Kategórie
Duchovné Energia

Vesmír je bohatý…

rovnováhaJe to velice důležité pochopit a procítit. Pokud chcete v tomto světě něco dostat, jednoduše vám stačí přání, velice silné přání. Navrhuji následující: je potřeba správně vytvořit záměr a odstranit v sobě možné překážky na cestě k jeho dosažení (podrobněji si o tom přečtete v knize „Síla záměru”). Jinými slovy, je třeba se otevřít tomuto světu, Vesmírným sílám a dostat úplně plnou měrou. Řiďte se ve svém životě principem hojnosti Vesmíru. Pak dostanete to, co potřebujete, také jiný člověk dostane všechno potřebné.

Všechno je mnohem jednodušší, než si myslíte. Ničemu novému se nemusíte učit. Vždyť každý z nás i bez toho dostává od života, od Boha všechno, co chce. To jest dostává podle své víry, podle svých myšlenek, činů a skutků. Vesmír, Bůh, tento svět je velice spravedlivý a harmonický. Ale pokud vám nevyhovuje to, čeho se vám dostává, nebo chcete víc, jednoduše změňte své zaměření.

Již dávno používám tento model. Pokud něco potřebuji, určitě to dostávám. Ve své práci nemám konkurenty a soupeře. Mám spojence. A přicházejí ke mně právě ti lidé, kterým dokážu pomoct.

Naučte se vážit si jiných světů.

Pamatujte si, že svět jiného člověka, dokonce vám blízkého, je již jiný svět. Ke všemu se v tomto světě chovejte velice šetrně. Vesmír je bohatý – to je pravda a používejte všechno, co dává, něžně a opatrně. Pamatujte si, že jste částí této Reality, Boha. Ale jiní lidé, předměty a věci jsou také stejnými částečkami. Nás všechny spojuje celek. Tedy na jemné podvědomé úrovni jsme si všichni rovni, každý z nás je roven všemu ostatnímu v tomto světě.

Naučte se dávat a brát.

Existuje zákon: „Co dáváte, toho se vám dostává.” Je velice důležité, aby mezi tím, co dáváte, a tím, co dostáváte, byla harmonie, rovnováha. Moc se mi líbí jeden zenový koan. Nemohu jej neuvést ve své knize.

Mokusen Hiki žil v chrámě v provincii Tamba. Jeden z jeho přívrženců si postěžoval na lakotu své manželky. Mokusen navštívil manželku svého příznivce a ukázal jí ruku sevřenou v pěst. „Co tím chceš říct?” udiveně se zeptala žena. „Dejme tomu, že moje ruka je stále sevřená v pěst. Jak bys to pojmenovala?” zeptal se Mokusen. „Zmrzačenost,” odpověděla žena. Tehdy Mokusen rozevřel pěst a zeptal se znovu:

„Teď si představ, že moje ruka vypadá neustále takto. Jak by se tomu potom řeklo?” „Jiná podoba zmrzačenosti,” řekla manželka. „Pokud tomu správně rozumíš,” ukončil Mokusen, „jsi dobrá manželka.” A odjel. Po jeho návštěvě manželka začala pomáhat svému muži jak střádat, tak utrácet.

Učte se být štědří. Ne rozhazovační, ale právě štědří. V knize Idrise Šacha „Pohádky dervišů” je nádherná povídka o štědrosti.

Jeden perský král se rozhodl, že bude štědrý. Svolal nejvýznamnější architekty v Íránu a nařídil jim, aby na širokém otevřeném místě postavili palác, v němž by se nacházela obrovská zlatá pokladnice s čtyřiceti okny. Po nějaké době byl tento palác postaven. Král nařídil, aby pokladnu naplnili zlatými mincemi, a do hlavního města zamířily vozy zlata z celé země. Když byla práce u konce, heroldi vyhlásili královské nařízení: „Slyšte všichni! Na přání krále z králů, strůjce štědrosti, byl postaven palác s čtyřiceti okny. Od tohoto dne Jeho Veličenstvo bude samo rozdávat z oken zlato každému, kdo je v nouzi. “Není divu, že se k paláci nahrnuly nesčetné zástupy lidu. Den co den se v jednom z oken objevoval král a obdaroval každého prosebníka zlatou mincí. Když král rozdával almužnu, všiml si jednoho derviše, který přicházel k oknu každý den, dostával svou zlatou minci a odcházel. Monarcha si nejdřív pomyslel, že derviš bere zlato pro nějakého chuďase, který není schopný přijít si pro almužnu sám. Potom, když ho viděl znovu, si řekl: „Třeba se řídí principem skryté štědrošti dervišů a obdarovává zlatem jiné. “A stejně tak každý den, když král spatřil derviše, vymýšlel pro něj nějakou omluvu. Ale když derviš přišel také čtyřicátého dne, králi došla trpělivost. Popadl jej za ruku a v hrozném hněvu vykřikl:

„Nevděčný ubožáku! Ani jednou ses mi zatím nepoklonil, dokonce jsi nevyslovil jediné děkovné slovo. Kdyby aspoň jednou tvou tvář ozářil úsměv. Přiznej se, střádáš tyto peníze neboje půjčuješ na úroky? Jen hanobíš vznešenou pověst záplatovaného odění.” Jakmile král zmlkl, derviš vyndal z rukávu čtyřicet zlatých mincí, jež dostal během čtyřiceti dní, hodil je na zem a řekl: „Abys tedy věděl, králi Íránu, že štědrost je skutečná jen tehdy, když jsou dodrženy tři podmínky.

První – dávat bez toho, abys myslel na svou štědrost.

Druhá – být trpělivý.

Třetí – nechovat v duši podezření.”

Avšak tento král se nakonec nikdy nestal skutečně štědrým. Měl o štědrosti vlastní představu a snažil sejí dosáhnout jedině proto, aby se proslavil mezi lidmi. Soupeření bez základních vlastností, které by jej umožňovaly, k ničemu nevede. Štědrost se v člověku nerozvine do té doby, dokud jiné ctnosti budou zaostávat.

Z knihy Dohoda s nemocí Valerij Sinelnikov

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.