OLYMPUS DIGITAL CAMERASmím vědět něco o životě po smrti, co je to astrál a o životě v něm? Je rozdíl mezi nebem a peklem a mezi světlými a temnými sférami?

Je to sice mnoho otázek najednou, ale postupně vám je zodpovíme. Začneme umíráním. Není to příjemný okamžik ve vašem životě, stejně jako porod. V obou případech jde o vstup do nové formy života. Při porodu procházíte porodními cestami do nového světa, jde v podstatě o průchod tunelem do světla. Tunel zde zastupují porodní cesty a světlo je nová forma života, láska rodičů a okolí, které vás vítá. Skoro všechny bytosti jsou na tomto světě láskyplně uvítány, i když existují výjimky, kdy tomu tak není.

Podobné pocity prožíváte, když umíráte. Musíte překonat a prožít silnou nevolnost, úzkost z neznáma, abyste mohli projít tunelem a stanout před Světlem. Dokud se nepřetrhne šňůra, která vás spojuje s hmotným tělem, cítíte a prožíváte pocity hmotného těla. Proto je žádoucí, aby duch, který vyšel z hmotného těla, co nejdříve tuto šňůru přerušil. Jinak je nebezpečí, že bude prožívat například tlení vlastního těla či pohřeb žehem. Dochází k tomu v těch případech, kdy je duch příliš vázán na hmotu, příliš lpí na pozemské formě života. Jeho prožívání je však poněkud jiné, méně intenzivní, ale přesto nepříjemné tím, že duch nechápe, co se s ním děje. Protože se za života nikdy nezajímal o věci duchovní, nechápe, že zemřel, nechápe, proč nemůže navázat kontakt se svými milými, nechápe, proč jej nevnímají. Tito nepoučení duchové mohou zůstat připoutaní svou nevědomostí, láskou či křivdou, pomstou nebo jinou bolestí k tomuto světu nebo určitému místu či osobě strašně dlouho. Někdy trvá celá staletí, než se odpoutají od těchto úrovní.

Tělo hmotné je dávno zpráchnivělé, ale on neví, co má dělat, aby se osvobodil. Tuší, že něco není v pořádku, ale není nikdo, kdo by mu poradil. Teprve když pocítí touhu po změně, po Bohu, může mu být pomoženo. Dostane se mu poučení tím způsobem, který je pro něho nejvýhodnější. Opět je vše řízeno. Buď se za něho vytrvale modlí jeho příbuzní, nebo ho poučí některý z duchů, který mu byl seslán na pomoc, či sám pochopí svou situaci, protože je za svého bloudění přiveden v místa, kde se mu dostane pravého poučení. Tito duchové, kteří byli připoutáni k pozemskému životu, obyčejně velmi těžce umírají. Jakmile pochopí svou chybu, jde vše rychle. Obrátí svou mysl k Bohu, předstoupí před světelnou bytost, před své rádce a pomocníky, kteří ho vedou tak, aby mohl odložit své astrální tělo (druhá smrt) a připravovat se na další reinkarnaci. Někdy je odveden do míst, můžete jim říkat školy, kde se mu dostává poučení, aby mohl postoupit do vyšší sféry. Někteří duchové jsou již tak pokročilí, že se rodí do vyšších sfér ihned, jakmile odloží astrální tělo. Rodí se do té sféry, která jim náleží. To znamená, že se zrodí tam, kam podle své duchovní úrovně náležejí.

Upoutaní duchové, kteří nevědí nic o principech vývoje, sice zahlédnou světelnou bytost, ale nestačí mnoho pochopit, protože jejich duchovní vývoj je obyčejně příliš krátký a jejich připoutanost je rychle vzdaluje od světelné bytosti. Ti se určitou dobu zdržují v astrální sféře, trpí odlukou od Světla, ale velmi brzy se vracejí zpět v místa, kde jsou připoutáni. Podobně je tomu s duchy málo pokročilými, ti se také určitou dobu zdržují v astrální sféře, ale velmi brzy upadají do spánku, ze kterého se probouzejí teprve před reinkarnací. To znamená, že dostanou impulz k probuzení, odkládají astrální tělo a reinkarnují se. Tvar a vzhled jejich těl je takový, jaký si zaslouží. Jejich povahové rysy jsou zvýrazněny symbolicky na jejich vzhledu. Máme na mysli vzhled éterického těla. Pokročilejší duchové, ne příliš vysoké úrovně, žijí určitou dobu v astrálu. Opět jejich vzhled odpovídá jejich povaze a pohybují se v těch úrovních astrálu, které jim náležejí. Ti jsou na tom poněkud lépe, pohybují se mezi sobě rovnými, a to tak dlouho, dokud nepochopí, že na sobě musejí pracovat. Jakmile se v nich probudí touha po změně a začnou vyzařovat lásku, může zasáhnout bratrstvo pomoci a odvést tyto duchy do škol, aby jejich příští reinkarnace byla úspěšná.

Ti, kteří žili špatně a nejsou láskyplní, jsou vlastními vinami zapuzeni od Světla. Propadají se do nejnižších vrstev astrálu, kde je takzvané peklo, kde trpí tak dlouho, dokud se v nich nevzbudí touha po věčné lásce, a pak jsou vysvobozeni nebo postupují přímo do inverzního vývoje s tíhou ke zlu, protože v sobě udusili jiskru Boží. Mohou to být černí mágové, kteří vědomě konali zlo, nebo lidé, kteří toužili po pomstě tak, že jí obětovali i svou Boží jiskru. Tito odkládají astrální tělo a postupují ihned do temných sfér, kde jdou do škol, aby se zdárně rozvíjeli v intencích temných sfér a pochopili všechny zákonitosti. Jejich duch ztrácí deformované rysy, které získal v astrálu, a je formován temnými silami podle svých zásluh v těchto sférách. Může být tedy z vašeho hlediska i krásným. Ale je to krása pro pozemšťana děsivá i fascinující. Z inverzního vývoje se tito duchové již nemohou vymanit, pokud nepřekročí zenit svého vrcholu a neprojdou vývojem ve světě antihmoty se všemi úrovněmi. Takže, shrneme-li tyto poznatky, víte, že takzvané peklo jsou tři spodní vrstvy astrálu a takzvané nebe jsou tři horní vrstvy astrálu. Hranice mezi těmito zónami je hranice nevědomí, kde spí málo rozvinutí duchové. Pobyt v tomto pásmu je poměrně krátký, protože čím více je duch nevědomý, tím rychleji se musí reinkarnovat, aby získal zkušenosti.

Pobyt v pásmu nevědomí je nutný proto, aby získal síly pro další vývoj. V tomto stadiu ještě nemůže spolupůsobit při návrhu karmického scénáře, ale tento scénář je vybírán vyššími duchy, obyčejně jeho rádci, tak, jak je to pro jeho poučení nejvýhodnější. Nyní vás asi budou zajímat tři pásma, kterým říkají pozemšťané nebe. Zde odpočívají dobří, pokročilí duchové, kteří jsou zde tak dlouho, než se vyčerpají jejich zásluhy. Zde se také připravují na další reinkarnaci a získávají potřebné vědomosti a dovednosti. Rozlišujeme nebe neuvědomělé a uvědomělé. V uvědomělém nebi jsou pokročilí duchové, kteří se připravuji na další reinkarnaci a stále pracují na svém zdokonalení. Ti se pak reinkarnují do světa příslušné duchovní úrovně světlých sfér. V neuvědomělém nebi se ocitnou dobří duchové, kteří si vysnili své nebe, byli sice dobří, ale žili v omylu a v omylu setrvávají i v duchovním světě. Říkali jsme, že jsou zde tak dlouho, než se vyčerpají jejich zásluhy, pak obyčejně nastane rozčarování, ale jedině v tomto rozpoložení je schopen tento zaslepený duch pochopit svůj omyl. Pak se musí znovu reinkarnovat. Jeho rádci mu doporučí správný karmický scénář příštího života a vedou ho tímto životem tak, aby znovu neupadl v omyl.

Podobné nebe je i v temných sférách, je to nebe fanatiků, kteří vždy přihrávají zlu, a temné síly je chtějí určitým způsobem odměnit. Tedy pamatujte, co je nahoře, je i dole. Jako existují světy světlých sfér, tak existují světy temných sfér. Zákony vývoje platí všude. Vesmírná jednota nesmí být narušena. A nyní jsme u otázky hmoty a antihmoty. K plnému pochopení byste museli mít větší znalosti z fyziky a chemie. Ale pokusím se to vysvětlit populárními prostředky. Musíme vyjít ze zákona, který říká: „Co je nahoře, je i dole.“ Tento zákon platí ve všech rovinách, a existuje-li svět hmoty, musí existovat svět antihmoty. Pozor, nezaměňujte éteričnost s antihmotou.

Éterická bytost je stále bytost určité hmotnosti. To si dobře uvědomíte, připomenete-li si článek o měření váhy člověka živého a téhož člověka po smrti. Do světa antihmoty se můžete dostat jen přes vesmírné díry. To ovšem zákon nedovoluje, protože při styku hmoty a antihmoty dochází k silné reakci, která je pro oba typy hmoty zhoubná. Ve vesmíru ovšem existují průchody mezi sférami. To je něco jiného, to jsou spojovací cesty pro styk mezi jednotlivými úrovněmi světlých či temných sfér. Ano, existuje i průchod mezi světlými a temnými sférami. Děje se tak přes nultou úroveň planety nevědomí. Snad se nemusíme zmiňovat o tom, že tyto přechody nejsou nikdy příjemné, ale dá se na ně zvyknout.

Smí je používat jen nejvyšší duchovní bytosti, které mají zvláštní povolení. Bez povolení nesmí nikdo své sféry opustit, aby nevznikal chaos. Může se stát, že při vědeckém zkoumání na určité úrovni se mohou výzkumníci dostat až k hranici své sféry (obyčejně té nižší, do vyšší nedokážou vstoupit); pokud do ní neuváženě vstoupí, už není návratu a musejí v ní setrvat do konce života. To se stává jen výjimečně, mimořádně, když je některá bytost nižší sféry pozvána na návštěvu do vyšší sféry. Tyto pokusy obyčejně nedopadají dobře a většinou končí tragicky.

Těchto omylů se dopouštějí jen méně poučené bytosti. Něco jiného je, je-li pozvána bytost vysoké duchovní úrovně, která se reinkarnovala do nižších sfér, aby zde plnila své poslání. V tomto případě probíhá vše normálně, ale za normálních okolností se to nedělá. Je to přípustné jen po skončení úkolů, nebo když tato bytost selhala a musí být odvolána. Toto odvolání probíhá ve světě, kde plnila své úkoly, jako úmrtí. Tomu se bytost obyčejně brání, protože touží své chyby napravit a svůj úkol splnit. To jsou takzvané případy klinické smrti, kdy se pacient probudí opět k životu. Obyčejně je na něm znát změna životního postoje. Přestane se bát smrti, je cílevědomý a láskyplný. Začne plnit své úkoly.

I v antisvětech existují vesmírné zákony, které je nutné dodržovat, protože i v antihmotě platí sice zdánlivě opačné, ale v podstatě shodné zákony, jaké jsou ve světě hmoty. I tam se střetává zlo s dobrem, aby šel vývoj kupředu. I tam jsou dobré a špatné bytosti, věřící i nevěřící, které tuší existenci hmotného a duchovního světa, jako my tušíme či víme, že existuje antisvět, a to ne jeden, ale na více úrovních světlých i temných sfér. I tam jsou bytosti šťastné i nešťastné, rozvinuté i nerozvinuté. I tam jsou bytosti, které touží tak jako vy, aby byly všechny bytosti šťastné, aby láska vládla celému vesmíru.

Prosím o doplnění, není mi jasný rozdíl mezi úrovněmi duchovního světa a světa hmotného, tedy mezi úrovněmi astrálu (nebe a pekla). Mezi úrovněmi nevědomí, světlých sfér a temných sfér. Splývají, nebo kde jsou?

Mám pocit, že duchovní život a hmotný život probíhají paralelně. Ano. Máš pravdu. Astrál odpovídá úrovni planet nevědomí až úrovni planety Země, to je od 0. do 4. sféry světlých sfér, neuvědomělé nebe odpovídá pásmu od 5. do 8. sféry světlých sfér. Nebe uvědomělé spadá do pásma světů světlých sfér od 9. do 13. sféry. 14. sféra je Božství a zde splývá svět duchovní a svět hmoty.

Mír a láska s vámi!

Z knihy Pochodeň pravdy diel 5 Helena Šebelová

Súvisiaci článok:

Sféry medzi Slnkom a Zemou