downloadTělo je hrací plochou duše, naše duše s námi mluví přes tělesné symptomy. Principy psychosomatické medicíny jsou dobře popsány a skutečně platí. V gynekologii to možná platí více než v jiných oblastech medicíny. Konvenční medicína si je sice vědoma psychosomatických souvislostí, ale přesto v běžné praxi mají gynekologové sklon vysvětlovat si potíže pacientky zevními vlivy. Kvasinkové infekce z bazénů a rybníků, zánět močových cest z prochlazení, poruchy menses z hormonální poruchy (ale co způsobí hormonální poruchu?), potíže s přechodem z nedostatku hormonů, neplodnost z různých fyzických příčin, rakovina z mutace DNA (ale co způsobí mutaci DNA?), myomy jsou dědičné atd. To jsou odpovědi, kterých se nám dostane, když se zeptáme, proč nějakou tu ženskou nemoc máme.

Je tomu ale skutečně tak? Slouží tento koncept zdraví pacientky? Pomůže jí předejít opakování stejné nemoci nebo objevení se jiné? A pomáhá tento koncept jejímu lékaři k lepšímu výběru léčby?

Nebo je to naopak past pro pacientku i gynekologa? Co když vás kvasinky obtěžují každý měsíc? Copak lze stále dokola užívat antimykotika? Co když máte každý měsíc bakteriální výtok? Copak můžete stále užívat antibiotika? Co když nechcete obětovat svou dělohu ani užívat hormony, protože vám třeba nedělají dobře, ale současně nechcete tolerovat každoměsíční desetidenní silné krvácení? Co když nechcete mít cysty v prsou i vaječnících, ale váš gynekolog vám nenabízí způsob léčby, který by pro vás byl přijatelný? Co když nemůžete otěhotnět, ale nechcete umělé oplodnění se vším, co k tomu patří? Co když máte prekancerózu na čípku, ale nechcete operaci? Co když máte recidivu rakoviny a váš lékař vás už nedokáže léčit?

Co si zkusit představit si, že každý tělesný příznak nebo nemoc má příčinu i účel. Že nám vlastně slouží, že to je jen blikající kontrolka, ukazující přímo a jednoznačně na skutečný problém, který máme ve svém životě. „Ženské“ nemoci jsou psychosomaticky „polopatické“. V málokteré části těla se duševní problémy tak čitelně manifestují. Měly bychom za to být vděčny, že naše duše o nás pečuje a stará se, abychom nezanedbávaly své skutečné ženství a pěstovaly ho. Naše tělo velmi názorně ukazuje, kde máme skutečný problém.

Velká četnost gynekologických problémů mezi dnešními ženami v civilizovaných zemích ukazuje, že v této oblasti není něco zásadního v pořádku. Kdykoli má žena „ženský“ problém, zejména chronický, měla by si ve vlastním zájmu položit pár otázek. Je možné, že ji nenapadne ihned odpověď, protože pro výklad vlastních symptomů platí bezezbytku biblické rčení o smítku v oku druhého a břevnu v oku svém. Existují knihy, které obsahují seznam nemocí i návod k výkladu. Např. Ruediger Dahlke: Nemoc jako řeč ženské duše, Louise Hay: „Miluj svůj život“, Valerij Sinělnikov: Dohoda s nemocí, abych jmenovala alespoň některé. I když vám odpovědi nebudou dávat smysl, neodmítejte je. Nechte je pracovat ve vašem podvědomí, požádejte o znamení a vedení a dříve nebo později jejich smysl objevíte.

Platí zde beze zbytku, co jsem uvedla v jednom z předchozích článků: nezaměřujte se na likvidaci příznaků, nechtějte se jich honem rychle zbavit, jen aby vám nerušily zaběhlý způsob života a plány. Z dlouhodobého hlediska to nefunguje. Je-li ovšem tento přístup jediný, kterého jste schopna, běžte ke gynekologovi a přijměte jeho léčbu. K pochopení symboliky nemoci je třeba dospět, vrací všechnu odpovědnost zpět pacientce. Již se není na co vymlouvat, např. na geny, osud, okolnosti. Vaše matka možná měla myom stejně jako vy, ale ne proto, že byste měly stejné geny, ale protože jste zdědila stejný způsob zacházení s emocemi a problémy. Když prohlédnete psychický vzorec, který s ní máte společný, můžete se osvobodit z rodinného prokletí.

Podívejme se stručně na některé ženské problémy, kde je velký vliv psychiky. Jde o problémy, kde lze bez nadsázky říci, že jsou řečí duše.

Problémy s menstruací

Odrážejí samotnou esenci ženskosti včetně typického ženského lunárního rytmu. Žena, která nemenstruuje nebo jen zřídka, všeobecně není dost ženská, má problém s ženským pólem. Menstruace je známkou plodnosti, proto podvědomá neochota darovat život se může projevit právě zástavou nebo nepravidelností menstruace. Opakem je nadměrné nebo příliš časté krvácení. Žena ztrácí životodárnou tekutinu a energii. Krev je symbolem životní síly.

Stres je faktorem, který významně narušuje menstruační cyklus. Podle mých zkušeností většina žen přesně ví, kde je problém. Ovšem, některé si povzdechnou a řeknou, že manžela (tchýni, děti, práci, rodiče) stejně nepředělají a nic s tím dělat nemůžou. Je to základní nepochopení psychosomatického výkladu symptomů. Nejde o to měnit okolí, ale svůj postoj k němu. A to lze velmi dobře, existuje mnoho použitelných metod.

Neplodnost

Vždy znamená strach, nechtění, neochotu darovat život. Postižené ženy často jak o život běhají po klinikách pro léčbu neplodnosti a jsou ochotny absolvovat neuvěřitelné anabáze, jen aby měly dítě. Na vědomé úrovni tomu tak skutečně může být, ale nevědomí říká něco jiného. Proto fungují různé psychologické triky, jak otěhotnět. Typické jsou případy, kdy pár požádá o adopci a žena je během krátké doby těhotná. Léčí situace, kdy se žena problémem přestane zabývat a tlačit na pilu. Začne totiž v tom okamžiku skutečně žít svůj život a plnit si své cíle. Touha po dítěti totiž často supluje nějakou prázdnotu v životě. Dítě má být jen něco, čím se lze zaměstnat, aby nebyl čas řešit své problémy. Vzpomínám na jednu pacientku, která velmi chtěla mít dítě, jednou potratila, což velmi špatně nesla. Šlo o úzkostnou ženu. Na moji otázku, proč tak moc chtěla dítě, řekla: „dítě vám do života přinese starosti a není pak čas zabývat se sám sebou“. To byla asi nejpodivnější odpověď, kterou jsem na tuto otázku kdy slyšela. Většinou si lidé rodičovství malují jako nekonečnou radost a zábavu a starosti je nemile překvapí.

Ženám, které trápí neplodnost, radím, aby se podívaly na svůj životní styl, vyčistily tělo, daly ho do nejlepší kondice. Pak prozkoumejte své nevyslovené obavy ohledně těhotenství, porodu, mateřství. Co pro vás znamená mít dítě? Co jste o mateřství slýchala od žen ve svém okolí? Jak spokojená byla vaše matka se svým mateřstvím? Jiný okruh problémů může být nejistota ohledně partnera a nejistota ohledně sebe sama.

Zjistíte-li, že nemůžete otěhotnět a není to pro nějakou anatomickou vadu, pak je rozumné postupovat nejdříve alternativně a metody asistované reprodukce si nechat jako poslední možnost. Důvodů je několik. Především jsou alternativní metody přirozené, příjemnější, bez vedlejších účinků a řeší příčinu neplodnosti. Na posledním, ale ne nejméně důležitém místě je skutečnost, že hormonální příprava pro umělé oplodnění a dlouhodobá hormonální léčba neplodnosti dokáže zásadně narušit organismus a může vám znemožnit využít alternativní léčbu. Terapeutovi, léčiteli nebo homeopatovi ztěžujete práci. Je velmi obtížné homeopaticky léčit ženu s gynekologickým problémem, která má za sebou roky hormonální terapie.

Cysty, myomy, nádory obecně

Psychosomatickou podstatu nádorového růstu ve svých knihách podrobně popsal Ruediger Dahlke. Typy nádorů a jejich benignita nebo malignita odráží závažnost konfliktu. Cysty jsou zapouzdřené problémy, něco, co bylo uzamčeno a neřešeno. Cysty, které hodně vyrostou, mohou symbolizovat potlačený duševní růst. Cysty mají tekutý obsah a tekutina je symbolem pro emoce. Cysty mohou znamenat potlačené emoce, je-li s nimi spojeno krvácení, je symbol ještě silnější. Myomy znamenají potlačené emoce kolem centra ženskosti. Nerealizované mateřství (počet skutečných fyzických dětí není důležitý, mnoho žen chce mít víc dětí, než má) nejen ve smyslu donošení skutečného dítěte, ale i duchovních dětí — projekty, plány, sny. Cysta na vaječníku může znamenat něco podobného.

Problémy se sliznicí dělohy (endometrióza, rakovina děložního hrdla, polypy) znamenají problémy kolem tématu domova. Vnitřek dělohy je domovem plodu, symbolizuje domov ženy. Velmi traumatické události v ženině životě, které rozmetají ideální domov, mohou vést až k rakovině. Typickým stresem jsou konflikty s dětmi a syndrom prázdného hnízda. Není náhodou, že se tolik problémů s dělohou objevuje kolem menopauzy. V té době děti odcházejí z domova a ženy pociťují prázdnotu, vztah s manželem už taky často není, co býval, ne každá žena nachází realizaci v práci — čím naplnit život? Když není tato otázka položena ani zodpovězena, může se téma projevit na těle.

Problémy s pochvou a zevními rodidly

Tato část ženina těla je doslova bránou k jejímu centru. Problémy v této oblasti jednoznačně ukazují na téma hranic, koho si pustit k tělu, vztah k sexu, ať již obecně nebo konkrétnímu partnerovi. Podle závažnosti symptomů a jejich lokalizace (zevní rodidla, pochva, děložní čípek) lze odvodit životní problém. Všechny ženy, které jsem léčila pro tyto nemoci, měly nějaký problém se sexem, ať už se současným partnerem nebo všeobecně. Vyřešení tohoto problému na duševní úrovni vedlo k vyléčení tělesných potíží. Máte-li sexuální vztah a pořád do něj zasahují kvasinky, opary apod., položte si upřímnou otázku: chci s tímto mužem skutečně spát? Koho si chci pustit dovnitř? Není to náhoda, když vám různé potíže brání v sexu. Není náhodou, že rakovinu děložního čípku mají více promiskuitní ženy. Takové ženy obvykle souhlasí se sexem s partnery, se kterými by při zdravém sebevědomí nikdy nic neměly. Může se to týkat i monogamní ženy, která prodala svou integritu za peníze nebo bezpečí.

Prsy

Prsy jsou zdrojem výživy pro dítě, symbolem mateřské lásky. Výživa a péče jsou klíčová slova. Problémy s prsy reprezentují tato životní témata. Ženy příliš pečující, příliš dávající nebo naopak ženy, které nemohou dávat. Vzpomínám na jednoho lékaře, který dlouhá léta pracoval v mamologické poradně. Řekl toto: „Všechno to byly hodné mámy od rodin, nekouřily, nepily, staraly se, pečovaly. Neviděl jsem tam jedinou asociální ženu.“ Paradox? Jen zdánlivě. Právě toto chování – pečovat o všechny, jen ne o sebe, dávat výživu všem okolo, jen ne sobě — to je ta pravá prekanceróza.

Je jedno, jsou-li v prsech cysty, uzly nebo rovnou rakovina. Vše ukazuje na stejný problém, rozdíl je jen v míře závažnosti vnitřního konfliktu.

Problémy s kojením jsou téměř vždy psychického původu. Laktace je biologický proces, spouští se automaticky u každé savčí samice. Narušení fyziologického průběhu porodu může narušit nástup laktace, ale neplatí to vždy. Hodně závisí na přístupu dětských sester v porodnici, vyberte si tzv. baby friendly hospital, nemocnici přátelskou k dětem. Tam si dají práci s tím, aby vás naučili kojit, dětem nedávají dudlíky ani umělou výživu.

Laktaci může narušit také nejistota matky ohledně schopnosti kojit, necitlivý přístup okolí, únava, stres a nesmyslné rady starších žen. Buďte v klidu, kojení si užívejte. V případě potíží kontaktujte laktační poradkyni. Když by její rady nestačily, běžte k homeopatovi nebo jinému alternativnímu terapeutovi.

V dnešní době je někdy těžké být ženou. V převážně mužském světě není respektován cyklický rytmus života ženy, převládá mužský lineární přístup. To vše se odráží v nemocech ženských orgánů. Ženská duše volá a dožaduje se pozornosti. Je třeba vědět, že se nikdy nevzdá a ignorování jejího hlasu je jen krátkozraké dočasné řešení. Uříznutí části těla, kde se duše projevuje nebo potlačení jejích projevů např. hormony, antibiotiky a jinými léky, to vše se ženě vrátí jako bumerang. Nevyřešila nic, prostě jen vypnula kontrolní světýlka. Duše si najde jinou cestu, jiné místo, kde se přihlásit o slovo.

Respektujte samy sebe. Respektujte fakt, že jste ženy a máte své výsostně ženské potřeby a nadání. Vybraly jste si své pohlaví, jste ženami, protože to potřebujete pro účel svého života. Naslouchejte svému tělu a ono se vám odmění zdravím.

Z časopisu (Meduňka 3/2013)

Zdroj