Duchovně probuzený člověk ví, že odpovědí na jakýkoli problém je láska. Spiritualita a náboženství není nutně to samé. Náboženství je vnější forma, spiritualita je vnitřní obsah. Náboženství je slupka, spiritualita je jádro. Náboženství je soubor přesvědčení, spiritualita je sled prožitků.
Můžete být duchovně založení a nechodit do kostela nebo chrámu. Můžete svoji duchovnost nacházet v důvěrném sdílení s jinými lidmi, ve spojení s přírodou, v tom, že někomu sloužíte. Duchovní zážitek je něco, co uvolňuje mysl a pozvedá srdce. Meditace, procházka po lese či po pláži, držet v náručí dítěte nebo dívat se do očí tomu, koho milujete – to všechno jsou duchovní zážitky. Máte-li v srdci lásku a přijetí, projevujete svou duchovní stránku a také vidíte duchovní stránku ostatních.Být duchovní znamená dívat se na sebe i na druhé bez soudů. Nedívat se jen očima, ale hlavně srdcem. Být duchovní znamená přijímat a oceňovat to, co je, namísto toho, abyste na tom nacházeli chyby a chtěli něco jiného.
Duchovní člověk vidí všude krásu, dokonce i v utrpení. Vždycky když srdce pocítí hluboké dojetí, je v tom krása. Vždycky když se lidé v životě poučí a nechají být minulost, je v tom krása. Krása je v dešti a v mracích, a krása je i ve slunci. Krása je v samotě i v intimitě, ve smíchu i v slzách. Kamkoli, kam se obrátíte, na vás čeká krása.
Z knihy Svobodná láska Ferrini Paul
2 replies on “Žít duchovní život”
🙂
dobrý večer , všetkým
keď som minule ( i doma ) hovorila o tom, ako i bolesť je krásna, ako má svoje fázy, a je svojim spôsobom krásna, ….
iba ju vnímať, Cítiť, pozorovať …….
dostala som lopárom po hlave …. 😀
ale nečudujem sa, že práve “bolesť” je tou, ktorú si najviac pamätáme …. 🙂 aj ked pre mňa je to teraz zvláštne, ale nečudujem sa …..
bolesť napr. tela donúti človeka prežívať prítomnú chvíľu ……
teda donútime myseľ byť v prítomnej chvíli, žiadne analýzy z minulosti, žiadne plány do budúcna, keď to teraz tak veľmi bolí ……
prítomnosť Vedomia vždy spôsobí, že si chvíle, keď sme v spojení s Bohom, si vždy pamätáme … 🙂
škoda len, že bolesť dostala takú “škaredú” nálepku a človek sa jej tak veľmi bojí …… 🙂
Páči sa miPáči sa mi
Krásne si to opísala , pravda veľká…bolesť nás privádza do stavu prítomnosti. Len vnímame sami seba, ako sa cítime , ako bolesť zvládame, z akého miesta vychádza a rozmýšľame prečo. A všetko už záleží na našom myšlienkovom pochode, čo za tou bolesťou vidíme. Osobne som už nastavená tak, že vždy prvý vnem pri bolesti príde, aký chybný postoj som voči sebe urobila, čo som nesprávne precítila.
Tiež s bolesťou pracujem, snažím sa ju vyhladiť, presvetliť, emocionálne sa vyrovnať, ale občas telo potrebuje svoj čas, aby mohla prebehnúť náprav.a No vždy je to volanie duše skrz telo o pomoc. 😉
Páči sa miPáči sa mi