c702ec7c5f_83365346_v1Poté, co jsme se učili naslouchat svému tělu, což je nezbytné pro zdraví a fyzickou pohodu, se zaměříme na komunikaci s vlastní duší, neboť právě v ní nalezneme příčiny všeho, co se nám realizuje v životě i co se projeví na těle v podobě bolestí a nemocí.

Připomeňme si, že každá duše zde na zemi plní určité konkrétní poslání, které souvisí s karmickým úkolem, jenž představuje nedořešené a nepochopené záležitosti z minulosti.  Obecně je cílem každé duše poznat samu sebe a naučit se bezpodmínečně se přijmout a milovat.  Základem je pochopení vesmírných zákonů a v souladu s nimi převzít za sebe plnou zodpovědnost, uvědomit si svou svobodu a rovnost všech lidí. Jde o pochopení všech souvislostí zákona karmy a postupné sjednocování protikladů.

Protože cílem naší duše je neustálý rozvoj a sebepoznání, je nutno si uvědomit všechny zákonitosti, které ji ovlivňují a naučit se vyslyšet její požadavky a potřeby. V minulém článku jsme si vysvětlili, jak důležitá a nezbytná je upřímnost k sobě a pochopení rozdílu mezi iluzemi a skutečností. V následujících článcích si probereme nástroje, které nám slouží k přijímání informací od své duše.

Jak naslouchat své duši – proces uvědomování

Připomeňme si, že lidská duše má složku vědomou a nevědomou. Vědomí je tedy vše, co víme, co si uvědomujeme a co můžeme ovlivňovat. Má složku individuální a kolektivní. Individuální vědomí obsahuje vše, co si uvědomujeme o sobě, o souvislostech svého života a zkušenostech naší duše. Kolektivní vědomí obsahuje to, co lidstvo samo o sobě pochopilo a představuje vědomí celku.

Nevědomí má též složku individuální, což jsou všechny informace, nashromážděné v naší duši, které nejsou ve vědomí, ale ovládají nás, aniž o tom víme, a proto je nejsme schopni ovlivnit. Jsou to podvědomé programy, zážitky z minulých životů, vytěsněné záležitosti, zapomenuté a odmítnuté informace.

Kolektivní nevědomí obsahuje nekonečné množství informací, týkajících se lidstva, k nimž dosud nenašlo přístup. Mezi jednotlivcem a celkem funguje spojení v oblasti proudění energie a přenosu informací. Takže platí, že to, co prožívá každý jednotlivec, se jako informace a energie přenáší do objektivního ducha a tím je ovlivněn celek a zpětně se přenáší na jednotlivce.

Člověk a s ním i celé lidstvo postupuje ve svém vývoji díky procesu uvědomování.  Nevědomé informace se tak stávají vědomými, to představuje duchovní růst, což je v podstatě stále se rozšiřující vědomí. Každý z nás tak poznává vlastní “já” a uvědomuje si svou jedinečnost a zároveň vnímá své propojení s celkem a cítí se jeho součástí.

Skutečné “já” se v procesu sebepoznání a uvědomování si vlastní podstaty ztotožňuje s vědomím, které si můžeme představit v pozici nezaujatého pozorovatele. Vědomé “já” je svobodné, nezávislé a má k dispozici naši osobnost i fyzické tělo jako nástroj k prožívání a vytváření fyzické reality.

Naším cílem je tedy žít vědomě. To znamená, že přestáváme být ovládáni okolnostmi a názory ostatních, a učíme se řídit si sami svůj život podle svých přání, v souladu s vesmírnými zákony ve smyslu bezpodmínečné lásky k sobě.

Nástroje uvědomování

Centrem vědomí je složka duše, kterou nazýváme ego (vědomé já, nebo také malé já), které představuje naši vlastní identitu, filtruje prožitky a přes něj se přizpůsobujeme vnější realitě. Právě ego určuje, jak zpracováváme psychické informace a údaje, jejichž prostřednictvím se orientujeme v přítomnosti. Vědomí má čtyři základní psychické funkce k chápání vnějšího světa:

  • vnímání a intuici
  • myšlení a cítění

Jsou to cesty, kterými mohou přecházet informace z nevědomí do vědomí. Tyto dvojice jsou spolu ve vzájemném protikladu a lidé se obvykle soustředí na jednu variantu dle své povahy a volby. Pokud se ostatní funkce nevyužívají, máme jen jednostranný pohled na svět i na sebe a náš obraz není kompletní.

Myšlení chápe vnější svět přes myšlenky, jež jsou značně ovlivňované naším okolím. Umožňují rozumět pojmům, souvislostem a hodnotí realitu přes rozum a logiku.  Cítění hodnotí realitu prostřednictvím emocí, které prožívá tělo a hodnotí realitu podle toho, zda jsou příjemné či nepříjemné.

Vnímání zkoumá realitu bez hodnocení prostřednictvím pěti smyslů, zjišťuje fakta a detaily. Každý člověk má některé smysly více a jiné méně rozvinuté.

Intuice vnímá souvislosti a důsledky bez použití smyslů na základě vhledu do nitra.

Schopnost myšlení a smyslové vnímání sídlí v levé mozkové hemisféře a je zaměřeno na zkoumání vnějšího světa a podléhá okolním vlivům. Cítění a intuice sídlí v pravé mozkové hemisféře a vycházejí z nitra ? z tělesných pocitů a vnitřní moudrosti. Záleží tedy, zda se člověk soustředí více na okolí, pak více vnímá a myslí, nebo zda čerpá ze sebe, pak se řídí intuicí a citem.

Pro nás je důležité naučit se více využívat cestu informací z nitra, neboť cit a intuice vycházejí z božské a láskyplné podstaty duše a jsou autentické, zatímco myšlení a vnímání může být zkreslené, ovlivněné  názory ostatních, dogmaty, reklamou, společenskými pravidly. Během vývoje dospějeme k tomu, že všechny nástroje budeme schopni využívat rovnoměrně a hlavně nebudeme žádné odmítat ani potlačovat.

Smyslové vnímání

Vnímání zkoumá realitu bez hodnocení prostřednictvím pěti smyslů, zjišťuje fakta a detaily. Lidé se vyjadřují i podle toho, jaký smysl je pro ně nejdůležitější. Ale každý ví, že nás smysly mohou klamat a pokud se soustředíme jen na jeden, naše informace nejsou celistvé.

Mnoho lidí se řídí především zrakem, a to co není vidět, pro ně neexistuje. Také si vybírají, co chtějí vidět a před tím ostatním zavírají oči. Záleží jim také na tom, aby byli vidět a na tom, jak je vidí ostatní. Často říkají: “Tak to vidím já, z mého pohledu, na to se nedá koukat…”

Lidé, řídící se především sluchem, dávají důraz na slova, tóny, hudbu, zvuky. Také se projevují tak, aby o nich bylo slyšet. Říkají: “O tom jsem neslyšel, to se nedá poslouchat, slyší trávu růst, znám to z doslechu…”

Ti, kdo se řídí chutí, dělají to, na co mají chuť, rádi si na něčem pochutnají, vychutnávají život, anebo jsou znechuceni. Říkají: “To je nechutné, nech si zajít chuť, s chutí do toho…”

Lidé zaměření na hmat se soustředí na vše, co si mohou osahat. Jsou pro ně důležité věci, na které si mohou sáhnout a to nehmatatelné pro ně neexistuje. Často pracují rukama, modelují a tvoří hmatatelné věci. Říkají: “Mám to na dosah, už jsem to málem držel v ruce, já dosáhnu, kam chci, sáhnout si až na dno, dosáhnout úspěchu, potřebuji si to osahat?”  Hmat se posílí, pokud se vypne zrak, takže u slepců a zrakově postižených se hmat rozvine.

Ti, kdo se řídí čichem, mají na věci nos a pokud jim něco nevoní, tak to není ono.  Rádi si dají do nosu, mají čich na lidi, a když jim něco páchne, jsou opatrní. Říkají: “Ta věc mi smrdí, svrbí mne nos, tady cítím problém…”

Každý člověk má některé smysly více a jiné méně rozvinuté. Je to součást naší přirozenosti a odpovídá to i naší jedinečnosti. Je tedy v pořádku, že se soustředíme na zkoumání světa převážně tím nejrozvinutějším smyslem, ale zároveň je třeba podpořit rozvoj těch dalších, abychom se neochuzovali. Znamená to návrat k přírodě a k vnitřní zvířecí moudrosti, kterou představuje naše vnitřní zvíře. Jde o to, že máme pět smyslů proto, abychom jejich prostřednictvím poznávali svět, a aby nás varovaly před nebezpečím. Je třeba, abychom žádné zbytečně neodsouvali a nepoškozovali. Jde o otupování čichu umělými vůněmi, ničení zraku nevhodným osvětlením, oslňováním a sledováním počítačů. Sluch je ničen nadměrným hlukem, chuť je otupována silným kořením, solením, glutamátem, kouřením a alkoholem. Hmat je málo využíván a jemná kůže na rukou a prstech je vystavována spoustě škodlivých vlivů.

Smyslové vnímání, jako nejjednodušší způsob poznávání světa, může být nedoceněno. Smyslů si příliš nevážíme pokud fungují, a často si jejich hodnotu uvědomíme, až když je začneme ztrácet. Nová doba nás vede zpět k přírodě a přirozenosti a to znamená i návrat k plnému rozvoji a využití cenných darů, kterými jsou právě smysly.

Stačí tedy v pravý čas mít oči a uši otevřené, přestat strkat nos do cizích věcí, být opatrní, když nám něco nevoní. Pak můžeme naplno vychutnávat svůj rozmanitý život, a pak už se můžeme dotknout hvězd…

Autor : Jiřina Slámová 

Phoenix Číslo 2 – únor 2014