3e2e03b6981873f1f0ff98d8bd03f4b2Kolo bytí, zobrazující cyklus životů a smrtí, je návodem, meditačním polem i ideálem pro miliony buddhistů na celém světě. Představte si, že byste coby malíř (nebo třeba filozof, historik, teolog, fyzik či kosmolog) dostali úkol namalovat Obraz světa, na kterém by byly zobrazeny a zašifrovány do symbolů všechny lidské vědy, včetně ideálu lidského snažení a smyslu lidské existence. Navíc by vaše dílo mělo obsahovat i program dešifrování a návod s instrukcemi pro cestu do onoho ideálního stavu harmonie mezi vnějším a vnitřním, mezi člověkem a jeho myslí.

KOLO BYTÍ

Jak se adept blíží ke středu mandaly, blíží se i ke středu svého vnitřního světa. Jakmile „vstoupí“ do mandaly, ocitá se v posvátném prostoru mimo čas a série meditací mu pomáhá nalézt Boha ve svém srdci…“Mircea Eliade okolím a dobou, ve které žije.

Je to absurdní představa?

Pro nás, Evropany, ano Tibeťan (a Ind či Japonec) má mandalu. A negramotný vesničan Kolo bytí. Kolo bytí je svíráno v zubech a drápech Máry, boha smrti a chtivosti, ale zároveň vtělení bodhisattvy Avalokitéšvary symbolizujícího lásku a soucit. (Mimochodem, buddhismus a zvláště ten tibetský, nikdy neodsuzuje tzv. „špatné“ vlastnosti člověka, právě naopak. Nejde mu o potlačení, ale o transformaci „zlých“ sil využitím jejich energií — proto může jeden bůh symbolizovat smrt i lásku.)

Vnější kruh zobrazuje dvanáct příčin, pro které je člověk vázán ke koloběhu samsáry (věčného koloběhu rození a smrti): nevědomost, chybné myšlení, závislost na vnějších formách (jméno a tvar), závislost na pětismyslovém vnímání, snažení se, ulpívání, početí a zrození a umírání. Hlavní pole kruhu je rozděleno na šest částí — v horním sektoru je svět bohů (Buddhů), a proti směru hodinových ručiček pak svět lidí, svět zvířat, peklo, svět hladových duchů a svět titánů. Každý tvor může postupovat výše či klesat níže, záleží jen na něm.

V každém světě je zobrazen nějaký bodhisattva (viz dále), symbol naděje a směru duchovního usilování. Uprostřed kola jsou namalovány symboly tří největších překážek lidského osvícení — zášti (vepř), nenávisti (had) a chtivosti (kohout). Buddhismus v mnohém navázal na tradiční hinduistické koncepce. Podle jedné z nich je člověk zajatcem samsáry, věčného koloběhu životů (rození a umírání) a svými činy a snažením (na pozadí karmy, určité předurčenosti osudů) se může vysvobodit v nirváně. Buddhismus tvrdí, že každá duše je potenciálně „božská“ a dokonalá, ale následkem zaslepené nevědomosti, ignorance, člověk prochází nesčíslnými inkarnacemi (převtěleními), zhypnotizován svým tělem a jeho smyslovými počitky a potřebami. Cvičením těla (jóga, mandaly, dechové cviky, tantra, mantry aj.) a mysli (koncentrace, meditace) se mu může podařit roztrhat závoje iluzí a prohlédnout — dosáhnout osvícení (jako když odpluje mrak, který zakrývá Slunce, které tu přece ale stale bylo). Systémy kruhů, čtverců, trojúhelníků, časoprostorové vztahy a neustálé změny a střídání period, to vše je a může být mandala.

A proto a právě proto stojí za to užasnout nad vnitřní nádherou a rytmickou i barevnou vyvážeností mandaly (a posléze všeho kolem nás). Ukazuje se, že musíme změnit způsob myšlení. Kvantová mechanika se dobrala až k základům atomu a zjistila, že svět nejsou „hodinky“, které občas stačí seřídit, ale prvotně spíše myšlenka, idea.

Právě dnes, uprostřed globální krize humanity, je třeba ohlédnout se zpět, ke zkušenostem předků. Šamanské, tantrické, jógické a jiné meditační techniky navozující jak dokonalé zklidnění, tak změněné stavy vědomí, ukazují možnou cestu nejen ke změně myšlení, ale i k záchraně lidstva. Závisí na tom osud nás všech. A když už jsem zmínil osud, nemohu nevzpomenout i na jiný velmi známý a bohužel u nás málokdy správně chápaný pojem dálněvýchodních přístupů k životu a světu — karmu.

Pokud máte možnost „kolo bytí“ podrobněji prozkoumat,zkuste najít, kromě tří základních příčin našeho stavu věčného koloběhu mezi zrozením a smrtí, i nevědomost (slepý muž), závislost na jménu a podobě (loďka), smysly (prázdný dům), sex (muž a žena v objetí), cit (muž sbírající ovoce), vznikání (žena s dítětem), rození (žena při porodu) a stáří a smrt (muž s mrtvolou).

Z knihy Návod na použitie človeka Vlastimil Marek