježíše, a navždy budiž blahoslaveno Jeho jméno; neboť takto se stal naším Spasitelem – stal se naším Spasitelem proto, poněvadž nám ukázal cestu.

Zajisté mínil své vítězství pomocí vyšších duchovních sil, když pravil: „Přemohl jsem svět“, a dává nám totéž na srozuměnou, když praví: „Přemáhejte svět, jako já jsem jej přemohl.“

A v témže smyslu jsme všichni vzájemnými spasiteli, nebo se jimi můžeme státi. Něco se náhle přihodí, a já stojím chvěje se a zesláblý strachem. Můj přítel vedle mne je silný a bez bázně. Vidí, co se přihodilo. Sebere všechny své utajené síly a čelí tomu. Tento vznešený příklad mne povzbudí, uvede v činnost všechny mé utajen síly, o kterých bych bez svého přítele ani nevěděl. Následuji jeho příklad. Teď znám své síly a budu je znáti vždy. takto se stal můj přítel mým spasitelem.

S novou silou, kterou jsem získal příkladem a vlivem svého přítele – spasitele, stojím zase já před přítelem, jenž zápasí, klopýtá a je v zoufalství. On vidí, on cítí moc mé síly. On touží, jeho duše volá po téže síle. Jeho vnitřní síly jsou uvedeny v činnost, on teď zná své síly; a místo aby byl otrokem, stane se pánem, a takto opět já se stanu jeho spasitelem.

Bůh pracuje prostřednictvím lidských činitelů.  Tedy navždy pryč s onou starou, vadnoucí, slábnoucí, zmírající a ďábelskou představou, že jsme ubozí červi v prachu. Můžeme jimi býti – nebo nemusíme, to závisí na nás.      

Jakmile uvěříme, že jsme červi, staneme se jimi; a pokud se budeme držeti této víry, budeme žíti a jednati jako červi. Jakmile však poznáme svoji Božskost, své vyšší, božské Já, a to, že jsme spasiteli svých bližních, staneme se spasiteli a budeme žíti uprostřed Vznešenosti, Krásy a Moci, které nás samy za spasitele prohlásí.

Ralph Waldo Trine  5. kapitola  z knihy „Co hledá celý svět“)

Viac nájdete  v spise ~Vstup-R.W.Trine

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.