Nikde nemá lidská fantazie tak rozsáhlé pole působení jako v oblastech, o nichž člověk ví, že existují, ale nejsou jeho rozumem a hmotnými smysly pochopitelné. Tyto oblasti začínají za hranicemi hmotné zákonitosti a jsou životním prostorem nadzemských bytostí, tedy i smrtí z fyzického těla uvolněných duší, jejichž jemnou životní substanci nejsou všichni lidé schopni vnímat.

2220e6e71d_59586405_o2Počátkem všech životů byl a zůstává tvořící Duch, alfa a omega všeho a všech , člověkem nazývaný Bůh . Protože Bůh stvořil životy “ke svému obrazu”, jsou i jeho vývojově nejvýše stojící stvoření, lidé, ve své pravé podstatě nesmrtelnými duchovními bytostmi. Jsou nositelé části svého Tvůrce, Božské jiskry, ducha. Během inkarnace na hmotné planetě buduje a oživuje duch jejich hmotné tělo a ovlivňuje svými impulzy, přenášenými na nervovou soustavu pomocí duše veškerou aktivitu jeho orgánů.

Po smrti fyzického těla se vrací ve své původní tluidální formě zpět do nadzemských sfér. Mnozí se ptají, proč většinou hovoříme o duši a ne o duchu. Duch a duše jsou nedělitelná jednotka. Životní substance ducha je tak jemná, že není schopná přímého spojení s hmotou, proto potřebuje obal, duši, která přenáší jeho impulzy na hmotné tělo. Výraz duše je lidmi více používán než výraz duch, ačkoliv se, znovu zdůrazňuji, jedná o nedělitelnou jednotku. Ctnosti a nectnosti člověka nezůstávají po jeho smrti zapomenuty a na Zemi. Duše si je odnáší jako část své struktury do nadzemí. Mnohé duše nesplnily úkol svého pozemského života a zatížily se dalšími karmickými závazky, jiné splnily mnohem víc než si předsevzaly a vracejí se naplněny duchovními zisky, jiné splnily svůj úkol jen částečně . To se projevuje v jejich duchovní zralosti a čistotě jako rozhodující podmínky pro posmrtný pobyt v nadzemské sféře , jim určené , příštím domově .

Jestliže duše nesplnila před zrozením předsevzatý úkol, zůstává vývojově stát, až svoje provinění dalšími reinkarnacemi odčiní a je opět volná pro vývojový růst. Tak jako jsou dobří, méně dobří a zlí lidé, jsou dobré, méně dobré nebo zlé i odešlé duše, které lidé nazývají anděly nebo démony.

Andělé jsou vysoké, čisté bytosti, které mají přístup do všech duchovních sfér, v nichž se zdržují duše, procházející vývojovým cyklem. Démoni jsou vázáni jen na nízké, zemi blízké sféry, odkud nepříznivě ovlivňují člověka. Vibrace čistých vyšších sfér jim způsobují bolest a nejsou je schopni snést. Proto je i pro člověka nejsilnější ochranou proti negativním silám morální čistota a láska. Tisíce odešlých duší vnímají, že velké množství na zemi žijících lidí nevěří na posmrtný život a hledají mediální jedince, ahy na sebe upozornily voláním: “My žijeme, my jsme nezemřely'” Spojení duší žijících na zemi s dušemi světa nadhmotného není zázrak, ale přirozená, na přírodních zákonech založená realita.

Nevědomé a vědomé spojení s neviditelnými anděly, ale i s démony provází člověka po všechnu dobu jeho existence. Nevědomě jsme jimi ovlivňováni formou inspirace, vědomě dochází k vzájemnému dorozumění pomocí senzitivních jedinců, médií. Udržováním aktivního spojení s nadzemským světem jsou známí nejen staří Řekové. Indové, egyptští zasvěcenci, vůdci Židů, Ježíš sám, ale i ostatní národy planety Země v epochách minulých i v době současné. Kultura, sociální struktura a odlišné podmínky jednotlivých zemí nebyly a nejsou pro tuto činnost rozhodující. I nejprimitivnější kmeny přírodních národů měly a mají svá média. První křesťané nebyli vedeni člověkem, ale Svatým duchem, čistými anděly, pomocníky Boha a Krista, kteří jim přinášeli a vysvětlovali duchovní pravdy a zákony. Stvořitel neposuzuje člověka podle jeho společenské prestiže, národní přináležitosti, náboženství nebo bohatství. To všechno jsou životní podmínky, stvořené člověkem. Pro Boha je rozhodujícím činitelem vnitřní a vnější hodnota lidského myšlení, jednání a potenciál Lásky, kterou jsme schopni uvolňovat v soužití s životy ostatn ími.

Všechna Božská stvoření tvoří celek, lišící se jen vývojovým stadiem na cestě ke svému životnímu úkolu: dosažení vnitřní čistoty a návrat ke svému Tvůrci. To znamená, že všechny životy jsou navzájem výše či níže vyvinutými bratry, kteří se po ukončení svého vývojového cyklu opět vrátí ke společnému Otci. Jedním z rozhodujících aspektů pro spojení s vyšším astrálním světem je vnitřní čistota a vnější morální hodnoty média, jehož životní sílu používají přicházející bytosti k vlastním projevům. Čisté bytosti vracejí po ukončení seance tuto sílu médiu zpět.

Negativní síly ji nevracejí, ale zneužívají ji k ovládání všech, kteří je poslušně následují. Médium, které vyžaduje za pomoc a sdělení nadhmotného světa peníze a odměnu je nejlépe pomíjet. Vyžaduje poplatek za něco, co mu nepatří a čistí duchovní pomocníci se od něho odvracejí. Jeho sílu využívají jen nižší nebo úplně nízké astrální síly s cílem podmanit si co nejvíce lidí a odvést je od cesty k Bohu, což se jim většinou podaří.

Člověk, oslepený jejich “pravdou”, která je často odtahována z jeho vědomí a podvědomí, věří všemu bez rozmyšlení a zkoušení. Často až příliš pozdě pozná, že podléhá nedobrým vlivům a povelům, zaměřených proti jeho okolí i proti sobě samému. Tam, kde hledal pravdu nachází klam a zotročování.

Nízko vyvinuté duchovní bytosti jsou schopny prekognace, kterou ho zpočátku získávaly, jen v malém rozsahu a jakmile dosáhnou svého cíle, změní svoji taktiku a dohánějí často svoje příznivce k duševním nemocem nebo k dobrovolné smrti. Čisté duchovní bytosti přicházejí prostřednictvím média, které bylo na svůj úkol připravováno již před zrozením. Přicházejí s láskou, odmítají násilí a respektují svobodnou vůli člověka.

Neradí mu, která čísla má volit pro velkou výhru, co má dělat ,aby dosáhl úspěchu nad svými protivníky, nebudí v něm strach hrůznými předpovědmi a varováním, neovlivňují jeho hmotné podmínky a průběh života, které vycházejí z karmické závislosti, ale chrání ho, pomáhají mu a vedou ho k poznání smyslu a úkolu života. Toto poznání mu otevře brány všeho, po čem touží.

Ten, kdo sám šíří čistou, doposud nepoznanou pravdu, musí počítat s výsměchem, pochybnostmi a odmítáním. Přesvědč ivě šířit tuto pravdu může však jen ten, kdo ji sám žije. Tomu nevadí výsměch ostatních, protože si ho dovede vysvětlit a veden sílou lásky odpouští všem nevědomým.

Nevíra v nová poznání není na Zemi ničím neobvyklým. Když byl na pařížské universitě poprvé předveden telefon, prohlásil jeden z nejvyšších a nejváženějších profesorů Sorbonny celý system za “švindl” . Tento švindl se stal v několika málo letech až dodnes nezbytným průvodcem a pomocníkem člověka.

Víra je nesmírná síla, zvedající každého z nás jen tak vysoko, jak jsme schopni vystoupit. U mnohých z nás, hlavně u mladých lidí, vyvolávají slova víra a Bůh, zneužívaná celá staletí k bezohlednému udržování moci nad člověkem a hmotným ziskům, skepsi. Používají raději názvu “síla kosmická nebo univerzální”, což je v podstatě totéž. Není důležité, jak tuto životy a celý vesmír udržující sílu nazýváme, ale jak dodržujeme její zákony, platící pro všechny a pro všechno. Tyto zákony však přizpůsobil a přizpůsobuje člověk, který není schopen ve svém nízkém duchovním vývoji jejich pravdu a pravou podstatu pochopit, vlastnímu poznání. Proto přicházejí vyšší čisté bytosti, nazýváme je proroky nebo duchovními učiteli , aby nám vysvětlily jejich význam pro lidský život, jeho úkoly a cíl . Přicházejí skromně, bez nároků a slávy, ve jménu lásky a s touhou pomoci svým bloudícím bratrům.

Ne každý, kdo se cítí médiem, je schopen čisté Boží pomocníky přijmout. Mnoho je těch, kteří se cítí povolaní, ale jen velmi, velmi málo je vyvolených. Zkoušejte než uvěříte, uvažujte a pozorujte, jak daleko plní Božské zákony Lásky a dobra ten, kdo vám je předkládá. Mnohá média tvrdí, že jimi hovoří Kristus, ale jejich chování a život odpovídají spíše jeho protivníku, Satanovi.

Člověk je to, co věří. Víru nezískáváme násilím a vzbuzováním strachu z trestajícího Boha, očistce a pekla, ale pozorováním života kolem nás otevřenýma očima . I ten nejprimitivnější život přináší důkazy existence svého Tvůrce a ne změřitelné Lásky,kterou všem stvořením projevuje, pokud jsou připraveni ji přijmout.Tato Láska stojí za vším a se všemi, kteří ji uznávají.Tak jako Petr volal na Genezaretském jezeře plný důvěry a přesvě dčení: “Pane, pomoz mn ě nebo utonu” a Pán ho zachránil, budeme i my vyzvednuti nad hladinu záplav životních úzkostí a bídy, budeme-li mít dostatek důvěry a lásky k prosbě a volání:”Pane pomoz mně 1 Mé síly nestačí !

Podľa náuky duchovného učiteľa Emanuela

Zdroj: Rozhovory zo životom 20