dobry-zrak-bez-bryli-jacob-libermanNyní uvedu příklad, jak změna vědomí bez námahy, nenásilná  změna, může spontánně změnit schopnost vidět jasně. Pracoval jsem s pacientem, kterému se nedařilo rozeznat zkušební znaky na tabuli – velice se snažil, ale přesto nic neviděl. Navrhl jsem mu: „Zavřete oči a klidně se nadechněte a vydechněte.“ Se zdviženými rameny a staženou hrudí zjevně lapal po vzduchu. Pak zadržel dech, otevřel oči a pokusil se přečíst tabuli znovu. Ještě stále neviděl o nic lépe. Stejně jako u mnohých z nás, jeho problém nespočíval v tom, že nevěděl, jak by se měl dívat, ale že nevěděl, jak by měl žít.Požádal jsem ho: „Zavřete oči a představte si, že vaše tělo je balón, který se pomalu naplňuje vzduchem. Když se naplní, nechte ho, aby se vlastním tempem vyprázdnil. Pak bez jakéhokoli úsilí, pomalu a klidně otevřete oči a nechte svět, aby se na vás podíval.“

Když to udělal, viděl ihned o něco lépe. Poté, co procvičoval tento způsob dýchání několik minut, jeho zraková ostrost se zlepšila ze 6/60 na 6/12. Pouze přitom změnil svůj vztah ke světu.

Později řekl: „Víte, hned první chvíli po otevření očí bylo všechno křišťálově jasné, ale pak všechno znovu znejasnělo.“ Tato poznámka mi připomněla, že i já sám jsem měl stejnou zkušenost, když jsem přestal používat brýle. Už tehdy jsem zjistil, že všichni v první chvíli po otevření očí vidíme zcela jasně. Uzdravování zraku znamená prodlužovat tento okamžik, až dokud se nestane normálním způsobem vidění.V té první chvíli se ještě nesnažíme vidět; naše mentální a emocionální rozpoložení potřebuje čas, aby se zaktivizovalo. Nenamáháme se, jsme zcela jasní, bez napětí nebo očekávání, a naše zorné pole tuto otevřenost odráží. Můj pacient uviděl svět jasně, protože se sám rozjasnil. I když my všichni máme takovýto jasný pohled, když otevřeme oči, pro mnohé z nás je toto zazáření tak krátké, že naše vědomí jej ani nezaregistruje. Zdá se, že naše zraková ostrost ihned sklouzne do normálního zkreslení, stejně jako ihned zaujmou své místo naše zaběhané názory.

Vědomé dýchání

Dech je proudem naší životní síly, naším pojítkem s pletivem života. Způsob, jak vdechujeme vzduch do plic, je zrcadlem toho, jak vpouštíme do svého vědomí život. Když se cítíme napjatí, automaticky zadržujeme dech. Jsme-li uvolnění, náš dech proudí volně, snižuje napětí a podporuje sebeintegraci. Protože k uvolněnému dýchání bez námahy nemůže dojít v zúženém energetickém poli, musíme uvolnit a rozšířit své energetické a zorné pole, pokud chceme začít přirozeně dýchat.

Většina lidí na Západě o dýchání moc nepřemýšlí. Je to pro nás jen způsob, jak do plic načerpat a potom zase odčerpat vzduch. Indičtí jogíni však odjakživa věděli, že dech je odrazem našeho vědomí. Bija Bennettová, terapeutka zabývající se jógou, napsala překrásnou knihu s názvem Breathing into Life (Prodýchat se do života) o tom, jak člověk může využít dech k rozšíření vědomí a k uzdravení. Nejdříve popisuje „sílu dechu“:

Protože uvědomování si dechu je bránou k meditativnímu stavu, je také prvním krokem při všech cvičeních a námětech v této knize. Do dýchání se můžete pustit kdykoliv.Odložte svou zrakovou pomůcku a dopřejte si chvíli času, abyste si uvědomili svůj dech. Proudí do vás vzduch – a kam jde dál? Proudí do oblasti hrudníku? Do oblasti žaludku? Nebo někam jinam? Cítíte, že nějaké místo v těle je zablokované nebo ztuhlé? Zdá se vám váš dech povrchní nebo hluboký, rychlý nebo pomalý, proudí snadno nebo těžce? Uvědomujete si nějakou námahu při přijímání nebo vydechování vzduchu, který dýcháte?Většina z nás omezuje svůj dech na horní oblast hrudníku, což lze poznat podle jeho zadržování a zúžení. Jogíni praktikují určitý druh dýchání břichem, ale vdechnutí nekončí ani v břiše, a my všichni se můžeme naučit plynule a spontánně rozsah našeho dechu rozšiřovat.Soustřeďte pozornost na svůj dech. Dýchejte zlehka a bez námahy. Umožněte dechu, aby proudil volně. Dříve nebo později

Mrkání

Mrkání obvykle považujeme za úplnou samozřejmost. Probíhá přece automaticky, že? Není tomu tak ale úplně bezpodmínečně. Dr. William Bates jako první poukázal na to, že chronické zrakové problémy souvisí s nehybností oka, kterou nepřerušuje ani mrkání. Aldous Huxley vysvětluje:

Ve stavu dynamického uvolnění mrkají oči častěji a volně. Při velké námaze klesá frekvence mrkání a oční víčka pracují křečovitě. (…) Ubývání pohybů se přenese nejen na oči, ale také na víčka. Kdo hledí strnule, zavírá oční víčka ve velkých intervalech. (…) Když jsou však víčka napjatá a relativně nehybná, i oči budou napjaté a nehybné. (…) Kdo se chce správně naučit umění vidět, musí si zvyknout mrkat častěji a méně soustředěně.I když si obvykle neuvědomujeme, že se díváme strnule, s trochou pozornosti se můžeme naučit cítit, kdy máme oční víčka delší dobu otevřená bez přerušení. Nehybný pohled přichází velmi často ve stresových situacích. Pokaždé, když se cítíte napjatí a unavení nebo když si sundáte brýle, udělejte několik rychlých, mírných pohybů víčky – „mrkejte jako motýl“. Oční víčka na vteřinu otevřete a znovu zavřete – můžete tím nahradit například tření očí.

Zvyk mrkat způsobuje, že oči zůstávají měkké a uvolněné. Když cítíte napětí a nejasnost vidění, mrkání způsobí zázrak – především ve spojení se způsobem dívání se volným zaostřením .

Bloudění očima

William Bates jako první zjistil, že neustálý pohyb a odstranění strnulosti očí může přispět ke značnému zlepšení zrakové ostrosti. Doporučil bloudění očima po okrajích a obrysech předmětů:Sundejte si brýle a zvedněte zrak od stránky v knize. Všímejte si, co dělají vaše oči – máte je doširoka otevřené a snažíte se vidět všechno kolem sebe současně? Nyní oči zavřete a představte si to, co jste právě viděli. Je váš vnitřní obraz úplný? Zdají se vám vaše vnitřní oči jasné nebo „jakési zamlžené“? Opět oči otevřete. Zamrkejte a dvakrát se zhluboka nadechněte. Dávejte pozor, aby oči, když jste uvolnění, zůstaly v pohybu a ne ve strnulém pohledu. Dovolte, aby váš zrak přilákal nějaký nápadný předmět nebo objekt. Zvolte si nějaký bod na jeho okraji. Začněte očima bloudit po okraji předmětu. Nesnažte se objekt vidět jako celek. Sledujte pouze obrys a jednotlivé části tak, že budete očima přecházet od bodu k bodu. Teď oči opět zavřete a představte si, co jste právě viděli. Objeví se úplnější, přesnější obraz než při předchozím pokusu? Máte pocit, že nyní jste s tím, co jste viděli, v lepším kontaktu?

Ptali se mne: „Neprotiřečí ,bloudění očí‘ dívání se volným zaostřením? Volným zaostřením vidíme celou scénu stejně jasně a vy teď chcete pravý opak!“ Právě nepřetržitý pohyb očí je spojením mezi oběma těmito praktikami. Při způsobu dívání se volným zaostřením připouštíme, že obraz vzniká spontánně, a při očním bloudění to děláme vědomě, ale v obou případech jsou oči soustavně v pohybu. Náš obvyklý namáhavý způsob dívání se znehybní oko ve strnulém pohledu na předmět bez mrknutí. Huxley k očnímu bloudění podal zajímavý návrh, který nazval „přesouvání pohledu“:

Lidé se zrakovými poruchami mají ve zvyku dívat se strnule hlavně tehdy, když hovoří s jinými lidmi. Obličeje jsou pro nás velmi důležité, protože zatímco pozorujeme jejich měnící se výraz, získáváme významné náznaky… Díváme se tedy ještě strnuleji než obvykle. Výsledkem je nepříjemný pocit a rozpaky člověka, na kterého se upřeně díváme, a pokles zrakové schopnosti toho, kdo se strnule dívá. (…) Nedívejme se tedy strnule do tváří v marné naději, že zachytíme všechny důležité podrobnosti. Umožněte svému pohledu několikrát rychle přeběhnout po tváři toho, na koho hledíte, od oka k oku, od ucha k uchu, od úst k čelu. Budete zřetelněji vidět podrobnosti tváře a jejího projevu a současně nebudete v osobě, na kterou se díváte, vzbuzovat dojem upřeného zírání, ale budete se dívat uvolněně a bez napětí v očích, které díky střídání rychlého a pomalého pohybu získají živý leskUž po několika minutách očního bloudění můžeme podstatně zlepšit svou zrakovou ostrost. Abyste to skutečně rozeznali, můžete si na začátku každého dne na dvacet minut dopřát hru s volným zaostřením, mrkáním, vědomým dechem a kmitáním (další oční meditace). Budete překvapeni, jak rychle se vaše vidění rozjasní, jakmile jste si už jednou sundali brýle a vaše oči se začaly zase pohybovat!

Z knihy Dobrý zrak bez brýlí Liberman Jacob