Kategórie
Energia

Emócie a ich úloha…

Be happy conceptKaždý cit má v našem emočním repertoáru nenahraditelnou úlohu. To je ostatně patrné i z jejich biologických projevů (podrobnější popis „základních” emocí viz dodatek A). Díky nejmodernějším metodám zobrazování funkcí mozku a těla nacházejí vědci stále nové detaily způsobů, jakými každá z emocí připravuje tělo na odlišný typ reakce:

Hněv zvyšuje krevní průtok v rukou, což usnadňuje uchopení zbraně nebo sražení nepřítele; zrychluje také srdeční frekvenci a spouští náhlé vyplavení hormonů typu adrenalinu do krevního oběhu. Uvolňuje tak dostatek energie na rychlou, fyzicky náročnou reakci.

Strach vyvolává nahromadění krve v kosterním svalstvu, například v dolních končetinách, což usnadňuje útěk; obličej zbledne, neboť krev je odváděna jinam (což je mimo jiné i příčinou pocitu, že člověku „stydne krev”). Současně tělo na okamžik ztuhne; možná nám tak poskytuje čas posoudit, zdali by nebylo přece jen lepší se skrýt. Nervové okruhy v mozkových emočních centrech spustí vyplavování celé řady hormonů, jež v těle navodí celkové napětí a ostražitost, a připraví jej tak na blížící se reakci. Pozornost se automaticky zaměří na okamžitě hrozící nebezpečí, a umožní nám tak lépe posoudit, jakým způsobem situaci řešit.

• Mezi hlavní tělesné změny při pocitu štěstí patří zvýšená aktivita v tom mozkovém centru, které inhibuje negativní emoce a stimuluje uvolňování většího množství energie. Současně také dochází k útlumu center, ve kterých se tvoří ustarané myšlenky. Nenastává však žádná zvláštní změna fyziologických procesů; snad jen kromě určitého zklidnění, jež umožňuje tělu rychleji se ze vzrušení vyvolaného silnými emocemi vzpamatovat. Toto citové rozpoložení navozuje v těle celkovou relaxaci, vzbuzuje v nás nadšení pro jakýkoliv úkol a připravuje nás na usilování o celou řadu různých cílů a předsevzetí.

Láska, něžné city a sexuální uspokojení způsobují podráždění parasympatiku nervového systému, jenž je fyziologickým protipólem sympatiku, který se aktivuje stresem, strachem a zlobou. Působení parasympatiku, také označované jako „relaxační reakce”, zahrnuje celou řadu fyziologických změn po celém těle, které společně navozují psychický stav klidu a uspokojení a podporují spolupráci.

Pozdvižení obočí při překvapení nám umožňuje poněkud rozšířit svoje zorné pole a zvýšit tak množství světla dopadajícího na sítnici. Pak jsme lépe informováni o nečekané události a snadněji si uvědomujeme, co se vlastně děje; to nám umožňuje nalézt nejlepší řešení vzniklé situace.

Projevy odporu či zhnusení jsou stejné na celém světě a mají stejný obsah: něco je ve svém zápachu či chuti (nebo aspoň metaforicky) odporné a urážející. Výraz zhnusení ve tváři – pokrčení nosu a ohrnutí horního rtu – je, jak zaznamenal Darwin, výsledkem prapůvodního pokusu uzavřít nosní dírky před škodlivým pachem nebo vyplivnout jedovatou potravu.

Hlavní funkcí smutku je pomoci člověku psychicky se vyrovnat s významnou ztrátou, jakou může být například smrt blízkého člověka nebo závažné zklamání. Smutek vyvolává pokles energie a nadšení pro nejrůznější činnosti, zejména pro potěšení a zábavu. S postupným prohlubováním přechází do deprese a zpomaluje tělesný metabolismus. Toto introspektivní odvrácení se od vnějšího světa nám dává příležitost truchlit nad ztrátou nebo nad nesplněnou nadějí, pochopit dopad takové události na vlastní život a s postupným přibýváním energie začít přemýšlet o tom, jak znovu začít.

Smyslem této dočasné ztráty energie bylo možná udržovat smutné  a zranitelné prehistorické lidi v blízkosti domova, kde byli ve větším bezpečí.Tyto vrozené sklony k jednání se dále formují našimi životními zkušenostmi a kulturou. Například ztráta milovaného člověka vždy vyvolává smutek a truchlení. Avšak do jaké míry ukazujeme svůj zármutek navenek jak projevujeme svoje emoce, nebo jak je naopak skrýváme až do chvíle naprostého soukromí – to je do velké míry určeno kulturními vlivy; stejně jako to, kteří lidé v našich životech patří mezi „milované”, jejichž ztrátu oplakáváme.

V dlouhém období evoluce, během něhož se tyto citové reakce vytvářely, byly podmínky téměř nepochybně drsnější, než jaké zakusili lidé jako druh od počátku historicky zaznamenaných dějin. Byly to doby, kdy se jen pár novorozenců dožilo dětství a jenom menšina dospělých třiceti let; kdy dravci mohli zaútočit v kterémkoliv okamžiku; kdy rozmary počasí, sucho nebo povodně, znamenaly smrt vyhladověním. Avšak s příchodem zemědělství a lidské společnosti, byť té nejprimitivnější, začala naděje člověka na přežití výrazně stoupat. V posledních deseti tisících let, kdy se tento pokrok rozšířil prakticky po celém světě, se nelítostný tlak přírody, který dříve udržoval lidskou populaci v šachu, neustále snižoval. Ale právě kvůli tomuto tlaku přírody byla pohotovost našich citových reakcí tak důležitá pro přežití. S jeho výrazným oslabením zmizel i pozitivní význam velké části našeho emočního repertoáru. V dávné minulosti mohl hněv při reakci na sebemenší podněty zabezpečovat ostražitost nezbytnou pro přežití; avšak skutečnost, že automatické zbraně jsou dnes běžně dostupné i třináctiletým nevyzrálým dětem, činí z této emoce smrtelné nebezpečí.

Všechny emoce jsou ve své podstatě popudy k jednání: okamžité pokyny pro zvládání životních situací, které nám vštípila evoluce. Sám kořen slova emoce pochází z latinského slovesa motere, jež znamená pohybovat se, s předponou „e-“, jež označuje pohyb směrem pryč. I z významu slova je tedy patrné, že tendence jednat je obsažena v každé emoci. Ze emoce vedou k činům, vidíme nejjasněji při pozorování zvířat nebo dětí. Onu ohromnou anomálii ve světě živočichů  totiž že emoce, prvotní popud k činu, ztrácejí vztah k viditelné reakci – nacházíme jenom mezi „civilizovanými” dospělými.

Z knihy Emočná inteligenicia A. Goleman

2 replies on “Emócie a ich úloha…”

” avšak skutečnost, že automatické zbraně jsou dnes běžně dostupné i třináctiletým nevyzrálým dětem” …..to snad autor nemysli vazne, to asi mohol specifikovat, ak uz chcel pouzit takyto argument…. pekna kravina

Páči sa mi

Matrioshka…článok je o emóciach a je pravda, že každý ich zvládame podľa svojho najlepšieho cítenia. No dnešný svet je drsný, deti, ktorým chýba niečo v ich výchove od rodičov nedokážu svoje emócie zvládať a buď sa hodia pod vlak, alebo niekomu ublížia. Je to smutné, ale to ako to uviedol autor je pravdivé a nie choré. Bohužiaľ prístup k zbraniam je ľahký. Málokto má možnosť si zájsť k psychológovi, aby svoje emocionálne problémy s ním riešil a potom sa k nemu dostane, až dieťa niečo vážne urobí.

Páči sa mi

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.