Oběť…

Každý lidský čin má svou tmu, bolest a Světlo, protože je odrazem Cesty. Tentýž skutek může být Světlem i tmou. Nezáleží na jeho vnějším projevu, ale na skutečném činu, který je v nitru.Také tvé dary mají podobu Cesty,tmy, bolesti i Světla. Jen poslední podoba daru se může nazvat obětí.

Dáváš-li dary, abys byl mnou povýšen, ničeho nedosáhneš, ale zůstáváš ve tmě. A přece je tak mnoho těch, kteří slouží z touhy po odměně lidské nebo Boží. Jejich Srdce však zůstává prázdné. Touží po osvobození své duše, ale lásku neznají.

Jak často člověk obdarovává druhé jen aby sytil své uspokojení. Skutečný dar však neživí sobectví. Raději neobdarovávej, než by tvůj dar nebyl z Pravdy. Pamatuj, že Pravda, i když neumíš milovat, je vždy víc, než nepravdivá láska.V oběti zůstaň ničím, chceš-li, aby oběť byla pravá. Nenazvi ji svou, ale zůstaň jen prostředníkem Oběti Otce. Neboť dokud nejsi Láskou, nemáš bohatství, abys rozdával jmění, ale sám jsi obdaro-ván, vybral-li si tě Pán jako prostředníka své Oběti. Dar je bolest, je-li bojem a vítězstvím Světla nad tmou. Je bolestí pro toho, kdo nemiluje celým Srdcem, aby své Srdce naplnil jako pohár až po okraj. Kdo dává dar s bolestí, nedorostl jej ještě. Dáváním z mála však bohatne.

Dary tmy a bolesti jsou Cestou k nalezení Daru Světla. V sobě samém poznáš jediný skutečně existující Dar. Často na své Cestě se domníváš, že jsi daroval, ale teprve tehdy, až zapomeneš, že tvé dlaně jsou otevřeny k dávání, jsi daroval.Až nebudeš dárcem, ale plynutím Daru, korytem řeky, která v tobě nepramení, ale tebou protéká, teprve tehdy jsi pochopil Dar. Oběť, která je Radostí bez hranic, jako Srdce toho, kdo ji dává.

Ten, který žije své já bytím vesmíru všech rozměrů, zná tuto Svobodu. Každé dávání je mu Radostí stejně jako přijímání.Bolest každého hledajícího však musí být odnesena. Proto čistý opustí Radost, Ježíš svého Otce a přichází nést kříž těch, kteří nemilují.  Nezáleží na tom, je-li tvá bolest vítězstvím nad vlastní tmou nebo neseš-li ji za uzdravení svých bratrů. V Pravdě je jen jeden Boží syn a v něm jsou všechny děti Jednost. Není tvá tma a cizí tma, ale dokud trvá noc vesmíru, trvá bolest. To pochopíš, až naplníš Lásku.

Oběť znamená vzít bratra do náruče a přenést ho přes most bolesti. Oběť je převozník. Ona je mou spravedlností.Jsi svící ze Světla. Jsi celé velké Srdce, a přece jeho díl. Cesta Lásky nekončí tvým očištěním, ale vykoupením Života na všech knotech, které hoří v jediném Srdci.Nemohu žádat Lásku od těch, kteří nemilují, ani dary od chudých. Nemohu vyzvat k bdělosti slepé. Sám proto přicházím v tichosti do jejich Srdcí, abych nesl jejich kříž. Kéž bys i ty mne uměl následovat na Golgotu svých bratrů.

Nejprve však přijmi Svobodu a Pravdivost svého nitra. Jen stanou-li se tvým poznáním v Srdci, můžeš spatřit, co v tobě je skutečně k darování.Jsi svobodný v Lásce i oběti. Chceš-li dát dar, daruj. A nemáš-li z čeho rozdávat, tedy ber. Nežádám hladové, aby sytili, ale pro hladové jsem. Jez z mého chleba. Až se nasytíš, budeš i ty chlebem druhých. Být chlebem je Radost stejně jako jíst z chleba, pro toho, kdo chápe Chléb a kdo poznal Život.Ty, který neumíš vzít na sebe bolest svého bratra, nepros, aby mu byla odejmuta. Je to, jako bys byl převozníkem bez lodi, ale vstoupit bratru do jeho loďky bráníš.

Prosíš-li za odejmutí kříže, prosíš za zavření brány ke Svobodě. Každý musí přejít most, každý musí přeplout řeku. Kdo však miluje, ulehčuje kříže druhým, aniž by o tom věděl. Pravice neví, co darovala levice.Přede mnou přesto nemáš žádnou vinu, nemiluješ-li. Jsi slabý, ale jednoho dne budeš silný, silnější než smrt. Kdo je dnes žákem, zítra se stane mistrem. Ten, který dnes je zatoulanou ovečkou, stane se pastýřem. Je dobré a spravedlivé nést kříže druhých.

V Lásce nejsou cizí kříže, ale všechny jsou tvé. Je jedna Cesta, jedna bolest a jedno Světlo. Nejprve jdeš po své Cestě, vydáváš tmu a odnášíš vlastní kříže. Dojdeš však Světla a staneš se Láskou, Spravedlností a Darem. A jako Dar se vrátíš, podoben Ježíši, Budhovi, mně. Světlo začne svou Cestu v tmách slepých, aby se měli o koho opřít.

Jsou tři podoby návratu čistých na Cestu, jako Cesta má tři díly. Vychází za tmy, přejde most bolesti a vchází do Světla. Láska neváhá vrátit se až na začátek Cesty pro dítě. Čím hlubší je noc, tím naléhavěji Matka přichází, aby byla bezpečím ustrašených dětí.

Dva bratři jsou ztraceni v poušti, která je bez konce. Jeden nevidí druhého. Oba jsou k smrti unaveni a vyprahlí, stále znovu klamáni fatamorgánou Života. Jednoho dne však jeden z nich najde oázu. Přijdou ho obejmout její správci a podiví se: „Ty jsi opravdu až do dnešního dne nevěděl, že i tvůj bratr je v poušti? Ty jsi v náručí Lásky, on však zůstává bez vody Života a neví, kde ji hledat.“

Tak ani žádný z vás neví o svých bratrech, dokud zůstává v poušti ega, sobeckého já. Najde-li ale Lásku v sobě, našel oázu věčného Života. Zbořil hranice malého já a poznal svého bratra ve všem stvoření, které je s ním Jedno ve mně. Proto se probuzený nezastaví v cíli, ale pozná v něm znovu začátek Cesty, očima Lásky. Nenapije se, nenechá si zavázat rány, ale vrací se do pouště hledat ovečku.Vrací se do smrti, aby daroval Život. Neváhá, protože je bláznem v Lásce. Ne rozum, ale Láska, která je Moudrost, mu vládne.

Poušť je lidské nitro, pachtící se slzavým údolím za klamem. Oáza je domovem Světla. Kdo se z Lásky vrací na Cestu, vrací se do některého z jejích dílů. Přichází jako Světlo pro ty, kteří jsou připraveni vidět, mluvit Slovo slyšícím.Přichází jako Král Světla nad bolestí, nést kříž trpících.Vrací-li se Láska na samý počátek Cesty, bere na sebe tmu těch, kteří jsou jí obtěžkáni.Z čistoty vejde do špíny, aby zmenšila tíhu těm, kteří ji nesou a aby jejich bolest byla lehčí. To jsou tři návraty čistých, jediný Návrat, jedna Cesta.

Kdo se navždy rozplyne ve mně, není již bytostí, ale příčinou, smyslem a důsledkem všeho. Jako prvotní princip plyne podle Zákona a není oddělen. Nevrací se, ani nezůstává, ale je.

Láska sestupuje v podobě třech darů a žádná její oběť není větší než jiná. Nemá stupně, ale je nerozdělená. Je Moudrostí nerozumných a vrací se jako pokrm, který je potřebný v tomto okamžiku. Nelze tvrdit, že vzduch je důležitější než voda a voda než pokrm. Bez žádného z těchto darů by neexistoval život na Zemi. Stejně i Jidáš přichází s Ježíšem, jako voda a vzduch jsou jedním Darem.

Cesta nekončí, nalezneš-li Světlo, ale končí nalezením Světla a Radosti pro všechny. Která Láska může neslyšet pláč? Pro tento pláč se i ty budeš vracet na Cestu.Chrám nebude postaven dříve než, ve třech dnech Cesty. Nebude Království, dokud den tmy a den bolesti nevejde do dne Světla. Dokud poslední z dětí nebude připraveno vejít do mého domu, budou se čistí vracet, aby jej opatrovali a pomáhali mu. Oběť je pšenice radostně čekající na žně, šťastný beránek vedený na porážku.

Jindra Pokorná Cesta srdce