Ztratené duše…

Některé velmi těžce poškozené duše nenajdou správ­nou cestu nazpět do svého duchovního domova. Když to srovnáme se všemi vracejícími se entitami, není množství těchto abnormálních duší velké. Ale to, co se jim stalo na Zemi, je významné, neboť to má vážný dopad na další inkarnované duše.

Existují dva typy ztracených duší: ty, které nepřijaly fakt, že jejich fyzické tělo je mrtvé, a nechtějí se vrátit do duchovního světa kvůli své vnitřní úzkosti, a pak ty duše, které byly během života kontaktovány s násilím či krimi­nálními abnormalitami. V prvním případě je vše na volbě konkrétní duše, ve druhém pomáhají těmto duším při „re­habilitaci“ jejich průvodci. Protože okolnosti související s každým uvedeným typem duší jsou různé, budu se jim věnovat jednotlivě.

První typ těchto duší označujeme za duchy.

Tyto duše odmítají po fyzické smrti návrat do svého duchovního do­mova a často mají nepříjemný vliv na živé ve svém okolí. Tyto ztracené duše jsou někdy nesprávně označované za démony (démonické duše), protože bývají obviňovány ze vstupování do myslí lidí s úmyslem jim škodit. Subjekt negativních duchů byl předmětem vážných výzkumů pa­rapsychologie. Bohužel tato oblast duchovnosti přitahuje i okrajové elementy bez skrupulí spojené s okultizmem, kteří stavějí na emocích ovlivnitelných lidí.

Duch v takovéto složité situaci bývá obvykle nezra­lou entitou, která během pozemského života neukončila svoje plány. Obvykle nemusí mít žádný vztah k žijícím osobám, které ovlivňuje. Je pravda, že někteří lidé jsou náchylnější k tomu, aby přijímali zlé duchy, jež se tako­výmto způsobem snaží projevit svou ufňukanou povahu. To znamená, že někdo může v hluboké meditaci příležitost­ně zachytit od takovýchto duchů nepříjemné signály, jež mohou být frivolní až provokativní. Tyto nevyrovnané enti­ty nejsou duchovními průvodci. Skuteční průvodci jsou lé­čiteli a neprojevují se vtíravými uštěpačnými poznámkami.

Tito číhající duchové se častěji zdržují v určitých geografických oblastech. Výzkumníci specializující se na tento fenomén udávají, že tyto zmatené entity jsou přita­hované do oblastí mezi nižší astrální rovinou Země a du­chovním světem. Na základě svého vlastního výzkumu jsem dospěl k závěru, že tyto duše nejsou ztracené v prostoru ani nejsou démonické. Rozhodly se zůstat po fyzické smr­ti určitou dobu v pozemské rovině, dokud nepřekonají roz­por a nevyrovnají se s odchodem. Podle mého názoru jde o poškozené duše, což se projevuje viditelným zmatkem a úzkostí, ba dokonce nepřátelstvím, a to do takové míry, že nechtějí, aby se k nim jejich průvodci vůbec přiblížili. Víme, že negativní ztracená entita může být eliminována různými způsoby, například exorcizmem (proces, během něhož jsou člověk či místo osvobozeni od ne­chtěného vlivu. Může zahrnovat modlitbu a rituál, může mít podobu jemného přesvědčování nebo nekompromisního příkazu — pozn. překl.), abychom je­jich vliv na lidské bytosti zastavili. Takovéto majetnické duchy můžeme vyzvat, aby opustili pozemskou rovinu a pře­šli do duchovního světa.

Pokud v duchovním světě panuje určitý pořádek a exis­tují v něm průvodci, kteří se o nás starají, jak je možné, že mohou existovat takovéto duše, které se nedokáží adapto­vat a svou negativní energií ovlivňují inkarnované bytos­ti? Možným vysvětlením je, že když je ve fyzickém světě tak mnoho odchylek od normálu, je možné připustit i od­chylky od normálního konce pozemského života duší. Ne­šťastné duše bez těla, které jsou „chyceny v pasti“, jsou možná součástí Velkého Plánu. Až jsou připraveny, jsou odvedeny z pozemské astrální roviny na své místo v du­chovním světě.

Pokračovanie…Prečo je v ľuďoch toľko zla?

 Z knihy Cesta duší Michael Newton