Kdo nedokáže žít naplněny život sám pro sebe, bude partnerství používat jako útěk sám před sebou. Samota donutí člověka zabyvat se sebou samym. Je to hluboká zkušenost poznání vlastního ducha.
Cítit se sám se sebou dobře a v míru, tento největší požitek samoty, neznamená opuštění Bohem, ale nejhlubším spojením s vlastním původem, se ZDROJEM. Vztahy jsou bezesporu velmi nápomocné k vlastnímu růstu a poskytují při silném vědomí hluboké prožitky štěstí.
Ticho však je klíčem k SKUTEČNOSTI, mimo iluze tohoto světa. V tichu překračujeme hranice prostoru a času a dostáváme se k neuchopitelnému BYTÍ, k BOŽÍ podstatě. Kdo je osaměly, ten se drží svého ega. Kdo je sám, ten je v míru.
Životní období, ve kterém jsme bez partnera a dokážeme ho využít pro svou vlastní vnitřní cestu, je dobrym základem pro budoucí zdravy vztah zaměřeny na vnitřní růst. Máme tedy volbu, zda chceme „spirituální domácí úkoly“ dělat rovnou ve spolupráci s duchovním světem, nebo se setkávat s odloženymi (potlačovanymi) tématy se vší intenzitou později ve vztahu.
Je to mym vlastním rozhodnutím, zdali chci růst lehce a v co největší míře bezbolestně nebo zdali si od partnera přeji, aby mi zrcadlil následky mé ignorance. Nikdy nejsem sám ve smyslu osamocení a odříznutí. Duchovní bytosti jako andělé nebo byvalí mistři jsou vždy přítomni a chtějí byt se mnou ve spojení. Opravdová pomoc a léčení může podle všeho, co zde bylo řečeno, přijít pouze z DUCHA.
Proto je následující modlitba prosba k DUCHU, aby mně uzdravil.
ON na mě smí působit, pomocí SVYCH ANDĚLŮ, pomocí SVĚTLA – jedno, jak si to představuji. Modlitba v tomto smyslu by mohla znít asi takto:
SVATÝ DUCHU, prosím uzdrav mého ducha. Místo „SVATY DUCHU“ můžeš také použít „JEŽÍŠI KRISTE“, „BOŽE“ nebo „BOŽÍ LÁSKO“, cokoli se tě silněji dotyká. Duchovní svět ví, koho tím myslíš. Obracejme se na NEJVYŠŠÍ SÍLU, jen ta je opravdová a může nás vyléčit a vysvobodit, může nám darovat radost, která přesahuje všechny pozemské představy. Tomuto procesu může byt samota velice nápomocná – pokud si to přejeme. Tvůj příspěvek k osvobození světa, k ukončení poblouznění ega, je důležity. BŮH působí uvnitř světa iluzí skrze nás, aby daroval vysvobození.
Modlitba, která jde ze srdce, může mít větší účinek než mnohé milióny Euro. Svět je možné vykoupit zevnitř, ne zvenčí.
Nenamítám nic proti dobrym činům jakožto projevům lidskosti na vnější úrovni. Pouze si uvědomuji, že podceňujeme hodnotu vnitřního konání, vyznam duchovní dimenze, která jediná je skutečná a nekončí smrtí.
Těm, kteří žijí ve vztazích, doporučuji, aby si zachovávali časy samoty ve smyslu vnitřního zklidnění a hledání. Časy tichého usebrání jsou nápomocné, když tato „nitka uvědomění“ ještě úplně neprotkává každodenní život. Proto také mé dřívější doporučení dvou ložnic.
Tichá místnost je prostorem pro odpoutání se od vnějšího světa: Vzdávám se všeho, opouštím vnější svět objektů a obracím se do prázdného vnitřního prostoru.Tam spočívám ve SVĚTLE.
Z knihy : Z otvorenosti vyrastá láska Reinhard Lier, léčitel
Cestou k sebe... 