Klít

duchovni-vyznam-slov-obalka-40-Klení je zatím dost rozšířený výraz, řekla bych nešvár a ani si neuvědomujeme co tím způsobujeme. Klít znamená klát – pro klát, neboli propíchnout, no a tak posléze uniká z místa nebo i z někoho energie, toto se děje na jiné úrovni než fyzické není to vidět, ale ubližuje to. V konečném důsledku to však a to vždy ublíží nakonec tomu, kdo tuto klatbu vyslal. A tak rada zní, nedělejte to. Kdykoliv Vás toto slovo napadne, většinou to lidé ani nemyslí vážně, ale používají to jako takový folklor a tak jestli Vás toto slůvko napadne, zapuďte jej.

Pomluva, promluva

Když někoho po – mlouváme tak o něm mluvíme a asi ne úplně správně, ale vytvářímě tím pole energetické se špatným záznamem, což není správné. Pravda se nakonec ukáže, takže dobré je nepomlouvat. Tím že pomlouváme podáváme pokřivený obraz o někom a pokřivení, když je nakupeno tak nás v konečném důsledku může i pokřivit.

Křivý, křivda

Křivý znamená, že něco nebo někdo není rovný, není přímý nebo přímé. Přímá cesta, přímý člověk, upřímné srdce. To znamená bez kliček a zákoutí, která schovávají, cosi co by nemělo být vidět, cosi temného… Možná nějaké špatnosti, nebo nepravosti. Buďme přímými a upřímnými, upřímného srdce. Upřímných a povzbuzujících myšlenek a citů.

Nemoc

Když je někdo nemocný tak vlastně nemá moc, nemá moc a sílu a většinou, protože dělal něco co nemohl. Většinou, když děláme co nemáme,nebo co bychom neměli, tedy nemůžeme, můžeme byt nemocní. Položíme si otázku a co já dělám špatně? Problém je, že náš životní styl se uhnul od přirozenosti velmi daleko a už toto pokroucení našeho života u televize, počítače, internetu, telefonu. Je tak daleko, že jsme jej přijali jako normu. Problém spočívá v tom,že od mala potlačujeme svoji přirozenost, své původní, nadání a důvod proč jsem tady. Nejprve rodiče, kteří mají mnohdy milné představy o svých dětech, čím by měli být až vyrostou, potom škola a potom už my sami.

Naše školství je velmi, velmi omezené, vlastně nás učí z větší části to, co v životě nikdy nebudeme potřebovat, ale neučí nás jak se chovat k sobě samému, jak si sám se sebou porozumět, jak porozumět druhým, jak vnímat a naslouchat, jak využít a zhodnotit životní situace kterými prošli naši předkové. Jak mít rád, jak se chovat v rodině, jak ctít svého bratra, jak se chovat k partnerovi a co od něj očekávat. Jak rozvíjet vztah. Jak vychovávat děti. Na místo toho výkony, výkony a bezchybné diktáty, bez citu a hlubšího smyslu no a z toho všeho pramení naše nemoce. Nejsme na správně cestě. A když nejsme na správné cestě není na místě spěchat nebo jít nebo jet rychle, protože jen dál zajdeme od té správné cesty a pak o to dál se budeme vracet.

Láska

Láska… laská, hladí, uzdravuje, konejší. Co je to vlastně láska? Dá se popsat? Někde jsem četla vystižně,čím a jak se pravá láska projevuje, ale nedovedu to zopakovat, ale každý,mám dojem tuší, jaká by láska měla být, jak by to mělo vše vypadat, aspoň mezi partnery, nebo v rodině, ale to je jen velmi omezená část lásky. A také mnoho lidí má představu, ale realizace je jiná. 

Láska je láskou k dětem, k muži, k ženě, láska k práci,k přírodě, rostlinám, zvířatům, zemi vlasti, láska k národu, láska k lidstvu, láska k Zemi, To vše je láska. Ale nemůžeme zapomenout na lásku k universu, k Bohu, k pánu Ježíši Kristu. respektive tato láska by měla být na prvním místě – milovati jednoho Boha budeš. Na prvním místě, proto, že vnáší do našeho života řád a rozeznání dobrého od špatného. Iluzi od skutečné lásky.  Láska na Zemi má velice pokroucené podoby, je poškozená pádem Země a padlým andělem, Ale přestože jsou zde jen fragmenty lásky, je vidět jakou láska má velikou moc. Vlastně i to co zbylo z pravé lásky, drží tuto planetu a lidstvo při životě. I v bibli je psáno kdybys měl bohatství celého světa, kdybys měl moc nad celým světem, ale lásku bys neměl nic nejsi. A to je velká pravda. Anebo kdo má lásku má všechno.

S láskou nemůžeš nikdy prohrát, jedině vyhrát. No ono se to lehko řekne, ale realita zde v duálním světe je trochu složitější, kdybychom měli v sobě tolik lásky jako Ježíš, nemáme temných chvilek, nemáme zármutek, nemáme deprese, nemáme pocity opuštěnosti nebo sklíčenosti. S láskou se prostě cítíme skvěle. Neboť nepotřebujeme aby nám jí někdo věnoval, nejsme závislý na lásce zvenčí, ale ona vychází z nás do okolí. To se projevuje tak, že prostě s některými lidmi je nám jen dobře nebo jsou lidé se kterými je velké většině lidí dobře.

Kdysi dávno jsem četla knihu, kterou psal nějaký Řek také kdysi dávno, byla z doby kdy Ježíš chodiil po této Zemi. A tam byla věta kterou si velmi dobře pamatuji. Nebylo pohodlné správcůmi aby bylo zaznamenáno, že většina lidí a to i z vysokých kruhů přijímala Ježíšovu přítomnost s nadšením a radostně. Tak působil na lidi. Ovšem Ježíš, jako syn Boží byl ztělesněním Boží lásky. Pro mne je velkým obrazem univerzální lásky matka Tereza. Na její postavě je vidět co dokáže opravdová láska vycházející z člověka zrozeného zde v lidských poměrech, na začátku byla sama – tedy sama s Ježíšovou výzvou a ona se jí ujala a realizovala ji, tedy spíš obdivuhodně ji realizovala. Navštěvovali a radili se s ní i mocní tohto světa, přestože z pohledu světského neměla žádné velké moci. A proč tomu tak bylo? Protože co dělala, dělala opravdově. Její city, myšlení a konání bylo v souladu, byla pravdivá sama k sobě a dokázala zázraky. Takový to soulad cítění, myšlení a konání v souladu s universem má velikou moc a opravdu dokáže zázraky. Nutně musela být velmi statečnou a odvážnou ženou, má můj obdiv.

Eli Dagmar Růžičková Duchovní význam slov