Trojjedinosť Lazarev uvádí, že trojjedinost je duch, duše a hmotné tělo. To je ovšem dost základní nepochopení toho, co opravdu jsme. Protože člověk je ve své trojjedinosti tvořen nesmrtelnou duší, která obsahuje nesmrtelného ducha – Boží jiskru, mysli a hmotným tělem. Absence mysli ve výkladech Lazareva ho potom vede k závěru, že duše může na základě karem onemocnět. Často ji totiž vidí jako špinavou až černou. 

     Ale naše duše je individualizovaná část Boží duše, a ta nemůže být nemocná, ale může být pošpiněna negativní energii morfogenetického pole mysli a přijatou negativní energii na základě zákona rovnosti. Duše obsahující nesmrtelného ducha je součástí každé bytosti jen proto, aby zakoušela bytí v hmotném těle. Zakoušet bytí znamená projít řadou reinkarnací, prožít dostatečně všechny duální protiklady v tomto duálním světě a na základě zážitků dosáhnout v poslední inkarnaci stavu, kdy může jemněhmotná astrální bytost, hluboce milující, láskyplná, soucitná a dobrotivá, postoupit do sféry Božství – a navrátit se domů k Otci a Matce.

     Nemocná může být především naše mysl a její důležitá součást – lidské ego a pochopitelně naše hmotné tělo.

     Téměř všechna tvrzení Lazarova o tom, že příčinou různých zdravotních postižení (tedy karmických následků) je naše (špinavá, černá) duše je správné upřesnit tak, že slovo „duše“ se nahradí slovem „mysl“. Pak tato tvrzení jsou správná.

     Podobně to platí i o jeho tvrzeních o vědomí, které také zaměňuje za mysl, např. píše, že „vědomí tíhne k destrukci a proto je agresivní a podvědomí se naopak obrací k jednotě, tedy k lásce. Vědomí je však naše paměť ze současného života a z vědomí získává potřebné informace k tvorbě myšlenek a slov naše mysl. Tedy naše mysl je odpovědná jaké myšlenky vytváří a jak a proti komu je směřuje.

     Na straně 60 Lazarev píše, že: „Člověk je entita dialektická, sestávající ze dvou polovin. Ta první je hmota, druhá pak pole. Hmota je lidské tělo, které se vztahuje k Zemi a všemu pozemskému. Pole je lidský duch, lidská duše a lidská mysl. Rozprostírá se po celém kosmu a po všem jsoucím a v té nejjemnější hladině je součástí prapříčiny. Aby mohly protiklady přecházet jeden na druhý a vzájemně se ovlivňovat, musejí mít prostředníka, v němž by jejich kvality splynuly. Tímto prostředníkem je bezesporu duše.“

     Zde Lazarev správně uvádí, že součástí pole je také mysl, ale ve svých výkladech a doporučeních její význam neuvádí a vše negativní směřuje na duši. Takže tu část naší trojjedinosti, která je zodpovědná za tvoření našeho života pomoci myšlenky a slova pomíjí. Pomíjí také vliv ega, které je součástí naší mysli a které se především  podílí na činech a skutcích, které mají karmické následky. Tyto karmické následky vidí jako projev duše.

     Je proto velmi důležité si opravdu uvědomit, co vlastně jsme. Jsme trojjediná bytost, obsahující nesmrtelnou duši, ve které je obsažen nesmrtelný duch – Boží jiskra, informační pole podvědomí, vědomí a nadvědomí, systém čaker a aura. Mysl je morfogenetické pole, myšlenky a slova jsou energie. Duše        a mysl vytváří duchovní tělo.

     V okamžiku smrti hmotného těla se od těla odloučí duše, esence hmotného těla vstoupí do duše a duše spolu s mysli vytváří astrální tělo. Tím vzniká astrální jemněhmotná bytost, která se dokáže pohybovat v astrálním prostoru, tedy v jiné dimenzi bytí a dokáže tvořit myšlenkou. Astrální bytost pochopí, že nemá sice hmotné tělo, ale dokáže myslet, tvořit a je nesmrtelná. Vše si pamatuje včetně svých minulých životů.

     Nejpozději před reinkarnací dochází ke smrti astrálního těla. To je tak zvaná druhá smrt. V tomto okamžiku přechází mysl do esence mysli a vchází do duše. Esence hmotného těla a esence mysli tvoří esenci bytí. Karmě tedy podléhá esence bytí, nikoliv duše nebo duch, a v dalším životě je předmětem karmy hmotné tělo a mysl, nikoliv duše.

     V okamžiku oplodnění vajíčka – vzniku nového zárodku, přechází do DNA zárodku také karmický plán-scénař s vyznačenými karmickými mezniky. Tím je zajištěna kontinuita minulého života a nového života dané bytosti.

     Řečí duše jsou pocity. Lidské tělo je nástrojem mysli a duše. Mezi mysli a tělem probíhá oboustranná komunikace a mezi duši a mysli probíhá jednostranná komunikace.

Zdroj