Některé velmi těžce poškozené duše nenajdou správnou cestu nazpět do svého duchovního domova. Když to srovnáme se všemi vracejícími se entitami, není množství těchto abnormálních duší velké. Ale to, co se jim stalo na Zemi, je významné, neboť to má vážný dopad na další inkarnované duše.
Existují dva typy ztracených duší: ty, které nepřijaly fakt, že jejich fyzické tělo je mrtvé, a nechtějí se vrátit do duchovního světa kvůli své vnitřní úzkosti, a pak ty duše, které byly během života kontaktovány s násilím či kriminálními abnormalitami. V prvním případě je vše na volbě konkrétní duše, ve druhém pomáhají těmto duším při „rehabilitaci“ jejich průvodci. Protože okolnosti související s každým uvedeným typem duší jsou různé, budu se jim věnovat jednotlivě.
První typ těchto duší označujeme za duchy.
Tyto duše odmítají po fyzické smrti návrat do svého duchovního domova a často mají nepříjemný vliv na živé ve svém okolí. Tyto ztracené duše jsou někdy nesprávně označované za démony (démonické duše), protože bývají obviňovány ze vstupování do myslí lidí s úmyslem jim škodit. Subjekt negativních duchů byl předmětem vážných výzkumů parapsychologie. Bohužel tato oblast duchovnosti přitahuje i okrajové elementy bez skrupulí spojené s okultizmem, kteří stavějí na emocích ovlivnitelných lidí.
Duch v takovéto složité situaci bývá obvykle nezralou entitou, která během pozemského života neukončila svoje plány. Obvykle nemusí mít žádný vztah k žijícím osobám, které ovlivňuje. Je pravda, že někteří lidé jsou náchylnější k tomu, aby přijímali zlé duchy, jež se takovýmto způsobem snaží projevit svou ufňukanou povahu. To znamená, že někdo může v hluboké meditaci příležitostně zachytit od takovýchto duchů nepříjemné signály, jež mohou být frivolní až provokativní. Tyto nevyrovnané entity nejsou duchovními průvodci. Skuteční průvodci jsou léčiteli a neprojevují se vtíravými uštěpačnými poznámkami.
Tito číhající duchové se častěji zdržují v určitých geografických oblastech. Výzkumníci specializující se na tento fenomén udávají, že tyto zmatené entity jsou přitahované do oblastí mezi nižší astrální rovinou Země a duchovním světem. Na základě svého vlastního výzkumu jsem dospěl k závěru, že tyto duše nejsou ztracené v prostoru ani nejsou démonické. Rozhodly se zůstat po fyzické smrti určitou dobu v pozemské rovině, dokud nepřekonají rozpor a nevyrovnají se s odchodem. Podle mého názoru jde o poškozené duše, což se projevuje viditelným zmatkem a úzkostí, ba dokonce nepřátelstvím, a to do takové míry, že nechtějí, aby se k nim jejich průvodci vůbec přiblížili. Víme, že negativní ztracená entita může být eliminována různými způsoby, například exorcizmem (proces, během něhož jsou člověk či místo osvobozeni od nechtěného vlivu. Může zahrnovat modlitbu a rituál, může mít podobu jemného přesvědčování nebo nekompromisního příkazu — pozn. překl.), abychom jejich vliv na lidské bytosti zastavili. Takovéto majetnické duchy můžeme vyzvat, aby opustili pozemskou rovinu a přešli do duchovního světa.
Pokud v duchovním světě panuje určitý pořádek a existují v něm průvodci, kteří se o nás starají, jak je možné, že mohou existovat takovéto duše, které se nedokáží adaptovat a svou negativní energií ovlivňují inkarnované bytosti? Možným vysvětlením je, že když je ve fyzickém světě tak mnoho odchylek od normálu, je možné připustit i odchylky od normálního konce pozemského života duší. Nešťastné duše bez těla, které jsou „chyceny v pasti“, jsou možná součástí Velkého Plánu. Až jsou připraveny, jsou odvedeny z pozemské astrální roviny na své místo v duchovním světě.
Pokračovanie…Prečo je v ľuďoch toľko zla?
Z knihy Cesta duší Michael Newton
