Žít duchovní život

Duchovně probuzený člověk ví, že odpovědí na jakýkoli problém je láska. Spiritualita a náboženství není nutně to samé. Náboženství je vnější forma, spiritualita je vnitřní obsah. Náboženství je slupka, spiritualita je jádro. Náboženství je soubor přesvědčení, spiritualita je sled prožitků.

Můžete být duchovně založení a nechodit do kostela nebo chrámu. Můžete svoji duchovnost nacházet v důvěrném sdílení s jinými lidmi, ve spojení s přírodou, v tom, že někomu sloužíte. Duchovní zážitek je něco, co uvolňuje mysl a pozvedá srdce. Meditace, procházka po lese či po pláži, držet v náručí dítěte nebo dívat se do očí tomu, koho milujete – to všechno jsou duchovní zážitky. Máte-li v srdci lásku a přijetí, projevujete svou duchovní stránku a také vidíte duchovní stránku ostatních.Být duchovní znamená dívat se na sebe i na druhé bez soudů. Nedívat se jen očima, ale hlavně srdcem. Být duchovní znamená přijímat a oceňovat to, co je, namísto toho, abyste na tom nacházeli chyby a chtěli něco jiného.

Duchovní člověk vidí všude krásu, dokonce i v utrpení. Vždycky když srdce pocítí hluboké dojetí, je v tom krása.  Vždycky když se lidé v životě poučí a nechají být minulost, je v tom krása. Krása je v dešti a v mracích, a krása je i ve slunci.  Krása je v samotě i v intimitě, ve smíchu i v slzách. Kamkoli,  kam se obrátíte, na vás čeká krása.

Z knihy Svobodná láska Ferrini Paul