Různé strategie – dosažení cíle
Teoreticky jsou možné dvě strategie dosažení jakéhokoli cíle.
První je cesta síly, boje a překonávání obtíží.Ve světě zvířat je analogií chování bizona nebo divočáka, kteří se nikoho nebojí a snášejí na cestě ke svému cíli všechny překážky. Tak jednají i někteří lidé a vytrvale a se zápalem překonávají četné překážky. Celý jejich život je zasvěcen boji. Překážky se jim dokonce líbí, protože jim umožňují pocítit život v jeho plnosti– samozřejmě dokud jsou zdraví.Dosažení úspěchu na této cestě vyžaduje velkou odvahu, vnitřní víru ve vítězství a velkou rozhodnost, a to u všech lidí nenalezneme – proto těchto vítězů není příliš mnoho.
Druhá je cesta klidného a jistého dosažení cíle, jež prakticky vylučuje konflikty, boj a překonávání velkých obtíží.To je cesta mudrce, který neplýtvá silami na boj slidmi, již nevědí, co činí.Druhá cesta je vhodná pro mnohem větší množství lidí, a právě proto ji budeme rozebírat podrobněji.Budeme se učit jít k vytouženému cíli, naslouchat znamením, která nám neustále posílá Život, a využít jeho pomoc i podporu.
Život se nás neustále snaží podporovat, ale my nejsme zvyklí slyšet jeho nápovědu a dávat mu správné instrukce. Nikdo nás to nenaučil, a proto děláme mnoho chyb, jež jsou příčinou toho, že se naše přání nenaplní.
Žijeme ve světě hojnosti
Vnašem světě je prakticky vše, co je potřeba k tomu, aby se každý člověk mohl radovat ze života a duchovně se rozvíjet. Je v něm mnoho hmotných statků: peníze, auta, bydlení, oblečení, jídlo atd. Ve světě je mnoho krásy, štěstí, lásky, mužů, žen, dětí, radosti i práce…
Něco jiného je, že všechno toto bohatství je rozděleno zcela nerovnoměrně – někteří mají určitých věcí zjevný nadbytek a jiní zase nedostatek. Lze to změnit nenásilnou cestou? Ano.
Dojde k tomu tehdy, až nikdo nebude čekat na dobrodiní od Boha, vlády nebo nějakých jiných vnějších zdrojů blaha a všichni začnou využívat své potenciálně obrovské možnosti k vytvoření života, jaký chtějí mít.Lidé tak často i postupují, ale přitom dělají mnoho chyb, jež vedou ke zklamání.Proto je nejprve třeba na cestě k vytouženým cílům přestat dělat chyby. Pro začátek uvedeme, o které chyby se jedná, a potom se podíváme na každou z nich podrobněji.
Nevědomě si objednáváme nepříjemnosti
Nejrozšířenější chyba spočívá v tom, že si sami nevědomě objednáváme nepříjemnosti. Nedáváme si pozor na myšlenky, ale právě ty jsou zdrojem reality, v níž žijeme.
Myšlenka plodí činy a činy plodí výsledek.
Náš strach a pochybnosti jsou přímou objednávkou toho, co o něco později dostaneme a s čím potom budeme dlouho a neúspěšně bojovat. Proč člověk, který je rozumnou bytostí, takto postupuje? Jsme civilizace masochistů? Ale takto sebedestruktivně se nechovají všichni, protože někteří lidé si vytvářejí docela obstojné životní situace. Určitě by ani pro ostatní nebylo špatné, aby se naučili postupovat stejně.
Odpracováváme si cizí programy
Další velmi častou chybu je nevědomá realizace programů a myšlenek, jež do nás vložili rodiče, přátelé, knihy, společnost, církev, vláda, politici, hromadné sdělovací prostředky a další instituce Jako roboti vykonávame tyto programy a potom naříkáme: „Proč je
vše tak špatné a proč nemám lásku, peníze ani úctu?“Většina lidí si dokonce ani neuvědomuje, proč se rozhodují tak, jak se rozhodují. Nenaučili se nad tím zamyslet a využívají postoje, které jim někdo vnutil. Potom musí sklidit plody svých nevědomých činů.
Řešení je jednoduché – je třeba pochopit, jaké názory nebo programy jsou zdrojem vašich činů, kde jste je získali, a zjistit, je-li díky nim život radostnější a úspěšnější. Jestliže ne, pak proč jste se jimi nakazili?
Nedovolujeme životu, aby byl jiný Existuje ještě jedna velmi typická chyba – boj za vlastní ideály v jakékoli oblasti života. Většina z nás je pohlcena bojem se svými bližními: manželem nebo manželkou, rodiči, dětmi, nadřízenými nebo podřízenými a dalšími lidmi v okolí. Jsme zaujati bojem se sebou samým.
Život se neustále pokouší přivést tyto bojovníky za svou osobní „pravdu“ k rozumu, ale kdo mu věnuje pozornost? Každý se bije za své ideály až do konce a nelituje sil, zdraví, mnoha let zničeného života ani ničeho jiného. Samozřejmě pak v takovém žití není radost ani sebepoznání, protože se nedá dokázat, že pravdu máte pouze vy a všichni ostatní se hluboce mýlí.
Existuje jediné řešení – dovolit druhým lidem, aby měli svůj názor a aby byli takoví, jací jsou. Ale kdo stím bude souhlasit?
Z knihy Rozumný život 1. Svijaš Alexander
Cestou k sebe... 