O důvěře. kterou lze mít k myšlení a o podstatě myslící duše

life_is_beautiful_az_elet_szep_by_ladyjudina-d6bbpx2Lidské myšlení je pro bdělé denní vědomí jako ostrov v záplavě duševního života, probíhajícího v dojmech, pocitech, citech atd. S určitým dojmem, pocitem jsme do jistého stupně hotovi, jestliže ho pochopíme, tj. když si osvojíme myšlenku, jež dojem, pocit osvítí. I v bouři vášní a afektů může dojít k jistému uklidnění, jestliže se loď duše propracovala až k ostrovu myšlení. Duše má přirozenou důvěru k myšlení. Cítí, že by musela ztratit v životě všechnu jistotu, kdyby tuto důvěru nemohla mít. Začínají-li pochyby o myšlení, pak zdravý duševní život končí. Nemůžeme-li si něco v myšlení vyjasnit, musíme mít útěchu, že by se dosáhlo objasnění, kdybychom byli s to se vzchopit k dostatečně silnému a ostrému myšlení. Jsme s to se spokojit s vlastní neschopnosti něco si myšlením objasnit; nemůžeme však snést myšlenku, že myšlení samo by nemohlo přinést uspokojení, ani kdybychom do jeho oblasti vnikli tak, jak je pro určitou životní situaci k dosažení plného světla nutné.

Tato nálada duše vzhledem k myšlení je základem všeho úsilí lidstva o poznání. Určitými duševními postoji může být utlumena; avšak i v temném cítění duše bude vždy prokazatelná. Myslitelé, kteří pochybují o platnosti a síle myšlení, se klamou o základní náladě své duše. Neboť je to vlastně často vybroušenost jejich myšlení, která jim určitým přepětím tvoří pochyby a záhady. Kdyby myšlení skutečně nedůvěřovali, pak by se nesoužili těmito pochybami a záhadami, jež jsou pouze výsledkem jejich myšlení.

Kdo v sobě vyvíjí naznačený cit vzhledem k myšlence, nepociťuje v něm pouze něco, co v sobě vytváří jako sílu lidské duše, nýbrž i něco, co v sobě nese zcela nezávisle na sobě a na své duši – určitou světovou podstatu. Světovou podstatu, k níž se musí propracovat, chce-li žít v něčem, co patří zároveň jemu i světu, na něm nezávislému. Být schopen se oddávat myšlenkovému životu má v sobě něco uklidňujícího. Duše cítí, že se může v tomto životě odpoutat sama od sebe. Tento pocit však duše potřebuje právě tak, jako pocit opačný, tj. schopnost být plně sama v sobě. V obou pocitech spočívá rozkyv, nutný pro její zdravý život. Bdění a spánek jsou v podstatě jen extrémním výrazem tohoto rozkyvu. Ve bdění je duše v sobě, žije svůj vlastní život; ve spánku se ztrácí do obecného prožívání světa, je tedy do jisté míry od sebe odpoutána. – Oba výkyvy 2 duševního kyvadla se projevují různými jinými stavy vnitřního prožívání. A život v myšlenkách je odpoutáním duše od sebe samé, jako cítění, pociťování, afekty apod. jsou bytím v sobě samém.

Z tohoto hlediska poskytuje myšlení duši útěchu, kterou potřebuje pro pocit opuštěnosti světem. Můžeme dospět oprávněně k pocitu: Co jsem já v proudu obecného světového dění, jež probíhá od nekonečna do nekonečna, se svým cítěním, se svým přáním a chtěním, jež mají přece význam pouze pro mne? Jakmile jsme správně vycítili život v myšlenkách, můžeme postavit proti tomu jiný pocit: Myšlení, které má co činit s tímto světovým děním, se tě s tvou duší ujímá; žiješ v tomto dění, když ho necháš myšlením plynout do sebe.

Člověk pak může cítit, že je světem přijímán, ospravedlněn. Z této nálady duše pak pro ni vyplývá posílení, jež pociťuje tak, jako by se jí ho dostávalo podle moudrých zákonů od světových mocí samých. Od tohoto pocitu pak již není daleko ke kroku, po němž duše říká: Nemyslím pouze já, nýbrž něco myslí ve mně; ve mně se projevuje světové dění a moje duše poskytuje pouze dějiště, na němž se svět prožívá jako myšlenka. Tento pocit může být tou či onou filosofií odmítán. Může být nejrůznějšími důvody zdánlivě objasňováno, že právě vyslovená myšlenka o tom, že “svět mysli sám sebe v lidské duši” je zcela mylná. V protikladu k tomu musíme poznat, že tato myšlenka je vypracovávána vnitřním prožíváním. Teprve ten, kdo ji takto vypracoval, chápe zcela její platnost a ví, že všechna “popírání” nemohou její platností otřást. Kdo si ji vypracoval, vidí právě na ní, jakou mají mnohá “popírání” i “důkazy” vpravdě cenu. Často se zdají být neklamná, pokud má člověk ještě mylnou představu o průkaznosti jejich obsahu. Je pak těžké dorozumět se s člověkem, pro něhož jsou tyto “důkazy” směrodatné. Tito lidé musejí věřit, že se druhý mýlí, jestliže nevykonali ještě vnitřní práci, jež ho přivedla k uznání toho, co se jim zdá být mylné, ba snad i pošetilé.

Pro toho, kdo chce vniknout do duchovní vědy, jsou užitečné meditace, jako právě ta, kterou jsme přednesli o myšlení. Jde u něj o to, že svou duši uvede do nálady, která mu otevře přístup do duchovního světa. Tento přístup musí zůstat uzavřen, jestliže duše nepřináší nic vstříc duchovním skutečnostem či jejich sdělením, jež do ní chtějí pronikat. – Pro získání duchovních poznatků může být dobrou přípravou, když častěji pocítíme, jaké posílení je obsaženo v duševní náladě: “Když myslím, cítím se být sjednocen s proudem světového dění”. – Záleží přitom mnohem méně na abstraktní hodnotě této myšlenky než na tom, aby v duši byl pociťován často posilující účinek, prožívaný tehdy, když tato myšlenka silně proudí vnitřním životem, když se šiří v duševním životě jako duchovní vzduch života.

Nejde o poznávání toho, co v této myšlence tkví, nýbrž o prožívání. Poznána je tehdy, když byla jednou přítomna v duši s dostatečnou přesvědčivostí; má-li přinášet plody pro pochopení duchovního světa, jeho bytostí a skutečností, pak musí být po pochopení v duši stále znovu oživována. Duše se jí musí stále znovu cele naplňovat, nechávat v sobě pouze ji, s vyloučením všech jiných myšlenek, pocitů, vzpomínek atd. – Toto opětovné soustřeďování se na cele proniknutou myšlenku stahuje v duši sí1y, jež jsou v obyčejném životě do jisté míry rozptýleny, a zesiluje je. Tyto soustředěné sí1y se stávají orgány vnímání duchovního světa a jeho pravd.

V tom, co jsme naznačili, lze poznat správný průběh meditování. Nejprve si vypracujeme myšlenku, jíž můžeme porozumět prostředky, jež dává obyčejný život a poznání. Pak se do této myšlenky opětovně ponoříme, cele se s ní sjednocujeme. Životem s takto poznanou myšlenkou dochází k posílení duše. Jako příklad tu byla zvolena myšlenka vzatá z myšlení samého. Byla zvolena jako příklad proto, že je pro meditování zvláště plodná. To, co tu bylo řečeno, platí ovšem o každé myšlence získané popsaným způsobem.

Pro meditujícího je zvláště plodné, když zná duševní náladu vyplývající z naznačeného rozkyvu duševního života. Dospívá tak nejjistěji k pocitu, že ve své meditaci prožil bezprostřední dotyk duchovního světa. Tento pocit je zdravým výsledkem meditace. – Tento pocit by měl vyzařovat svou silu na obsah ostatního bdělého denního života. A sice nikoli tak, že tu je stále přítomný dojem meditační nálady, nýbrž takovým způsobem, že meditačním zážitkem proudí posílení do celého života. Prostupuje-li totiž meditační nálada denním životem jako stále přítomný dojem, pak rozlévá přes tento život něco, co ruší jeho nepředpojatost. V době meditace samé pak nemůže být dostatečně silná a čistá. Ryzí plody přináší meditace právě tím, že se svou náladou pozvedá z ostatního života. Na tento život pak působí nejlépe tehdy, když je pociťována jako něco zvláštního, ze života vyzdviženého.

Z knihy Práh duchovního světa Rudolf Steiner

Reklamy

2 thoughts on “O důvěře. kterou lze mít k myšlení a o podstatě myslící duše

  1. No Martinka, osviežujúce a veľmi prítomné. Napísané zjavne až veľmi jednoducho. Ale skrytá hĺbka tohoto článku svedčí o jeho kvalite. Musíš ísť až na samý kraj svojej pozornosti, aby si videla, kto vlastne pozoruje. Nie ty žiješ svoj život, ale Život žije teba, s tým sa vynára skutočná meditácia, vtedy vieme že snaženie sa o meditáciu začína účinkovať.

    Like

  2. Máš pravdu Miško…občas vidím , ako som mimo všetkého a len som pozorovateľom . Steiner bol dobrým mystikom, ale občas mám problém pochopiť jeho myslenie, tak isto ak čítam starších autorov si pripadám ako z Marsu. 😆 No dôležité je, že nájdem v ich článkoch potrebné pochopenie k tomu, čo mi práve vŕta v hlávke. 😉
    Vďaka,že si ku mne zavítal.

    Like

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s