278be84006_81737036_v1Každý člověk má právo na individuální vnitřní vývoj, který je u většiny lidí probuzen touhou po něčem, co jím stále uniká a co nejsou schopni definovat. Tento stav vychází z činnosti vyššího Já, které vysílá do lidského vědomí impulzy učit se poznávat a přijímat to, co mu bylo doposud cizí a nepochopitelné. Činnost vyššího Já není omezena časem, sociálním postavením nebo kulturou životního prostředí, spíše duchovní zralostí a připraveností člověka přemýšlet o jevech, které není schopen vnímat smysly a mozkem. Jestliže tyto impulzy potlačuje , degraduje se dobrovolně do stavu slepě bloudícího stáda, vedeného jen instinktivní touhou po uspokojení tělesných pudů a vnějším leskem hmotných zisků.

Cesta, forma, čas, směr a tempo vnitřního vývoje nejsou nikomu předepsané. Vyšší poznání přichází postupně, ale jistě již s nejmenší vůli a snahou o zlepšení vlastních chyb a nesprávných vztahů ke spolužijícím. Jeho příchod je však podmíněn trpělivostí a vytrvalostí boje proti nedobrým osobním návykům, vlastnostem, zálibám a sklonům, proti nadvládě nesprávného myšlení, cítění a jednání nevědomého množstvÍ. Nejkratší cestou k cíli je převaha lásky a dobra, morální síly, čistota myšlení a služba člověku. Snaha sklánět se ne před lidmi, ale pro lidi.

Mnozí z nás mají dobrá předsevzetí, ale slabou vůli přenést je do denního života. Ten, kdo opravdu chce, nezůstane bez posily. V každém životním okamžiku jsme provázeni mnoha vyššími průvodci, kteří mají jediné přání: pomoci svým svěřencům najít správný životní směr a cestu, aby splnily úkol, který si předsevzali před inkarnací.

Mohou ho splnit, když většina z nich na vyšší pomoc a existenci Boha plně nevěří a jejich prosby zůstávají jen na rtech?

Když volání o pomoc nevychází ze srdce, provázeno oddaností a zesílenou vůli, ale z úvahy: “Zkusím to, co kdyby na tom bylo něco pravdy?” Mnozí by byli připraveni uvěřit , ale “nemají čas ” se odpoutat od shonu a nároků denního života. Nedostatek času je nejčastější výmluvou. Jestliže se nad sebou zamyslíme, poznáme, že vnitřní ztišení je více otázkou vlastní neschopností zůstat chviličku v klidu než otázkou času. Hnáni od jedné myšlenky ke druhé, od místa k místu, od člověka k člověku, zahrnováni spoustou zbytečných slov, o jejichž působení a pravdivosti příliš neuvažujeme, nejsme schopni uvolnit se a odejít na pár minut do samoty. Hlas a přítomnost vyšších ochránců a pomocníků však lze poznat jen vnitřním ztišením. I poznatky vedoucí k vnitřnímu růstu vycházejí zevnitř, protože lidská slova jsou schopna předat je jen omezeně.

Mysleme na hlubokou pravdu Ježíšových slov: “Království Boží je ve vás!”

Zkoušejme pomalu, ale vytrvale najít cestu ke svému vnitřnímu království, cestu k sobě samým. Nepodaří se to hned. Duševní stav, ve kterém jsme žili dlouhou řadu let, neustupuje lehko a všechno nové vyžaduje čas trpělivost a vytrvalost. Nesmíme ztrácet důvěru a naději, jestliže znovu upadneme do starých slabostí. Lítost a stísněnost zabraňují přístupu vyšší pomoci a světla. Důležité je jít dál s optimismem a novou sílou a využívat zkušeností každého nového klopýtnutí. Ta budou stále vzácnější, až úplně zmizí. Dobrá předsevzetí provázená pevnou vůlí se stanou krok po kroku součástí našeho dennľho vědomí. Čím čistší a vyspělejší je toto vědomí, tím vyšší je životní radost a volnost člověka nezotročovaného nároky hmotného života. Ve srovnání s fyzickým tělem je naše vědomí něco jako krev. Čím čistší a zdravější je krev člověka, tím zdravější a životaschopnější je člověk sám.

Práce na vlastním morálním růstu, spojení s pramenem čisté duchovní pravdy vede člověka stále blíž k jeho Tvůrci a to je alfou a omegou všech vývojových stadií celého univerza. Nejsvětlejším přľkladem pozemského života je život Ježíše Nazaretského. Následujeme-li jeho nauku lásky, nahradí naše slepé bloudění tmou, strachem a bolestí vnitřní bohatství lásky, štěstí a blaženosti. Kdy se k tomu rozhodneme, záleží na nás.

Rozhovory ze životem