Eset je dcera boha Re, nádherná a moudrá bohyně. Je také dcerou Geba a Nut, Země a Nebe, a zároveň prostou pozemskou ženou.

esetTo bychom mohli říct o každém člověku: všichni jsme dětmi Boha, ale zároveň jsme se narodili našim pozem­ským rodičům, jsme výtvorem z nebeské i pozemské hmo­ty. Nebe je mužský prvopočátek, čili duch, a také Slunce, světlo, velký Re a božské vesmírné energie. Zemská atmo­sféra s vysokým obsahem kyslíku je naprosto unikátní jev a my nevíme, že by se ve vesmíru vyskytoval i někde jinde. Jen díky ní může na Zemi existovat život schopný repro­dukce. Z kyslíku se tvoří voda, voda živí Zemi a laskající sluneční paprsky udržují biologický život.

V Královském mýtu je Eset ideální ženou ochotnou vždy přispěchat svému muži na pomoc, a to i v těch nejsložitěj­ších životních situacích. Nikdy však neusiluje o jeho slávu a zůstává v jeho stínu. Eset se nikdy nevychloubala ostatním, čeho dosáhla a jaké měla zásluhy, nikdy si nestěžovala, že by její manžel něco neudělal. Nevedla podobné řeči jako: „Kdyby nebylo mne, tak by zůstal nulou, to já jsem ho vytáhla a udělala z něho úspěšného muže.“ Nic takového by ji ani ve snu ne­napadlo, naopak byla vždy připravena mu nezištně pomoci a vynaložit všechny své síly a energie jen a jen pro něho. Nevyžaduje pro sebe slávu a nebaží po úspěchu, ale nikoli ze skromnosti, nýbrž proto, že si velmi jasně uvědomuje své ženské poslání a ví, co má jako žena dělat – tedy jako skutečná žena, nikoli druhý muž v sukni.

Jako žena si chce života užívat a přitom nemá potřebu manžela jakkoli omezovat a zbavovat jej životních radostí. Eset zůstává za všech okolností ženou, nechce hrát muž­ské role, nebaží po mužských atributech ani vlastnostech, jako je například fyzická síla, pevný a tvrdý charakter či přímočarost, ba ani vnějších „důkazech úspěchu“ jako jsou vysoké postavení, tituly, řády a vyznamenání na klopách. To jsou mužská privilegia a když jich muž dosáhne, má radost. Žena má zase jiná privilegia, jejichž dosažení jí tak­též dělá šťastnou. V Německu se kdysi říkalo, že žena má výhradní práva na tři K – Kinder (děti), Küche (kuchyně) a Kirche (církev). To je samozřejmě nesmysl a je to stejné, jako kdybychom řekli: muž má na starosti tři věci: přinášet domů peníze, všechno doma opravit a ve volném čase me­louchařit, aby přinášel peněz ještě víc.

Eset svého muže uznává jako boha, je jím nadšená a obdivuje, co všechno umí, a váží si jej pro jeho moudrost. Samozřejmě si je dobře vědoma jeho nedostatků a slabin, ale umí odpouštět a je shovívavá. Pro zamilovanou ženu jsou i seriózní omyly milovaného muže jen nezbytnými, nicméně náhodnými mrzutostmi či pikantními zvláštnost­mi jeho okouzlující osobnosti.

A Eset prostě svého muže miluje se vším všudy – a tím je výjimečná. Ale miluje ho ne kvůli něčemu nebo za něco konkrétního, miluje ho prostě proto, že je takový, jaký je, kvůli němu samému. A taky proto, že ho nemůže nemilovat. Miluje ho za všech okolností stejně – tehdy, když je suve­rénním a všemocným bohem, i tehdy, když se jako poníže­ný zoufalec zbavený všeho bezcílně potlouká životem.

Esetiným největším talentem a předností je, že je schop­na opravdové lásky. Ano, schopnost milovat je skutečný talent, jenž zdaleka ne všechny pozemské ženy dostaly do vínku. Je to velké umění a mimochodem sex v něm hra­je jen druhořadé místo.

Mytická Eset uplatňuje schopnost milovat nejen ve vztahu k manželovi, ale i k dalším blízkým, v prvé řadě synovi Horovi, ale není bez citu ani k Anupovi, synovi Usi­ra a Nebthet. Má v sobě dost lásky ke všem lidem, kteří jí pomáhají, a také k těm, již trpí. Není jí cizí ani smilování a soucit k úhlavnímu nepříteli, zlému bratru Sutehovi: do­konce ani v okamžiku, kdy jí ležel u nohou a zoufale si vy­prošoval milost, nebyla schopná jej zničit; vždyť byl přece jejím bratrem, člověkem její krve.

Eset – nejmoudřejší matka, nejlaskavější přítelkyně

tothKdyž Eset bloudila světem s malým synkem na rukou, jednou narazila na dům jisté ženy a zaklepala na dveře; ta ji však nepustila dál a odehnala ji. Eset byla smutná, protože potřebovala, aby si její syn odpočinul (na sebe ani moc ne­myslela) a bylo jí ho líto. Pak se ale dozvěděla, že ta žena je nevrlá kvůli tomu, že její dítě těžce pokousal štír a zápolí se smrtí. Soucit s malým dítětem, které trpí, je silnější než jakékoli příkoří, a láska k ženě zoufalé z možné ztráty dí­těte je mocnější než hněv. Eset pronáší zaklínadlo a dítě se uzdraví, načež duše oné ženy musí na Esetinu lásku a dob­ro zareagovat. V Královském mýtu se praví: „Žena byla ne­smírně vděčná, dala Eset darem všechny možné drahé věci, jež ve svém domě našla, a poskytla jí přístřeší, nakrmila ji a napojila.“ Eset umí milovat tak silně, že je schopná pro­ budit lásku a vřelé city v srdcích ostatních, i těch zatvr­zelých a z počátku nepřívětivých, jakožto i v srdcích lidí, kteří jinak milovat neumějí.

Esetina takřka nepozemská, mocná láska k synovi je fe­nomenálním jevem. Jak už jsme říkali, Suteh si jednou vy­čkal na okamžik, kdy se Eset musela od syna vzdálit, a seslal k němu jedovatého štíra, aby chlapce usmrtil. Když se Eset vrátila, dítě bylo na prahu smrti. Láska k dítěti a přání matky mu pomoci bylo tak silné a neslo tolik mocné energie, že se nad nešťastnou ženou ustrnulo samo nebe a vyhovělo její žádosti zastavit čas. Velký Re a jeho sluneční bárka bohyni vyslyšeli a na pomoc přispěchal mudrc a léčitel Thovt, který přinesl zaklínadla a mocná slova. Čas se zastavil a Eset prosí Thovta, aby napravil, co se stalo. Bůh moudrosti pak chlapci dává nektar života boha Re, jenž proniká do dětského těla (povšimněte si podobnosti s pohádkou o živé vodě, která je slovanského původu, znají ji Rusové a jiné národy) a neut­ralizuje smrtící jed. A Esetin syn ožil a znovu se nadechl. Thovt řekl, že „Matčina slova byla tak silná, že donutila ne­beské síly, aby jí přišly na pomoc.“ Mateřské lásce podléhá všechno, dokonce i sluneční disk se zastaví ve své pravidelné pochůzce po nebi a mrtví vstávají ze smrtelného sevření plní života. Na světě není nic, co by nepodléhalo mateřské lásce.

horusHor zůstal naživu a Reova sluneční bárka mohla pokra­čovat v pouti po nebeském obzoru. Eset ale není jen peču­jící matka, je synovi také duchovním spasitelem.

„Jen člověk, jehož duše tíhne k nebesům a jenž se snaží nejen o hmotné, ale i duchovní bohatství a uspěje v tom, se vyrovná Bohům.“

A tato nesmrtelná Esetina slova, která předala svému synovi, platí pro každého a jsou pro každé­ho smrtelníka návodem, jak dosáhnout božskosti.

Eset je trpělivá a houževnatá učitelka, jež nelituje sil, aby synovi odhalila veškeré moudrosti světa. „Na lidech a lidském bytí je zajímavé to, že jde o směs božského a pozemského. Lidská duše však pozemská není, ta je stvo­řena ze stejného materiálu jako bohové. A protože má v so­bě každý člověk boží jiskru, tedy kousíček ze svého stvoři­tele, mohou lidé využívat vesmírný rozum a konat božské věci. Jenže když skutečně nějaké vytvoří, probudí se v nich pýcha, ctižádost a nadutost, což jsou prameny veškerého zla a utrpení na Zemi.“

Malý Hor je zvědavý jako všechny ostatní děti a nepře­stává matce klást otázky. Eset má však pro duchovní potře­by svého syna pochopení. A protože ví, že pro všestranný rozvoj syna je důležité vědět o všem co nejvíc, nešetří sila­mi, aby synovu zvídavost ukojila.

„Božská matko, odkud se berou mužské a ženské duše?“

amurra„Duše, synu můj, nejsou ani mužské, ani ženské, nýbrž mají stejnou podstatu – všechny jsou to jiskry boží. Pohlaví je vlastností hmotného těla, existuje pouze u hrubé pevné hmoty.

Tělo se sestává ze země, vody, vzduchu a ohně. Ženské tělo má víc vláhy a chladu, je měkčí, plastičtější a jemnější. Mužské tělo je sušší a teplejší, pevné, hbité a připravené k akci. Duše si samy vybírají, v jakém těle se narodí, podle zvláštních vibrací vesmírných energií.“

„A jak lidé dostávají rozum?“

„Každá duše je rozumná, můj synu, ale když vstoupí do fyzického těla, ponoří se do hrubého neprůhledného obalu potemnělé hmoty. V něm duše musí hodně pracovat sama se sebou, bez projevů sebelítosti, aby se mlhoviny rozplynuly a obal byl zase průzračný a jemný. Pokud se tak stane, všichni lidé budou moudří jako bohové.

Ale člověk je od přírody lenivý, stejně jako každý po­zemský živočich. Spokojený je především tehdy, má-li syté břicho a spí – mám na mysli duševně, když jeho duše i rozum dřímou. Aby ho Bůh povzbudil a vyburcoval k akti­vitě, sesílá mu utrpení. Synu můj, utrpení je na světě proto, aby lidé nezlenivěli, ale byli stále aktivní, a aby rozptýlilo mlhoviny a přineslo prozření. I tělo, hmotný obal člověka, je jemnější, vyspělejší, duchovnější, rozumnější.“

„A matko, proč někteří lidé trpí těžkými nemocemi a proč mají někdy mysl i rozum chorobně zatemněné?“

„Ve Vesmíru panují čtyři živly: oheň, voda, země a vzduch a každý člověk má k jednomu z nich nejblíže. Ne vždy si je toho vědom, a tak se může stát, že se svým živlem bojuje, namísto toho aby s ním byl v harmonii. Jsou lidé, již nevědí, jak se chovat ke třem zbývajícím živlům, a tak pro jistotu bojují se vším, co jim připadá cizorodé a co se nepo­dobá jim samým. Čím méně rozumný člověk je, tím je větší šance, že onemocní.“

Není divu, že při takové výchově Hor vyrostl v moudré­ho a duchovně silného muže s charakterovými vlastnostmi, které dítěti může dát jen žena, milující matka. Síla moud­rosti je ze všech sil na světě nejmocnější, a proto je jisté, že Hor dosáhne v životě vítězství. Stěží si dovedeme představit, kolik sil Eset do svého syna vložila a jak dlouho ho doprovázela na životní cestě, ale víme, že stála při něm až do doby, dokud nedosáhl úpl­ného vítězství nad Sutehem.

Avšak jak jsme již říkali, Esetina láska se neomezovala jen na jejího syna.

usirPo Usirově smrti se Eset cítila opuštěná a zoufalá – to bylo ještě před početím a narozením Hora. Přesto v sobě našla dostatek sil a vydala se hledat Usirovo a Nebthetino dítě, protože věděla, že se Nebthet bude bát Sutehova hně­vu a i s dítětem se bude schovávat. Vydala se na dlouhou a těžkou cestu, ale nakonec svého cíle dosáhla: toulaví psi jí ukázali místo úkrytu a ona dítě našla, nakrmila, zaopat­řila a dala mu jméno Anup. V pozdějších letech si oba byli blízcí a Anup se stal jejím blízkým přítelem i pomocníkem, doprovázel ji na cestách, spolu s ní smutnil po mrtvém Usirovi, sbíral roztrhané části jeho těla a skládal je k sobě a také doprovázel otce na poslední cestu. Eset, jejíž láska nezná mezí, zvládla roli milující matky pro své dítě i pro dítě svého manžela, jež měl s jinou ženou, na výbornou. Eset v hloubi duše nikdy nezahořkla, neurazila se, ani nerozzlobila na manžela kvůli nevěře, a nikdy by ji ani nenapadlo se mstít na Nebthetině synovi. Naopak si malé a bezbranné dítě ponechané na pospas osudu zamilovala.

Její láska k Usirovi je prostě věčná a nevyčerpatelná a my ani nenacházíme slov, abychom popsali, co všechno může milující žena vykonat pro svého muže a do jaké míry je schopná sebeobětování. Eset udělá vše možné i nemožné proto, aby zachránila milovaného manžela, a později i pro­to, aby jejich zákonný syn usedl na trůn Egypta, který mu byl neprávem odňat. Zůstala do konce života věrná své lás­ce, sobě samé i dílu manžela a syna vychovávala tak, aby kráčel v manželových šlépějích a aby Usirovy síly v syno­vi žily i nadále. Tento proces si stěží můžeme představit v našich pozemských formách, fyziologicky nebo biolo­gicky; vzpomeneme-li si však na neposkvrněné početí, vše pochopíme. Cožpak není Esetina síla lásky hodná obdivu? Cožpak si nezaslouží její odhodlanost vydržet vše, jen aby Usirova energie a duch přežily v synovi, uznání?

Eset je ztělesněním bezbřehé lásky a sebeobětování, láska je jedinou možnou formou jejího života, bez ní by nemohla zůstat sama sebou; prostě bez lásky by neexisto­vala žádná Eset. Esetiny energie a vibrace jsou však v té či oné míře přítomné v každé pozemské ženě, tak jako i energie Sopdet – to však neznamená, že je každá žena ve své podstatě Esetou.

hathor                                                mut

Žena se může narodit s archetypem každé ze čtyř bohy­ní, může být podobná Nebthet, Hathor, Eset nebo Maat. Ale v okamžiku, kdy obětavě miluje, zachraňuje, trpí a očekává, až ji láska zcela naplní – v ten okamžik se podobá Eset Zde je nutno říci, že ženy narozené s archetypem Esety to nemají v životě v žádném případě jednoduché.

Z knihy Karma ženy Eľ Tat

Zdroj: Eugenika

Kto je vašim patrónom  s Egyptských Bohov

Pokračovanie…Eset jako dítě: dobrotivá víla