Proč si nepamatujeme…

incarnation1Moudrost přírody se projevila v tom, že svými zákony uzavřela paměť k minulosti a jen v malých dávkách uděluje lekce utrpení, které vrací zbloudilého ducha zpět do rovnováhy dobra a lásky. Byla by to pro nás velká zátěž, unést všechny starosti, utrpení a dluhy, které nám zbývá zaplatit. Kdybychom měli vhled do všech našich vztahů, odmítali bychom žít například v rodině, kde na nás čeká tvrdá práce a vypracování nového vztahu v lásce. Kdybychom si pamatovali minulost, měli bychom i klíč k budoucímu životu a ten by se nám pak mohl stát neúnosným. Těžko bychom asi akceptovali vědomí toho, co na nás čeká a co se nám ještě všechno přihodí.

Po narození tento vhled většinou máme až do doby, než se rozvine činnost centrální nervové soustavy. Přestože tuto vědomou paměť mozku jakoby ztrácíme (my ji pouze zasouváme), zůstává dokonalá paměť hlubokého podvědomí a my z ní nevědomky dennodenně čerpáme podněty a informace. V životě využíváme jen malou část svých psychických možností a vědomostí, chování omezujeme na poměrně malý okruh životních procesů. Naše nedokonalé smysly způsobují, že nevnímáme relativitu času a prostoru a neuvědomujeme si, že všechno je teď, současně a zároveň, v nás připraveno k aktivnímu rozvinutí.

Nechápeme, že máme ve svém záznamu zkušenosti a vědomosti všech prožitých životů, na které navazujeme. Čím větší máme kontakt se svým podvědomím, tím lépe rozumíme svému jednání a tím moudřeji a správněji se chováme a jednáme. Tím lépe si také uvědomujeme, že se všechno vrací. V tomto životě nebo v životech dalších. Je třeba si také uvědomit, že kontakt s hlubokým podvědomím získáváme nejen v terapiích, ale i v meditaci.

„Vrať se do minulosti.“
„… Jé, je to divné, ale já jsem kněz. Mám na sobě černou dlouhou sukni a bílý kolárek kolem krku. Divím se, protože v tomto životě nemám moc příznivý vztah k tomuto povolání.“
Posílám ho proto do důležitých situací života, který se mu objevil.
„Jsem ve své pracovně na faře, za stolem, přede mnou sedí na stoličce starý člověk… přemlouvám ho, aby svůj statek odkázal církvi. On se mi brání, pořád mluví o chudém synovi své sestry, že se dobře učí a chce ho odkázat jemu. Já mu nabízím nebe po smrti a vyhrožuji peklem…
Docílil jsem svého… Jsem chamtivý. Řekněte mi, proč jsem to dělal?“
„Jdi do dalšího života.“
„… Počítám peníze. Jsem bankéř nebo nějaký ekonom. Mě zajímají jenom peníze. (Pak bylo dlouho ticho a já jsem nerušila sled pátravých myšlenek.)
… Já jsem se kvůli těm prachům ani neoženil. Mám ženu, ale já si ji neberu, tedy nechci se oženit. Jinak si ji beru ažaž. Dávám si ale pozor, aby nečekala dítě. To by mi zkřížilo plány. (Zase je dlouhé ticho, které respektuji.) Zemřela v chudobinci. Já jsem ale trouba, rozkradli mi majetek a zbytek podědilo město.“

Muž si sám zodpověděl na otázky, pro které mě vyhledal.
„… První žena mě o všechno okradla, aha, proto si mě zpočátku nechtěla ani vzít. Jen se se mnou chtěla mít dobře. A u druhé jsem pod pantoflem. Neváží si mě a při každé výplatě dělám stojku. Běda, kdybych si něco ulil bokem… No jo, špatně jsem hospodařil. Peníze mají sloužit druhým.“
To, co vychází z minulosti, perfektně zapadá do současnosti.
Každý si v sobě nese klíč k řešení svých životních problémů. V terapii jen poznává, čím se kde zavázal nebo co splácí. Život se stává srozumitelnější a možná i snesitelnější. Zpracovat zjištěné informace a »zaplatit« však musí už každý sám.

Z knihy Jsem Marta Foučková 

Reklamy

2 thoughts on “Proč si nepamatujeme…

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s