Naše predstavy o tom druhom…

Snažte se vnést do partnerského vztahu více porozumění a svobodného jednání. To, že jeden chce ve vztahu dělat zrovna něco jiného než ten druhý, nemusí být vždy špatné. Jde zde především o ochotu porozumět druhému a podpořit ho v jeho úsilí. A když to dokážete, i partnerský vztah nabude větší váženosti a úcty.

imagesNa partnerovi by mně vždy mělo něco imponovat nebo přitahovat, něco bych na něm měla obdivovat. Tím si k němu zachovám do budoucnosti ve vztahu úctu. Jsou to naše představy, jak by se partner měl chovat, co by měl  říkat, co by měl dělat. Když je skutečnost jiná, než naše představy, už se na toho druhého zlobíme a nechceme ho přijímat takového, jaký je.

Říkáme si: „On je tak nešikovný, proč to neudělá takhle?“

Jedna žena mi řekla: „Přestala jsem si vážit partnera, protože když jsem chtěla opravit gramofon, řekl mi, jestli nemám doma pilník. Mě by ani nenapadlo opravovat gramofon pilníkem, jak ho mohla napadnout taková blbost.“ Ale nikdo nejsme dokonalý a nikdo nemůžeme umět všechno, každý umíme jen něco, jen v něčem jsme dobří. Nebo si představte, že jdete s partnerem na nákup. Jste u pokladny a partner pokládá na běžící pás zboží. Najednou si řeknete: „Pane Bože, jak to tam dává,“ a máte snahu se v duchu rozčílit a už se do toho vložit, aby to bylo podle vašich představ.

Zde je důležité si uvědomit: ale to jsou mé představy a ten druhý je jiný než jsem já a může mít zase jiné představy, než mám já. On ani nic neví o mých představách, pokud mu o nich neřeknu.

A protože je jiný než jsem já, má i jiné chápání a chování. On se nemusí chovat tak, jak já bych chtěla. Vždyť byl jinak vychovaný, vyrůstal v jiném prostředí a výchova mu utvářela charakter. Já také vyrůstala v jiném prostředí a byly mi vštěpovány do života jiné formy chování a návyků. A už to, že on je muž a já žena, nám působí potíže v dorozumívání, neboť muž vnímá věci a situace jinak než žena. Je třeba si uvědomit, že každý máme jiné schopnosti a něco dělám lépe já, něco ten druhý. Je třeba se zklidnit a nechat partnera dodělat celý proces tak, jak on je zvyklý. Nevnucovat mu, aby dělal věci tak, jak jsem zvyklá já.

Jedna paní se mi svěřila, že doma je každý zvyklý dělat guláš jinak, že se kvůli tomu stále hádají, neboť jeden druhému vnucuje, jak to je lepší dělat… Je důležité navzájem se respektovat. Jednou mohu udělat guláš já a jindy zase můj partner. Nehledě k tomu, že to má i své výhody. Není třeba kritizovat a vnucovat své poznatky, ale naopak za snahu toho druhého pochválit. Když se snažím a ten druhý mi mé dílo zkritizuje, bere mi chuť do toho, abych se snažil příště. Proto si mnoho žen stěžuje, že jim muži v domácnosti nepomáhají. Ale není to náhodnou proto, že jsem ho odradila svým přístupem? Jeden muž mi říkal:

„Když jsem žil s předchozí ženou a vařil pro ni, tak mě vždy pochválila a mně to dělalo potěšení. Moje současná žena mi při vaření vždy něco vyčte, natož aby mě pochválila. A tak už nevařím. Vím, že to umí lépe než já a mě to přestalo bavit.“

Pokud chci, aby mi ten druhý pomáhal, musím mít trpělivost. Nikdo neumíme všechno, a když chci, aby ten druhý uměl i to co umím já, musím mu to jemně vysvětlit a za snahu ho pochválit.

Pamatuji si, jak jsem si myslela, že je lepší, když si všechno udělám sama, protože to nikdo tak dobře neudělá. Například ve svém obchodě jsem si výlohu aranžovala sama. Zabrala mi sice den práce, ale já pak byla pyšná na svůj výtvor. Časem jsem nechala výlohu dělat prodavačkám. Upravená výloha nebyla podle mých představ. Uvědomila jsem si, že jsou to jen moje představy a ambice. Výloha byla hezká a splňovala svůj účel. Jde jen o to smířit se s věcmi, i když nejsou podle našich představ a spíše hledat klady než zápory.

My si nevědomky hledáme protějšky, které ztělesňují naše rodiče. Muž hledá ženu, která bude mít podobné vlastnosti jako jeho matka a žena hledá muže, který ztělesňuje jejího otce.

Je dobré se zamyslet nad vztahem svých rodičů a uvědomit si chyby, které ve vztahu dělali. Protože my jsme v této rodině nevyrůstali zbytečně, ale proto, abychom tyto chyby měli na dosah a neopakovali je ve svém životě. Ale to si v životě ani neuvědomujeme a statečně kráčíme ve šlépějích našich rodičů. Časem ve vztahu máme tendenci chovat se jako moje matka nebo můj otec a můj protějšek bude svým chováním pomalu a jistě kopírovat toho druhého z mých rodičů.

Když se moje matka bojí manžela, budu mít i já tendenci se manžela bát. Když můj otec pije, buď to pro mne bude natolik výstražným znamením, že se alkoholu ani nedotknu, nebo až budu mít problém, začnu pít také. Všímejte si více svých blízkých v jejich chování a čerpejte do života cenné poznatky. Tím se člověk nejvíce naučí. Nesnažte se kritizovat, neboť všichni se učíme.

Pokud se snažím ve vztahu zapřít sama sebe, abych se zalíbila partnerovi, začnu se chovat nepřirozeně a budu mít v sobě zmatek, neboť si nebudu více jistá svým chováním.

To samozřejmě ovlivní i mého partnera, který si uvědomí, že mu splním veškerá přání i na úkor své osoby a bude si mě méně ve vztahu vážit. A láska začne také pomalu a jistě umírat. Vidíte, jak je to těžké najít ve vztahu tu správnou míru vůči sobě a druhému.

Mnoho lidí si přečte knihu o tvoření svého života formou představivosti a začne na tom pracovat. Myslí si, když si budou představovat, že k sobě přitáhnou takového a takového partnera, on určitě přijde. Pokud jen věřím ve svoji představu, přešlapuji na místě. Čekám na uskutečnění svých představ bez úsilí něco na sobě změnit. Partner přijde, ale zase odejde. Nepochopil jsem, jak s ním zacházet. A protože jednám stejně jako v předešlých vztazích a nic jsem se nenaučil, tento člověk mi časem opět přestane vyhovovat a dochází k rozpadu vztahu. To znamená, že každá představa o mém partnerovi může být pro mě ta pravá, pokud já něco změním sám v sobě. Když neudělám změnu sám v sobě, zdá se mi, že partner, který přichází, opět není ten pravý.

Žena hledá v muži oporu a zdá se jí, že se tak nanejvýš může opřít o futra u dveří.

Často slyším, on je tak neschopný, on doma nic nedokáže spravit, vše musím vyřizovat já… Většinou se jedná o ambiciózní a energické ženy. Tyto ženy si k sobě zákonitě přitáhnou klidnější a pohodlnější protějšky. Dokud tyto ženy nepochopí, že se musí smířit s mužem takovým, jaký je, stále se jim bude zdát jejich protějšek ne schopný. Měly by u něho hledat jiné hodnoty. Měli by na svém partnerovi hledat více klady než zápory. Tím se jim začne měnit celý vztah ku prospěchu. Ve vztahu, kde má převahu žena, se partner raději podřídí. Ví, že jeho žena si stejně prosadí svou. Chce se vyhnout hádkám, proto rozhodnutí nechává na ní. Žena to chápe jako jeho neschopnost, cokoliv rozhodnout. Nechce si přiznat, že stejně vše musí být podle ní. I v tom, že se nám partner zdá neschopný, je naše učení a on nám ho pouze zprostředkovává.

Mít rád je o tom, že se musíme naučit toho druhého brát takového, jaký je. Ne se snažit si ho přetvářet podle svých představ. Vždyť jsem si ho dobrovolně vybrala pro život a nyní mi nevyhovuje? Proč? Protože jsem byla zamilovaná a nyní, když zamilování pominulo, už ho nechci přijímat takového, jaký je. Ale i zamilování v každém vztahu má své gradace. Vztah nemůže být stále stejný. Chce na nás více úsilí. Čím vice úsilí vynaložíme, tím více se nám vrací plody naší práce. Tak je to ve všem, co děláme. Takže nehledejte štěstí v jiném partnerském vztahu, ale ve svém úsilí tvořit a zdokonalovat se.

Často se ptám žen: „Co vám nejvíce vadí na partnerovi?“ Odpověď zní: „Arogance a nedostatek citu.“ Pokračuji: „Ale to jsou přece vaše zápory, které se musíte sama na sobě snažit odstranit.“

Bude-li se dívat například pět žen současně na vašeho manžela, tak každá na něm budeme vidět jiné zápory, které jim vadí. Je to proto, že ten druhý vždy odráží jen naše chyby. Zkuste si udělat pokus v rodině. Ať se všichni účastníci rodiny vyjádří k tomu, co jim vadí na mamince, tatínkovi, babičce a dalších bližních. Sledujte, jak jejich vyjádření je úzce spjato s jejich chováním v životě. Najednou si budete uvědomovat, že oni hovoří o svých chybách a ne o chybách toho druhého. V Buddhismu existují tři stupně vývoje člověka: v prvním stupni vývoje se zlobíme na toho druhého, že se nechová dle našich představ.

Ve druhém stupni již vím, že vše, co zaseji, zase sklidím. Vše, co udělám dobrého, se mi vrátí. A vše, co udělám špatného, se mi také dříve nebo později vrátí. Již vím, že existují vesmírné zákony, které každému spravedlivě udílí ponaučení. Ono opravdu platí, že boží mlýny melou pomalu, ale spravedlivě. Ve třetím stupni vývoje jsem již smířen se vším, nic neposuzuji, mám v sobě vnitřní klid a harmonii, beru vše takové, jaké je.

Tím, že jsou partneři rozdílní, se k sobě vzájemně přitahují. Pokud jeden předělá druhého k obrazu svému, stává se z jejich vztahu vztah nudný a vášeň vyprchává. Tím, že jsme rozdílní, přitahují nás na partnerovi vlastnosti, které nemáme a které potřebujeme k harmonii a k doplnění naší osobnosti.

Z knihy Partnerské vzťahy Zdenka Blechová

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s