aura23Včera som si čitala na stránke Svet za zrkadlom články od Míly Rejlkovej a natrafila som na tému o ovládaní. Uvedomila som si, že tento článok krásne zapadá k článku, ktorý som dávala o psychických problémoch následkom pôsobenia síl z minulosti a tak ho sem prikladám.  Veci, ktoré u Míly čítam, mi krásne zapadajú do môjho vnímania, aj keď na niektoré som ešte nedozrela a mám problém ich pochopiť. ´:lol: Všetko chce svoj čas. :wink: 

Milá moje, otevřela jsi opravdu závažné a aktuální téma. Celá tato planeta začíná vstupovat do stádia transformace, a tato transformace lidstvo jako celek rozhodně nevynechá. V tomto procesu vystupuje problematika ovládání velice výrazně do popředí, protože je skutečně jedním z nejvlivnějších mechanismů, které až dosud řídily běh energií nejen ve vztazích mezi lidmi, ale i ve vztazích člověka obecně ke všem jednotlivostem projeveného bytí.

            Než začnu s výkladem této problematiky, bude ovšem jistě dobré, když nejprve budu definovat pojmy, se kterými budeme pracovat. Co je to tedy ovládání? Z hlediska běžného člověka je ovládání stav, kdy je okolnostmi nucen jednat proti svému přání, kdy nemůže použít svoji svobodnou vůli tak, jak by chtěl. Dá se tedy říci, že kdykoli člověk existuje ve vztazích závislosti na osudu, je ovládání nevyhnutelným souputníkem tohoto jeho stavu, protože právě mechanismy ovládání tyto vztahy závislosti na osudu tvoří.

            Každá takováto závislost – karmická vazba – se rodí v okamžiku, kdy určitá jednotka vědomí upřednostní sebe a svůj prospěch před jednotkou jinou, a na její úkor se energeticky obohatí. Pokud tento svůj čin provádí opakovaně, zafixuje se toto její chování ve struktuře jejích jemných těl (energoinformačního obalu – aury) jako energetický vzorec agresivity určitého typu. Dále funguje tento mechanismus tím způsobem, že další zrození této duše – agresora – v opačné polaritě než měla, má za následek zrcadlové převrácení tohoto energetického vzorce, což se projevuje přitahováním stejných agresivních energií jaké v minulosti vysílala. Tím se z minulého agresora stává současná oběť agrese. Vychýlené kyvadlo se zhouplo na stranu opačnou, a bude se takto kývat tak dlouho, dokud bytost skrze zakoušenou bolest si ve svých jemných tělech pevně neukotví názor, že agrese plodí jen další agresi, a tudíž je pro její život nežádoucí. Aby se však bytost potřeby agrese a tudíž i zakoušení jejích následků definitivně zbavila, musí nejprve pochopit příčinu tohoto svého chování a odstranit ji. Touto příčinou pak není nic jiného, než izolovanost vědomí dané bytosti, kdy sama sebe svým vnímáním vytrhuje z návaznosti na další jednotlivosti projeveného bytí, aniž by brala v potaz všechny vazby, které skrze vzájemné předávání energií udržují při životě nejen ji, ale i všechny ostatní tyto jednotlivosti.

            Tento stav vědomí je ovšem nevyhnutelnou součástí vývoje duše člověka, která aby mohla existovat jako individualita, se nejprve jako taková musí umět rozpoznat. To se učí v dlouhodobém procesu oddělování se od ostatních duší, kdy se postupně obklopuje bariérami a omezeními, které ji v maximální míře vymezují a konkretizují, určují její pevné hranice. Čím větší je tato konkretizace, a čím jsou bariéry a omezení důkladnější, tím menší a pomalejší je ovšem i energetická výměna takovéhoto člověka s jeho okolím. A protože informace o svém okolí může člověk získat pouze a jedině tehdy, vyměňuje-li si energii s obklopujícím ho prostředím, lze logicky odvodit, že čím větší jsou jeho omezení a tudíž nižší energetická výměna, tím méně informací tento člověk získá, a tím více bude jeho pohled na svět zúžený – tedy nedostatečně objektivní. Člověk má potom vzhledem k tomuto svému nedostatečnému kontaktu se skutečnou realitou obraz světa zdeformovaný a neúplný, takže přečasto jeho názory a závěry z nich plynoucí ho vedou do takových životních situací, kdy je konfrontován s pravdivým stavem věcí, a tato nekorespondence jeho vlastních energií s energiemi okolí mu přinese mnohou bolest, než metodou pokusu a omylu takříkajíc poslepu zmapuje skutečný vzhled reality, která ho obklopuje.

            Toto je stav uzavřenosti a oddělenosti, který se projevuje strachem, a který staví bariéry a vyhraňuje odlišnosti mezi jednotkami vědomí, ze kterých se skládá projevené bytí. V určitém bodě procesu individualizace už tíha těchto bariér a omezení, která způsobuje bytosti skrze vznik vazeb karmické závislosti stále větší utrpení, začne být taková, že bytost začne hledat cestu jak by se této bolesti zbavila, a to ji přivede k pátrání po důvodech, proč ona bolest vzniká, tedy na stezku poznání. V tomto bodě se celková orientace bytosti na strach obrací, a byť možná nevedou její kroky ihned přímo k cíli, tedy k vědomému odstraňování bariér a omezení, bytost už získává motiv, který určuje hlavní směr její další cesty, i když od něho často ještě zabloudí na cesty postranní a vrací se teprve tehdy, až ji další bolest upozorní, že tudy její cesta nevede.

 V určitém stupni takto dosaženého poznání bytost pak přichází k dalšímu přelomovému bodu ve svém vývoji: k bodu, kdy objevuje prožitkem vlastní zkušenosti, co je to láska, a jak se liší od strachu. Jakmile se tento poznatek dostane do její vědomé roviny, její cesta se tím velmi urychlí, protože začne ve svém životě vědomě měnit vzorce strachu za vzorce lásky, uzavřenost nahrazuje otevřeností, ovládání druhých nahrazuje sdílením se s nimi, a tudíž odkládá svoje bariéry a omezení, které ji od ostatních bytostí oddělovaly. Tím stoupá i její energetická výměna s jejím okolím, k bytosti se začíná dostávat stále více a více informací, které v jejím vědomí staví stále reálnější obraz pravé skutečnosti. Skrze její stále dokonalejší kontakt se skutečnou realitou více a více ubývá bolesti v jejím životě, a její vibrační úroveň stoupá přímo úměrně množství odstraněných bariér a omezení. Bytost se začíná rozpoznávat jako nedílná součást Všejednoty, byť se stále uvědomuje jako individualita. Poznává svou úlohu v projeveném bytí, a vibrací svého vědomí začíná stále více a více souznít s vibrací celku, což jí přináší stále dokonalejší vhled do zákonů, které tkají síť existence tohoto světa. A v tomto bodě nastává čas, kdy se může vyrovnat s dalším typem ovládání – s ovládáním, kterým na ni dosud působily tyto zákony skrze její vlastní nevědomost. Neboť jeden z nejdůležitějších těchto zákonů zní: „neovládáš-li něco, ovládá tě to“. Neovládáš-li energie ze kterých jsi složena, ovládají tě ony, a to tím směrem, kterým směřuje proud vůle Všejednoty. Zvýšíš-li svoji vibraci natolik, že úrovní svého vědomí tyto zákony obsáhneš, splýváš zároveň i s vědomím, které tyto zákony utvořilo, protože ho pochopíš a tímto svým pochopením se s ním sjednocuješ. Zjednodušeně řečeno – uvědomuješ-li se jako buňka v těle, zákonitě nemáš svobodu pohybu, a teprve uvědomíš-li se jako bytost toto tělo používající, zúčastníš se svou vůlí na směru, kterým ono tělo jde, protože chápeš důvody, které ho k tomu vedou, a souzníš s nimi.

Závěr z tohoto mého rozboru plynoucí je následující: to, co platí pro jednotlivé bytosti, platí zároveň i pro lidstvo jako celek, protože v širším úhlu pohledu je ono samo jedinou celistvou bytostí. Tato bytost si však uvědomí sama sebe a svou existenci až v okamžiku, kdy určité kritické množství buněk jejího těla, tedy lidských bytostí, se svým vědomím přerodí do nové kvality, do kvality Lásky, pro níž vůle jedince se stává totožnou s tou částí vůle Všejednoty, která oné celistvé bytosti zvané lidstvo přísluší. Aby se toto mohlo stát skutečností, k tomu je ovšem nezbytná ještě jedna věc – tito jednotliví lidé si musí uvědomit vazbu lásky nejen mezi sebou navzájem, ale i mezi lidmi a ostatními jednotlivými bytostmi tvořícími společně celistvé vědomí planety zvané Země: zvířaty, rostlinami i nerostnou říší, a splynout v harmonii s jejich kolektivním vědomím.

 Až jednotliví lidé pochopí, co je to Láska, přestanou hrát hru na ovládající a ovládané, přestanou se navzájem sobecky zneužívat, a začnou novou etapu svého vývoje – sdílení se v lásce a vzájemné harmonii ku prospěchu všech zúčastněných. Až toto pochopí lidstvo jako celek, přestane ovládat nižší říše zvířat, rostlin a minerálů, přestane je zneužívat a vykořisťovat pro svůj prospěch. A pak poté, co s nimi splyne ve vzájemnosti lásky, přestane být samo ovládáno, zneužíváno a vykořisťováno bytostmi výše rozvinutými a schopnějšími, než je ono samo. Potom a teprve potom totiž může být uskutečněno ono tolik vytoužené a očekávané království Boží na Zemi – království Lásky.

__________________________

Přeruším nyní návaznost textů o stavbě bytí jakousi praktickou vsuvkou – nejen kvůli odreagování, ale také kvůli tomu, že každá teorie má mít návaznost do praxe. Problém takzvaných „nižších říší“…. Zdánlivě podružný, ale když se nad ním člověk zamyslí, okamžitě se objeví spousta souvislostí, které takzvaná „civilizovaná společnost“ nerada vidí, o kterých se nemluví, od kterých se odvádí řeč, pokud jsou vůbec vzaty na vědomí. Uvedu příklad – mnoho takzvaně „ekologicky myslících“ lidí se zlobí nad tím, jak je drancováno životní prostředí Země, a velice se rozčilují, jak jsou například devastovány deštné pralesy v Latinské Americe. Ale když přijde řeč na to, co by mohli pro dobro věci udělat oni sami a co mají vlastně přímo „doma“, aniž by kvůli tomu museli psát petice či jezdit demonstrovat přes polovinu světa, většina z nich vůbec neví, o čem je řeč. A o čem tedy vlastně budeme mluvit?

Když jsem si na přečetla článek s názvem „Nebudu jíst maso“, velice mě oslovil. Z téhož důvodu, jaký uvádí autorka, nejím maso ani já, i když jsem neprošla tak drastickou přímou zkušeností, jakou zažila ona. Věděla jsem však o tom, jak nelidsky se u nás zachází se zvířaty ve velkochovech, a také jsem si uvědomovala, že i když s touhle skutečností nesouhlasím a nelíbí se mi, nemohu proti tomu nic „globálního“ udělat. Jen to, že se na tom osobně odmítnu účastnit, a to mohu sama za sebe udělat jen tak, že přestanu jíst maso. A tak ho nejím ne proto, že by mi nějak zásadně nechutnalo, ale proto, že nechci, aby kvůli mně umírala zvířata. Věřte mi, dá se to „v pohodě“ zvládnout, když máte dostatečně silnou motivaci. Když se dopodrobna dokážete vcítit do zvířete, které „stojí frontu na smrt“ a má ji před očima, pak si teprve naplno uvědomíte, co to vlastně znamená, říci živoucí a cítící bytosti: „Chci tvoje tělo abych ho mohl sníst, jdi a zemři kvůli mně, v utrpení, hrůze a bolesti. Nijak ti tvou smrt neusnadním, protože jsi pro mě jen věc, kterou mohu použít. Nevěřím, že máš nějaké city, nebo mě to nezajímá. Chci jen uspokojit svoje potřeby, a je mi jedno jak.“

            Možná si teď někdo z vás řekne: „Vždyť bez masa se nedá žít, maso potřebujeme k životu, jinak bychom zemřeli!“. Možná vás to ve škole takhle učili. Mě koneckonců také. Jenže jsem se vlastní zkušeností přesvědčila, že to není pravda. Bílkovina živočišná se dá snadno nahradit bílkovinou rostlinnou ve formě například sóji či jiných luštěnin, a pokud se týká minerálů a vitamínů, které jsou v mase zastoupené, je to o tom samém: když si dáte trochu práce s informováním se o chemickém složení jednotlivých druhů potravin, jejich alternativní zdroje jsou k dispozici, a mnohdy ještě v lepší kvalitě než z masa. Nyní se i v systémech organického zemědělství začíná přecházet na buď nové netradiční plodiny s vyšším obsahem vitamínů a minerálů, nebo se zemědělci vrací k pěstování plodin starých Slovanů, které byly z velkovýrobních postupů vytlačené plodinami sice méně kvalitními, zato však výnosnějšími. Ale k čemu je vysoký výnos, když stejně existuje nadvýroba potravin,a  když se za něj navíc platí stále se zvyšující devastací životního prostředí vysokými dávkami umělých hnojiv a pesticidů?

            Nyní nastává v historii naší civilizace období, kdy se buď naučíme myslet a hlavně jednat ekologicky, nebo budeme mít stále více problémů. Globální oteplování skrze skleníkový efekt vyvolaný stále se zvyšujícím obsahem CO2 v ovzduší, to je důsledek toho, že jezdíme čím dál větším počtem aut se spalovacím motorem. Alternativní pohony přitom byly dávno vynalezené. Proč se nepoužívají? Lidé je nechtějí, protože auta s klasickým pohonem jsou levnější. A ozonová díra? Lidem je jedno, jaký sprej vezmou do ruky, či jakou náplň má jejich chladnička, hlavně že je levnější než ostatní. A nemoc šílených krav, epidemie slintavky a kulhavky? Proč si lámat hlavu nad tím, v jakých podmínkách žijí ta zvířata, hlavně když je maso v krámě co nejlevnější! Ale…..opravdu jsou ty věci nejlevnější? Je ještě jiná cena která se za ně platí, a tu na cenovkách v obchodech nenajdete.

            Vím, mnohému z vás bude tohle povídání připadat jako zbytečné, vždyť na běh světa jednotlivec nemá nejmenší vliv. Myslíte, že je to opravdu tak? Zeptala jsem se….

 Svet za zrkadlom