Kategórie
Život sám o sebe

Deti a sebadôvera…

largeNa Eugenike blogu ma zaujal článok od autorky Dariny Vranovej   o detskej sebadôvere. Kedysi som tiež takéto niečo riešila u svojho mladšieho syna, ktorý mi stále vravel, že je k ničomu a nič nedokáže. Vlastne pracujem na to doteraz a snažím sa ho povzbudzovať.

Darina píše…Veľmi ma zaujala kniha od Naomi Aldortovej “Vychováváme děti a rosteme s nimi”, ktorá učí rodičov po celom svete vychovávať deti bez používania trestov a pochvál, pretože tieto spôsoby považuje za manipulácie, pri ktorých chceme od dieťaťa, aby sa podvolilo našej vôli. Upozorňuje rodičov, že naša výchova môže byť ovplyvňovaná našou minulosťou-prebratými starými vzormi,   obavami z budúcnosti a preto sa zabúdame napojiť na dieťa v prítomnej chvíli. Vysvetľuje, ako neproduktívne myšlienky, ktoré sa nám prehrávajú v hlave pri rôznych problémoch s deťmi môžeme oddeliť od prítomného okamihu, priamo sa napojiť na pocity dieťaťa  a stať sa milujúcim rodičom. Učí prejavovať lásku k deťom najmä v tých najťažších chvíľach. Je to inšpiratívna kniha, ktorá núti sa zamyslieť .

Tú sú jej myšlienky ohľadom toho, ako pestovať sebadôveru u dieťaťa:

149202_10151382227539141_1029985810_nZákladní kameny sebedůvěry

Sebedůvěra dítěte se může náhle sesypat a vůbec přitom nemusí dojít na urážlivá slova; často jde o mnohem jemnější způsoby, které snižují dětské vnímání vlastního já, a přitom unikají naší pozornosti. Následující všeobecné rady vám mají pomoci soustředit se na sebedůvěru dítěte a uznání jeho vlastní ceny:

• Pomáhejte dítěti jen tehdy, když o to žádá, a jen tolik, kolik chce. Nevyžádaná pomoc ho vede k závěru, že je neschopné, protože mu tím dáváte tichý vzkaz: „Myslím si, že to sám nedokážeš. Potřebuješ moji pomoc. Jsi neschopný.”

• Ponechte dítěti svobodu, aby si zkoušelo věci po svém, i když víte, že se mu to asi nepodaří (jen kdyby to bylo nebezpečné, navrhněte jinou alternativu). Chraňte právo dítěte na neúspěchy a chyby. Z vlastních zkušeností se dítě nejlépe naučí, že je silné a schopné překonávat překážky a že se může na sebe spolehnout. Úspěšní lidé přece nejsou ti, kteří nikdy neupadnou, ale ti, kteří se znovu postaví; místo aby se zalekli, vyrovnají se s neúspěchem a jdou dále.

• Podporujte dětské nápady a nečekejte žádné výsledky. Přijímejte následky klidně a dětské emocionální projevy ohleduplně a s péčí. Uznejte frustraci, radost i zklamáni dítěte, ale nechte si své názory na jeho výkon pro sebe nebo se alespoň ujistěte, že vaše připomínky dítě neodrazují od vlastního počínání: „Mám jiný názor, ale ráda vidím, že jdeš svou cestou.”

• Vyjadřujte se laskavě, neopravujte dítě a nekritizujte, co dělá. Když se dítě nabídne, že umyje podlahu, a vy ji pak umyjete po něm znovu, asi už vám příště pomoc nenabídne a bude se cítit neschopné, nebo dokonce nemotorné. Když velké dítě poseká trávník a tatínkovi se zdá, že není úplně dokonalý, nebo když ho neustále upozorňujete na chyby ve výslovnosti či ve čtení, musí dětské sebevědomí a jeho vývoj nepochybně trpět. Dítě, které se snaží udělat něco užitečného, má slyšet pouze slova vděčnosti, ne žádné hodnocení. Kdo se učí něco nového, potřebuje nejvíc důvěru a taky uznání, ale rozhodně ne kritiku. Časem se vše naučí, pokud si věří a dostane k tomu to, co potřebuje (knihy, pomůcky, rady, možnost věnovat se zájmové činnosti atd).

• Vyhněte se pochvalám a místo toho reagujte na pocity, které dítě projevuje, a sdílejte s ním jeho radost. Chválit děti za chování („Ty mi, Honzíčku, tolik pomáháš!”) a úspěchy („Jsem tak pyšná, že jsi vyhrál první cenu v soutěži skautů!”) vede děti k tomu, že se o něco snaží jen kvůli pochvalám a ne kvůli sobě. Dítě udělá cokoli, abyste ho pochválili, a může se stát závislé na vnějším souhlasu a přijetí, podmiňovaném dosaženými úspěchy. A tak paradoxně mohou pochvaly a odměny snižovat jeho sebevědomí, stejně jako kritika.

• Vzdejte se svých plánů s dítětem a važte si ho přesně takového, jaké je. Vyslovovaná očekávání typu „Řekni ahoj tetičce Julii.” vedou k pocitům nedostatečnosti, zejména pokud se dítě do plnění vašich přání musí nutit. Jenom plány dítěte mohou přinést úspěch, ne vaše. Když říkáte „Bude z tebe skvělý atlet!”, může se dítě bát, že nedokáže vaše požadavky splnit, a vzdá to předem anebo se naopak honí na atletice jen proto, aby vám vyhovělo; přitom ale ztrácí skutečnou motivaci a nakonec i zájem. Nejlepší je návrhy nedělat a nevyslovovat žádná očekávání ohledně výsledků dítěte. Samotná vaše radost z toho, jaké dítě je a jaké má nápady, je nejlepším projevem důvěry, která mnohem spíše udrží jeho přirozenou snahu vynikat. (Je to něco jiného než vztah mezi studentem a učitelem. Učitel studenta vede k tomu, aby dosahoval vynikajících výsledků v oblasti, kterou si sám zvolil, a student si vybral konkrétního učitele, aby ho připravil na zkoušky.)

• Maximálně se vyhýbejte popírání dětských projevů a nápadu. Když příliš často říkáte „ne” a popíráte dětské představy, jeho jistoty v sebe sama uvadnou, protože si vyvodí: „Rozhoduji se asi špatně. Nemůžu si věřit.” Rozhodnutí dítěte platí a stojí za úvahu i tehdy, když nemůže dosáhnout toho, co chce.

• Vyhněte se jakémukoli srovnávání dítěte s kýmkoli jiným. Porovnávání s druhými vytváří pocit soutěže a obavu z prohry a je jedno, jak pro něj srovnání dopadá.

• Nechte dítěti míru zodpovědnosti, která vychází z jeho zralosti a zájmů. Když za dítě vše uděláte, vybíráte mu, co má nosit, navrhujete, co má dělat, připomínáte mu jeho úkoly a povinnosti (když vás o to nežádá), podceňujete jeho smysl pro zodpovědnost a tím jen přispíváte ke ztrátě jeho sebejistoty. Dítě si rozvíjí sebedůvěru právě tím, že je zodpovědné za vlastní rozhodnutí a činy.

• Naslouchejte dítěti a uznávejte jeho emocionální projevy. Jeho sebevědomí poroste, když bude vědět, že platí jeho pocity i to, jak je vyjadřuje.

• Respektujte vědomosti a moudrost dítěte. Když se na něco zeptá, nedělejte z odpovědi přednášku ani zkoušku. Žádost o informaci, která se změní na zkoušku nebo lekci, dítě pokořuje a nudí a příště se už nejspíš nezeptá. Bude vám sdělovat své vědomosti a zájmy mnohem ochotněji, když ho nebudete zkoušet ani poučovat.

• Chovejte se k dítěti jako k sobě rovnému, protože to tak také je. Rovný neznamená stejný. Chybí mu zkušenosti a má nárok na to, abyste jeho omezení přijímali ohleduplně a zároveň radostně. Nikdo nemá menší cenu nebo menší právo na respekt jen proto, že prostě přišel na svět později. Dítě vždy dělá to nejlepší, co dokáže, stejně jako vy.

• Rozlité mléko není výzva ke kritice, ale k pomoci s utíráním. Když dítě udělá chybu, buďte neutrální anebo pomozte. Použijte S ze S.A.L.V.E., abyste oddělili svůj vnitřní monolog od toho, co se zrovna děje, a tak se mohli soustředit na to, co je právě potřeba (později si můžete své myšlenky přebrat k vlastnímu prospěchu).

• Když je dítě rozčílené, vyslechněte ho, snažte se pochopit jeho pocity a ujistěte jej o své lásce a porozumění. Když udělá něco co vám připadá hloupé či nešikovné, nechte si kritiku pro sebe (je to materiál pro vaše vlastní sebepoznání) a zamyslete se nad jeho pocity; může se cítit trapně nebo být se sebou spokojené, může zuřit nebo být zmatené. Pokud propadá pochybnostem o sobě, snažte se jej ocenit a povědět mu o něčem, co jste sami udělali hloupě nebo nešikovně, takže se doví, že se to stává každému a patří to k lidskému životu.

• Věnujte svému dítěti čas. Dokud je příliš malé, aby dokázalo počkat, přerušte to, co zrovna děláte, a buďte s ním rádi. Je-li starší a dokáže počkat a vy s ním nemůžete být zrovna, když chce, dejte mu vědět, jak brzy si na něj najdete čas. A pak přijďte včas a buďte jeho soustředěným a zaujatým společníkem. Jakmile pravidelně říkáte svému dítěti: „Nemám čas tohle s tebou dělat.” nebo „Budu si s tebou hrát později.”, vidí samo sebe jako nedůležité.

• Když jste se svým dítětem, následujte jeho vedení a ohleduplně se zapojte do jeho světa. Můžete vést, když vás o to požádá. Ujistěte se, že ví, jak jste šťastní, že jste s ním.

• Když vás dítě žádá o pomoc, reagujte tak rychle, jak jen můžete a s dobrou náladou. Pokud opakovaně vidí ve vašem výrazu netrpělivost, nebo když s ním mluvíte podrážděným tónem, pomyslí si, že vás otravuje.

Vše, co bylo zmíněno, se týká jakéhokoli vztahu v každém věku. Uvedený seznam asi nebudete potřebovat ve vztazích s přáteli a spolu pracovníky, protože k těm se tak samozřejmě chováte. V naší kultuře se však ohleduplné způsoby, jak jednáme s dospělými, jen málokdy aplikují také na děti. Když některou z těchto rad zapomenete, vždycky si položte otázku: „Jak bych se choval ve stejné situaci, kdyby přede mnou stál dospělý člověk, kterého si vážím?” Obavy typu „Jak se to naučí?” nebo „Nebude mě využívat?” pocházejí z naší minulosti a vedou k nejistotě do budoucna. Jsou brzdou dalšího vývoje naší osobnosti a nemají s dítětem nic společného. Buďte „tady a teď” se svým dítětem a pochopíte, jak cenným člověkem je, a budete si vážit chvil s ním. Naslouchejte svému dítěti a ne hlasům ze své minulosti nebo nátlaku přátel a rodiny. Nadšení z dítěte posílí jeho sebevědomí.

*

Zaujímavá a  inšpiratívna kniha o deťoch a aj pre deti:

Paul Liekens/Ann Delnoy – Léčivé příběhy pro děti – Pomocou jednoduchých zobrazení a príbehov sa ako rodič naučíte liečiř svoje dieřa sám. Kniha ponúka jednoduché pravidlá a príklady, aby rodičia sami mohli vytvoriť prirovnanie alebo príbeh pre svoje vlastné deti. Nebude ich to nič stáť a ich dieťa aj oni budú ušetrení od mnohých trápení, ktoré niekedy môžu pretrvávať po celý život.

Pôvodná cena:6.24 EUR, Naša cena:1.20 EUR, Zľava:80.77%, Ušetríte:5.04 EUR

*

Súvisiace články o práci s deťmi TU

10 replies on “Deti a sebadôvera…”

mala by mi vyjst martinka kniha podla toho ci bude na slovenskych skolach zaujem….o tom, ako skriatkovia pomahaju spoznat a riadit vnutorny svet u deti…tu je link..takze uvidim:)ako mi to bude pokracovat….pekny dnik..

Páči sa mi

Darinka tak gratuľujem. Skvelá knižôčka pre deti. Určite to bude mať pozitívny ohlas u detí. Niektoré deti takéto bytosti vedľa seba vnímajú a aj s nimi komunikujú. Ešte minulý rok som robila s mojim mladším synom cestu do jeho vnútra, nech tam nazrie a uvidí, čo sa tam nachádza. Stretol tam všetky zvieratká a vlk ho doviedol k dvom lesom. Jeden bol biely les a jeden čierny. Rozhodol sa nazrieť do toho tmavého(mala som aj obavy, čo tam uvidí :lol:) Bolo tam veľa neporiadku a tak sa rozhodol ho upratať. Zavolal si na pomoc aj slniečko , aby mu pomohlo presvetliť tmavé miesta a v bielom lese ho škriatkovia odmenili za jeho usilovnosť a nebojácnosť. Neviem čo mu tam vraveli všetko, ale ten večer bol ako vymenený, bol pozorný aj k staršiemu bratovi aj k ku mne, takže to nejaký účinok malo. 😉

Darinka ďakujem, že si sa znova podelia, teším sa s tebou, nech má veľký úspech. ♥
Krásny slniečkový dník ti prajem. 😉

Páči sa mi

dakujem ti velmi:)ono to zavisi od zaujmu skol a rodicov, ci kniha bude vydana:)zatial je tam poslana anotacia v mailoch, alebo ponukovych listoch…bude vydana po primeranom zaujme:)ale od toho vnuknutia robim vela krokov , ci to bol dennik, alebo rozpravky a tesim sa z kazdeho:)prijemny dnik aj tebe martinka…:)

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.