0cd04ae3_b_0_zenoveucenimistralintiho_bMistr jednou večer poučil skupinu žaků timto rčenim: „Stava se, že se někdo odlouči od osobnosti, ale neodlouči se od prostředi. Občas se někomu zase podaři to, že se odlouči od prostředi, ale nezbavi osobni totožnosti. Jindy se odlouči jak od osobnosti, tak i od prostředi. Stane to, že se neodlouči ani od osobnosti, ani od prostředi.“

Tehdy se ho zeptal mnich: „Co znači odloučeni se od osobnosti, ale neodloučeni se od prostředi?“

Mistr mu řekl: „Pali horke slunce a ozařuje zemi brokatem. Vlasky děcka visi dolů, podobajice se nitkam hedvabi.“(2) (pozn. č. př.: Ditě si po narozeni neuvědomuje sebe sama, a tak se ještě neztotožňuje se svoji osobnosti, tělem a myšlenkami, koncepty, nicmeně prostředi, tj. matka, otec, sourozenci a okolni svět, na něho již působi.) Mnich se zeptal: „Co znači odloučeni prostředi, ale nezbaveni se osobni totožnosti?“

Mistr řekl: „Kralovske gardy obsadily všechna uzemi. Generalove (pozn. zde generalove reprezentuji smysly včetně mysli, jež jsou nevzrušene ustalene diky meditaci) za hranicemi již neokusi prach a dym bojoveho pole č. př.: dokažete-li ustalit smyslove vnimani, dostavate se za hranice smyslovych vjemů a nezakoušite žadne podněty ze světa, aŅ jsou jakekoliv, čehož dosahnout v jednobodovem soustředěni, kdy neexistuje prostředi, ale sam).“

Mnich se zeptal: „Co znamena odloučeni se jak od osobnosti, tak i od prostředi?“

Mistr řekl: „Provincie Ping a Fen jsou odřiznuty od všech slov a vzkazů světa – zůstavaji osamoceně stranou (pozn. č. př.: jednobodove soustředěni sloučenim, ktere se po odloučeni rozplyne v prožitek osviceni–satori nirvikalpa samadhi, tj. bezpředmětneho a bezkonceptualniho uvědoměni, ktere je za všemi chybnymi totožnostmi, a to, co tu zůstava, jste vy, jež neuvědomujete sebe sama; je tu jen uvědoměni bez entity ja, to beztvare, bezpojmove, nezrozene, neomezene, absolutni, za časoprostorem).“

Mnich se zeptal: „Co znači neodloučeni se ani od osobnosti, ani od prostředi?“

Mistr řekl: „Kral vstupuje do sině drahokamů; domorodi zemědělci si pozpěvuji sve oblibene pisně (pozn. č. př.: Probuzena bytost spočiva ve sve přirozene jednotě tzv. stavu wu–wei neboli přirozene činnosti v nečinnosti, čili myšleni v nemyšleni, a vše se již děje spontanně a intuitivně bez potřeby nahližet na sebe sama či hledat něco okolo sebe, neboŅ dualita subjektu a objektu je zcela transcendovana a nevyvstava již nikdy subjektivni vjem ja ani pocit, že existuje někdo či něco druheho, a jsou tu jen plody neboli drahokamy toho, co bylo zaseto, a vše, co bylo adeptu vlastni, tj. jeho oblibene pisně, se mu vraci ve sve přirozene formě ).“

Z knihy Zenové učenie mistra Lin -Ťiho